Dlouhá trať
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447916/bmid_dlouha-trat-s9l-447916.jpg
4
990
254
Sbírka povídek s tématem sebevraždy. Život se někdy zastaví. Ať už je to vědomí smrti, osobní selhání, ztracené iluze, nebo prostý strach, nevyhnutelně s nimi přicházejí také úzkosti, pochyby a otázky. Jsou to okamžiky, které nutí promýšlet vlastní bytí v jasném světle, jehož svit často nepřeje společenským konvencím a tomu „být jako ostatní“. A to, čemu přeje, se zdá být tak děsivé, uhrančivé a lákavé zároveň… Prozaička Viktorie Hanišová po třech románech ohledává subtilnější a sevřenější prostor povídky. Tematicky propojené svižné texty jsou jako dobře míněné facky: zabolí, ale proberou. Stejně jako protagonisté povídek z Dlouhé tratě se i čtenář musí nejednou zastavit a sám sebe se ptát: Jaký má tohle všechno smysl? Možná to není příjemné pomyšlení, ale kdo jednou začne, už nemůže zpět. A to samé se dá říct i o Dlouhé trati. Možná to není nic líbivého — ale číst přestat nelze.... celý text
Přidat komentář
Skvělé, skvělé, skvělé!
Nevím, kde jsem byla, když Viktorie Hanišová vydávala předchozí knihy, ale odteď přesně vím, kde budu při vydání té další: budu stanovat před knihkupectvím nebo si urvu předobjednávku na e-shopu, jen abych ji HNED měla k přečtení.
Hlavně první tři povídky jsou naprostá fantazie - silné, nápadité, jdou na dřeň a ožívají člověku pod rukama. Autorku s takovým stylem psaní jsem dlouho hledala, takže ze mě teď nadšení tryská všemi směry. A hádejte, kdo má rezervaci na všechny dosud vydané knihy Viktorie Hanišové? Není těžké to uhodnout.
V. Hanišová patří mezi mou oblíbenou českou autorku, na Dlouhou trať jsem se těšil několik měsíců (v podstatě od té doby, kdy nakladatelství Host zveřejnilo, že kniha vyjde). Povídky moc nevyhledávám, přesto mě Dlouhá trať nadchla - ať už stylem autorky nebo obsahem. Mám rád, když jdou příběhy až "na dřeň", zde jsem si to vychutnal plnými doušky. Rád bych vyzdvihl dvě povídky, které mě překvapily a které byly opravdu vynikající - Zbytečný člověk a Díra. Při těchto příbězích se mi do očí vlévaly slzy a na těle naskakovala "husí kůže". Oceňuji, jak autorka dokáže pracovat s žánry; všechny povídky mají psychologický základ, každá z nich je však obohacena o něco navíc - jednou vás donutí přemýšlet, podruhé se bojíte, jako byste četli román od S. Kinga.
Myslím, že Dlouhá trať je adeptkou na Magnesii Literu.
Jedinečný styl psaní autorky mi nesmírně sedí, všechny její knihy jsou velmi emočně nabité! Tyto povídky nejsou výjimkou! Nemůžu říct, která povídka mě dostala nejvíc, všechny jsou na stejné úrovni, každá mě něčím dostala a citově vymačkala!
Nové území autorky. Povídky, které nemají lehké téma. Také o tom, že každý něco řešíme.
Paní Hanišová je mou oblíbenkyní. Mám doma všechny její romány, přečtené. Věděla jsem, že tato, tentokrát povídková kniha bude taky obří emocionální ždímačka. A ano, byla. Myslím, že ke knize se přesně hodí podzimní čas. A k tomu dnešnímu ochlazení a mlhavému počasí jakbysmet. Povídky jsou skvělý. Nejvíc se mi “líbila” povídka Díra. Ta mě totiž totálně rozložila. Škoda, že má kniha jen 190 stran. Mohla bych paní Hanišovou číst pořád :))
Výborný! Povídky sice nemám moc ráda, ale tohle je vyloženě čtenářská lahůdka, moc jsem se na knihu těšila a nezklamala mě... všechny povídky jsou perfektně literárně zpracované, jako nejlepší bych hodnotila povídku Pozůstalost, to je fakt pecka! Komorně laděná povídka, kde vystupují jen dva protagonisté, každé slovo má své místo a účel, použitý jazyk, vykreslení postav, gradace, napětí a závěr, kdy všechno zaklapne do sebe.... četla jsem jí dvakrát za sebou... některý čtenář zřejmě namítne, že celá sbírka povídek je moc depresivní a neradostné čtení a bude mít pravdu, nicméně s člověkem zacloumají, donutí aby se zastavil a popřemýšlel o pravých hodnotách a o tom, co je v lidském životě opravdu důležité, aby se nechal vést svojí intuicí a srdcem.
Asi nikdy jsem nedala povídkové knize plný počet, protože vždycky se našla aspoň jedna, která nebyla stoprocentní. Tady ne - každá povídka je perla, sice depresivní, ale geniální a určitě na žádnou nezapomenu.
