Jostein Gaarder citáty

norská, 1952

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (89)

„ON: Budu čekat, dokud mi srdce nevykrvácí žalem. ONA: A to je jak dlouho? ON: Možná jen pět minut.“ — Dívka s pomeranči

„Osamělý jsem se necítil do chvíle, než jsem po něčem skutečně nezačal toužit. Osamělost a touha jsou dvě strany téže mince. (Principálova dcera)“

„Pamatovat si sen je skoro stejně těžké jako chytit do ruky ptáčka. Ale čas od času se stane, že ptáček přiletí a posadí se nám na rameno sám od sebe. (Haló! Je tu někdo?)“

„Patříme k rodu, který klade místo vajíček slova. Produkujeme víc kultury, než jí dokážeme strávit. (Principálova dcera)“

„Pokud Bůh existuje, tak se mu s těmi, které stvořil, docela dobře daří hrát na schovávanou.“

„Pokud člověk věří v křesťanství nebo islám, říká se tomu víra. Ale když člověk věří na astrologii nebo na pátek třináctého, je to najednou pověra.“

„Proč je tak těžké zabývat se těmi nejdůležitějšími a svým způsobem nejobyčejnějšími otázkami na světě? (Sofiin svět)“

„Protože když vstupujeme do řeky podruhé, jsem už já i řeka někdo jiný.“

„Přijde mi smutnější být opuštěný v nějakém evropském velkoměstě než na opuštěném ostrůvku v Tichém oceánu. (Principálova dcera)“

„Připadalo mi komické, že kultura se hemží lidmi, kteří umějí a chtějí psát, ale nemají co nabídnout. Proč chtějí "psát", když otevřeně a čestně přiznávají, že nemají co zprostředkovat? Copak se nemohou věnovat něčemu jinému? K čemu je takové tvůrčí puzení, když se jim nedaří nic sdělit? (Principálova dcera)“

„Rozhodně existují dva typy lidí. K jednomu patří Dívka s pomeranči a ke druhému my ostatní.“ — Dívka s pomeranči

„Sami jsme v podstatě takoví obživlí legoví panáčci.“

„Sartre v tomto směru prohlásil důležitou věc a sice, že existenciální otázky nelze zodpovědět jednou pro vždy. Filozofická otázka je už svou podstatou taková, že si ji musí každá generace, dokonce každý jednotlivý člověk pokládat stále znovu. (Sofiin svět)“

„Se strachem je to jiné. Ten není tak nakažlivý jako smích a smutek, a to je dobře. Ve strachu je člověk úplně sám.“ — Dívka s pomeranči

„Skutečnou očistu ducha může člověku poskytnout jen hovor s dětmi nebo zhlédnutí Holbergovy či Moliérovy komedie. Stejně tak je požehnáním setkat se s ješitnými lidmi, jsou stejně důvěřiví jako malé děti, a právě tu důvěřivost jim mohu jen závidět. Žijí, jako by o něco šlo, žijí, jako by něco bylo ve hře. Přitom jsme jen prach. To potom přece není důvod se nějak přetvařovat. Neboli jak říká Mefistoteles, když Faust umírá: "Co vůbec platno věčně tvořit! A stvořené zas do nicoty bořit!" (Principálova dcera)“

„Snít o něčem nepravděpodobném má své jméno. Říká se tomu naděje.“ — Dívka s pomeranči

„Snít o něčem nepravděpodobném má své jméno. Říká se tomu naděje. (Dívka s pomeranči)“

„Svět je veliký a my o něm víme příliš málo. Život je příliš krátký.“

„Ten, kdo se psaním o svých činech vydává všanc, už zpravidla má, než se vydá na takto hazardní plavbu, nějaké to ztroskotání za sebou. (Principálova dcera)“

„Ti, kdo kladou otázky, jsou vždycky nejnebezpečnější. Odpovídat není tak nebezpečné. Jediná otázka může být třaskavější než tisíce odpovědí.“

„Typickým rysem postmoderní civilizace je téměř absolutní nedostatek respektu k posmrtné cti. Život je zábavní park a přemýšlení o něm končí s jeho zavírací hodinou. (Principálova dcera)“

„Ucítil jsem v očích slzy. Nebyly to sladké slzy, pokud se něco takového o slzách dá říct, byly to takové ty hořké a husté slzy, které netečou, ale zůstávají v oku a pálí. (Dívka s pomeranči)“

„V době rozkvětu literatury vynakládají spisovatelé mnoho duševní námahy, aby ukázali, že ostatní spisovatelé nedosahují dostatečných kvalit. Koncem sedmdesátých let začalo být ve spisovatelských stájích těsno, a jakmile jsou stání přeplněna, zvířata se začnou navzájem kousat. Když sedláci vyprodukují příliš mnoho másla nebo obilí, přebytek zničí. Když spisovatelé vyprodukují příliš mnoho knih, začnou se navzájem osočovat. (Principálova dcera)“

„Všechno, co je, trvá jen do chvíle, než je konec. Ale to poslední, co člověk drží, je často ruka.“ — Dívka s pomeranči

„Zatím mezi nimi padli jen čtyři repliky. Ona: Ty nešiko! Ona: Můžu si vzít aspoň jeden pomeranč? On: Promiň, promiň! On: Ty jsi veverka! Zbytek je němý film. Zbytek je hádanka.“ — Dívka s pomeranči

„Žijeme, ale žijeme právě jen teď. Ale jednoho dne stejně budeme odstrčeni stranou a propadneme se do temnoty historie. Protože všichni jsme na jedno použití.“

„Život je gigantická loterie, v níž jsou viditelné jen vítězné losy.“ — Dívka s pomeranči

„Život je obrovská loterie, z níž vidíme jen výhry.“

„Žurnalisté a rodiče jsou si podobní v tom, že jsou stejně zvědaví. A politici a děti zase dostávají citlivé otázky, na které není vždy jednoduché odpovědět. (Dívka s pomeranči)“