yoda365 přečtené 18

Dějiny české detektivky 2020, Michal Jareš

Zjevně se shodujeme, že jde o prakticky využitelný popisný přehled tématu historie české detektivky. Nejde samozřejmě jenom o prostý popis. V knize jsou reflektovány vývojové trendy, rozdělené do pěti historických období. Z metodického hlediska pracují autoři s okruhem primárních a sekundárních dat (údaje o autorech, samotné romány, recenze, rozhovory, údaje o jednotlivých nakladatelstvích, kulturní, politické, ekonomické a sociální souvislosti doby). Zde se pak otevírá prostor k diskusi využitých metod pro zpracování těchto dat. Kniha je někdě na pomezí popularizace a vědeckého přístupu (nejde o výsledek výzkumné práce, financovaný z prostředků vědy). Úvahy o možných metodách zpracování dat zde jsou samozřejmě diskutabilní, ale jejich význam spočívá ve vztahu k dalšímu navazujícímu směrování v této oblasti a především k vývoji našeho poznání. Hlubší analýze vývoje kriminální prózy ve vztahu k dobovým souvislostem a zahraničním trendům, by v knize prospěla podrobnější úvodní kapitola, která by se věnovala teoretickému zázemí vývoje subžánrů kriminální prózy. To by pak umožňovalo hledat efektivněji determinanty vývoje subžánrů v konkrétních časových obdobích a jejich kontextu v českém prostředí, včetně srovnání se zahraničním vývojem. Lze však předpokládat, že se tomu budou autoři dále věnovat a je to také možnou výzvou pro diskuse samotných čtenářů, např. v rámci čtenářských klubů, či v příspěvcích v literárních časopisech. Kniha je k tomu velice dobrým základem. Pavel Mandys se ostatně věnuje tématu současné kriminální prózy v Evropě i v ČR v sérii časopiseckých článků. Základní vývojové trendy kniha zachycuje. V návaznosti na probíhající diskurz novějších přístupů literární vědy je možné tyto poznatky promítnout také do diskusí nad vývojem subžánrů "detektivek" nebo přesněji kriminální prózy. Autorům by mohlo v jejich další práci pomoci pokud by se podařilo získat pro autorskou spolupráci historika, orientujícího se v současných dějinách, resp. v dějinách 20. století (avšak ani zde není současná situace jednoduchá, čemuž odpovídají poměrně turbulentní debaty v komunitě historiků). Interpretace vývoje dobových souvislostí by neměla být odvozena jen od osobních preferencí a názorů ve vztahu k jednotlivých vývojovým etapám. Současná literární historie se také více otevírá multidisciplinárnímu přístupu. Ale takovou týmovou spolupráci lze vyzkoušet i v rámci časopiseckých článků. Zejména jde o období po roce 2000. Jsem si ale vědom, že jsme svědky růstu složitosti dobových souvislostí. Avšak i samotní autoři kriminální prózy se musí s tímto problémem vyrovnávat. A mnohým se kupodivu dost dobře daří současně formy zločinu kriticky reflektovat. Naše možnosti dalšího porozumění historickému vývoji kriminální prózy v dobových souvislostech tedy mohou spočívat v prohloubení teoretického a metodického přístupu. Jde tak také o výzvu většímu okruhu možných závěrečných studentských prací a jejich konzultantů. Právě ve studentských pracích jsou svým způsobem ideální podmínky pro otevřené debaty nad poměrem teoretických a metodických přístupů.... celý text

Hlavně ať ti udělá dítě 2019, Václav Gruber

Jde o navazující druhý díl knihy „Z tebe peklo ráj“ (2016), který vyšel po třech letech po prvním v roce 2019. Jde opět o kombinaci pracovních, rodinných a partnerských vztahů hlavní dvojice ženských postav Eriky a Lucie – představitelek generace mileniálů. Proti prvnímu dílu se však obě hlavní představitelky výrazně ve svém životním stylu posunuly od nevázanosti svých milostných vztahů k odpovědnosti a hodnotové ukotvenosti. Erice se narodila dvojčata. I přes dramatické zvraty v průběhu děje (Lukášův pracovní pobyt v USA a vážná nemoc Lucie), kniha opět končí pozitivně jako v pohádce. Autor s přehledem a znalostí zvládnul kapitolu o vážné nemoci Lucie, v níž jí byla blízkou lékařskou oporou Erika a nový partner (později manžel), malíř Václav. Také v případě partnerského vztahu Eriky a Lukáše se i přes věkový rozdíl (o 20 let mladší Lukáš) ukázalo, jak dokázali vytvořit stabilní a láskyplné rodinné prostředí pro své dvě děti a připustili i možnost sňatku, do kterého si v důsledku věkové asymetrie Erika skoro deset let netroufala vstoupit. Zpracované životní příběhy působí dost reálně. Kniha vznikala v době, kdy již bylo známo, jak rizikovým faktorem je alkohol právě v případě vzniku nádoru prsu. Když už kniha působí v některých svých částech jako úmysl o vzdělání ke zdraví, mohlo by být velice záslužné např. formou dialogů lékařů nebo i jiných postav, zapracovat do děje informaci o riziku alkoholu pro nádorová onemocnění. Namísto toho se neustále v průběhu děje knihy při všech možných příležitostech konzumuje alkohol. Tohle vážné riziko ještě do povědomí české veřejnosti prakticky neproniklo. Zatímco se již ve filmech nezapalují cigarety, alkohol teče proudem. Přitom etylalkohol je z praktického hlediska větším a zákeřnějším zabijákem než metylalkohol. Etylalkohol totiž působí za delší dobu. https://www.linkos.cz/lekar-a-multidisciplinarni-tym/celozivotni-vzdelavani/databaze-tuzemskych-onkologickych-konferencnich-abstrakt/alkohol-jako-rizikovy-faktor-vzniku-nadoru/ „Alkohol je látka se schopností vyvolat v lidském organizmu nádorové onemocnění. Pití alkoholu prokazatelně zvyšuje riziko vzniku nádorů dutiny ústní, hrtanu, hltanu, jícnu, jater, tlustého střeva, konečníku a prsu, a zřejmě i nádorů slinivky břišní a žaludku. Alkohol je příčinou 3 až 6 % úmrtí na rakovinu. Riziko vzniku nádorů je nejvyšší u osob, které pijí alkohol každý den a/nebo ve zvýšené míře, a to bez ohledu na to o jaký alkoholický nápoj se jedná. Toto riziko dále narůstá, pokud se současně kouří a/nebo jsou obézní a mají nízkou pohybovou aktivitu. Alkohol způsobuje i řadu dalších velmi závažných onemocnění, v důsledku kterých může dojít k trvalému poškození zdraví nebo k úmrtí. Užívání alkoholu může vést k úrazům a ke vzniku závislosti.“ Zdroj: https://www.mou.cz/alkohol-pit-ci-nepit/t5077 V TÉTO SOUVISLOSTI JE TEDY DOST NA POVÁŽENOU KDO, KOMU A PROČ BY MĚL V SOUVISLOSTI S VÝROBOU, DISTRIBUCÍ A SPOTŘEBOU ALKOHOLU PLATIT "ODŠKODNÉ" !!!!!... celý text

