Unitarcha
přečtené 482
Rybář
2021,
John Langan
Čistokrevný lovecraftovský horor, který jsem si coby velký obdivovatel Temného pána z Providence patřičně užil. Podobnosti nezůstávají u povrchního tématu oceánu a jeho nebezpečenství, ale jde i o hlavní postavy a způsob, jakým se vypořádávají se zlem (učenec, jehož pouhé knihomolství a studium obskurních svazků mu umožní se utkat s démonickými silami). Atmosféra se podobala rovněž, avšak vzhledem k mnohonásobně většímu rozsahu, než má jakékoliv Lovecraftovo dílo, fungovala trochu jinak. A hůř, musím říct. Úvodní část je skvělá, její pomalé tempo výborně vykreslí Abeovu povahu, pocity a strasti, mrazivá očekávání narůstají... Jenže druhá část, vyprávění z minulosti, i přes své kvality (a obecně dobrý nápad) uteče od Abea na tak dlouho, že když se k němu konečně vrátíme, cítil jsem se od jeho příběhu už trochu odtržený. Jednoduše řečeno, příběh mě moc bavil, ale nemohu říct, že by se mi do paměti vryla více než jedna či dvě scény. V rámci žánru dobrá zkušenost, ale času není tolik, abych se k ní ještě někdy vrátil.... celý text
Listí slov, květ Zákona
2012,
Džien
"Vyjde-li moje srdce ne samo sobě bližnímu na pomoc budu čist já čistá i moje země " Pro toho, kdo zná skvostný text Lotosové sútry, jejíž čtení přináší člověku tolik zásluh, se bezpochyby bude jednat o krásnou sbírku poetických komentářů k fantastickým událostem, k nimž došlo Supím vrchu. Avšak i pro toho, kdo je pouze zběžně obeznámen s učením Takto-přišlého, by mělo jít o poučnou a hlavně půvabnou kolekci procítěných veršů, z nichž kane Džienova oddanost a radost z jeho poslání. Nač však plýtvat neohbitými slovy, když vše podstatné lze vyjádřit jedinou větou znějící napříč nekonečnem: Namu mjóhó renge kjó! "Mlčící vody listí slov toho kdo mluví dnes bez hlesu plyne po proud"... celý text
Mistr Zhuang: Sebrané spisy
2006,
Mistr Čuang-c´
"A teď my, něco jsme si řekli, a přitom nevíme, zda výsledkem toho, že jsem něco řekl je, že bylo něco řečeno, anebo nebylo vlastně řečeno vůbec nic." Mistr Čuang je jako mistrovsky zrobené ostří. Do jeho ukutí bylo vloženo nesmírně hodin těžké dřiny i precizní, takřka hodinářské práce. Meč je vyvážený, pevný a zároveň pružný, takže se ani pod drtivým tlakem nezlomí, je umně zdobený, nikoli okázale, ale jemně a vkusně jako vzor na křídlech lučního motýla. Je to projev génia, jenž vložil veškerou ostrost své mysli do této čepele, jejíž břit, podoben plamennému meči Maňdžušrího, přetíná argumenty názorových oponentů, kosí naše zaběhlé představy a vyrývá hlubokou brázdu do našeho zkostnatělého srdce. Bolest této rány nám otevírá oči k pravé povaze Desetitisíce věcí. Ale přes veškerý řemeslný um nedosahuje Čuang nezměrných kvalit svého předchůdce. Tam, kde je Čuang žhnoucí čepelí vytaženou z výhně, je Lao-c´ plamenem právě oné pece. Čuang je vyleštěným ostřím, ale Starý Mistr je zuřícím požárem, či spíše nebeským ohněm spoutaným do podoby blesku. Jeho úder nelze odrazit, jeho síla je syrová ve své elementárnosti, jeho zjevení prozařuje temnotu a vpaluje se do očí pozorovatele. Čuang je geniálním slovotepcem a myslitelem, Lao je spíše mystikem, jehož argumentace není tak vytříbená, avšak obsahuje v každé větičce hlubinu nezbadatelnou jako samo Tao. Záleží proto na Vašich preferencích, komu dáte přednost. Nejlepší však bude přečíst Starého Mistra i Čuanga, a Lieho návdavkem k tomu. Pak teprve můžete s čistou myslí zapomenout na všechno, co jste se naučili (včetně těchto tří výtečníků), a s tichou harmonií vyrazit po Cestě a stát se její součástí. "Dokonalý člověk nemá já, duchovní člověk nemá zásluhy, osvícený člověk nemá jméno."... celý text
Dům v horách
2013,
Saigjó
"Kdykoli pomyslím že náš svět je smutný protiřečí mi omyté měsícem široširé nebe" Krásná poesie v podání citlivého mnišského srdce. O genuinní "japonskosti" této sbírky Vás najisto přesvědčí první tematická sekce, jež sdružuje desatero básní opěvující kvetoucí třešně. Saigjó si pozorně všímá krás přírody kolem sebe, fascinován zejména, jak se na buddhistického mnicha sluší, obrazností Měsíce. Nechybí mu ani jistá tklivost nad promarněnými šancemi a roky či pomíjivostí vezdejšího světa, místy pak vystupuje do popředí Buddhovo učení, jinak samozřejmě neoddělitelně přimísené v každém tahu štětce, jímž před námi Saigjó dovedně maluje své půvabné obrazy. Kdo by preferoval explicitnější "buddhistickou poesii", nechť se chvatně obrátí k jiné sbírce v překladu paní Linhartové, totiž k "Listí slov, květu Zákona", avšak nechť zároveň zví, že ani Saigjóovi nejsou neznámy taje buddhovských polí: "Až si dík slibu vyprosím vstup do Čisté Země vyjdu západní branou dosvědčit osvícení"... celý text