ZekeBezKočky
přečtené 191
Opium a absint
2020,
Lydia Kang
Po přečtení anotace jsem očekávala, že dostanu detektivku s hororovým nádechem plnou temných uliček a opiových snů, nad kterými si budu lámat hlavu, jestli jsou skutečné, nebo ne. Nakonec s hororem měly nejvíc společného krátké pasáže z Drákuly, kterými začínala každá kapitola. Upřímně jsem se při čtení tak trochu nemohla zbavit pocitu, že čtu spíš historickou... tak trochu růžovou knihovnu s detektivní zápletkou. Ale vůbec mi to nevadilo. Prostředí devatenáctého století a ukázka tehdejšího postavení žen ve společnosti bylo vylíčené neuvěřitelně poutavě, hodnoty lidí z vysoce postavených rodin na mě působily poněkud znepokojivě, hlavní hrdinka mě bavila od začátku do konce (takové sociálně nemotorné a roztomilé, ale na stranu druhou odhodlané a tvrdohlavé motovidlo aby člověk pohledal) a její mužský protějšek byl sympaťák skrz na skrz. Jak tady už někdo dřív napsal, kniha taky nakousla pár dalších zajímavých témat a já se nachytala, že začínám přemýšlet nad různými dalšími otázkami, co mě v průběhu čtení napadly. A takovým knihám dávám vždycky ještě o bod víc.... celý text
Říše znaků
2013,
Roland Barthes
Zbožňuji Japonsko už od dob, co si pamatuji. Mohla bych zmínit, že podle lásky, s jakou byl text napsán, Japonsko určitě zbožňoval i Barthes. Ale i přes to měl v úvodu jednu krásnou reflexi, nad kterou jsem se zamyslela - máme skutečně rádi Japonsko, anebo jenom představu, kterou máme v hlavě? Celá kniha pak byla průvodcem jeho osobní představy o téhle zemi a já musím říct, že se mi jeho myšlenky vážně líbily.... celý text