1. Domů
2. Autoři
3. Antonín Sova
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 72
• Bazar 11
• Životopis
• Citáty 4
• Diskuze 1

Populární knihy

/ všech 72 knih

Nové komentáře u knih Antonína Sovy

Balada o jednom člověku a jeho radostech

„Jananas mají pravdu: nezvěte si na večírek Antonína Sovu! (kape z něj žluč)“
— ZuzziŠ

---

Z mého kraje

„Jestliže nemáte ten nejlepší den a nemáte vedle sebe někoho , kdo by vám řekl něco povzbudivého, tak sáhněte po této malé knížce. Určitě vás obsah pohladí po duši a vy se budete cítit o mnoho lépe.“... celý text
— lenyleny

---

Pláč houslí

„Útlá knížečka kapesního formátu z edice VERSUS obsahuje 90 básní se sbírek: Květy intimních nálad, Z mého kraje, Soucit i vzdor, Ještě jednou se vrátíme, Dobrodružství odvahy, Lyrika lásky a života, Naděje i bolesti, Rozjímání ranní i navečerní, Drsná láska, Hovory věcí, Údolí Nového Království, Básně nesobeckého srdce, Zápasy a osudy, Žně, Za člověkem, Vybouřené smutky, Zpěvy domova, Krvácející bratrství, Básníkovo jaro. Výběr ukončuje báseň s názvem "Sloka dobrá", která pochází ze souboru "Z netištěných věcí". Básně sem zařadil a uspořádal Marek Fikar, redigoval Zdeněk Hron. Sbírka se dělí na tři oddíly: Slunce své napíná struny, ...a zlato tryská z listí žlutého, Já hledal studny bez dna na výších. Řazení je to chaotické a poměrně nešťastné: básně totiž nejsou srovnány podle příslušnosti k jednotlivým sbírkám, aby je čtenář mohl lépe vnímat jako větší a kompaktnější celek, ale díky tomu rozdělení jsou značně rozházené. Nejsem zrovna přívržencem podobných výborů, neboť o tvorbě básníka neprozradí téměř nic - je to jako kdyby vám v cukrárně naservírovali kruhovou výseč dortu, z jehož kousku musíte posoudit vzhled, chuť a tvar celé pochutiny. Navíc bývají sestaveny z náhodných ingrediencí, jen podle citu, vkusu a třeba i momentální nálady tvůrce, který je "slepil" dohromady. Citelně mi tu chybí slovo editora: nejen vysvětlení důvodů, proč sbírka vznikla, čím se při výběru řídil, ale i zveřejnění pramenů, odkud básně čerpal, včetně kompletních bibliografických údajů. Údaje uvedené v anotaci nestačí. Výběr je to navíc skromný a Sovovu tvorbu představuje pouze jednostranně, se zaměřením na jeho milostnou, krajinářskou a reflexivní poezii. Knížečka se hodí se spíše maturantům či studentům, kteří si narychlo potřebují od autora něco přečíst a bleskově se s ním seznámit třeba na výuku, avšak na hloubkovou analýzu nestačí. Pokud bychom chtěli jeho dílu více porozumět, raději doporučuji kritické vydání jeho "Básní" v rámci edice "Česká knižnice" nakladatelství Host. Antonín Sova (1864 - 1928) se svou impresionistickou přírodní lyrikou, symbolistickou sociální poezií i milostnými verši se podílel na proměnách poezie básnické generace 90. let 19. století. V jeho smyslově bohatých verších se střídá intenzivní zájem o osudy jedince, národa i společnosti (což se projevuje vzrušenými výpady vůči soudobým konvencím) a abstraktní reflexe o nadosobních hodnotách vedoucích k usmíření se světem. Nejoblíbenější formou mu byl sonet. Vybrala jsem několik jeho známých básní: Pláč houslí Ó viď, že míváš ráda pláč houslí usedavý? Smím hráti? A sníh padá a takto zticha praví:// Zas rok je u veřejí a všemu konec záhy! Tu ruce tvé se chvějí a zrak tvůj tak je vlahý...// A když sníh tiše praví: kde láska, zkvetlá z jara? Pláč houslí usedavý zní jak touha stará.