Noc s ďáblem 2013, Václav Gruber

Autor se tentokrát nechal inspirovat dalším narůstajícím problémem zdravotnických systémů, v nichž probíhají tržně orientované reformy, které negativně poznamenávají vztahy mezi pacienty a lékaři (viz např. Šavlík, J. Jak léčit nemoc šílené medicíny, 2008 https://www.databazeknih.cz/knihy/jak-lecit-nemoc-silene-mediciny-103813) . To je v rámci ekonomické globalizace celosvětově poměrně dost rozšířený problém, týkající se jedné třetiny až jedné poloviny pacientů u praktických lékařů a specialistů v systému primární péče. Lékaři se v takovém prostředí dostávají často do rozporných situací a přestávají vnímat psychologickou stránku nemocného pacienta. https://www.databazeknih.cz/knihy/lekarska-psychologie-48973 Pacienti v tuto deformovanou a selhávající medicínu intuitivně ztrácí důvěru a hledají pomoc v různých alternativních a doplňkových formách, včetně léčitelů, kteří i při medicínské nevzdělanosti a nekompetentnosti naopak zvládají psychickou dimenzi vztahu pacient-léčitel a s pacientem dokáží manipulovat (léčitelé nejsou pod ekonomickým tlakem medicínsko-farmaceutických zájmů a mají mnohem „lepší“ podmínky pro psychologický přístup). Ovšem nejsou schopni kompetentně vyřešit léčbu vážných onemocnění. Nejvíce patrné je to na příkladu zhoubných nádorových nemocí. Česká média byla schopna před několika lety takové praktiky velmi názorně dokumentovat. V této souvislosti je ale zapotřebí uvést, že vůbec nejlepší je řešit již samotné příčiny vzniku nádorových nemocí a tak snížit jejich počty. V tomto směru jsme na tom ještě mnohem hůř než ve vztazích mezi pacienty a lékaři. Patříme ke "světové špičce" v množství nově vzniklých nádorových onemocnění za rok. To pak samozřejmě zbytečně zahlcuje lékaře prací a vyčerpává násobné množství finančních zdrojů. Stačilo by jen omezit (lépe však zamezit) spotřebu tabáku a alkoholu. Když ale sleduji nynější hořekování ze strany byznysu s alkoholem při malém omezení v důsledku zkrácení otevírací doby, těžko si mohu představit, že by ČR měla šanci preventivně kontrolovat jinak odvratielný vznik nových nádorů. Jde o vítězství jednoznačně negativně působících ekonomických zájmů nad zdravím v kombinaci s neinformovaností o faktorech ovlivňujících zdraví. Problémy ve vztahu pacient-lékař jsou i základní zápletkou románu s žánrovým uplatněním prvků kriminální prózy. Roli kriminalistů amatérů zde však převzali sami lékaři a případ se štěstím „dotáhli“ až ke spravedlivému konci (jinak by se zřejmě spravedlnost snadno rozplynula v sítích neurčitostí soudních jednání). Záměrem autora byla reflexe uvedeného problému, avšak k jeho zpracování zvolil v konkrétním pojetí ještě o něco více komplikovanou variantu, což ovšem velice zvýšilo samotnou čtivost. Základní sdělení o ošidnostech selhání ve vztahu pacient-lékař však v knize zůstává. Autor sám nerozebírá příčiny problémů ve vztazích pacient-lékař. Regulační deficity v tehdy platné právní úpravě naznačuje. Po přijetí nového občanského zákoníku již došlo ke zlepšení právní úpravy v případě zdravotní péče, poskytované soukromými poskytovateli za přímou úhradu (včetně léčitelů). To v současnosti dává určité možnosti kontroly takového problému, ale neřeší problém zcela falešných alternativ, jako jsou např. homeopatika. Homeopatika sama o sobě žádný efekt nemají. Naštěstí jsou to látky natolik naředěné, že jde prakticky jenom o vodu. Při tzv. „homeopatické léčbě“ jde jenom o psychoterapeutický efekt. Česká společnost se s příčinami podvodných praktik ještě nedokázala efektivně vypořádat. Jiným příkladem může být trh s volně prodejnými léčivy (např. vitamíny). Kvalita těchto produktů není vůbec kontrolována, takže čas od času se lze s překvapením dozvědět např. od D-testu, že vlastně v dobré víře nakupujeme neúčinné látky (vitamíny se tak začínají podobat homeopatikům, ale v tomto případě jde o výrazně negativní důsledky – např. snížení imunity).Ochrana spotřebitele je nulová a podvodné podnikání se v takovém případě těší neomezené svobodě. Lidé nakupující vitamíny jsou obětmi informační asymetrie – chybí jim nezávislé informace. Jde o klasický případ selhání trhu, který by měl být nahrazen produkcí pod veřejnou kontrolou. (k selhání trhu viz: https://en.wikipedia.org/wiki/Market_failure) V knihách Václava Grubera obvykle hlavní postavy nekončí tragicky. Existující problémy jsou v zápletkách reflektovány, ale životy hlavních postav dotčeny nebývají. Závažná poselství jsou sdělována i bez prolévání krve a obvykle je také dosaženo řešení problémů. Bylo by ale také vhodné jako dobrou zprávu (mimo rámec samotné autorovy knihy) pro pacienty uvést, že v posledních 10 letech se v ČR začíná během studia na lékařských fakultách věnovat větší pozornost medicínské etice a lékařské psychologii jako určitému základu pro možné zlepšení budoucích vztahů mezi pacienty a lékaři. Současně s tím by však mělo dojít také ke snížení negativního vlivu ekonomických zájmů, které takový vztah deformují. To se však v praxi bohužel nedaří. Pro všímavé autory, jakým je např. Václav Gruber, by mohlo jít o další inspirace v podobě problémů (ne)fungování českého zdravotnického systému. Ale jak taková témata zpracovat, aby čtenář neměl pocit, že jde např. jenom o román pro ženy? Počty čtenářských komentářů o knize Noc s ďáblem lze počítat na prstech jedné ruky, zatímco ke knize Chirurg od Petry Dvořákové jich je více než tisíc. Ovšem z několika málo komentářů k Noci s ďáblem je dobře patrné, jak čtenáři pozorně vnímají oč jde, v knize Chirurg jich naprostá většina přehlíží, že Petra Dvořáková věnuje pozornost korupci lékařů v manažerských pozicích v nemocnici. Jde přitom o korupci, která nevede jenom k finančním ztrátám, ale ohrožuje i životy pacientů.... celý text

