Unitarcha
přečtené 482
Krvavé rituály Střední a Jižní Ameriky
2011,
Markéta Křížová
Jste-li potenciální čtenář, je nutno varovat, že se nejedná o kdovíjak odbornou publikaci (spíše bych ji zařadil do populárně-naučné), která se tak trochu snaží těžit z "šokujícího" tématu. Jedna z autorek sama uznává, že kniha byla psána na objednávku a některé podrobnější části či prvky z ní nakladatelství vyškrtlo. Ve výsledku tak mohou být některé informace zkreslené a zjednodušující, nicméně pořád se jedná o zajímavé dílo, jež může v leckom probudit zájem o fascinující prostředí Mesoameriky a Inků. Mohu ji tedy doporučit, ale s dodatkem, že by bylo dobré si následně pročíst nějakou do hloubky jdoucí publikaci, která čtenáři pomůže tyto kultury ne-dezinterpretovat.... celý text
Staroegyptská Kniha mrtvých
2009,
Břetislav Vachala
Jedná se nepochybně o jeden ze stěžejních pramenů k náboženství starověkého Egypta, a už jen kvůli svému stáří a tehdejšímu významu je dobré "Knihu o vycházení za dne" chovat v patřičné úctě. I když... pro člověka, který si Egypt romantizuje jako místo přetékající mysteriózním věděním a skrytou moudrostí by mohlo být čtení poněkud šokující. Představujete si, že za konvenčně užívaným názvem "Kniha mrtvých" se skrývá sbírka obskurních, ale jako Nun hlubokých myšlenek? Inu... 51 zaříkávání: "Moje výkaly, moje výkaly, nebudu jíst svoje výkaly! Moje výkaly jsou lejna, která nejím..." Pro zájemce o studium staroegyptského náboženství je to nutnost, pro zájemce o náboženství obecně je to nutnost, pro každého, kdo se bojí posmrtného údělu a hledá způsob, jak si pojistit dobrý osud, je to nutnost.... celý text
Bohové zblízka
1997,
Jacques Waardenburg
Tuto pekelnou knihu jsem musel povinně přečíst a zrecenzovat v rámci svého studia Religionistiky, což ve mne (a všech mým spolužácích) zanechalo takřka nesmazatelné stopy. Jak jen jsme jí kolektivně proklínali! Na první pohled se nemusí jednat o kdovíjakou katastrofu - Waardeburg se rozhodně snaží o vyčerpávající výčet všech možných i nemožných přístupů k náboženství, takže si zde teoreticky "každý najde to své". Jenže má-li kniha sloužit coby souhrn a přehled pro studenty religionistiky (převážně nováčky) a obecněji zájemce o toto téma, žalostně selhává svou přílišnou odborností a nepřívětivým slohem, jehož zdolávání stojí mnohonásobně více námahy, než by text zasloužil. Nepomáhá ani přehnaná spletitost a přebujelost textu. Považte: 1. kapitola se dělí na na části A-F, A zahrnuje oddíly 1-3, 1 tvoří a) a b) etc. Čekáte-li odpověď na otázku z prvního odstavce kapitoly dříve než po dvaceti stranách, jste naivní. Fakt, že v českém vydání je čtenář konfrontován s nemalým množstvím pravopisných chyb, jistě nelze vyčítat autorovi, ale strojený a nezajímavý text rozhodně. A to ani nemluvím o Waardenburgově naivitě stran přínosu religionistiky světu, překonanosti mnoha jeho postojů, nebo jeho doznání, že kvůli psaní zanedbal svého potomka, ač zároveň vyjadřuje přání, že mu tento bude s ohledem na důležitost "tatínkovy práce" schopen odpustit. Škoda, že byl přínos celého svazku tak nicotný.... celý text
