William Faulkner

americká, 1897 - 1962

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 25 knih
Divoké palmy
Divoké palmy
Absolone, Absolone!
Absolone, Absolone!
Pobertové
Pobertové
Když jsem umírala
Když jsem umírala

Nové komentáře u autorových knih

Divoké palmy Divoké palmy

„Velmi podmanivý román, který čtenáře bez milosti vtáhne do děje. Faulkner byl velmi zajímavým spisovatelem, zaujal mě jeho styl psaní, používání metafor, ale i vykreslení postav či filozofické postřehy. "Divoké palmy" nejsou knihou ryze o lásce, nicméně se mi líbí, jakým způsobem na ni nahlédl. Příběh jako takový je velmi hutný a závěr nezapomenutelný. Moc rád se ke knize někdy vrátím, věřím, že mi spousta myšlenek či symbolismu unikla.“... celý text
— capricorn__

Absolone, Absolone! Absolone, Absolone!

„Tohleto je bezesporu silný dílo, působivý a tvrdě nepřístupný. Určitě něco jinýho, než co běžně čtu, oceňuju umělecký kvality díla, ale upřímně, četbu jsem si neužil. Zjevně to ani nebyl autorův záměr. Za takovej čtenářskej trolling ode mě dostal jednu hvězdičku navrch, jen co je pravda. Jinak nářek zdejších čtenářů nad délkou souvětí a odstavců rozhodně není bezdůvodnej. Tohle není nic pro většinovou čtenářskou veřejnost. Je to jako dortík, který jenom s námahou pokoušete, při jeho polykání se málem udávíte a když se pak nadechnete, zůstanete chvíli v úžasu a vychutnáváte sladký dozvuk jeho chuti. Mě na tomhle románu nejvíc drtilo to nevyprávění. Děje je tam tak max 30% textu a zbytek je více než podivný uvažování jednotlivých postav s šílenýma myšlenkovýma pochodama a surrealistickou logikou. Plynule to na sebe nenavazuje, věčně se to opakuje, utíká to všema směrama, některý pasáže musíte číst víckrát dokola a stejně to nakonec nějak trefí do cíle. Za mě velice podivuhodný dílko, byť musím dodat, že kdybych si tím nekrátil čas v práci, nevím, jestli bych měl ve volným čase vnitřní sílu se tím úspěšně prokousat.“... celý text
— Stromm

Když jsem umírala Když jsem umírala

„Při louskání této knihy jsem také umíral. Nakonec jsem se z té zamrzlé prsti slov vysoukal ven na světlo, jako nějaký zasněný zombie. Jsem přesvědčen o tom, že dnes bych to už nedokázal. Dnes už se slova prostě textem netrmácejí. Přesto si asi zaslouží kniha 4 hvězdy a já možná také, protože jsem ji dokázal dočíst.“... celý text
— Tvurce001

Svatyně Svatyně

„Před lety jsem od Faulknera četla "Když jsem umírala" a "Nepřemožení". Ani jedno nebyla lehká literatura, spíše však kvůli tématům, zpracování je poměrně podmanivé. Ovšem "Svatyně" se mi opravdu četla vyloženě špatně. Až po vlastním zážitku jsem zjistila, že autor zkrátka nutně potřeboval peníze. Souhlasím s níže uvedeným názorem, že mu chyběla múza, vzal několik svých osvědčených ingrediencí, ale splácal je dohromady, jako když pejsek a kočička pekli dort, a my se dnes máme rozplývat nad předčasným postmodernismem.“... celý text
— crossandra

Absolone, Absolone! Absolone, Absolone!

„Temná rodinná sága z amerického Jihu, kde nechybí láska, nenávist, všudypřítomný rasismus ani všeničící pomsta, které nakonec neunikne nikdo. Asi to nejlepší, co jsem od Faulknera četl, a i když to nebyla úplně snadná četba, docela rychle jsem tomu vyprávění propadl. Faulkner to čtenářům nedělá úplně snadný, a tahle kniha je údajně považovaná za jeho čtenářsky úplně nejobtížnější dílo. Já bych to tak úplně neviděl, za mě na tuhle pozici jednoznačně patří Hluk a vřava. Člověk si na ten styl musí tak nějak zvyknout, ponořit se do těch dlouhatánských souvětí přes půl strany, květnatých popisů a atmosféry. A číst pozorně, nebo najednou zjistíte, že vůbec nevíte, kdo to vlastně mluví a o čem :)“... celý text
— Finn69

Přejít na knížky autora