Z tebe peklo ráj 2016, Václav Gruber

Mojí první knihou tohoto autora byl Případ chirurg (1990). Důvodem proč jsem si ji vybral je skutečnost, že autor píše o českém zdravotnictví, o lékařské profesi. Kniha zachycuje české zdravotnictví ještě před změnami po roce 1990. Dalšími dvěma knihami byly „Zatřelte chromého koně“ (2012) a „Druhá šance chromého koně“ (2012). Všechny tři knihy se věnují především péči o zdraví. Knihy o chromém koni pak medicínské etice a v jejím rámci eutanazii. Milostné vztahy z mého hlediska nepředstavují v těchto knihách hlavní téma, ale jsou významné. Další v pořadí mého čtení byla kniha Z tebe peklo ráj (ZTPR) (2016). Tušil jsem, že již téma zdravotnictví nebude v popředí. Děj knihy se posunul do naší současnosti a věnuje se generaci, následující po předchozí generaci starších primářů v chromém koni (např. generace primáře chirurgie Čermáka, Erika je jeho žačkou a následovnicí). Hlavní postava ZTPR Erika Bornová představuje generaci, která je sociology označována jako generace mileniálů (narození kolem roku 1980 a maturující kolem roku 2000 https://en.wikipedia.org/wiki/Millennials). Děj ZTPR (2016) máme jako čtenáři možnost srovnávat s dějem knihy Chirurg (2019) od Petry Dvořákové. Václav Gruber je narozen v roce 1953 – u hlavních postav ZTPR by tedy mohlo jít o generaci jeho dětí. Jsem na tom věkově podobně a vnímám tak časovou dimenzi obdobně jako autor, který ve svých knihách zachycuje zhruba tři generace. Druhá generace zažila naši společnosti před a po roce 1989 v poločase svého života. Generace mileniálů je nyní uprostřed své pracovní kariéry a svého života. V postavách Eriky a její kamarádky Lucie se autor snaží zachytit změny ve vývoji jejich kariéry a života. Máme možnost si tuto generaci porovnat s předchozími generacemi autorových knih. Tak jako jsem ve dvou svazcích „chromého koně“ vnímal na prvním místě medicínskou etiku, v případě knihy ZTPR je to pro mne generace mileniálů a jejich životů. Nemám ještě přečtenu dějově a postavami navazující knihu „Hlavně ať ti udělá dítě“ (2019). Po přečtení ZTPR se mi do komentáře z nějakého důvodu nechtělo – potřeboval jsem odstup několika hodin. V té chvíli jsem nevěděl, že kniha má pokračování. Nejprve jsem si myslel, že autor se zaměřil na milostný román. Podobně je to patrné i v jiných komentářích. Čtenáři ZTPR jsou zde poměrně často zklamáni. Tento pocit jsem při četbě neměl, neboť mne zaujalo téma generace mileniálů. A zdravotnictví nezmizelo. Vedle chirurgického oddělení v nemocnici se děj odehrává také v prostředí lázní. Lázně byly jednou z prvních částí zdravotnického systému, kde v tichosti proběhla po roce 1990 privatizace a rozjelo se podnikání. Mariánské Lázně jsou v ZTR zachyceny již jako soukromý ziskově orientovaný byznys. Protože mne zajímají osudy generace mileniálů (vlastně našich dětí), určitě se pustím do četby navazujícího svazku „Hlavně ať ti udělá dítě“ (2019). Jsem zvědav na autorův pohled.... celý text

