Dlouhá trať
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447916/bmid_dlouha-trat-s9l-447916.jpg
4
990
254
Sbírka povídek s tématem sebevraždy. Život se někdy zastaví. Ať už je to vědomí smrti, osobní selhání, ztracené iluze, nebo prostý strach, nevyhnutelně s nimi přicházejí také úzkosti, pochyby a otázky. Jsou to okamžiky, které nutí promýšlet vlastní bytí v jasném světle, jehož svit často nepřeje společenským konvencím a tomu „být jako ostatní“. A to, čemu přeje, se zdá být tak děsivé, uhrančivé a lákavé zároveň… Prozaička Viktorie Hanišová po třech románech ohledává subtilnější a sevřenější prostor povídky. Tematicky propojené svižné texty jsou jako dobře míněné facky: zabolí, ale proberou. Stejně jako protagonisté povídek z Dlouhé tratě se i čtenář musí nejednou zastavit a sám sebe se ptát: Jaký má tohle všechno smysl? Možná to není příjemné pomyšlení, ale kdo jednou začne, už nemůže zpět. A to samé se dá říct i o Dlouhé trati. Možná to není nic líbivého — ale číst přestat nelze.... celý text
Přidat komentář
Vzhledem k tomu, že jsem od této autorky přečetla všechny její dosud vydané knihy, automaticky a bohužel bez seznámení s anotací jsem sáhla i po této. A nejsem si jistá, že to pro mě byla ta úplně správná volba. Ne proto, že by kniha byla špatná nebo špatně napsána – to naopak. V. Hanišová v ní jen potvrzuje svůj „literární um“ zejména ve vypracování atmosféry a psychologických profilů postav, ale ten můj rozporuplný pocit pramení naprosto ze společného tématu jednotlivých povídek – tématu sebevražd a motivace k těmto činům. Knihu jsem otevírala v běžném pozitivním naladění, ovšem zavírala s pocitem totální deprese, úzkosti a sklíčenosti. Přemýšlela jsem nad tím, co mi kromě těchto pocitů ta kniha vlastně dala a odpověď jsem nenašla. Náhled do hlav lidí, kteří se vědomě a při smyslech rozhodují tento nevratný čin uskutečnit, pro mě nebyl vlastně nijak přínosný, protože vnitřně tyto pohnutky i přes sebekvalitnější literární zpracování nedokážu nikdy pochopit. Viktorie Hanišová umí psát, to je pro mě nepopíratelné, ovšem z této knihy na mě padla opravdu jen ta ryzí deprese. Rozhodně bych její přečtení nedoporučila lidem, kteří se momentálně nacházejí v nějaké nepříliš dobré psychické pohodě.
Po přečtení jiných knih od Hanišové jsem byla touto lehce zklamaná. Některé příběhy byly zajímavě a čtivě napsané a vedly k zamyšlení, co člověk musí zažít, aby přemýšlel o sebevraždě.. Některé příběhy mi však přišly mi uvěřitelné nebo zůstaly mnou nepochopené. Nejvíce na mě zapůsobily povídky Vrátíš se? a Díra.
(SPOILER)
Kromě první povídky mě zaujaly všechny. Každá trochu jinak, občas mi bylo hodně smutno. Poslední povídka, která by asi měla tohle depresivní téma ukončit tak nějak v dobrém, se mi teda moc pozitivně nezdála.
Ale rozhodně kniha stojí za přečtení.
Asi dokážu pochopit, proč se kniha líbí tolika čtenářům. Skrze příběhy nám autorka představuje možné strasti a problémy, se kterými se mohou lidé okolo nás potýkat. Jak tyto různorodé situace na jedince mohou působit a k čemu mohou vést. Na mě osobně však kniha nezapůsobila tak silně, jak pravděpodobně měla.
Upřímně, čekala jsem něco jiného. Některé příběhy mi přišly takové...podivné. Možná mi připadá, že moc tlačí na pilu.
Nebýt poslední povídky B r á ch o,
tak napíšu: je to sporné, skličující, dusivé, nabité úzkostí a zároveň zvláštně elektrizující, hororové až snad i návodné.
Forma je hodně dobrá, jen bych si přála téma sebevraždy nasvítit ještě o odstín jinak. Uznávám, že jsem náročná a povídky jsou do prosluněných dnů osobní pohody přemýšlivé a dobré. Nejhlubší je Zbytečný člověk, ta mi dokázala vyloudit i úsměv, když Honzovi zabrání v sebevraždě strach z výšek.
Po přečtení poslední povídky je vše jinak. Je světlem, jež nasvítí Dlouhou trať pravdivostí v níž se každá jedna svévolnost sebevraždy stává pro někoho stínem a bolestí . . .
Jako poslední kniha do letošní ČV
celkem fajn.
4/3
I v této povídkové knize dokáže autorka zaujmout ....
