Případ chirurg

20.01.2021

(SPOILER) Nalezeno v knihách vyřazených z obecní knihovny – ejhle, vhodná volba pro letošní Čtenářskou výzvu! Od V. Grubera jsem již dříve četla knihu "Poslední operace" a s překvapením jsem zjistila, že děj obou knih je propojen prostřednictvím některých postav, zejména mladého lékaře Aleše Veverčáka. Stejně jako předchozí kniha, i "Případ chirurg" se odehrává ve dvou dějových rovinách. Originální je to, že zatímco v jedné z těchto rovin ubíhají celá léta života medika a posléze mladého chirurga Tomáše Marka, který se v závěru rozhodne odejít "na obvod", aby se mohl více věnovat rodině, druhá časová rovina popisuje takřka po minutách Štědrý den pětileté Marcelky a její rodiny, během nějž dojde k těžkému úrazu holčičky. V poslední kapitole se obě dějové roviny protnou. Závěr není nijak překvapivý, spíše přináší mírnou úlevu, protože napětí graduje ca v poslední jedné třetině knihy. Pro mě osobně bylo nejvíc překapivé to, jak se vyvinul životní osud doc. Kronera a vlastně ani u Tomáše jsem zpočátku nečekala, že dá přednost rodině.

Děj románu je zasazen do 80. let 20. století, takže samozřejmě u uchazečů o zaměstnání bylo obyklé prověřovat vedle odborných kvalit také stranickou příslušnost, bylo běžné oslovení "soudruhu", alespoň u nadřízených (aniž by člověk zkoumal, zda dotyčný je či není "skutečný soudruh"), apod. Ráda bych upozornila, že nejde o žádnou "agitku", jak se dnes někteří čtenáři domnívají, ale věrný popis dobových reálií. Někomu to možná připadá směšné, trapné či neuvěřitelné, ale zcela jistě budou naše dnešní reálie dalším generacím připadat také neuvěřitelné, patřící na smetiště dějin. No a že by dnes zaměstnavatelé zjišťovali jen odborné kvality uchazečů, o tom taky nemůže být ani řeči... Svým způsobem je román nadčasový, mnohé nešvary, na které poukazuje, ve společnosti stále přežívají a přežívat budou. Stejně tak i otázky po smyslu bytí, práce a rodiny, jak to vše vyvážit. Otázky zcela legitimní, na které neexistuje univerzální odpověď a každý by se měl rozhodnout sám, podle hlasu svého srdce. Tomáš přináší zajímavé argumenty, jež mohou být pro začínající lékaře, ale i jiné náročné profese inspirující – stejně tak se ale mohou nechat inspirovat doc. Kronerem nebo Alešem Veverčákem. V závěru knihy dojdeme do bodu, kdy vidíme, že potřeba jsou osobnosti jako Tomáš i takové jako Aleš, aby všechno mohlo fungovat. Nesmysl je pouze vyčítat někomu, že ty nejdůležitější hodnoty vidí v něčem jiném než já, že je jiný a chce zůstat sám sebou...

Román je cenný i popisem vyšetřovacích a operačních metod v té době – tady jde již skutečně o historickou literaturu, žádný ultrazvuk, CT, laparoskopie, pouze rentgen a hlavně lékařovy ruce. I když nové technologie jsou jistě přínosné, říkám si, kolik lékařů dnes dovede zjistit vážné komplikace pouhým pohmatem (?).

09.01.2021

Příběh Tomáše, který se rozhodl, že vystuduje na doktora a po škole přemýšlel, co se životem. Nakonec se rozhodl pro chirurgii, ale stále uvažuje nad tím, zda je to pro něho to pravé.

Tuto knížku jsem začala číst na základě doporučení, kdy jsem chtěla číst po knize Chirurg od Petry Dvořákové, něco podobného. Bohužel, velké nadšení se nekoná. Kniha byla pro mě zvláštně napsaná a bylo to pro mě jakoby neuspořádané. Chvilku letěl děj dopředu rychlostí blesku, kolikrát jsem ani nepostřehla, kdo je kdo, hlavně ze začátku. To se střídalo z rozvleklým uvažováním Tomáše ve stylu být či nebýt. A do toho občas z čistého nebe přišel nějaký zlom a napínavá událost, která ovšem trvala tak půl stránky a zase jsme byli u uvažování. Takže celkově nápad na knihu dobrý, ale zpracování se mi nelíbilo. Co bylo fajn a co mě bavilo, tak různé střípky z nemocnice o operacích a diagnózách.

Jelikož je tato kniha staršího vydání, nevyhneme se zde ani zmínkách o komunistickém režimu a jak to tu chodilo, ale naštěstí toho nebylo moc.

Celkově za mě průměrná knížka, která rozhodně není úplnou ztrátou času, ale doporučit ji taky nemůžu.