Druhý dech chromého koně 2012, Václav Gruber

Autor navazuje na svoji předchozí knihu „Zastřelte toho chromého koně“. Rozhodně doporučuji číst obě tyto knihy a to v pořadí jejich časového/dějového vývoje (je to důležité pro seznámení se s profily osobností, které můžeme sledovat v obou knihách). Obě tyto knihy jsou o morálce (tj. odpovědnosti jednání) jak v osobním, tak i pracovním životě. Etické otázky pracovního života jsou z lékařského prostředí. Není divu, autor je praktikující lékař. Oceňuji autorovo rozhodnutí věnovat se nejen problémům medicínské etiky, ale i trestním aspektům v oblasti hrubé medicínské neodpovědnosti. V knize nejde jen o téma eutanazie, ale i o odpovědnost při poskytování lékařské péče (při stanovení diagnózy a léčebného postupu, jednání s pacienty a jejich blízkými). Téma eutanazie však v obou knihách dominuje. V druhé knize dokonce až tak daleko, že autor poté co v první knize k eutanazii došlo, v druhé knize nabízí čtenáři alternativu vývoje jinak stejného děje a se stejnými postavami bez eutanazie, tj. alternativu paliativní péče. Jde tak o silný myšlenkový podnět pro porovnání obou přístupů, které byly v době vydání obou knih předmětem mediálního diskurzu za účelem odůvodnění potřebnosti českého zákona o eutanazii. Tehdy zde byla silná dobová souvislost s tímto tématem. Význam obou autorových knih spočívá především v této tematické rovině. Když v roce 2004 nastupovala do funkce ministryně zdravotnictví Milada Emmerová, byla oslovena ještě tehdy existující rozhlasovou stanicí BBC, v níž pracoval Václav Moravec. V jeho první otázce byl otevřen prostor pro prioritní cíl nové minystryně? M.Emmerová odpověděla, že by chtěla zlepšit odpovědnost jednání lékařů, tedy jejich morálku. Během svého působení na MZ ČR skutečně přistupovala ke své práci odpovědně a byla vystavena celé řadě nemorálních útoků ze strany následujícího ministra zdravotnictví, který svým nemorálním jednáním dokázal zaujmout tehdejšího premiéra až tak, že Miladu Emmerovou odvolal. Zatímco v obou knihách Václava Grubera nebyl význam morálky v oblasti medicínské praxe potlačen, v oblasti politické morálky tomu tak často není. Dnes shodou okolností byl do funkce uveden nový ministr zdravotnictví. Ve hře je jak individuální občanská odpovědnost, tak také ona politická odpovědnost pokud jde o zajištění funkcí zdravotnického systému, který v posledních několika měsících naprosto selhával. Věci dokonce došly tak daleko, že poklesl počet vyšetřených osob (mnozí přitom na vyšetření nebo výsledky čekají několik dnů, marně se snaží někam dovolat, z pohledu prostého občana jde o neskutečně přehlíživý přístup ze strany premiéra). Pokles počtu vyšetřených však paradoxně zlepšuje obraz celkového stavu, neboť by se na první pohled mohlo zdát, že problém epidemie nepokračuje růstem počtu nemocných. Realita je ale jiná. Kde však můžeme hledat příčiny této poměrně dlouhodobě rostoucí neodpovědnosti jednání v naší společnosti na mnoha úrovních? Jde především o silné ekonomické a mocenské zájmy, které potlačují význam morálního přístupu – odpovědného jednání (rozhodování), ale současně také potlačují mechanismy nápravy. Společnost, která potlačí význam etiky a jejích analytických nástrojů, se snadno může ukvapit při svých politických rozhodnutích v oblasti tvorby práva (např. zákona o eutanazii). A je-li jednání posuzováno jenom v rámci práva, může se taková společnost dostat do potíží. Václav Gruber se mohl ve svých dvou knihách věnovat i těmto aspektům (vztah morálky a práva). Možná se tento vztah objeví v jeho další tvorbě? Je skutečně obdivuhodné, že se autor-lékař věnoval tematu etiky a práva v oblasti medicíny a přibližuje jejich význam okruhu čtenářů a pacientů.... celý text