// Zní jak listí šusty pláč usedavý a zní, jak jeho ústy by mluvil tón ten žhavý... (Květy intimních nálad) Sloka dobrá Ke komu vracet se nežli k těm, které jsme zrodili, které jsme živili, na slunci nosili v lásce vroucí. Pro něž jsme tisíci úzkostmi schnuli a v krvi se brodili vlastního srdce, jež nespalo pro jejich hlavy žhnoucí. (Z netištěných básní) Květ narcisu Oh nocí, nocí když ty sníš, mně z vázy narcis voní blíž.// Nade všecky květy mám jej rád, když vonět počne ze zahrad.// Mně zdá se, jak by v jeho sníh byl vtělen úběl skrání tvých,// a s jeho vůní jak tvůj dech by vál sem hebkých na křídlech.// Oh nocí, nocí když ty sníš mně z vázy narcis voní blíž. (Květy intimních nálad) Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy? Když ona přišla na můj sad, vše právě odkvétalo. Tak nevrle a tulácky v obzoru slunce spalo.// Ó, proč tak pozdě? řek jsem k ní. Poslední slunce na sítí, zvony mi v mlhách umlkly, jsou ptáci v travách ukrytí,// mé louky teskní vůní mdlou a vody sešeřeny jsou, a přes přívoz stíny jdou a všecko planou je už hrou -// že do daleka odplout chci kams na zelené ostrovy a zdvihám vlajky na stožár a bílé plachty, lanoví.// Vás tenkrát zjara čekala jsem... V obzoru modrý zvučel jas. Já napjal struny z paprsků, by echem chyt se v nich váš hlas.// Nuž rcete, kde jste tenkrát byla? A pod jakými zeměpásy? Nuž rcete, čí jste jaro žila? Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?// Kde horké noci zpívaly vám v okna otevřená? Má duše marně toužila tím tichem uděšená.// A teď! kdy nevzpomněl jsem snad, vše se tu chystám zanechat, na plavbu bych se vydal rád, proč jdete vadnout na můj sad?// Pro nás tu slunce nehoří a nevýskají pohoří. Nám nikde louky nevoní, zpěv nezní v našem pomoří,// chci odplout sám a poslouchám podzimu pohádkové hlasy - jdu hledat Nové království. Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy? (Ještě jednou se vrátíme) Hrdá bolest Zklamaný hrál na G struně: "Věřil jsem tak slunci, luně. V nocích ženy klamaly, ale za dnů plakaly.// Neplačte, já plakal též. Láska k vám to lež jen, lež. Nevěrné mé srdce taky, lživé rty a lživé zraky."// Posměšnou tu píseň hrál, aby svoje srdce snížil. Aby ženám neublížil. Aby tolik neplakal. (Lyrika lásky a života) Píseň 1 Já housle vzal jsem v ruku po letech doma zas! Tak neuměle, tiše zvuk nesmělý se třás - já hrát již zapomněl, ó marno! vzpomínám si, já hrát již zapomněl!// A v žádosti a touze po měkkých houslích svých, jež plakaly tak dlouze za nocí měsíčních - za nocí měsíčních! - já silněj v struny vjel, ó marno, struna praskla, já hrát již zapomněl!// I ta, jež ráda měla můj hovor dumavý, se ani nezachvěla, zrak nevzplál pátravý! Zrak nevzplál pátravý po letech, jaký žel! Já zestár jsem a dávno jsem líbat zapomněl! (Soucit i vzdor)“... celý text
— Snoopi

---

---

Ještě jednou se vrátíme...

„Nemůžu objektivně hodnotit, takže nedávám žádné hvězdičky. Prostě tenhle žánr opravdu nemusím a vůbec nic mi neříká. Výjimek je opravdu málo ( většinou taková ta vtipná forma). Tuhle knihu jsem našla v babiččině knihovně, když jsem hledala něco co se hodí do letošní výzvy. A že to pro mě byla opravdu výzva dočíst. I tak věřím, že své příznivce si najde.“... celý text
— Evkaha

---

Vrchol lásky

„Sovu jsem měla z doby na střední zařazeného jako moc "uměleckého" básníka, něco, co člověk moc číst nechce, pokud není opravdu fanda, což já jsem upřímně řečeno nebyla. Ale když už jsem narazila na tuhle knížku v místní knihobudce, rozhodla jsem se ji zkusit, vrátit se tam dá vždycky. Ale houby, nic vracet nebudu, je to boží!“... celý text
— Ignis