• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 12 knih

Nové komentáře u knih Roland Barthes

Mytologie

„Z Barthesových Mytologií tak nějak dýchá Francie druhé poloviny padesátých let. Zejména představy o kavárenských intelektuálech typu Camuse nebo Sartra. I zde vydané úvahy, které Barthes několik let vydával v levicovém časopise, projevují znaky vysoké intelektuální úrovně, břitkého humoru s prvky ironie, cynismu a celkově alternativnosti. V úvahách Barthes nenápadně odhaluje národní a buržoazní mýty Francouzů v právě se naplno rozvíjející konzumní společnosti spektáklu. Ukazuje, že to, kým "slušní pracující středostavovští" Francouzi jsou, je do značné míry nikoliv výsledek historického vývoje a lokální nátury, nýbrž výsledek působení reklamy a marketingu (ačkoliv v mnohem subtilnější podobě, než si často lidé u marketingu představují). Mytolog (Barthes) pak ve své kritice mýtů zůstává sám (mimo společnost, jejichž členy připravuje o společné mýty). Je tak trochu existencialistou, když ho přepadá smutek z toho, že on sám bortí svět, který chce zachránit. Má nutně sarkastický přístup ke světu. V závěrečné eseji se teoreticky věnuje sémiologii, s jejíž pomocí ukazuje, jak fungují novodobé mýty a jak je vědecky odhalovat. Je to část pro čtenáře o dost komplikovanější. Nicméně úplný závěr eseje je odměnou. Kniha je tedy značně dobová, ale vyzněním je stále aktuální a doporučuju ji.“... celý text
— memphisz

---

Deník smutku

„Nejedná se o deník v pravém slova smyslu. Monotónně se opakující záznamy „jsem smutný“ jsou sem tam vystřídány kusými poznámkami z běžného života, které však bez uvedení souvislostí v podstatě nic neříkají. Suchost zápisků nevzbuzuje žádné emoce. Celé to vede spíše k přemýšlení o autorovi. Byl ve svém pokročilejším věku stále tak přehnaně fixován na matku, pěstoval si smutek jako pózu, nebo sám sebe sobě poskytl jako studijní materiál pro zkoumání smutku? Co by z toho asi tak vydedukoval psychoanalytik? Škoda, že se se svým truchlením nevypořádal spíše literárním zpracováním matčina života. Z celého svazku je totiž nejzajímavější její kratičký životopis.“... celý text
— Lenka4

---

Deník smutku

„„Představa – úžasná, nikoli skličující – že pro mě nebyla „vším“. V opačném případě bych sotva napsal svá díla. Avšak od té doby, co jsem o ni pečoval, totiž posledních šest měsíců, pro mě byla „vším“ a já docela zapomněl, že jsem kdy psal. Nebyl jsem najednou ničím než zoufale jejím. Dříve se dělala průhlednou, abych mohl psát.“ – str. 21“... celý text
— marketaproch

---

---

Fragmenty milostného diskurzu

„Tato kniha je skutečná lahůdka. Pokud si hovíte v tom, jak se mluví o lásce a jak se miluje, jaké pocity člověk zažívá při milování a jak lze tyto pocity verbalizovat, pak si Fragmenty milostného diskurzu nemůžete nechat ujít. Ačkoli Barthes disponuje složitou terminologií tak typickou pro strukturalisty, jedná se o čtivé dílo. Primárně kvůli tomu, že se v něm Barthes nesnaží nabízet argumenty. Jen představuje figury řeči, jež se užívají v milostném diskurzu a nejvíce pak u samotných zamilovaných. To vše je prezentováno na různých literárních a jiných uměleckých dílech, či třeba na rozhovorech, které autor vedl se svými přáteli. Ve finále se jedná o o takovou hru se čtenářem s velmi zajímavými náhledy na zmíněné figury a dokonce na mě jako celek působí, jako by se jednalo o jistý návod pro romanopisce ohledně věcí milostných. V neposlední řadě vás donutí uvažovat nad vašimi vlastními činy a myšlenkami vůči těm, které tolik milujete. A jak píše Matty, Fragmenty vás mohou naučit znovu milovat. Stačí jen dokázat porozumět figurám řeči a způsobům, s nimiž lásku vyjevujeme a jak nám ji vyjevují jiní. Čtěte a milujte! Víc po vás Fragmenty nežádají.“... celý text
— Dyaebl

---

Světlá komora

„Na obálce je poznámka "Základní text teorie fotografie"; pokud "základní" znamená "elementární", jsem pěkně v háji - ta míra abstrakce je vražedná (i když fascinující a respektuhodná, pro mne uchopitelná nikoli v celku, ale v detailech). :-) Kromě řady konkrétních fotek důležité kapitoly (odkládám si): 4. Operator, Spectrum a Spectator, 10. Studium a Punctum, 23. Slepé pole, 30. Ariadna (bravo!) a 46. Zdomácnělá fotografie. A cituji z výborného doslovu Miroslava Petříčka: "... realita, ke které se tak zjevně zdá každá fotografie ukazovat, je nedosažitelná, všechny znaky, které o ní mluví, ji skrývají, jakmile k ní vytvoří cestu. S fotografií je to jinak: jakmile vyslovím užaslé 'to je ono!', pozoruji už cosi, co minulo. A ono punctum, které nás zraňuje, nám současně naznačuje naši zranitelnost - právě naši smrtelnost. Cítíme, jak říká Roland Barthes nesmírně přesně, mrazení z katastrofy, která již nastala. Uprostřed života již umíráme."“... celý text
— petrarka72