Případ chirurg 1990, Václav Gruber

Knihu Případ chirurg (1990) jsem náhodně objevil na nádraží (knihy do vlaku). Václava Grubera jako autora jsem předtím neznal, stějně jako jsem ještě letos na jaře neznal Petru Dvořákovou. Je mi skoro 70 a nyní mám zase trochu více času číst knížky i tohoto zaměření. Na jaře jsem si přečetl knihu Chirurg od Petry Dvořákové a taky jsem zde k ní napsal komentář. Už tehdy jsem si říkal, že by bylo dobré si pro srovnání přečíst podobné knihy o lékařích. Samozřejmě jsem takových knih během života četl více a měl možnost to i srovnávat s filmy nebo knihami o historii medicíny. Kniha Případ chirurg však umožňuje docela dobré srovnání se situací před rokem 1990 a prakticky ve stejné zemi. Jenom ty dobové okolnosti se nějak změnily. Je tak možné zmínit některé rozdíly, které mne zaujaly, ať už jsou více či méně vázány k dobovým souvislostem. (1) AUTOŘI: P.D. jako sestra zpracovala svou postavu lékaře z pohledu sestry, tzn. poněkud povrchněji než V.G., nicméně oběma autorům se podařilo „své lékaře“ zachytit v jejich práci zajímavým a čtivým způsobem. (2) DOBOVÉ SOUVISLOSTI: před rokem 1990 nebyla medicína tak ovlivněna byznysem jako po roce 1990. Většina dneších čtenářů si tento zásadní rozdíl vůbec neuvědomuje a považuje dnešní stav věci za normální fungování trhu (ktery však v oblasti zdravotnictví naprosto selhává a to v rozporu s lidskými právy se vztahem ke zdraví – to nic neříká ani 10% občanů nad 18 let věku, takže to bude nejspíš vnímáno určitě jako nějaký blábol). Je mi jasné, že by to vyžadovalo podrobnější objasnění, protože obecné povědomí o selháních trhů je v naší současnosti prakticky nulové a je naopak zdůrazňován pravý opak. P.D. se tomuto problému věnovala a nebála se jej v knize kriticky reflektovat. (3) HODNOTA ŽIVOTA (jeho reprodukce): v knize Případ chirurg je dětem a rodině přisouzena vysoká hodnota (podle komentáře čtenářky Blanchidlo zde jde však o agitku o kladení důrazu na děti jako nejvyššího smyslu života), v takovém případě doporučuji film Potomci lidí (2006). Ve filmu je zachycena situace světa bez dětí, stav, kdy se děti přestaly docela náhle rodit – člověk se přestal reprodukovat. Reprodukce je jedním ze základních definičních znaků života obecně. Život a jeho reprodukce je pro nás jako představitele života nejvyšší hodnotou (kterou si však asi začneme uvědomovat teprve v případě, že o ni příjdeme). To jsme si nějak asi přestali uvědomovat. P.D. je jako autorka známá svým citlivým pohledem na děti a jejich vývoj. V knize Chirurg pro ni toto téma nebylo nosné. Tento bod zde uvádím protože mne hodně nemile překvapilo, jak může na dnešní čtenářku (pracovnici ve zdravotnictví) negativně zapůsobit důraz autora V.G. na děti a rodinu. (4) HISTORICKÉ ETAPY VÝVOJE (jejich srovnání a interpretace): srovnání kulturně-společenské a ekonomické situace před a po roce 1990 často nyní v různých médiích i publikacích tenduje k přílišnému zjednodušení. Filosofové a politologové hovoří o „politické polarizaci“ – lze si dohledat ve wikipedii, doporučuji českou i anglickou verzi. Příkladem může být srovnání socialismu a kapitalismu jako dvou režimů, představujících dvě srovnávaná období (ostatně i tato dvě hesla jsou v anglické wikipeii docela zajímavá). Pak se nám snadno může stát, že rodinná politika před rokem 1990 nebo pohled autora z té doby se charakterizuje jako „agitka o vysokém smyslu života, smybolizovaném dětmi“. Současně by však bylo dobré doplnit co se s dětmi obecně stalo při budování kapitalismu v Čechách nebo v řadě jiných zemí. Jsem víc zastáncem kritického uvažování a proto se na věci snažím pohlížet bez ideologického a zjednodušujícího vlivu. Tato moje poslední poznámka se sice přímo netýká knihy Případ chirurg, ale její význam začně vystupovat do popředí, jakmile srovnáváme některé knihy před a po roce 1990. Jsem zde možná ještě pod vlivem četby předchozí knihy „Dějiny české detektivky“, kde se takový historický vývoj stal předmětným zaměřením knihy. Ale nemusí jít jen o současnou historii. Nyní jsou dost v oblibě historické romány. Nedávno jsem četl knihu „Démoni apokalypsy“ o době Třicetileté války v 17. století. Pohled na tuto historickou dobu lze taky zjednodušit a neklást si tak různé otázky jako co vedlo k této válce (jakou roli hráli konkrétní osobnosti a jejich zájmy), proč trvala tak dlouho a proč museli obyčejní lidé snášet útrapy vzniklé z této války. A nakonec vlastně proč se nebylo možné poučit a války byly dál považovány za něco normálního při řešení problémů ve společnosti nebo při prosazování zájmů. Souhlasím s jiným komentářem, že kniha Případ chirurg je užitečným svědectvím o českém zdravotnictví před rokem 1990. Nejde ale jenom o zábavné čtení.... celý text

Zastřelte toho chromého koně 2012, Václav Gruber

Velmi oceňuji způsob, jakým se autorovi podařilo čtenářům přiblížit argumenty z oblasti eutanazie a paliativní péče, možnosti lidského jednání pečujících a blízkých osob. Jsem zvědav, jaké myšlenky se objeví i v tematicky navazujících knihách "Druhý dech chromého koně" a zřejmě i "Počkám do tmy".... celý text

