VA_Krtek
přečtené 199
Horečka
2018,
Deon Meyer
Což o to, příběh je to hezkej. Má to svoje velmi silný stránky a je vidět, že Meyer psát umí. Nicméně moje hodnocení musí odrážet i to jak moc jsem autorovi daný příběh věřil a tady už to pokulhává. Meyer se nám pokouší vykreslit svět po rozpadu společnosti, ale (a teď se omlouvám slabším povahám) je příliš mírnej - skoro až sluníčkovej. V reálu by to takhle jednoduchý fakt nebylo. Úplně pomíjí jakékoli nemoci - komunita zřejmě nepotřebuje ani ibalgin natož antibiotika. Příběh je plný zjednodušených informací - tady sem přijdeme a rozchodíme elektrárnu, tady si z řepky vyrobíme naftu do auta, tady to a tady tohle....Kde jsou potřebné nástroje, rafinerie, know how??? To, že někoho bavila fyzika prostě neznamená, že rozchodí vodní turbínu. To mi tam strašně vadilo. Všechny hlavní postavy jsou navíc až příliš dokonalé. Zločin v Amanzi v podstatě neexistoval :-) tak to snad ne? Lidi jsou pořád jen lidi. Pokud chcete hezký příběh do postele před spaním, pak si to klidně přečtěte. Ale pokud si chcete přečíst opravdové post-apo se vší tou depresí co k tomu patří pak sáhněte radši po Vteřině poté od Forstchena.... celý text
Věčná válka
2009,
Joe Haldeman
Co k tomu říct? Sci-fi je od toho aby si autor vymýšlel a aby to pokud možno provokovalo vaši fantazii. Tohoto tady dostanete kopec. Mě to bavilo i proto, že jsem k tomu přistoupil bez jakéhokoli očekávání.... celý text
Cesta
2019,
Cormac McCarthy
"Lidi se vždycky chystali na zítřek. Já to nechápal. Zítřek se totiž nechystal na ně" --- Ryzí post-apo. Tohle není vyprávěný příběh typu - na světě se stalo tohle a lidi pak dělali tamto. Děj je podán jako by se to stalo vám. Od začátku nevíte co se na světě vlastně stalo, nevíte kdy (nebo jestli vůbec) se to zlepší. Víte jen to co se kolem vás právě děje. Od prvního písmene do posledního to byla čirá deprese. Dlouho jsem nezažil, aby se mi atmosféra knihy tak dostala pod kůži. Skoro jsem všechen ten popílek viděl, přemýšlel jsem jestli má cenu lopotit se přes to bahnitý pole k baráku, ve kterým stejně nic nebude, ale mrknout se tam musíte, to zklamání když se konečně dostanete k moři.....uff. Stojí za to sledovat postup vztahu mezi otcem a synem. Jak se pomaličku stránku za stránkou vytrácí jejich alespoň částečný optimismus a jejich potřeba spolu komunikovat. Asi bych přežití v tomto světě nepovažoval za štěstí. A pozor!! Tohle prý byla od McCarthyho ta nejmíň depresivní kniha. Do dalších radši nejdu ;-)... celý text
Já, legenda
2018,
Richard Matheson
Budu hodnotit pouze povídku Já, legenda, protože v mém vydání knihy více než polovinu stran zaplnily další povídky, které ale vznikaly mnohdy o hodně později. Zajímavé je, že na motivy této knihy byly natočeny hned tři filmy. Last Man on Earth (1964), Omega Man (1971) a konečně I am Legend (2007), přičemž pouze první film se věrně držel předlohy a další dva se více a více odkláněly. Oproti poslednímu filmu je příběh podstatně komornější. Robert Neville je v podstatě obyčejnej chlápek, zmítanej sexuální deprivací a návaly vzteku nad osamělým životem, whiskey pije jak vodu a cigára připaluje jednu od druhý. Ačkoli mě to ze začátku odpuzovalo, tak zase proč ne? Kdo z nás by dokázal zůstat poslední a dodržovat asketický život tak, jak to ukazoval film z roku 2007. Takže Robert se vlastně jen tak potuluje a tu a tam zapíchne kolík. Oproti vyspělejší pozdější próze tady nenajdeme bližší popis těžkostí post-apo života. V reálu by asi benzín několik let použitelný nevydržel, problém by byl s pitnou vodou a bez antibiotik by člověka sundala první angína. Ale je potřeba pamatovat, že tohle vzniklo v r.1954, takže to přejdu. Nejsilnějšími částmi příběhu je pak epizoda se psem a samotný konec příběhu. Matheson ukazuje mistrovství v tom, že nepotřebuje zakončit děj nějakou bombastickou událostí. Nechci spoilovat takže napíšu jen, že někdy se v jednoduchosti skrývá nesmírná síla. P.S. "Neville, pojď ven!" mě nepřestalo bavit až do konce :-)... celý text
Brána pekel
2023,
Leigh Bardugo
Autorka nám naservírovala stejný formát jako v prvním díle. Na začátku ochutnávka konce, pak trocha poskakování v čase zpět a teprve potom začnete sledovat samotný příběh. Už jsem na to byl připravenej, takže mi to nevadilo. Oproti prvnímu dílu je tam méně tajemna. Léthé, spolky a rituály jsou jen pozadí. Chyběla mi tam větší interakce Alex s šedými a ke konci už mi to přišlo dost předémonované. Za mě je to trochu horší než Devátý spolek, ale pořád je to nadprůměr.... celý text
Kosmonaut z Čech
2017,
Jaroslav Kalfař
Trochu mě mrzí, že to hodnotím takhle špatně. Nosná myšlenka není špatná, ale ono si tam toho kosmonautování moc neužijete. Spíš je to sonda do životního cyklu jednoho človíčka. Co mi ale vadilo - a dokonce jsem nebyl dalek toho knihu vůbec nedočíst - byl styl autorova psaní. Na mě to bylo až příliš vulgární a strojené. Kalfař, snad ve snaze něčím zaujmout, zvolil přehnaně provokativní styl. Neubráním se paralele s vynikajícím Spasitelem od Andyho Weira, kde autor stvořil úžasnej příběh bez jediné zmínky o přežírání, alkoholu, sexu, masturbaci, výronech tělních tekutin všech druhů...zkrátka bez všeho, čím Kalfař naopak nešetří. Dám jednu hvězdu za to, že se sem tam se objevovaly pasáže, které mi dovolily knihu vůbec dočíst.... celý text
