crossandra
komentáře u knih
Svatyně
William Faulkner
Před lety jsem od Faulknera četla "Když jsem umírala" a "Nepřemožení". Ani jedno nebyla lehká literatura, spíše však kvůli tématům, zpracování je poměrně podmanivé. Ovšem "Svatyně" se mi opravdu četla vyloženě špatně. Až po vlastním zážitku jsem zjistila, že autor zkrátka nutně potřeboval peníze. Souhlasím s níže uvedeným názorem, že mu chyběla múza, vzal několik svých osvědčených ingrediencí, ale splácal je dohromady, jako když pejsek a kočička pekli dort, a my se dnes máme rozplývat nad předčasným postmodernismem.
Páni advokáti
John Jay Osborn jr.
Tahle kniha mi v knihovně straší už od dob studií a vůbec mě nemrzí, že jsem se k přelouskání dostala až teď. Místy tam humor je, ale je to příliš mnohomluvné. Jako samotní advokáti.
Mrtvý cizinec
Louis L'Amour
Ačkoli na westerny spíše koukám v televizi, L'Amour je moje srdcovka. Na jeho knihách nejvíc miluju, jak z toho, když se hrdina zamyslí a zahledí do krajiny, bezostyšně čiší, jak to okouzlovalo samotného autora. Taky zbožňuju, jak dokáže pěstní nebo pistolnický souboj rozepsat přes dvě strany. Dějově je Mrtvý cizinec lepší průměr.
Listy z Mexika
Zuzana Erdösová
Mnoho lidí rádo cestuje do exotických krajů, ovšem zůstat někde žít natrvalo, představuje úplně jiné dobrodružství. Smekám před autorkou, že svůj sen dotáhla k realizaci a že i na nevšední překážky všedních dní dokáže nahlížet s humorem. Humorné i méně legrační příběhy (např. mě naprosto dostala prakticky nemožnost navštěvovat knihovnu) jsou podány velmi čtivě. Přesto se nejedná o knihu, která by se dala přečíst na posezení, abyste si ji skutečně vychutnali, je třeba ji trávit postupně. Krásný jazyk, kterým je kniha napsaná, svědčí o tom, že ani po patnácti letech života v cizí zemi není důvod mít špatný češtin.
Smrt za úplňku
Matthew J. Costello
Celá série Vraždy v Cherringhamu jsou poměrně zdařilé detektivní jednohubky. Ačkoli by člověk někdy ocenil delší a propracovanější zvraty, celkově hodnotím jako příjemnou odpočinkovou četbu, kvůli které nebudete muset ponocovat, protože ji stihnete zhltnout ještě před půlnocí.
Zápisky mladého lékaře
Michail Bulgakov
Tak tomu se říká hodit do vody... Skvěle napsané, bez patosu, bez příkras, zkratkovitě stručně. To, že se v medicíně člověk stále učí, je i po sto letech stále aktuální.
Řeka v temnotě
Masadži Išikawa
Exodus na základě falešných slibů probíhající pod záštitou Červeného kříže působí skoro jako mnichovská zrada. Lži a manipulace, utrpení, hlad, beznaděj, atmosféra strachu a nedůvěry k bližnímu, zničení příbuzenských vazeb a hlavně ta příšerná bezmoc. Nedočkavě hltám stránky, kdy se konečně zdaří útěk proklamovaný v podtitulku. Závěr antiklimaktický.
Strýc Dynamit
Pelham Grenville Wodehouse
Saturnina v mých čtenářských očích asi jen tak něco nepřekoná, ale příjemnému anglickému humoru neodolám.
Antarktida: Můj životní sen
Mike Horn
Mike Horn nepochybně patří k největším dobrodruhům naší doby. Sice jako sportovní antitalent a posera nedokážu pochopit, co někoho k takovým nápadům a obdivuhodným výkonům pudí, ale jsem za ty bílé vrány vděčná. Smekám před železnou sebekázní a nezměrným úsilím vstát a jít dál, když by bylo pohodlnější jen o trochu déle zavřít oči.
