Nová kniha Carl Gustav Jung
Civilizace na předělu
Eseje a pojednání zahrnuté v této knize Jung napsal v meziválečné době a po druhé světové válce. Východisko pro jejich stěžejní témata tvoří stať O nevědomí, kt... detail knihy
Související novinky
Stínová nevěsta, Elixír lží a další knižní novinky (48. týden)
V následujícím týdnu od 24. do 28. listopadu se můžete těšit na velké množství nových knih.
Do článku jsme pro vás v... celý text
Populární knihy
/ všech 45 knihNové komentáře u knih Carl Gustav Jung
„Velice extrémně těžko stravitelná kniha. Plně text nepochopí snad ani akademici. První část je v latině: obsahuje originál textu Tomáše Akvinského. Následuje český překlad tohoto scholastického textu. Jako třetí část knihy jsou Jungovy komentáře. Nepochopila jsem z knihy téměř nic a to čtu Junga ráda :-)“... celý text
— xantypa2013
„"Mé jaksepatří kritické pacientce nechtělo svitnout..." no to je hrůza, to bych od Junga nečekala... Nechci zde vůbec snižovat Jungovu odbornost, ale tento archaický lékařský jazyk, kterým jsou pacienti popisováni, už je snad v dnešní době minulostí. Naštěstí v dnešní moderní době již má své určité vydobývající si místo etika, empatie, porozumění, lidskost a poněkud jiný slovníček, co se týče hantýrek lékaře nad "pacientem", "hysterkou", "neurotičkou", "patologií"... V jiných Jungových knihách jsem se s tímto nesetkala a upřímně jsem to nečekala. Nemohu se divit, že tento "nad" přístup lékařů stále i v dnešní době převažuje a asi se není čemu divit, pakliže lékaři vycházejí z učebnic, které jsou psány přesně tímto povýšeneckým, arogantním, odsuzujícím, intelektuálním, neetickým stylem. Škoda, Jung trochu spadl v mé úctě, ale možná je to dobře, protože tím byl sesazen z jakéhosi vyvýšeného místa dolů, mezi obyčejné smrtelníky.“... celý text
— xantypa2013
„Včera jsem četla Červenou knihu, nevím zda hodinu, stostránkový úvod, určený zejména akademikům, jsem přeskočila. Četla jsem Smrt, Peklo, Skleník, ... a další. Listovala jsem a četla jsem, protože Červená kniha není odborná naučná publikace v pravém slova smyslu, není pedagogická - čte se spíše jako Bible. No, nic světoborného - bych řekla? Asi to mělo význam a smysl pro Junga, ale pro mě to evidentně žádné poselství nemá. OK, ponořil se do nevědomí, ale to v podstatě dělá každý umělec, kdo píše pod múzou básně, prózu, pohádky, kreslí obrazy... Každý tvůrce, který se ponoří do imaginace a vytváří dílo, se vlastně chová podobně – zkoumá nevědomí, snaží se uchopit archetypy, symboly, obrazy… - Jen Jung je v tomto směru "profláknutý". Pro někoho to je poklad, pro mě spíš kuriozita z Jungova života. Víc času tomu asi věnovat moc nebudu.“... celý text
— xantypa2013
„Kompilace Jungových statí, přednášek, dopisů a rozhovorů zaměřených na téma mužství, z nichž je značná část dostupná také v devítidílném Výboru z díla C. G. Junga. Americký psychiatr John Beebe uspořádal texty tak, že velebí Jungův badatelský přístup – od hrdinských mýtů přes alchymii a křesťanství až k aplikacím v „moderní“ době.
Uspořádání působí logicky a čtivě, byť – jak je u Junga obvyklé – vyžaduje otevřenou mysl a schopnost vnímat věci na více rovinách. Pokud bych obtížnost přiblížil na stupnici, kde 1 znamená lehké čtení pro laika a 10 odbornou psychoanalytickou studii, pak tato kniha stojí někde uprostřed. Pro úplného začátečníka může být chvílemi hutná, avšak nevyžaduje, aby měl čtenář v malíčku Jungovu terminologii.
"Zdá se totiž, že přírodě ani v nejmenším nezáleží na vyšším stavu vědomí, právě naopak. Ani společnost nedokáže tyto dovedné kousky duše ocenit, odměňuje přece vždy v první řadě výkon, nikoli osobnost; ta bývá většinou oceněna až po smrti."
