Dlouhá trať
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447916/bmid_dlouha-trat-s9l-447916.jpg
4
990
254
Sbírka povídek s tématem sebevraždy. Život se někdy zastaví. Ať už je to vědomí smrti, osobní selhání, ztracené iluze, nebo prostý strach, nevyhnutelně s nimi přicházejí také úzkosti, pochyby a otázky. Jsou to okamžiky, které nutí promýšlet vlastní bytí v jasném světle, jehož svit často nepřeje společenským konvencím a tomu „být jako ostatní“. A to, čemu přeje, se zdá být tak děsivé, uhrančivé a lákavé zároveň… Prozaička Viktorie Hanišová po třech románech ohledává subtilnější a sevřenější prostor povídky. Tematicky propojené svižné texty jsou jako dobře míněné facky: zabolí, ale proberou. Stejně jako protagonisté povídek z Dlouhé tratě se i čtenář musí nejednou zastavit a sám sebe se ptát: Jaký má tohle všechno smysl? Možná to není příjemné pomyšlení, ale kdo jednou začne, už nemůže zpět. A to samé se dá říct i o Dlouhé trati. Možná to není nic líbivého — ale číst přestat nelze.... celý text
Přidat komentář
Ne tak úplně monotematické...
Česká autorka se snaží přiblížit osudy lidí, kteří si prožívají osobní muka, vnitřní marast, nebo selhání. Cokoliv negativního vás napadne, můžete použít.
Ale na mě je její sbírka povídek příliš neosobní, málo emoční a nelogicky obsáhlá.
Povídky mají mít silnější rytmus, tvrdší dozvuk, nemají absentovat vnitřní náboj.
Pokud bych knihu hodnotil jako terapii, ani potom bych nebyl koherentní. Některé povídky mají zajímavý námět, ale vyústění, ani právě popis problému nijak nezasahuje srdce. Snad jen povídka VRÁTÍŠ SE? splňuje přísná kritéria.
Příjemné je české prostředí, ale poloha povídek mi nevyhovuje.
Zatím netuším, ale romány od paní Hanišové budou lepší jejích povídek. Tak mi napovídá moje zkušenost...
Jsou to hodně depresivní a ponuré příběhy. Četla jsem už předešlé tři knihy od paní Hanišové o rodinných traumatech, bylo mi jasné, že nebudu číst žádnou romanťárnu, ale tady mi je hodně těžko. Jistě taky proto, že paní Hanišová umí všechny ty strachy, pocity marnosti a beznaděje tak dobře sugestivně popsat. Její krátké povídky nepostrádají originalitu a žádnou neodložíte nedočtenou. Nejvíc emočně náročná pro mne byla povídka Vrátíš se a Manažerka. Doporučuji nečíst před spaním.
Kdo má velká očekávání, bývá obvykle také zklamán. Smutných, drsných a beznadějných příběhů je v literatuře i ve filmu - zdá se mi - v poslední době až příliš. Po přečtení jejích předchozích děl nemůžeme od Viktorie Hanišové ani nic jiného očekávat. Přesto se mi zdá, že v téhle sbírce povídek je temnoty až moc. Autorce myslím svědčí větší prostor, když může jednotlivé motivy rozpracovat šířeji a alespoň trochu naznačit příčiny stávající situace, případně nějaký náznak možnosti, jak se z této situace navzdory všemu vyhrabat.
Soubor povídek, jež mají jednoho stejného jmenovatele - sebevraždu.
Musím říct, že jsem lehce zklamaná. Vzhledem k tématu jsem očekávala emoční lavinu, ale ta se bohužel nedostavila. Nemohu říct, že by žádná povídka nestála za nic, teď z fleku si vzpomenu asi na 3, které mě zasáhly, zbytek nebyl špatný, ale bohužel se mě absolutně žádným způsobem nedotkl. Takže pokud máte od knihy stejná očekávání jako já a jste naladěni na jednu velkou depku, u které si pobrečíte, tak raději sáhněte po jiném titulu.
Od Viktorie Hanišové mám moc ráda její Houbařku a Rekonstrukci, obě knihy doporučuji vám všem, kteří si chcete přečíst příběh, který vámi bude rezonovat ještě dlouhou dobu po přečtení.
Kniha skvěle napsaných povídek, které spojuje téma sebevraždy. Je to velmi silné a depresivní téma, ale Hanišová píše tak skvěle, že chcete číst dál, i když vás to drásá.
Věděla jsem, do čeho jdu, protože od Hanišové jsem už četla všechno a žádná její knížka nebyla procházkou růžovým sadem. Houbařku jsem rozdýchávala dva dny.
Byla jsem připravená na to, že pokud pro mě budou povídky v Dlouhé trati moc, knížku odložím a vrátím se k ní v lepším rozpoložení. Nakonec mě ale překvapilo, že to vůbec nebylo tak strašné, jak jsem čekala, a knihu jsem dočetla na jeden zátah.
Každý příběh je úplně jiný a velmi opravdový. Viktorie Hanišová píše mrasným čtivým jazykem a je to prostě paní Spisovatelka.
Odkládám na dobu neurčitou. Doporučuji začít číst v období, kdy nic neřešíte anebo nejste hypersenzitivní.
