VA_Krtek
komentáře u knih
Cesta
Cormac McCarthy
"Lidi se vždycky chystali na zítřek. Já to nechápal. Zítřek se totiž nechystal na ně"
---
Ryzí post-apo. Tohle není vyprávěný příběh typu - na světě se stalo tohle a lidi pak dělali tamto. Děj je podán jako by se to stalo vám. Od začátku nevíte co se na světě vlastně stalo, nevíte kdy (nebo jestli vůbec) se to zlepší. Víte jen to co se kolem vás právě děje.
Od prvního písmene do posledního to byla čirá deprese. Dlouho jsem nezažil, aby se mi atmosféra knihy tak dostala pod kůži. Skoro jsem všechen ten popílek viděl, přemýšlel jsem jestli má cenu lopotit se přes to bahnitý pole k baráku, ve kterým stejně nic nebude, ale mrknout se tam musíte, to zklamání když se konečně dostanete k moři.....uff.
Stojí za to sledovat postup vztahu mezi otcem a synem. Jak se pomaličku stránku za stránkou vytrácí jejich alespoň částečný optimismus a jejich potřeba spolu komunikovat.
Asi bych přežití v tomto světě nepovažoval za štěstí.
A pozor!! Tohle prý byla od McCarthyho ta nejmíň depresivní kniha. Do dalších radši nejdu ;-)
Já, legenda
Richard Matheson
Budu hodnotit pouze povídku Já, legenda, protože v mém vydání knihy více než polovinu stran zaplnily další povídky, které ale vznikaly mnohdy o hodně později. Zajímavé je, že na motivy této knihy byly natočeny hned tři filmy. Last Man on Earth (1964), Omega Man (1971) a konečně I am Legend (2007), přičemž pouze první film se věrně držel předlohy a další dva se více a více odkláněly. Oproti poslednímu filmu je příběh podstatně komornější. Robert Neville je v podstatě obyčejnej chlápek, zmítanej sexuální deprivací a návaly vzteku nad osamělým životem, whiskey pije jak vodu a cigára připaluje jednu od druhý. Ačkoli mě to ze začátku odpuzovalo, tak zase proč ne? Kdo z nás by dokázal zůstat poslední a dodržovat asketický život tak, jak to ukazoval film z roku 2007. Takže Robert se vlastně jen tak potuluje a tu a tam zapíchne kolík. Oproti vyspělejší pozdější próze tady nenajdeme bližší popis těžkostí post-apo života. V reálu by asi benzín několik let použitelný nevydržel, problém by byl s pitnou vodou a bez antibiotik by člověka sundala první angína. Ale je potřeba pamatovat, že tohle vzniklo v r.1954, takže to přejdu. Nejsilnějšími částmi příběhu je pak epizoda se psem a samotný konec příběhu. Matheson ukazuje mistrovství v tom, že nepotřebuje zakončit děj nějakou bombastickou událostí. Nechci spoilovat takže napíšu jen, že někdy se v jednoduchosti skrývá nesmírná síla.
P.S. "Neville, pojď ven!" mě nepřestalo bavit až do konce :-)
Brána pekel
Leigh Bardugo
Autorka nám naservírovala stejný formát jako v prvním díle. Na začátku ochutnávka konce, pak trocha poskakování v čase zpět a teprve potom začnete sledovat samotný příběh. Už jsem na to byl připravenej, takže mi to nevadilo. Oproti prvnímu dílu je tam méně tajemna. Léthé, spolky a rituály jsou jen pozadí. Chyběla mi tam větší interakce Alex s šedými a ke konci už mi to přišlo dost předémonované. Za mě je to trochu horší než Devátý spolek, ale pořád je to nadprůměr.
Kosmonaut z Čech
Jaroslav Kalfař
Trochu mě mrzí, že to hodnotím takhle špatně. Nosná myšlenka není špatná, ale ono si tam toho kosmonautování moc neužijete. Spíš je to sonda do životního cyklu jednoho človíčka. Co mi ale vadilo - a dokonce jsem nebyl dalek toho knihu vůbec nedočíst - byl styl autorova psaní. Na mě to bylo až příliš vulgární a strojené. Kalfař, snad ve snaze něčím zaujmout, zvolil přehnaně provokativní styl. Neubráním se paralele s vynikajícím Spasitelem od Andyho Weira, kde autor stvořil úžasnej příběh bez jediné zmínky o přežírání, alkoholu, sexu, masturbaci, výronech tělních tekutin všech druhů...zkrátka bez všeho, čím Kalfař naopak nešetří. Dám jednu hvězdu za to, že se sem tam se objevovaly pasáže, které mi dovolily knihu vůbec dočíst.
Upgrade
Blake Crouch
...Spoustu věcí jsme se naučili. A ještě víc jsme jich pokazili. Budoucnost konečně přišla a byl to zasraný chaos...
Oproti vychvalované Temné hmotě, mě tohle bavilo. Když nebudu chtít být hnidopich ohledně změn tisíců genů, tak v tomhle příběhu nebyly žádné do očí bijící logické rozpory. Postavy se chovaly přiměřeně situaci a směřování děje dávalo smysl. Zajímavé bylo morální zamyšlení, jestli má lidstvo právo upravit svůj genom ku obrazu svému a hlavně jestli tím vlastně dosáhne nějakého pokroku. Jediný problém, který mám ale se všemi knihami od tohoto autora, je ten, že mě hlavní postavy nedokážou zaujmout natolik, aby mi nebylo celkem jedno co se s nimi stane. Crouch prostě na rozdíl od Weira na tu emoční strunu brnknout nedokáže.