Zle se vede zemi 2011, Tony Judt

Třicet sezon lásky 2017, Inna Rottová - Mirovská

Tématem procházejícím celým dějem knihy je láska (literární kritici používají v takovém případě s oblibou termín „milostná linka“), která spojuje v různých podobách všechny postavy bez omezení věkem. Slovo láska je také posledním slovem a zároveň myšlenkou na konci románu. Bylo by však zjednodušující pohlížet na tuto knihu optikou žánru červené knihovny. Z hlediska literárních žánrů zde můžeme nalézt román, vývojový román, historický román, odehrávající se v Evropě 20. století. Recenze na internetu (bohužel však jde jenom o marketingové informace a zásadní nepochopení myšlenek, obsažených v této knize) kladou důraz na zjednodušený/základní příběh novináře Petra Tomana, který přijíždí po roce 2000 z New Yorku do Prahy s prezentací českého překladu své knihy o generaci hudebních interpretek, působících v ČR v období před revolucí 1989. Záměrem Petra je vedle přezentace své knihy také zahájit sběr podkladů pro další navazující historickou knihu o tanečnicích. Petr zde přitom má silný romantický motiv z doby svého mládí, kdy se s jednou takovou tanečnicí (Marcela Zelená) krátce setkal a ve svých vzpomínkách ji vnímá jako platonickou lásku období svého dospívání. Během dosažení tohoto cíle se však hned na počátku setkává se svojí bývalou učitelkou z učňovské školy z počátku 70. let, s její rodinou a postupně se od Irmy s překvapením dozvídá o celém jejím pohnutém životě v Evropě. V historii rodin obou těchto hlavních aktérů je přitom řada podobností s kořeny v Sovětském svazu. V kulturním prostředí obou těchto postav a jejich rodin hrály významnou roli divadlo, hudba, literatura. V knize se tak setkáváme s řadou emočně působivých odkazů na autory hudebních a literárních děl 20. století. Obě hlavní postavy byly v dětství obdarovány hudebním nadáním, jehož naplnění jim však bylo znemožněno. Irma a Petr se postupně přes řadu bariér dopracovali ve svých životech k humanitnímu a jazykovému vzdělání. Jejich rodinám se podařilo v druhé polovině 20. století dostat ze Sovětského svazu do Československa. Na počátku 70. let se jejich dráhy rozdělily do východního a západního kulturního prostředí v období studené války. Průběh děje knihy vytváří na počátku 21. století prostor pro opětovná srovnávající setkání těchto postav, jejichž životy byly mezitím utvářeny různými politickými a ekonomicko-sociálními změnami. Působnost kulturních rozdílů je u obou postav citlivě reflektována třeba na příkladu hudebního vzdělání Irminých vnoučat. Před čtenářem této knihy se tak otevírají příběhy osob různých národností (židovské, ruské, české) na území Evropy 20. století a počátku 21. století. Zároveň máme možnost být svědky toho, jak i jenom samotná víra a odlišnosti ve víře komplikovaně rozdělily vztahy v rodině Irmy a vedly vlastně až k jejich emigraci do Sovětského svazu. S jakými potížemi se setkává samotná Irma v českém prostředí se svým ruským přízvukem. Inna Rottová se tematickým zaměřením přibližuje jiným autorům z oblasti historie a literatury jako např. Tony Judt, Tymothy Snyder, Lion Feuchtwanger ). Osud židovské rodiny, putující z Prahy do Francie, posléze Polska, Leningradu a pouze v osobě Irmy zpět do Prahy. Historickým kontextem jsou obě světové války s blokádou Leningradu ve druhé světové válce, budování komunismu v období studené války a poslední historickou etapou je budování kapitalismu po roce 1990 v Čechách. Dějově je román sice přímo zařazen prostřednictvím dvou vypravěčů do období 1990-2015. Avšak předmětem vzájemných dialogů těchto dvou postav je děj rozšířen o další historické etapy. Dvěma hlavními vypravěčskými postavami v knize jsou: (1) novinář Petr Toman (60), který emigroval z ČR na počátku normalizace a v Praze se objevuje po roce 2010, tedy po 20+20 letech budování nejprve socialismu v jeho normalizační podobě a posléze kapitalismu v Čechách, a (2) Irma (80), jejíž životní dráha je pro čtenáře kritickým svědectvím z doby 20. století. Autorská volba dvou vypravěčů, s jejich částečnými konfrontacemi, dává knize nejen čtivost, ale celou řadu podnětů k otázkám. Čtenář má možnost nahlížet do myšlenek obou hlavních postav. Téma knihy ze současné historie však ale především otevírá čtenářům příležitosti k setkáním s dosud žijícími pamětníky v knize zpracovaného časového období. Petr Toman tak neplánovaně má možnost lépe poznat životní osud své bývalé učitelky s níž se setkal na počátku 70. let v učilišti pro učně. Inna Rottová čerpala při psaní této knihy ze svého vlastního životního osudu, svých vlastních životních zkušeností, kdy byla sama nucena na počátku normalizace v rámci prověrek opustit svoji práci a hledat nové uplatnění jako překladatelka. V knize jde o silné autobiografické pohledy. Nejde tedy o konstrukci románu, vytvořenou na základě sekundární rešerše. Inně Rotové se do její knihy podařilo zařadit spektrum lidských osudů tehdejší společnosti. Kniha byla vydána rok před smrtí autorky. Kniha osloví především čtenáře, kteří (1) sami měli možnost aspoň částečně uvedené období prožít nebo zprostředkovaně být informováni v rámci svých rodin o podobných údělech, (2) si kladou kritické otázky i ohledně současného vývoje společnosti. Pro mladší generaci čtenářů může být tvorba Inny Rottové zajímavým zdrojem autentických literárních poznatků, které nejsou nijak zjednodušené a mají tak z hlediska historického poznání větší hodnotu než leckerá primárně antikomunistiky koncipovaná díla historiků té doby. Děj knihy lze částečně srovnávat např. s českým televizním seriálem Vyprávěj. Kniha Třicet sezón lásky by mohla přispět i ke kultivaci a potřebné korekci politicky polarizovaných pohledů některých našich zvlástním způsobem jednajících současníků, kteří jsou ochotni se snížit v rámci svých populistických předvolebních aktivit na úroveň marketingově nekulturních projevů, vedoucích k dalšímu nesmyslnému rozdělování kultur, národností a společnosti.... celý text

Dvě lásky Filipa Marcenata 1939, André Maurois

Ve zde uvedených komentářích je mnohé řečeno. Autorovi se podařilo klást prostřednictvím hlavně dvou základních postav (Isabela a Filip) promyšlené otázky z oblasti milostných vztahů a zároveň nabízet i odpovědi (nejde tedy jenom o nějaký jednoduchý popis milostných dobrodružství). Něco podobného lze nalézt např. i v současném románu Jana Němce, "Možnosti milostného románu". V případě románu Jana Němce jsem měl po přečtení pocit, že jsem četl diplomovou nebo doktorskou práci. Problémy milostného vztahu jsou postupně analyzovány a v poslední kapitole je nabídnut závěr provedených analýz. Také u A.Maurois se nabízí podobná paralela kladení otázek a hledání odpovědí jakoby šlo o aplikaci základní struktury "vědecké metody". Čtenář si může udělat v rámci uvedeného srovnání představu o tom, jaké byly/jsou možnosti milostného románu v první polovině 20. století a na počátku 21. století. Srovnám-li Maurois a Němce, musím konstatovat, že Maurois se nejen dostal do větší hloubky, ale také jeho vývojové analýzy v čase jsou obsažnější. Přitom Maurois patří ve francouzské literatuře mezi "zapomenuté či opomíjené" v porovnání s ostaními autory francouzské literatury s asi 16 nositeli Nobelovy ceny za literaturu. Bylo by zajímavé, jak bychom se na Dvě lásky Filipa Marcenata v kontextu nejen francouzské literatury dívali za dalších 100 let. V naší současnosti jsme samozřejmě v pokušení srovnávat "Dvě lásky" s poznatky sociální psychologie a dalších věd, které se milostnými a partnerskými vztahy zabývají. Sám André Maurois se věnoval s využitím více teoreticky pojatých esejí tématům lásky, rodiny, přátelství, štěstí v samostatné knize O lásce a přátelství. V autorově životě lze zjistit také dvě manželství a můžeme si tak klást otázku nakolik jsou "Dvě lásky" autobiograficky ovlivněny.... celý text

