Dlouhá trať
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447916/bmid_dlouha-trat-s9l-447916.jpg
4
996
996
Sbírka povídek s tématem sebevraždy. Život se někdy zastaví. Ať už je to vědomí smrti, osobní selhání, ztracené iluze, nebo prostý strach, nevyhnutelně s nimi přicházejí také úzkosti, pochyby a otázky. Jsou to okamžiky, které nutí promýšlet vlastní bytí v jasném světle, jehož svit často nepřeje společenským konvencím a tomu „být jako ostatní“. A to, čemu přeje, se zdá být tak děsivé, uhrančivé a lákavé zároveň… Prozaička Viktorie Hanišová po třech románech ohledává subtilnější a sevřenější prostor povídky. Tematicky propojené svižné texty jsou jako dobře míněné facky: zabolí, ale proberou. Stejně jako protagonisté povídek z Dlouhé tratě se i čtenář musí nejednou zastavit a sám sebe se ptát: Jaký má tohle všechno smysl? Možná to není příjemné pomyšlení, ale kdo jednou začne, už nemůže zpět. A to samé se dá říct i o Dlouhé trati. Možná to není nic líbivého — ale číst přestat nelze.... celý text
Přidat komentář
Povídková kniha na téma sebevraždy... Až na povídku Díra, se mi líbily.. Nejvíc drsný mi přišly povídky Vrátíš se , Manažérka a Pozůstalost.
Povídka Díra mi přišla nesmyslná...
Hodně jsem toho o téhle knize slyšela a tak jsem očekávala ještě větší psycho. Možná jsem už odolnější a tak mi to nepřišlo, každopádně povídka “Vrátíš se?” byla i na mě hooodně silná. Uronila jsem nad ní i slzu a na konci se mi udělalo až fyzicky zle. Vztahuju na sebe totiž to, co prožívají postavy - i co se týče fyzické bolesti.
“Díra” byla zase nesmírně napínavá a zasáhla mě, i když přesně nedokážu popsat čím/jak.
“Zbytečný člověk”, tak ten si mě získal. Já si hlavní postavu zkrátka zamilovala a vlastně ve mě konec téhle povídky vyvolával nečekaný (a neočekávaný) pocit klidu.
“Pozůstalost” za mě velmi bolestnej a na jednu stranu krásnej (pokud se to tak dá říct) příběh.
I další povídky mě bavily, ale tyhle ve mně doopravdy něco zanechaly. Celá knížka je napsána čtivě a nešlo mi se od ní odtrhnout, i když slabým povahám doporučuju - dávkovat.
Představovala jsem si, co bych jako autorka u psaní pociťovala já, takže klobouk dolu autorce, že se poprala s tak nelehkými tématy.
Za mě čtení, co má smysl. A navíc - krásná vizualizace! Nespočetněkrát jsem si už knížku prohlížela a pořád mi přijde stejně skvělá!
Na základě zdejších recenzí jsem si knihu koupil. Autorku jsem neznal a zřejmě na dlouho bude tato kniha moje poslední od V. Hanišové. Zklamání. Moc popisné, zdlouhavé, plné přirovnání na úkor příběhu. Za mě tak 25%. S jinými knihami s hodnocením nad 80% nelze srovnat.
Hanišová píše opravdu moc dobře. Troufám si říct, že je to jedna z našich nejlepších současných autorek. Tato sbírka povídek mi ale moc nesedla. Všechny se točí kolem těžkého tématu sebevraždy a jsou opravdu silné, ale něco mi zde chybělo... příběh jednotlivých povídek mě nedokázal úplně vtáhnout, a proto jsem ani jejich děj nedokázala plně procítit. Nejvíc mě asi zasáhla povídka Vrátíš se?, ta byla opravdu mrazivá.
Jako když jste voodoo panenka a zabodávají do vás jehličky... s každou povídkou hlouběji. Hodně silné, hodně bolavé, hodně dobré!
Asi ke mně nedoputovalo, co mělo. Přestože témata povídek jsou silná, nesedlo mi zpracování. Jak už tady několik čtenářů psalo, měla jsem pocit, že něco chybí. Zdá se mi, jako by autorce formát povídky vůbec nesedl. Nemůžu sice říct, že by kniha byla vyloženým propadákem a zklamáním, ale rozhodně nedostála mému očekávání.
Po Houbařce přišlo mírné zklamání. Na sebevražedné povídky sice člověk není naladěn asi nikdy, každopádně jsem čekala asi něco lepšího. Něco tomu chybělo. U dvou povídek mně vadil ten otevřený konec, nešlo mi si ani nějak domýšlet, co a jak se stalo.