Všichni jsme běžci na dlouhé trati života .... jen netušíme, jak dlouho poběžíme ....
Nejvíce mne pohltila povídka " Vrátíš se ? "
Dětská duše je citlivá a neměla by nést pocit viny....
A na závěr - povídka " Brácho " .... pěkné zakončení :
Ať jsi jaký jsi, jsi můj brácha a tak tě beru ....zůstaň se mnou ....
Protože je fajn, když na tom běhu životem nejsi sám.... doporučím.
Pani Hanisova pise skvele, o tom zadna. Tohle je ale deprese stlacena do knihy. Myslenkove pochody nekterych postav pro me byly naprosto nepochopitelne. Pokud chcete tuto knihu cist pripravte se, ze to bude horska draha emoci.
Jsem z této knihy trochu zmatená. Mám ráda styl paní Hanišové i její otevřené konce, ale tady mi v té krátkosti povídek chybělo porozumění. Fakt jsem se místy nechytala. Škoda, snad příště.
Je libo KONCENTROVANOU depresi? Pokud ano, směle na Dlouhou trať. Je bez jakékoli pochybnosti, že paní Hanišová umí velmi dobře psát, téma sebevraždy je v každé z povídek pojato jinak, nově a originálně. Jak už to u povídkových souborů bývá, tak některé povídky se v člověku zaseknou a ne ne je vyhnat z hlavy, jiné zaujmou méně - to záleží čistě na čtenářském vkusu, stačí si přečíst pár komentářů... Celkově doporučuji, ale pouze pokud se cítíte dostatečně emocionálně silní na to, že vás ta masa úzkostí a psychických labilit nestáhne moc dolů... No na náladě vám tyhle povídky rozhodně nepřidají...
Většinou si povídky nechávám na čtení do čekárny u lékaře nebo k vodě, ale tyhle jsem shltla doma na jeden zátah. Bavily mě, i když byly dost depresivní. Nutí člověka se zamyslet, chvílemi šokují a určitě si budu pamatovat hlavně povídky Zbytečný člověk a Pozůstalost.
Povídky v této knize jsou velmi čtivé. U každého příběhu mě to nutilo k zamyšlení. Téma sebevraždy je zpracováno v každém příběhu zcela odlišně a tak je problematika poměrně podrobně rozpracována. Knihu můžu jen doporučit.
Kniha silných povídek se závažnou tématikou a smutnými konci. Mě kniha ovšem moc nesedla. Nevím proč. Za mě prostě průměr
"Jsem jedno z dětí, které měla evoluce vyřadit z života ještě před narozením nebo nejpozději v prvním roce. Kdybych se narodil o pár desítek let dříve, v době, kdy ještě neexistovala antibiotika ani jiné výdobytky moderní medicíny, mohl jsem mít už dávno hezký hrobeček s náhrobním kamenem, na jehož vrcholu by holubička zlomená žalem nakláněla hlavu směrem k nápisu Můj Honzíček. Maminka by za mnou chodila každou neděli s kytičkou, vyplela by záhonek a uhrabala zeminu na krajích. "Aspoň se nemusel dlouho trápit," utěšovala by ji rodina a maminka by pokyvovala hlavou a kapesníčkem si utírala slzy, ale současně by věděla, že příbuzní mají pravdu."
Málokdy se mnou něco pohne, a když už, tak mě to úplně sebere. U čtení této knihy jsem cítila smutné a zároveň silné prázdno, které se nedalo vymazat z hlavy a já si vůbec doma nechtěla povídat, pak jsem večer nemohla spát, ale to je v pořádku, protože tak to má být, když se mi něco dostane pod kůži, a jsem za to ráda.
Na to, že se jedná o depresivní povídky s tematikou sebevražd, jsem měla knihu přečtenou během pár hodin. Doufám, že to o mě nic nevypovídá. Autorčin styl psaní se mi líbí a na každou její knihu se těším. Bylo to sice krátké, ale za to dost čtivé. Klidně bych přidala pár povídek navíc. :)
Štítky knihy
sebevražda povídky česká literatura
Část díla
- Běžkyně na dlouhou trať 2020
- Brácho 2020
- Díra 2020
- Manažerka 2020
- Pozůstalost 2020
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Kniha Dlouhá trať je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 1 339x |
| Čtenářské výzvě | 448x |
| Doporučených | 61x |
| Knihotéce | 271x |
| Chystám se číst | 444x |
| Chci si koupit | 104x |
| dalších seznamech | 4x |
No teda. O tématu sebevražd jsem věděla dopředu než jsem začala číst, ale tohle jsem nečekala. Při čtení mi nebylo moc dobře. Uvědomuji si, že někdo takový život prožívá a to je na tom snad ještě horší. Chvíli se mi chtělo brečet, pak mi to přišlo zase dost negativní. Neměla jsem dobré pocity. Knížku si už znovu nepřečtu.