16.09.2020

Knihu Případ chirurg (1990) jsem náhodně objevil na nádraží (knihy do vlaku). Václava Grubera jako autora jsem předtím neznal, stějně jako jsem ještě letos na jaře neznal Petru Dvořákovou. Je mi skoro 70 a nyní mám zase trochu více času číst knížky i tohoto zaměření. Na jaře jsem si přečetl knihu Chirurg od Petry Dvořákové a taky jsem zde k ní napsal komentář. Už tehdy jsem si říkal, že by bylo dobré si pro srovnání přečíst podobné knihy o lékařích. Samozřejmě jsem takových knih během života četl více a měl možnost to i srovnávat s filmy nebo knihami o historii medicíny. Kniha Případ chirurg však umožňuje docela dobré srovnání se situací před rokem 1990 a prakticky ve stejné zemi. Jenom ty dobové okolnosti se nějak změnily. Je tak možné zmínit některé rozdíly, které mne zaujaly, ať už jsou více či méně vázány k dobovým souvislostem. (1) AUTOŘI: P.D. jako sestra zpracovala svou postavu lékaře z pohledu sestry, tzn. poněkud povrchněji než V.G., nicméně oběma autorům se podařilo „své lékaře“ zachytit v jejich práci zajímavým a čtivým způsobem. (2) DOBOVÉ SOUVISLOSTI: před rokem 1990 nebyla medicína tak ovlivněna byznysem jako po roce 1990. Většina dneších čtenářů si tento zásadní rozdíl vůbec neuvědomuje a považuje dnešní stav věci za normální fungování trhu (ktery však v oblasti zdravotnictví naprosto selhává a to v rozporu s lidskými právy se vztahem ke zdraví – to nic neříká ani 10% občanů nad 18 let věku, takže to bude nejspíš vnímáno určitě jako nějaký blábol). Je mi jasné, že by to vyžadovalo podrobnější objasnění, protože obecné povědomí o selháních trhů je v naší současnosti prakticky nulové a je naopak zdůrazňován pravý opak. P.D. se tomuto problému věnovala a nebála se jej v knize kriticky reflektovat. (3) HODNOTA ŽIVOTA (jeho reprodukce): v knize Případ chirurg je dětem a rodině přisouzena vysoká hodnota (podle komentáře čtenářky Blanchidlo zde jde však o agitku o kladení důrazu na děti jako nejvyššího smyslu života), v takovém případě doporučuji film Potomci lidí (2006). Ve filmu je zachycena situace světa bez dětí, stav, kdy se děti přestaly docela náhle rodit – člověk se přestal reprodukovat. Reprodukce je jedním ze základních definičních znaků života obecně. Život a jeho reprodukce je pro nás jako představitele života nejvyšší hodnotou (kterou si však asi začneme uvědomovat teprve v případě, že o ni příjdeme). To jsme si nějak asi přestali uvědomovat. P.D. je jako autorka známá svým citlivým pohledem na děti a jejich vývoj. V knize Chirurg pro ni toto téma nebylo nosné. Tento bod zde uvádím protože mne hodně nemile překvapilo, jak může na dnešní čtenářku (pracovnici ve zdravotnictví) negativně zapůsobit důraz autora V.G. na děti a rodinu. (4) HISTORICKÉ ETAPY VÝVOJE (jejich srovnání a interpretace): srovnání kulturně-společenské a ekonomické situace před a po roce 1990 často nyní v různých médiích i publikacích tenduje k přílišnému zjednodušení. Filosofové a politologové hovoří o „politické polarizaci“ – lze si dohledat ve wikipedii, doporučuji českou i anglickou verzi. Příkladem může být srovnání socialismu a kapitalismu jako dvou režimů, představujících dvě srovnávaná období (ostatně i tato dvě hesla jsou v anglické wikipeii docela zajímavá). Pak se nám snadno může stát, že rodinná politika před rokem 1990 nebo pohled autora z té doby se charakterizuje jako „agitka o vysokém smyslu života, smybolizovaném dětmi“. Současně by však bylo dobré doplnit co se s dětmi obecně stalo při budování kapitalismu v Čechách nebo v řadě jiných zemí. Jsem víc zastáncem kritického uvažování a proto se na věci snažím pohlížet bez ideologického a zjednodušujícího vlivu. Tato moje poslední poznámka se sice přímo netýká knihy Případ chirurg, ale její význam začně vystupovat do popředí, jakmile srovnáváme některé knihy před a po roce 1990. Jsem zde možná ještě pod vlivem četby předchozí knihy „Dějiny české detektivky“, kde se takový historický vývoj stal předmětným zaměřením knihy. Ale nemusí jít jen o současnou historii. Nyní jsou dost v oblibě historické romány. Nedávno jsem četl knihu „Démoni apokalypsy“ o době Třicetileté války v 17. století. Pohled na tuto historickou dobu lze taky zjednodušit a neklást si tak různé otázky jako co vedlo k této válce (jakou roli hráli konkrétní osobnosti a jejich zájmy), proč trvala tak dlouho a proč museli obyčejní lidé snášet útrapy vzniklé z této války. A nakonec vlastně proč se nebylo možné poučit a války byly dál považovány za něco normálního při řešení problémů ve společnosti nebo při prosazování zájmů. Souhlasím s jiným komentářem, že kniha Případ chirurg je užitečným svědectvím o českém zdravotnictví před rokem 1990. Nejde ale jenom o zábavné čtení.

02.05.2019

Je úžasné jak se člověk mění. Knihu jsem četla jako přípravu na maturitu (což už je řádně dávno) a tenkrát se mi líbila. Dnes mě na ní bavila vykreslení minulé doby.