O lásce a přátelství 1947, André Maurois

Tematické rozvržení místy dost smutného příběhu knihy je stále aktuální. Autor se těmto tématům věnuje formou eseje/diskurzu - nejde tedy o knihu odbornou, ale popularizující, volně filosofující. Pracuje s poznatky odpovídajícími jeho době, okruhu jeho vzdělání a poznání. Snad nejvíce je to patrné v předposlední kapitole "Povolání a občané", jejímž předmětem jsou tragické důsleky Velké hospodářské krize a také související vývoj ústavních rámců Francie, Anglie, USA. Jde o dobu, v níž končí liberalismus typu laissez faire a také sám autor vidí v závěru této kapitoly východisko ve smíšeném ekonomickém systému s výraznější rolí státu. Autor by asi sám byl překvapen, pokud by měl možnost zjistit jak aktuálním tématem se stalo "štestí" po takřka 90 letech od napsání jeho knihy. Jistě by se divil, že v mnohém lidská společnost příliš nepokročila. Bohatství sice globálně roste, ale současně rostou i sociální nerovnosti a válečných konfliktů včetně jejich absurdních důsledků je snad ještě více. Bylo by zajímavé zadat dnes skupině studentů tematickou osnovu této knihy a sledovat, jak by se s tím vypořádali s využitím svých dnešních poznatků a zkušeností a nakolik by dokázali reflektovat příčiny dlouhodobých sociálních problémů v průběhu celého 20. století a na počátku 21. století.... celý text

Každý má svou lajnu 2017, Petra Dvořáková

Kniha je o starostech a otázkách dospívajících dvojčat (Adam a Kateřina) v prostředí středních škol, sportovních utkání ve florbalu, jejich láskách, dění v rodině. Autorka sama prožila toto období florbalového sportu se svými dvěma syny. I kamarádi a spolužáci obou hlavních knižních postav řeší řadu problémů. Jde však také o závažné situace, vedoucí ke zranění při florbalovém utkání. Díky vzájemné komunikaci, překonání bariér komunikace také s pomocí malé Vávy (jako malé dítě je bez komunikačních bariér), která zde sehrává roli jakéhosi mediátora, se daří zvládnout nástrahy dospívání i problémy rodičů. Záměrem autorky je modelová podpora ke zdravé, otevřené komunikaci, založené na vzájemném porozumění a odpovědném jednání. Kniha je pro čtenáře výzvou k etickému pohledu na vzniklé problémy v kontextu společnosti, v niž se až příliš často problémy řeší s využitím finančních nástrojů. Bylo by zajímavé mít možnost přímé účasti na některé z besed autorky se čtenáři a sledovat diskusi právě o vztahu etiky a ekonomie, která se s etikou před více jak 100 rozešla. V 90. letech minulého století jsme se mohli v novinách dočíst o tom, že etiku zde nepotřebujeme, neboť tržní ekonomie vše vyřeší sama. Jde tedy v knize Každý má svou lajnu jenom o lajny na florbalovém hřišti?... celý text

Julie mezi slovy 2013, Petra Dvořáková

Jde o autorčinu třetí knihu. Také zde je zřejmý výrazný autobiografický podíl, který dodává knize věrohodnost. Kniha je výzvou pro vnímavé čtenáře a zároveň sdílením osobní životní zkušenosti - po vlastním rozvodu se P.D. (se dvěma vlastními syny) poznala s rozvedeným otcem dvou malých dcer. Její nová reálná rodina se promítla do příběhu malé Julie. Dva roky před vydáním knihy dokončila autorka studium filosofie. Domnívám se, že volba spektra a analýz významu "slov" mezi nimiž se Julie ocitá, by mohla být studiem filosofie ovlivněna. V knize se totiž řeší i téma sociální nerovnosti a spravedlnosti. Tyto otázky se v mediální ani politické komunikaci netěší pozornosti, přestože jde zjevně o důležité současné sociální problémy. Na rozdíl od knihy se šťastným koncem se ve vlastním životě autorky nepodařilo pokračovat v rodině se čtyřmi dětmi. Ztratila partnera i jeho dvě dcery. Přesto dokázala napsat knihu, která nám přibližuje dětský pohled na svět v rámci ještě řešitelných situací s perspektivou dalšího rozvoje a to včetně těhotenství tety. V reálném životě autorky byl tento proces předčasně ukončen potratem. V jednom z nedávných rohovorů (Plzeň, 2019) s autorkou konstatovala moderátorka, že Petra Dvořáková klade čtenářům prostřednictvím svých knih otázky. Tyto otázky však nejsou formulovány explicitně. Nejsou snadno postřehnutelné. První kniha, kterou jsem od této autorky četl, byla Chirurg. Předtím jsem o autorce a jejích knihách nic nevěděl. Otázky, položené v Chirurgovi, pro mne nebyly ničím novým, ale pro mnohé čtenáře zůstaly skryté (soudě podle komentářů). Avšak jejich obecný význam je pro naši současnou společnost zásadní (komercionalizace zdravotních služeb, medicína řízená penězi, tlak spotřební společnosti na jedince a jejich vztahy). Jde dokonce o situace, které většina čtenářů již považuje za standardní součást naší společnosti, aniž by si kladli otázky jestli nejde o velmi názorná selhání trhu, který není s oblastí péče o zdraví slučitelný aje v rozporu s lidskými právy se vztahem ke zdraví. Víceméně náhodně (na rozdíl od jiných autorčiných knih jí bylo možné vypůjčit) jsem se potom dostal k první autorčině knize Proměněné sny, v níž se podařilo formou několika rozhovorů reflektovat realitu prožitků věřících, ale současně také jejich zkušenosti s problémy katolické církve. Osobně si myslím, že tato kniha by mohla uspět i v překladu do angličtiny. Její význam pro poznání otázek víry, psychologie věřících, autentické sdělení o prožitku zjevení, to vše má díky formě rozhovorů obecný přínos. Není divu, že kniha vzbudila obavy církevních představitelů. V knize totiž bylo formulováno dost podstatných otázek. Začal jsem si klást sám otázky ohledně života autorky a její tvorby. Musím přiznat, že mi celá řada odpovědí zatím chybí. Kniha Julie mezi slovy mi však dala v průběhu její četby částečnou odpověď na význam autorčina studia filosofie.... celý text