Čím jsem starší, tím mám povídky víc a víc ráda. Do knihovny jsem šla pro úplně něco jiného, ale na pultě ležely povídky paní Hanišové. Její Anežka se mi sice moc nelíbila, ale Houbařka zase moc líbila. Zvládla jsem je přečíst do večera. Napřed jsem myslela, že to nedám. Jsou depresivní. Hodně depresivní. Jenomže paní Hanišová píše tak, že čtete a čtete i když vlastně ani nechcete vědět jak to skončí. Já prostě nedokázala knížku odložit. Nevím, mám nebo nemám ji doporučit? Jsem z ní docela rozhozená a smutná. Paní Hanišová je "třída", ale jestli máte špatnou a depresivní náladu v této divné době, odložte čtení na později.
Stále na povídky musím myslet. Čiší z nich beznaděj. Až na tu poslední. Tam jiskřička dobrého konce svítí. Snad.
Možná, že bych dala 4*. Jenomže ta obálka je hrozná. Taky depresivní. Takže 3*.
Velmi pochmurné čtení. Viktorie Hanišová vážně umí mistrně podat pocit zmaru, zoufalství, úzkosti, strachy. Člověk má pocit, jako by se brodil těžkým bahnem, co ho stahuje nemilosrdně dolů. Zároveň se ale nedokáže odpoutat a prostě jde až na druhý břeh. Některé postavy z této povídkové knihy doslova. Nejvíc zaujaly (nevím, jestli v tomto případě možno použít slovo líbit se) povídky Vrátíš se?, Díra a Pozůstalost.
No řeknu vám, uff... Nečekejte oddychovku, je to sakra "depkoidní" čtení, ale perfektní. Knížka obsahuje několik krátkých povídek se stejným tématem - sebevražda, které je více či méně zmíněné. Jednoznačně nejvíc člověka citově rozštípe na kusy povídka Vrátíš se? ... ovšem z povídek Díra a Pozůstalost mi běhal regulérně mráz po zádech a i teď, po pár týdnech, kdy píšu tuto "recenzi", mi je úzko. Bravurní dílo, doporučuji!
Povídky se nestávají moc často nezapomenutelnými...
Ale jsem si téměř jistá, že Běžkyně na dlouhou trať odstartovala tuto smršť příběhů tak okázale, že je nejen nezapomenutelná, ale dává tušit, že tato kniha bude přes svou útlost zcela ohromující.
Dlouhá trať je mým prvním setkáním s Viktorií Hanišovou. Jsem zasažená. Cítím, že mám dost, ale zároveň bych četla dál, kdyby měla kniha další stránky.
Nelze nesouhlasit s tvrzením v anotaci: "Možná to není nic líbivého - ale číst přestat nelze." Nejvíce jsem tohle pociťovala v povídce Zbytečný člověk.
Vycucla (nebo spíš vcucla?) mě Díra.
Rozbolela mě povídka Vrátíš se?, ke které mám vážnou chuť se vrátit, stejně jako už tu beznadějnost nikdy nepocítit.
Velmi silné, opojné a důležité.
Šílené i racionální.
Živé. Navzdory tématu.
Bolesti se při čtení vyhnout nelze.
Brilantní. Vcucne a zůstane ve vás. Nutí vracet se a přemýšlet. Každá jiná a jedna lepší než druhá. Jako bonus dokonalá čeština a originální vyjádření, která lehce a čtivě vystihnou to, co mají. "Všechna slova byla přesně tam, kde měla být, ani jedno nechybělo ani nepřebývalo." (str.180) Klobouk dolů, paní Hanišová.
I když téma povídek mi v současné době náladu nezvedlo, dalo mi příležitost uvědomit si, že mnoho lidí prožívá silnější tragédie. Co je proti tomu dočasné omezení pohybu a zakrytá ústa. A knihy jsou tu pořád.
Tohle není čtení na jeden zátah, tyhle povídky jsem si musela dávkovat. Velmi depresivní čtení, tak jako všechny autorčiny knihy. Přesto až vyjde další, sáhnu po ní, protože psát prostě umí.
Myslím, že je zbytečné zde opět rozepisovat to, co je již napsáno pode mnou. Takže pouze smekám před autorkou.
"Vrátíš se?" Uf... Hodně silné povídky a smekám že někdo dokáže na tak krátkém úseku vytvořit tak těžkou atmosféru. Paní spisovatelka má můj obdiv - kor pokud tohle všechno má v hlavě...
Ačkoli se nejedná o lehké a oddychové čtení, autorka zvládla literární žánr povídky zcela bravurně. Každá z povídek pojednává o tématu sebevraždy z jiného úhlu, každá donutí k zamyšlení a nechá ve čtenáři jistý otisk. Mně se nejvíc dotkly povídky Vrátíš se? a Manažerka. Obdivuji autorčin počin napsat knihu povídek na tak složité a citlivé téma.
Štítky knihy
sebevražda povídky česká literatura
Část díla
- Běžkyně na dlouhou trať 2020
- Brácho 2020
- Díra 2020
- Manažerka 2020
- Pozůstalost 2020
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Kniha Dlouhá trať je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 1 339x |
| Čtenářské výzvě | 448x |
| Doporučených | 61x |
| Knihotéce | 271x |
| Chystám se číst | 444x |
| Chci si koupit | 104x |
| dalších seznamech | 4x |
Presne jak pise kritika: jedna facka za druhou.
Po nudne Rekonstrukci je toto nadhera, i kdyz depresivni a uzkosti vyvolavajici.
Druhou povidku jsem musela odlozit a vratit se k ni, majitel vsech problemu sveta me fakt rozciloval.
O osudech vsech lidi jsem dlouho musela premyslet a o tom to je.