Dlouhá trať
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447916/bmid_dlouha-trat-s9l-447916.jpg
4
990
254
Sbírka povídek s tématem sebevraždy. Život se někdy zastaví. Ať už je to vědomí smrti, osobní selhání, ztracené iluze, nebo prostý strach, nevyhnutelně s nimi přicházejí také úzkosti, pochyby a otázky. Jsou to okamžiky, které nutí promýšlet vlastní bytí v jasném světle, jehož svit často nepřeje společenským konvencím a tomu „být jako ostatní“. A to, čemu přeje, se zdá být tak děsivé, uhrančivé a lákavé zároveň… Prozaička Viktorie Hanišová po třech románech ohledává subtilnější a sevřenější prostor povídky. Tematicky propojené svižné texty jsou jako dobře míněné facky: zabolí, ale proberou. Stejně jako protagonisté povídek z Dlouhé tratě se i čtenář musí nejednou zastavit a sám sebe se ptát: Jaký má tohle všechno smysl? Možná to není příjemné pomyšlení, ale kdo jednou začne, už nemůže zpět. A to samé se dá říct i o Dlouhé trati. Možná to není nic líbivého — ale číst přestat nelze.... celý text
Přidat komentář
No, takže je to celé o smrti. Konkrétně o sebevraždě z různých úhlů pohledu. Takže je otázka, jestli by to měli číst lidé na toto téma citliví nebo kteří nemají zpracovanou smrt blízkých... možná to na někoho může působit i jako terapie, i když těžko říct.
Protože jsem tušila, do čeho jdu (aspoň co se týče tématu), jednoduše jsem se rozhodla, že to na sebe nenechám hluboce působit a jaksi se odosobnila. Přesto se mě dva tři příběhy dotkly poměrně hodně.
I když povídky nejsou mým oblíbeným útvarem, myslím, že těmto příběhům sluší. Hanišová píše lehce, čte se to jako když proudí voda a co do rozsahu se jedná o poměrně subtilní dílo. Vzhledem k tématu je to, myslím, dobře. Úplně stačí "babrat" se v tom tři večery. Což nemyslím zle, jen vzhledem k tíži, kterou může téma vyvolat.
A taky oceňuju, že na rozdíl od předchozích románů Hanišové tyhle povídky mají všechny konec. :-)
Stvořit knihu na podobné téma muselo chtít odvahu jak autorky, tak vydavatele. Přece jen je sebevražda v naší společnosti do značné míry pořád tabu. I proto dávám pět hvězd.
Kam na to autorka chodí? Zatím všechny knihy její skvělé, ta směsice běžných životů bez příkras, pohled na ty a jejich blízké, kteří si v loterii nevytáhli vítězný losy... Bravo! A ještě k tomu zde forma povídek, které si myslím, že jsou k napsání těžší než romány. Odpoštím i hrubku na str.120 - léčebná je kúra, ne kůra!
Tyto povídky byly velmi čtivé a více než nadprůměrné. Měla jsem obavy, že na mě budou působit příliš depresivně, což se naštěstí díky velké čtivosti nestalo. Určitě to ale není žádné odpočinkové čtení a donutí k zamyšlení. Nejvíce mě dojala povídka Vrátíš se? Viktorie Hanišová umí citlivě pracovat s textem, její styl psaní mě zaujal a těším se na ostatní knížky. Další česká autorka, která má dar psát.
Teď mám trochu pocit, že jsem Dlouhou trať snad nepochopila? Hanišovou řadím mezi své oblíbené autorky, přečtené mám všechny její romány, ale kniha Dlouhá trať pro mě byla takovou nenásilnou vsuvkou, která ve mně nic nezanechala. Že by jsem nějakou povídku dokonce vyzvedla nad ostatními? Asi to mám jinak. Aspoň se prodávají všechny knížky.
Pět hvězd a tichá poklona! Možná to není nic líbivého - ale číst přestat nelze.
Vyzdvihla bych povídky Díra a Vrátíš se? Famózní čtení..
Přečteno téměř bez přestávky, od povídek se nedalo odtrhnout, a upřímně jsem ráda, že to mám za sebou. Témata zoufalství, beznaděje, psychických problémů a sebevražd nejen v této době nejsou úplně šálkem mé kávy. Nicméně perfektně napsáno, zřejmě odžito či odposloucháno, rozhodně k zamyšlení. Kniha určitě zůstane vryta do paměti, ale přece jen si teď raději přečtu něco veselejšího.
Po první povídce jsem knihu zavřela, bála jsem se že budou všechny příšerné. Takto jsem si první setkání s autorkou nepředstavovala. Všichni opěvovali, jak je úžasná a to nadšení se po prvních slovech nedostavilo. Nicméně jsem to nevydržela a pokračovala ve čtení.
Druhá povídka byla úžasná, pocity, které ve mě vyvolala, děsivé. Tato povídka mi v mysli uvízne na hodně dlouho. Dotkla se mě určitě nejvíce. Přišlo mi, jako by to psal úplně jiný člověk. Dokázala jsem se vžít do pocitů mladých dívek. Paradox v chování dospělé hrdinky byl uvěřitelný, jako bych se s touto situací setkávala denně a mohla sebejistě potvrdit, že to jinak dopadnout ani nemohlo.