Proměněné sny 2006, Petra Dvořáková

Kniha pro mne byla zajímavým překvapením. Četné otázky, které si dlouhodobě kladu ohledně vzniku a vývoje fenoménu víry u jednotlivců nebo i během historického vývoje, jsou velmi přínosným způsobem zachyceny v knize „Proměněné sny“ formou rozhovorů. Jde např. o mechanismy zjevení, transcendence, okolnosti vzniku zjevení, možnosti jejich porozumění v rámci naší současné úrovně poznání. V rozhovorech „Proměněný snů“ se podařilo zprostředkovat nejen mechanismy vzniku víry u jednotlivců v okamžicích jejich vlastních náročných životních situací (bez přispění "vyšších mocností"), ale také jejich kritické poznání v důsledku jejich vlastních negativních zkušeností v rámci církve a jejích představitelů. Autorka se po zveřejnění této knihy sama stala terčem odvety ze strany církve, případně věřících. Církevní komunita v místě jejího bydliště zadala bez jejího vědomí interát na prodej jejího domu a autorka se nakonec odstěhovala do jiného místa. viz: https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10123228764-burianuv-den-zen/208562225300018... celý text

Sítě 2016, Petra Dvořáková

Sítě jsou opět velmi zdrařilým pohledem do světa poruch osobnosti a možností jak takové až extrémně nesymetrické vztahy řešit s pomocí psychoterapie v různé podobě. Vyhrocenost mezilidských vztahů je zde posílena vztahem mezi (ne)sebevědomými. Čtěnář si musí nutně klást otázky ohledně svých kompetencí při svém vlastním působení v mezilidských sítích. Mnoho dospívajících si zjevně intuitivně uvědomuje, že zde existuje řada odborných poznatků v oblasti psychologie a dalších neruověd. Vlastní osobní vstupy do mezilidské reality se však odehrávají velice rychle, aniž by kdo stihnul se připravit, zorientovat se v diagnostice poruch osobnosti, teoriích osobnosti, emočních problémech osobnosti, sociální psychologii. Autorka se formou „kazuistik“ věnuje okruhům možných příčin. S podobnými případy se můžeme setkat v učebnicích psychiatrie, monografiích zaměřených na diagnostiku a léčbu hraničních poruch osobnosti. Jak se ale v praxi mohou dostat tyto poznatky k těm, kterým by mohly pomoci ještě jako prevence? Některá nakladatelství se naštestí specializují na popularizaci v této oblasti a mohou tak pomoci i v případech již prožitých problémů v „sítích“. Kniha sítě tak nepochybně oslovuje poměrně široké spektrum čtenářů. Nejde o žádnou komerční produkci, i když by se dalo uvažovat o blízkosti kriminálnímu žánru. Pro mne osobně zůstává určitým paradoxem čtenářská oblíbenost různých kriminálních příběhů a thrillerů. Hledají snad čtenáři této literatury prakticky využitelné poznatky o působení v sítích nebo se jen baví? Mohli by se však také v oblasti (ne)sebevědomí inspirovat. Jak snadno se zde lze dostat do oblasti relativizujícího postmodernismu, jestliže nezohledníme hodnoty našich životů. Kam se tedy jako lidé ubíráme a jaké jsou přitom naše šance? Jakou část čtenářů zajímá vůbec kam jdeme? Pokud bych se chtěl podělit s některými jinými zde uvedenými komentáři, pak z mého hlediska mne v dosavadní sérii knih Petry Dvořákové nic nepřekvapuje. Zvláště když jsem věnoval pozornost vztahu mezi životem autorky a její literární tvorbou. Vše do sebe velmi logicky zapadá. Mám samozřejmě řadu neobjasněných otázek o tomto vztahu život-tvorba. Se zájmem čekám co dalšího by se mohlo objevit? Čím se autorka nechá inspirovat. Předpokládám, že by mohlo jít opět o oblasti osobního vývoje.... celý text

Chirurg 2019, Petra Dvořáková

Tak to snad jedině Flouk a Líla nebo tvorba pro TV. Humor je taky částečně v Dědině - ale v takovém případě doporučuji audioknihu. Je totiž skvěle namluvená asi 5 herci. Deprese je teprve v těch všech ostatních knihách, avšak je to zároveň cesta k zajímavému poznání.... celý text

Vrány 2020, Petra Dvořáková

Dědina 2018, Petra Dvořáková