To jeden čeká hutné povídky ve stylu Kingovy "Poslední příčky žebříku" a ono... nic. Prázdné, ploché a tak nějak o ničem. Na to, o jaké téma se jedná.
Jedním dechem.... Povídka "Brácha" mě vzala asi nejvíce, něco podobného zažívám
Mám ráda styl Hanišové, byla jsem nadšená, že má novou knihu a hned jsem si pro ni šla. Styl jako vždy čtivý, příběhy věcné. Brala bych knihu delší, ale i za těch necelých 200 stran jsem ráda
Povídka jako literární útvar Hanišové sedí. Její věcný, rychlejší styl vyniká, míří přímo k jádru lidského problému, příběhy jsou smutné až drásavé a pro mě tedy do jednoho nezapomenutelné.
Pojítko mezi jednotlivými povídkami není jen téma sebevraždy, ale hlavně autorčin styl psaní. A ten se mi moc líbil. Nicméně, jak už to u sbírek povídek bývá, některé povídky byly výrazně lepší, než zbytek. Za mě osobně nejlepší povídky jsou "Pozůstalost", "Manažerka" a "Vrátíš se? Jednu hvězdičku si dovolím strhnout, za poslední povídku "Brácha", která (pouze má domněnka!) je autorčina poněkud osobnější, ale pro čtenáře nejnudnější. Možná i proto, že toto téma, je již x-krát recyklováno a postrádá originalitu, předchozích povídek.
Viktorie je prokazatelně talentovanou spisovatelkou.. Výběr témat knih není pro každého, jsou vždy emočně hodně náročné.. Zde si autorka vybrala formu povídek a dobře udělala.. každá povídka je jiná, ale všechny mají jednu společnou věc, sebevraždu.. kniha vede k zamyšlení.. a zanechá po sobě určitou stopu.. tak opatrně :-) určitě doporučuji :-)
Viktorie Hanišová umí ve svých knihách dokonale vystavět příběhy založené na složitých rodinných vztazích, nebojí se témat, o nichž se sice mluví, ale ideálně tak s psychiatrem. Klade důraz na okolnosti, které jsou všudypřítomné, jenom mít pořádně otevřené oči. Jako číst v téhle době knížku skrz naskrz prošpikovanou čistou depresí by se mohlo zdát uplně mimo… Ale Hanišová je prostě tak dobrá, že si i téma sebevraždy, jako je tomu v tomto povídkovém souboru Dlouhá trať, úplně v klidu necháte naservírovat na zlatém podnose, protože ty příběhy jsou sakra dobrý. A ještě nějakou dobu se vám pak honí hlavou. A to je přesně to, co mě na čtení baví.
Za mě perfektní! Náhled do duše jedince, náhled který dokáže lidem, kteří říkají jen ,,nechápu proč " nyní pochopit.
Příběhy se krásně čtou.
Hanišová opět nezklamala. Neprožívám zrovna šťastné období a tato kniha mi pomohla zamyslet se nad mnoha myšlenkami.
V některých povídkách jsem se viděla a proto chápu psychiku nemocného člověka a jeho rozhodnutí, když už neví jak dál a nevidí už jiné řešení.
... ztracené iluze, strach, smrt, osobní selhání, pochyby, smutek
.
Jedním slovem?: Skvostné
.
Takhle vypadá život. Není to americká komedie se šťastným koncem, ani pohádka, kde dobro zvítězí nad zlem. Náš život je krutý, plný situací, které nedokážeme pochopit a lidí, kteří jsou zlý a nepřející. Přesto všechno je to náš život, který někdy skončí dříve, než jsme očekávali. Bojujte za sebe, bojujte za své sny a touhy a nenechte se od nikoho na světě ničit, urážet, odradit či zesměšnit. Ten život je váš a nikdo neví, co doopravdy cítíte a co chcete, jen vy sami.
.
*Dlouhá trať od Viktorie Hanišové*
Moje největší čtenářské zklamání v tomto roce.... Mám tuto autorka velmi ráda, vždy její knihy přímo hltám, ale tato kniha mě opravdu nebavila. Myslím si, že než povídky jsou její parketa klasické romány.
Štítky knihy
sebevražda povídky česká literatura
Část díla
- Běžkyně na dlouhou trať 2020
- Brácho 2020
- Díra 2020
- Manažerka 2020
- Pozůstalost 2020
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Všechny povídky se točí kolem tématu sebevraždy a jsou opravdu silné...