"Když se člověk dokáže probojovat k uznání toho faktu, že hlasy a bludné představy nemocného na duchu jsou autonomní, že fobie a obsese neurotika vyplývají z jeho rozumu a vůle a že já nemůže vytvářet žádné svévolné sny, nýbrž sní pouze tak, jak musí - pak dokáže také porozumět tomu, že nejdřív byli bohové, a teprve po nich vznikla teologie. Ba očividně musíme jít ještě o krok dál a přijmout, že nejdříve byla jedna světlá a jedna šerá postava a teprve po nich jasno vědomí, které se vymanilo z noci a jejího nejistého kmitání hvězd."
Je třeba brát v potaz, že Jung (1875–1961) byl průkopníkem analytické psychologie a některé jeho závěry dnes mohou působit překonaně – nejvíce je to patrné v pohledu na homosexualitu, tehdy ještě chápánu jako předmět psychologické terapie. Přesto jeho texty nabízejí nemálo inspirace pro osobní růst i hlubší přemýšlení o životě. Zvídavého čtenáře nepochybně potěší pasáže o alchymii i odkazy na další zajímavá díla.
V textu mě nicméně zarazila jedna pasáž na téma alchymie a mytologie: „Červeň, teplota a suchost jsou klasické vlastnosti egyptského Tyfóna. Ten, jakožto zlý princip, má stejně jako alchymistická síra blízký vztah k ďáblu.“ Týfón (Τυφών) je však nestvůra z řecké mytologie, obr se stovkou dračích hlav a s hlasem člověka, psa a býka, který v podsvětí zplodil Kerbera.
V antické literatuře jsem již narazil na jeho ztotožňování s egyptským Sutechem (Sethem), bratrem a vrahem Usira (Osirise), bohem pouště a pánem chaosu. Odtud zřejmě pramení i uvedené „egyptské“ zařazení, které se přeneslo do alchymistických textů. V knize by v tomto případě rozhodně neuškodila ediční poznámka.
Knihu bych doporučil nejen studentům psychologie či zájemcům o filosofii a religionistiku, ale i čtenářům hledajícím nový úhel pohledu na vlastní život. Pro mě samotného, který našel v Výboru z díla odpovědi na mnohé dlouho kladené otázky, byla tato kompilace příjemným připomenutím známých pasáží a zároveň přinesla další vhled do rozsáhlého díla tohoto myslitele.“... celý text
— Nailo
„Poslouchal jsem na Českém rozhlasu a musím říct, že na mne kniha velmi zapůsobila. Nejzajímavější byla věcnost, s jakou to bylo napsáno, přestože se jedná o prostoru mezi zemí, duší, představami, dětstvím a prapůvodním lidstvím. Netušil jsem, jak intenzivně se Jung přítelil s Freudem a hlavně jak se principiálně rozešli (z tohoto vyprávění vyplývá, že Freud poněkud podlehl absolutní víře ve svou teorii). Bylo asi hodně složité s Jungem žít, (dočetl jsem se jinde o jeho milenkách), musel být dost autoritativní a okolím považován za blázna. Ať už byl vizionář nebo ne, otevřel (spolu s Freudem) okno tam, kdam se lidstvo dosud neodvážilo vstoupit. A v tom je podle mě jeho velikost.
Zážitky, které by se daly nazvat tajemné, esoterické, osudové (například opakovaně prasklá deska stolu) má podle mě každý z nás, jen je třeba "nečte", nevnímá, ale jsou přirozenou součástí našich životů. Podobně to je se synchronicitou, kterou třeba já zažívám skoro permanentně - čtu Jeana Giona Kéž tonu v radosti, kde sedlák přivede do svého z lesa z jiného lesa jelena, jdu po krajině a dva dny na to potkám jelena, kterého jsem nikdy neviděl, apod. Kulturní antropolog Vít Erban mi jednou za dob studií na vysoké škole řekl památnou větu, která se týká vztahu exaktních věd (fyziky, chemie atd.) ke světu: "Věda končí tam, kde začínají ty nejdůležitější otázky života." Myslím, že sem to sedí velmi přesně.“... celý text
— Apo73
Knihy Carl Gustav Jung
Žánry autora
Literatura světová Duchovní literatura Esoterika, astrologie, okultismus Mytologie Náboženství Literatura naučná
Štítky z knih
mýty a legendy mytologie korespondence filozofie teologie umění psychologie UFO rozhovory symboly
Jung je 224x v oblíbených.



