1. Domů
2. Autoři
3. Roland Barthes
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 13
• Bazar 4
• Životopis
• Citáty 2
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 13 knih

Nové komentáře u knih Roland Barthes

Deník smutku

„Neodbytné obkružování, bez lineárního směru (roztroušenost, nesouvislost atd. smutku). Vědomý rozpor mezi upjatostí k milované a pozorností upřené k sobě, mezi potřebou se vyslovit a nesdělitelností smutku. Smrt maminky jako vyvržení – nesnesitelnost cestování, když není kam se vracet. Zaryté promluvy ("Můj R! Můj R!") a variované citace ("Bojím se katastrofy, která již nastala") – stojaté psaní, které se neprohlubuje; ke konci snad přece jenom vytržení – ozáření fotkou se zimní zahradou. Nutkání napodobovat, vetřít se do maminčiných všedních činností; naopak odmítnutí zármutku jako nemoci – přetržení. "Co nazývám spontánností: pouze ten extrémní stav, když mi například maminka, z hloubi svého zesláblého vědomí, bez ohledu na vlastní utrpení, sdělila: "Sedí se ti špatně, špatně" (seděl jsem totiž na stoličce, abych ji ovíval)."“... celý text
— lubtich

---

Mytologie

„Z Barthesových Mytologií tak nějak dýchá Francie druhé poloviny padesátých let. Zejména představy o kavárenských intelektuálech typu Camuse nebo Sartra. I zde vydané úvahy, které Barthes několik let vydával v levicovém časopise, projevují znaky vysoké intelektuální úrovně, břitkého humoru s prvky ironie, cynismu a celkově alternativnosti. V úvahách Barthes nenápadně odhaluje národní a buržoazní mýty Francouzů v právě se naplno rozvíjející konzumní společnosti spektáklu. Ukazuje, že to, kým "slušní pracující středostavovští" Francouzi jsou, je do značné míry nikoliv výsledek historického vývoje a lokální nátury, nýbrž výsledek působení reklamy a marketingu (ačkoliv v mnohem subtilnější podobě, než si často lidé u marketingu představují). Mytolog (Barthes) pak ve své kritice mýtů zůstává sám (mimo společnost, jejichž členy připravuje o společné mýty). Je tak trochu existencialistou, když ho přepadá smutek z toho, že on sám bortí svět, který chce zachránit. Má nutně sarkastický přístup ke světu. V závěrečné eseji se teoreticky věnuje sémiologii, s jejíž pomocí ukazuje, jak fungují novodobé mýty a jak je vědecky odhalovat. Je to část pro čtenáře o dost komplikovanější. Nicméně úplný závěr eseje je odměnou. Kniha je tedy značně dobová, ale vyzněním je stále aktuální a doporučuju ji.“... celý text
— memphisz

---

Deník smutku

„Nejedná se o deník v pravém slova smyslu. Monotónně se opakující záznamy „jsem smutný“ jsou sem tam vystřídány kusými poznámkami z běžného života, které však bez uvedení souvislostí v podstatě nic neříkají. Suchost zápisků nevzbuzuje žádné emoce. Celé to vede spíše k přemýšlení o autorovi. Byl ve svém pokročilejším věku stále tak přehnaně fixován na matku, pěstoval si smutek jako pózu, nebo sám sebe sobě poskytl jako studijní materiál pro zkoumání smutku? Co by z toho asi tak vydedukoval psychoanalytik? Škoda, že se se svým truchlením nevypořádal spíše literárním zpracováním matčina života. Z celého svazku je totiž nejzajímavější její kratičký životopis.“... celý text
— Lenka4

---

---

Deník smutku

„„Představa – úžasná, nikoli skličující – že pro mě nebyla „vším“. V opačném případě bych sotva napsal svá díla. Avšak od té doby, co jsem o ni pečoval, totiž posledních šest měsíců, pro mě byla „vším“ a já docela zapomněl, že jsem kdy psal. Nebyl jsem najednou ničím než zoufale jejím. Dříve se dělala průhlednou, abych mohl psát.“ – str. 21“... celý text
— marketaproch

---

Fragmenty milostného diskurzu

„Tato kniha je skutečná lahůdka. Pokud si hovíte v tom, jak se mluví o lásce a jak se miluje, jaké pocity člověk zažívá při milování a jak lze tyto pocity verbalizovat, pak si Fragmenty milostného diskurzu nemůžete nechat ujít. Ačkoli Barthes disponuje složitou terminologií tak typickou pro strukturalisty, jedná se o čtivé dílo. Primárně kvůli tomu, že se v něm Barthes nesnaží nabízet argumenty. Jen představuje figury řeči, jež se užívají v milostném diskurzu a nejvíce pak u samotných zamilovaných. To vše je prezentováno na různých literárních a jiných uměleckých dílech, či třeba na rozhovorech, které autor vedl se svými přáteli. Ve finále se jedná o o takovou hru se čtenářem s velmi zajímavými náhledy na zmíněné figury a dokonce na mě jako celek působí, jako by se jednalo o jistý návod pro romanopisce ohledně věcí milostných. V neposlední řadě vás donutí uvažovat nad vašimi vlastními činy a myšlenkami vůči těm, které tolik milujete. A jak píše Matty, Fragmenty vás mohou naučit znovu milovat. Stačí jen dokázat porozumět figurám řeči a způsobům, s nimiž lásku vyjevujeme a jak nám ji vyjevují jiní. Čtěte a milujte! Víc po vás Fragmenty nežádají.“... celý text
— Dyaebl