Karel Čapek citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1890 - 1938

Citáty (88)

„Chceš-li to dotáhnout vysoko, neklaď otázky a nedávej najevo, jak jsi chytrý.“

„Chcete-li dělat vědu, nežeňte se; a když, tedy bohatě.“ — Bílá nemoc

„Je daleko radostnější mít rád celý svět, protože má tisícerou tvář a je všude jiný; ... každý s jiným chlupem a jazykem, se svými zvyky a kulturou, a je-li třeba, tedy spánembohem i se svým Pánem Bohem; neboť každý rozdíl je hoden lásky už proto, že rozmnožuje život. Ať nás spojuje všechno, co nás dělí!“

„Je možno být hrdinou proti velkým ránám osudu. Smrt, zkázu, ztroskotání je možno nést, jak se říká, se vztyčenou hlavou; je konečné možno zápasit a zahynout. Ale není možno být hrdinou proti píchnutí špendlíkem. Melancholie, nejtěžší bolest života, je utrpení z malých příčin. Je nejtěžší proto, že nepřipouští hrdinství; není hrdinných melancholiků. Melancholie je v každém případě slabost, nebo spíše bezbrannost vůči malým bolestem.“ — O lidech

„Je potřeba jisté lenosti k plnému ocenění života. Člověk, který tuze spěchá, dojde jistě k cíli, ale jen za tu cenu, že se nepodíval na tisíceré věci, které cestou minul.“

„Jednou z největších civilizačních pohrom je učený hlupák.“

„Jistě, je třeba začít sebou samým – ale je také třeba u sebe neskončit.“

„Jsem slabý člověk, ale v mé slabosti je má síla; můj smutek mne nebolí, má osamělost, to bude zároveň mé přemýšlení; mé odříkání, to bude zároveň má čistota.“

„Jsme dva. Dva na všechno – na lásku, na život, na boj i bolest a na hodiny štěstí. Dva na výhry i prohry, na život i na smrt – dva.“

„Jsou lidé, kteří nemají vůbec žádného koníčka, ale takové osoby jsou zvláštní hříčkou přírody - tak jako leváci, svatí, vegetariáni a jiné výjimečné zjevy. Normální člověk se však obyčejně vyživuje jistým víceméně tichým šílenstvím, kterému se říká koníček.“

„Každej to myslí náramně dobře s lidstvem, ale s jedním každým člověkem, to ne. Tebe zabiju, ale lidstvo spasím.“

„Každý zázrak se musí vysvětlit - jinak je nesnesitelný.“

„Kdo myslí na sebe, ztrácí svět.“

„Kdo zradil jednou, zradí vždycky!“

„Kdyby soudcové všechno, ale naprosto všechno věděli, nemohli by také soudit; jen by všemu rozuměli, až by je z toho srdce bolelo.“

„Kdybychom se obecně rozhodli nevěřit každému žvastu přinutili bychom i ty, kdo nejvíc hřeší na lidskou lehkověrnost, aby to začali brát s pravdou trochu vážněji.“ — Místo pro Jonathana!

„Klasická literatura je ta literatura, od které už nečekáme, že nám bude povídat něco nového. Proto si ji tak vysoce vážíme, a proto ji také nečteme.“

„Kniha je nejmocnější zbraní národa. Národ, který si váží knih, váží si zároveň své duchovní nezávislosti a neztratí ji, dokud bude mít svou literaturu.“

„Lidé jsou nevděčni... A vrtkaví. Jednou chtějí to a podruhé pravý opak – a nikdy se jim nezachováš. To je to nejhorší.“

„Lidé si nezasluhují jiné spravedlnosti než lidské.“

„Lidi mají nejdřív věřit v lidi, a to ostatní se už najde.“

„Lidstvo si občas dovolí propadnout pustotě nenávisti, jako by si na sebe muselo uplést bič, počítá vždycky jen s ranami, které rozdá, ale ne už s těmi, které utrží. Krátkozrakost vášní je, myslím, ztráta inteligence.“

„Lidstvo si zasluhuje spíše obdivu, ba lásky, nežli nadávek. Ale když nadávek, tak hodně upřímných a hlasitých.“

„Mají-li se volnost a láska vylučovat, volím volnost. Raději černá křídla než růžová pouta.“

„Mezi tím, co chceme a co musíme, se utváří celý náš život.“

„Mezinárodní právo je to, co prospívá nám, nebo co škodí těm druhým.“

„Mladá generace má pocit, že s ní přichází lepší svět. Stará garda má pocit, že s ní ten lepší svět odchází.“

„Mladé dovede být každé tele, ale zestárnout, holenku, to je kumšt.“

„Muž snese ledacos těžkého, jenom ne pláč ženy, který sám zavinil.“

„Na celé člověčenstvo padá cosi jako mrazivý stín hrůzy. Co jiného je ta frenetická požívačnost, ta neúkojná žízeň po zábavě a rozkoši, to orgiastické rozpoutání, které se zmocnilo dnešních lidí? Nebylo podobného úpadku mravů od dob, kdy se na Římskou říši užuž sesouval vpád barbarů. To není jen ovoce nebývalého hmotného blahobytu, nýbrž zoufale přehlušovaná úzkost z rozvratu a zániku. Sem s poslední číší, než bude s námi konec! Jaká hanba, jaké třeštění! Zdá se, že Bůh z hrozného milosrdenství nechává zchátrat národy a třídy, které se řítí v záhubu. Chcete číst ohnivé mene tekel napsané nad hodokvasem lidstva? Pohleďte na světelné nápisy, které po celé noci září na zdech hýřících a prostopášných měst! (Válka s mloky)“