S trochou nadsázky by se dalo říct, že pokud má tato sbírka povídek dodat dosud nerozhodnutým budoucím sebevrahům silnější motiv a pomoci jim tak učinit ten poslední krok, jistě svůj účel splní ;-). Lepší ale bude brát tyto povídky jako varování, něco jako léčbu šokem :-).
V poslední době mám povídky čím dál tím raději a tato sbírka je extra třída, ale možná nebude úplně pro každého. S tématem sebevraždy je temná, je to taková jedna velká beznaděj, úzkost a strach, ale zároveň každá povídka donutí k zamyšlení a často právě nad tím, čemu se rádi vyhýbáme.
Každá povídka je trochu jiná, ale všechny jsou vynikající, žádná se nedá odložit před dočtením. On tomu také hodně napomáhá skvostný bohatý literární styl paní Hanišové, který mám moc ráda.
Dostala jsem to vcera od kamaradky. Je to depresivni, tenhle zpusob depkareni me nikdy nebavil... takze jsem knizku ani nedocetla a jde do knihobudky, snad nekomu udela radost. :-)
Na novinku paní Hanišové jsem se moc těšila ...dá-li se to tak vůbec nazvat. Pro potěchu ducha její knihy příliš nejsou, ale literárně jsou bravurní. Tentokrát autorka přichází s knihou povídek s těžkým tématem sebevraždy s názvy:
Běžkyně na dlouhou trať
Vrátíš se?
Zbytečný člověk
Manažerka
Pozůstalost
Dira
Brácho
Přemýšlela jsem, kterou vyzdvihnout. Nejde vybrat jen jednu, každá šla hluboko pod kůži,do morku kostí..
Všem, kteří mají tyto niterné knihy rádi, jednoznačně doporučuji.
Po celou dobu čtení, jsem byla ráda, že mám knihu půjčenou, že tohle je tak šílený tak bolavý a pro mě v něčem tak známý, že bych to už nemohla číst znovu, že ty slova a věty a odstavce a příběhy tolik bolí a jsou naprosto bravurně napsaný. Ostatně Viktorie to ani jinak neumí. Děkuju.
Povídková kniha – kniha plná úzkostí, depresí, strachu. Život se někdy zastaví a musí se zastavit i člověk, aby si to uvědomil a rozhodl se, jak dál, nebo zda už to dál nejde...
Po třech úžasných románech, přichází autorka s povídkami. Já sice nejsem povídkový typ, ale v tomto případě mně to vůbec nevadilo. Každý jeden příběh Vás okamžitě vtáhne, rozloží, rozbrečí a nepustí. Všechny příběhy jsou silné, dojemné a zasáhnou Vás.
Po některých prostě musíte knihu odložit a rozdýchat to, než půjdete dál. Z každé povídky si dokážu představit, že by byla samostatná kniha a všechny bych si přečetla.
Moc mě baví autorčin styl, velice dobře se čte, okamžitě Vás vtáhne do děje. Na povídkách je vidět, že ani nepotřebuje moc prostoru, aby Vás příběh získal.
Takže pokud se chcete zamyslet, pokud si chcete pobrečet, pokud se chcete nechat rozložit, pokud milujete knížky Viktorie Hanišové, určitě si ji přečtěte.
„Občas se stane, že v půlce závodu zapomenete, proč vlastně soutěžíte.“
Štítky knihy
sebevražda povídky česká literatura
Část díla
- Běžkyně na dlouhou trať 2020
- Brácho 2020
- Díra 2020
- Manažerka 2020
- Pozůstalost 2020
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Kniha Dlouhá trať je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 1 339x |
| Čtenářské výzvě | 448x |
| Doporučených | 61x |
| Knihotéce | 271x |
| Chystám se číst | 444x |
| Chci si koupit | 104x |
| dalších seznamech | 4x |
"Nemůžeš ho zachraňovat, když on sám nechce."
O tom, že když nemůžeš, tak někdy prostě nejde přidat víc.
Ať už vinou okolí nebo svých vnitřních démonů.
Hanišová v sedmi povídkách otevírá citlivé a diskutované téma sebevraždy.
"Jako by něco v něm rozhodovalo za něj, aby dělal věci jinak než ostatní. Aby škodil sám sobě."
Můžeme dokola diskutovat, jestli se bezvýchodná situace takto jen nejeví...
Nebo o případné odborné pomoci...
Či snad začít zpytovaním svědomí, jestli nejbližší okolí nemohlo udělat víc?
Ve výsledku mají ale vždy konečné slovo dotyční a Hanišová ti dává nahlédnout do jejich myslí i těch přímo zúčastněných okolo.
Jakkoliv je to těžké a náročné téma, tak je podané krásnou češtinou, bez zbytečných příkras a kudrlinek.
Samotný obsah knihy a celé poselství (ať si ho přebereš jak chceš) je těžké sousto, které jsem si musela dávkovat a někdy jsem se bála otočit stránku.
Takové knihy je potřeba psát a číst už jen proto, aby se člověk vyhnul rychlým soudům.
"...začínají vylézat myšlenky, s nimiž bych se nedokázala svěřit ani své terapeutce...Jsou mimořádně zákeřné, napadají moje tělo zevnitř jako sněť a likvidují jeden orgán za druhým."