Třetí povídka nakonec také úžasná, zbytek lehčí nadprůměr oproti těmto dvěma. Rozhodně nelituji, že jsem si knihu přečetla a nevzdala. Nejspíš se ke sbírce už nikdy nevrátím, ale bez pochyb má co předat. Musí na ni být ale správná nálada.
Ta ponurost a deprese je přímo hmatatelná. Velice zajímavě zvolené postavy. Za mě tedy nejzajímavější byla povídka o neútěšné touze udržet při životě nemocné dítě, které vlastně ani žít nechce - ten hněv vůči matce, která ho pro svoji lásku podrobuje tolika operacím, že se vlastně tak trochu vyvrací harmonie přirozeného života. Tato tématika mě zasáhla strašně moc, a to hlavně s ohledem na vývoj zdravotní péče, která umožňuje prodloužit životy - ale za jakou cenu? A chtějí to vůbec? Brilantní konec této povídky ukazuje, že i špatný život je dar. Opravdu mě při čtení mrazilo. Další povídky byly také výborné. Vlastně se mi jejich krátké verze velice líbily, protože při dlelším románu se mohou takové osudy trochu okoukat a jste jimi přesycení. Vynikající, smekám.
Mistrovské. Depresivní. S katarzí. Povídky o životě a ne-životě, k nimž je dobré se vracet. Největší zásah je asi pro každého z těch sedmi jinde; pro mne v Díře. Děkuji.
Všechna slova byla přesně tam, kde měla být, ani jedno nechybělo ani nepřebývalo.
Luxusní ...
Moje první setkání s autorkou, byť mám její knihy na seznamu, který se chystám číst. Krásné a zároveň smutné příběhy. Člověk musí po každém jednom z nich na chvíli přestat číst, protože se musíte zamyslet. Všechny byly krásné, ale pro mne velice emotivní druhá povídka: Vrátíš se?..
Z některých knih mám respekt. Co napsat, aby to nebyla slátanina... Nicméně dojem je tak silný, že se pokusím napsat pár svých postřehů. Knihu jsem si dávkovala po povídkách a ty nejoblíbenější jsem si znovu pročítala. Pokusila se zamyslet, proč, kam ten člověk došel ve svých úvahách až ke konci. Paní Hanišová to vystihla mistrně. Obzvlášť chtěla vyzdvihnout povídku "Zbytečný člověk", tady jsem tu naději prostě nenašla a povídka se pro mě stala jakýmsi mementem mori, vedoucí k etickým otázkám udržení života dítěte za každou cen. Možná překvapím tím, že po přečtení knihy jsem si uvědomila, jak miluji život. A že je dobré si to připomenout.
Knihu jsem musela dávkovat po jedné povídce neb mě jejich děj vždycky dostal a měla jsem o čem přemýšlet. Jsou skvěle čtivě napsané k zamyšlení. Teď by měla autorka nachystat novou knihu.
Autorka se mi hluboce zapsala do srdce svou prvotinou. A tak pokaždé, když vidím její jméno na obalu nové knihy, musím po ní sáhnout.
Chvilku to trvalo, opět jsme spolu hrály tanečky :). Já prostě tušila co mě čeká, a tak šíleně se bála těžkého tématu až jsem málem nedočetla. Bylo to tak depresivní, až to bylo nakonec neuvěřitelně osvobozující.
Doufám, že se autorka tímto počinem již definitivně vypsala ze všech splínů, depresí a bolestí a příště to bude aspoň trochu veselejší.
Pokud bych měla hodnotit styl a krásu jazyka, na rovinu říkám, pět hvězd je strašně málo!
Každá z postav se vám díky skvělému popisu a charakteristice dostane pod kůži a nálož emocí Vás může doslova roztrhat na kusy. Řekla bych, pozor, jen pro silné povahy, zvláště v dnešní koronavirové době.
Syrové, hutné, smutné a depresivní povídky s tématem sebevraždy a smrti. Kvalitně napsané, k zamyšlení. Někomu, kdo na tom není psychicky dobře ale čtení nedoporučuji. Za mne ale dokonale popsané pocity a myšlenky aktérů všech povídek.
Knihu jsem začala číst před nedávnem a musela jsem ji odložit,,jako vážně,,,ale nedalo mě to a přečetla a dočetla,a něměla slov,i takovy je život....
Moje první setkání s Hanišovou a musím říct, že povedené. Moc se líbil rozmanitý styl, kterým autorka své povídky píše. Některé z nich mě zaujaly víc, některé míň. Dohromady tvořili ale dobrý celek. Určitě by si některé z nich zasloužily rozpracování do hlubšího příběhu
Štítky knihy
sebevražda povídky česká literatura
Část díla
- Běžkyně na dlouhou trať 2020
- Brácho 2020
- Díra 2020
- Manažerka 2020
- Pozůstalost 2020
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Kniha Dlouhá trať je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 1 339x |
| Čtenářské výzvě | 448x |
| Doporučených | 61x |
| Knihotéce | 271x |
| Chystám se číst | 444x |
| Chci si koupit | 104x |
| dalších seznamech | 4x |
Povídky, jejichž společným tématem je sebevražda. Není to zrovna čtení, které v současné divnodobě potěší duši a povzbudí, ale je to ze života, žádné vykonstruované psycho.....