Divoký kluk Alois Dubec: Z Vlachovy Lhoty do RAF a zpět
Alois Dubec
Já se omlouvám, že srážím hodnocení. Ale kromě toho, že pan Boček prošel válkou - jako ostatně každý v těch letech - tak to byl prostě životopisný pohled jednoho člověka. Oproti lidem, kteří za války za Československo opravdu bojovali a mnozí za něj padli (a knih o nich jsem s úctou přečetl spoustu), pan Dubec válkou v podstatě jaksi protančil. Kromě pasáže u italských partizánů, která je stejně silně diskutabilní, bojovou činnost v podstatě nevedl. Zmínka o RAF na obálce je už spíš obchodní tah než cokoli jiného. Co mi ale vadí nejvíc a za co se omlouvám, pokud to tak působilo jen na mě, je pocit sobectví. Začalo to nemanželským dítětem, pak sice manželství a další dítě, ale popis toho jak se odloučili mi přišel přinejlepším poupraven ku obrazu svému. Následně další manželka, o které se ale po událostech z roku 1989 už vůbec nic nedozvíte, jako by přestala existovat. Bohužel, to na mě působilo tak, že pan Dubec celý svůj život dělal jen to, co považoval za vhodné pro sebe.
Dvacet tisíc zlodějů
Eric Lambert
Krásná kniha. Snad jedna z mála, která pojednává o válce, o životě vojáků a je prosta patosu a heroizování.
Válka plukovníka Steinhoffa
Marek Brzkovský
Je potřeba pochopit, že ne každý Němec byl nacista. Pro vojáky to platilo dvojnásob.
Japonská válka: Vzestup a pád Země vycházejícího slunce 1931—1945
Aleš Skřivan
Skvělá kniha pro všechny, kteří mají zájem pochopit co Japonsko vedlo k válce.
Flyboys
James Bradley
Tahle kniha Vám osvětlí, jak se tehdy Japonci chovali k zajatcům. Neuvěřitelně. Snad jim ta lekce z konce války pomohla.
Příběh opravdového člověka
Boris Polevoj
Mě se to i líbilo. Asi všichni tuhle klasiku znají. moje hodnocení sráží fakt, že jsem měl pocit, jako by celý ten příběh psal právě komisař a nikoli sám letec. Prostě kniha na objednávku režimu.
Vichry války
Herman Wouk
Nevím čím to je, ale tahle kniha mě zasáhla. Je to jedna z mála knih, kterou jsem si po letech přečetl znovu. A přitom je to vlastně jedno velký klišé. Je tam všechno - předválečná diplomacie, válka sama, únik z Fašistické Itálie, transporty, konečné řešení, Pearl Harbour, láska - prostě všechno. Ale Woukovi se to všechno podařilo zabalit do příběhu, který má hlavu a patu, z postav si každý vybere tu, která mu nejvíc imponuje ale hlavně - na to jak je dílo objemné, to neuvěřitelně odsýpá.
Stvorení pre beh
Christopher McDougall
Další kniha zaměřená pouze na úzké obecenstvo běžců. Je dělená do jakýchsi oddílů kdy v jednom se probírá vývoj člověka, v dalším indiánští běžci atd..
Pro mě jako pro běžce povinnost - Run free - el caballo blanco
Běhej, nebo zemři
Kilian Jornet
Respekt před tím co Kilian dokázal. Jeho fyzickej fond je dar od boha. Nic to ale nemění na tom, že ta kniha mi přišla jako přepis jeho deníku, přičemž někdy si zapomněl pár dní zapisovat. Takže opět - pro běžce povinnost, pro ostatní zbytečnost.
Potomci lidí
P. D. James (p)
K této knize mě přivedlo její filmové zpracování, které se mi líbilo svou surovou depresivností. Chtěl jsem vědět o kolik se film odchýlil od předlohy a musím říct, že o dost, ale paradoxně v tom dobrým slova smyslu. Marně pátrám v paměti, kdy naposled jsem řekl, že film byl lepší než knižní předloha, ale tady to platí. Ne, že by knížka byla špatná, to jen ten film byl za mě tak dobrej.
Černá věž
Louis Bayard
Tuhle knihu jsem si koupil v levných knihách za 40,-Kč abych se nenudil ve vlaku a musím říct, že jsem byl až překvapenej jak mě to zabavilo. Nemám výhrad. Žádné světové dílo to samozřejmě není, ale ani to nemá ambice jím být. Spokojenost.
Hrozny hněvu
John Steinbeck
Na rovinu - je to dost obtížné čtení. Určitě to není kniha "do vlaku". Děj je velmi košatý, je potřeba jej vnímat. Emoce postav z té knihy přímo prýští. Dlouho jsem nečetl knihu, která by mě takhle vtáhla do děje.
O čem mluvím, když mluvím o běhání
Haruki Murakami
Hodnotím s odstupem času. Jsem běžec, ale 10km každý den, aby to bylo dle slov pana Murakamiho "vážně brané běhání" fakt nedávám. Pro skalní běžce asi povinná četba, nicméně já hodnotím pouze 3*, protože mi moc nevonělo to japonské strojové běhání. Necítil jsem z toho vášeň, jen povinnost.
Můj dlouhý běh
Luboš Brabec
Dana Orálka znám osobně. Absolvoval jsem dost závodů, kterých se účastnil i on, abych mohl říct, že jde o jednu z nejskromnějších osobností co jsem kdy potkal. Jeho příběh a i on sám je pro mě velkou inspirací a vzorem nezlomnosti. Ať to běhá, Dane.