Bojoval jsem v řadách Wagnerovců: Osobní zpověď velitele ve Wagnerově armádě
Marat Gabidullin
Velmi aktuální téma. Pomůže k pochopení ruské reality i mentality. Rozhodně nečekejte propagandu. Ztotožnit se s profesionálním vojákem je pro mě nemožné: zatrpklost, hrdost, beznaděj, pochybnosti, překonávání pudu sebezáchovy... Syrovou a otevřenou osobní zpověď přímého účastníka ruských vojenských operací, které nejsou z kategorie "pro pamětníky", mohu každopádně doporučit jako poutavé a poučné čtení.
1794: Tři růže
Niklas Natt och Dag
Temnota a zmar, těžko se hledá kladná postava, s níž by se čtenář mohl sžít, naopak je jejich jednání někdy zcela nepochopitelné. Plusové body má autor za atmosféru. Vážně si nachystejte nějakou oddechovku, výběr i blbých vtipů nebo dvojku vína, ať vás má po přečtení co zvednout.
Bubu – I muži mají děti
O N
Při čtení nelze nevzpomenout na knihu Země žen Vladimíra Párala. Tady jde spíše o (v dnešní době velmi aktuální téma) zemi odlišných genderů. Dialogy jsou slabší, ovšem atmosféra vykonstruovaných procesů, totalitního režimu ve jménu rovnoprávnosti a života v neustálém střehu si mrazivostí nezadá ani s memoáry ze Severní Korey, přestože jde o humornou dystopii (vypůjčeno od čtenáře gutmana). Celkově mě kniha dost bavila.
Přijde kůň do baru
David Grossman
Dokonalý šoumen, který dokáže utáhnout publikum na vařené nudli, ale už má všechno na háku. Tragikomedie s místy dost černým humorem.
Než se setmí
Reinaldo Arenas
Zdrcující příběh člověka, proti němuž se spiklo snad úplně všechno. Mladý idealista, spisovatel pronásledovaný za myšlenky i homosexualitu, nešťastný exulant strádající po zdravotní i citové stránce. Jak se to mohlo tak zvrtnout?
Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
Knihu jsem měla předvybranou jako "humor" a přečetla jsem ji v rámci čtenářské výzvy. Kniha se četla velmi dobře. Nejsou v ní žádná dlouhá hluchá místa, která by člověka nutila přeskakovat. Brzy bylo jasné, co je s hlavní hrdinkou v nepořádku, i když se k tomu čtenář dostává postupně a jen v náznacích. Přesto konec skýtal ještě velké překvapení. Líbilo se mi právě to, že nám autorka odhalení tragického osudu Eleanor dávkovala v náznacích, bez detailního popisu hrůz, v nichž se snad může vyžívat jen úchyl. Pouhých náznaků se nám dostává proto, že vše sledujeme očima hlavní hrdinky. Co se odehrálo vytěsnila a odmítá si o tom cokoli zjišťovat. Už tak působí děsivě, jaký vliv měly události Eleanořina dětství na její psychiku, jak jí zabránily žít plnohodnotný život. Nelze než obdivovat, jak se s tím vypořádala prozatímně, než se tomu skutečně dokázala postavit. S rozhovorů s matkou vyloženě mrazí. Román ovšem nepůsobí nijak depresivně, také díky občasnému humoru. Ten zase nepůsobí nijak nepatřičně, protože vtipné situace se stávají i lidem s dlouhodobou depresí, přestože ti je tak rozhodně nevnímají. Určitě bych však knih neoznačila štítkem "humor". Pokud tedy neočekáváte, že se budete hlasitě řehtat aspoň na každé páté stránce, ale chcete výjimečné hrdince držet palce a s napětím sledovat, jak zvládne banální i náročné životní situace, pak se rozhodně nudit nebudete.
Analfabetka, která uměla počítat
Jonas Jonasson
Četla jsem jako první knihu tohoto autora. Pomalejší rozjezd, ale pak kniha nabrala spád až amerických akčňáků. Naštěstí ty šílené souhry náhod dohnané do absurdity a skvělý humor pomáhají udržet nadhled.