Unitarcha Unitarcha přečtené 482

☰ menu

Brána bez dveří

Brána bez dveří 2007, Wumen Huikai
5 z 5

Pustit se do studia kóanů je vždy náročné. Člověk si přečte krátký "případ", nakrčí obočí, přečte ho znovu a zavrtí bezmocně hlavou. Po usilovném přemýšlení začne svítat jiskřička pochopení a na tváři se rozlije lehký úsměv, jako když Kášjapa přijímal květinu od Buddhy. Jenže potom si člověk přečte Wumenův komentář a zkormoutí se. Buddha mu najednou onu květinu mrštil do ksichtu a návdavkem mu vlepil facku. Nu což. Třeba z toho nakonec vzejde něco dobrého. Pohlavky jsou, koneckonců, pevnou součástí zenové praxe.... celý text


Shánění krávy: Deset obrazů hledajícího ducha

Shánění krávy: Deset obrazů hledajícího ducha 1998, Kuo-an Š’Jüan
5 z 5

"K čemu hledat, co se nikdy neztratilo?" Deset (popřípadě osm) obrazů shánění dobytka je historicky populární metaforou hledání buddhovské podstaty, jež dlí v každém z nás, většinou neviděna, nikdy však nadobro ztracena. Překlad Oldřicha Krále je výborný, jakož i jeho komentář ke každému obrazu a jakýsi základní přehled myšlenek zenu. Ilustrace jsou to jediné, co mne na tomto vzácném, netradičně provedeném vydání, zklamalo - minimalistický přístup pana Rydvala se naneštěstí ani trochu nepodobá úspornosti východoasijských zenových umělců, a buddhůmžel, jeho styl u mě nedokázal vyvolat patřičné představy či nálady, ani dobře ilustrovat jednotlivé obrazy. Zážitek to trochu umenšuje, nicméně pořád se jedná o brilantní dílko, které můžete přečíst na jedno krátké posezení, ale přemýšlet nad ním budete po zbytek svých dnů v této nirmánakáje. Lépe než hledat krávu je vydat se na cestu bez cíle, ale s pevnou myslí. Kdo prahne po nálezu, ulpívá, a tedy podporuje Strast. Kdo však sestoupí do nezbádaných hlubin svého nitra, a spatřenou krávu následuje a chytá bez přičinění jen proto, že ho k tomu vede splývání s Tao, nemůže se nevrátit ze své pouti bez dobytčete. Ale pomněte! Není tu žádná kráva, žádná mysl, žádný buddha!... celý text


Pouť do vnitrozemí

Pouť do vnitrozemí 1959, Macuo Bašó
4 z 5

Velký Lao-c´ napsal: "Je možno poznávat svět, aniž vykročíme ze svého domu. Je možno nazírat tao nebes, aniž vyhlédneme ze svého okna. Čím dále někdo jde, tím méně poznává. To je, proč moudrý poznává vše - aniž někam jde, rozlišuje vše - aniž na něco hledí, dovršuje vše - aniž něco koná." Na druhou stranu, i sám Starý Mistr nasedl na vodního buvola a odjel do dálek. Vyrazit na pouť má své nepopiratelné klady - to, jakou cestu člověk volí, dokáže leccos prozradit o něm samotném. Tvar stezky je malován tuší mysli, a kadlub stezky formuje podobu mysli. Kdo chce poznat ducha velkého Bašóa, měl by kromě jeho básní prostudovat i tento cestopis. Kdo se s básníkem setkává prvně, nebude jeho poetickým srdcem zklamán.... celý text


Jízda mrtvých

Jízda mrtvých 2005, Dan Abnett
5 z 5

Můj úplně první Warhammer, kniha, která mne v mých tehdejších deseti letech uvedla nejen do tohoto ponurého, úžasného světa, ale i k literatuře obecně (do té doby jsem jakékoliv čtení upřímně nesnášel). Vděčím jí za tolik, že bych se nikdy nemohl ani přiblížit pomyslnému "spravedlivému" hodnocení. Ale víte co? Zhodnotím jí stejně. Mistru Abnettovi se zde podařilo na poměry Warhammeru nevídaně vykreslit psychologický vývoj obou protagonistů, jejichž paralelní osudy vedou po tak odlišných drahách, jak jen je to možné. Ale jak je známo, protiklady se přitahují, a když od sebe oddělíte světlo a stín, vzdor všemu se k sobě zase vrátí... Hloubka, kterou Abnett vetkl "loru" Kislevitů a Kurganů (jedni bývají tradičně toliko okrajoví, druzí zase anonymní nepřátelé) je obrovská. Oba národy jsou vykresleny detailně, uvěřitelně a nesmírně zajímavě. Chaos se zde projevuje ve svém zákeřném proměnlivém aspektu - ne jako magická síla, měnící nebohý lid v mutanty, ale postupná, plíživá změna vědomí a myšlení, což je tisíckrát zajímavější a děsivější. Velká válka (tzv. Bouře chaosu) proti Archaonovi je brilantně vykreslena na pozadí příběhu - čtenářovi jsou ukázány jen náznaky širších událostí, neboť protagonisté stojí daleko od jejich středu, ale i ty stačí na vyvolání svíravého dojmu, že toto je vskutku čas konce. 15 let čtu tento skvost stále dokola. Ať se ve svém životě právě nacházím kdekoliv, vždy zjistím, že jsem pod vedením Daže opsal další "krug" a znovu čelím knize, jíž sám Abnett k mému nekonečnému nadšení nedávno označil za svůj nejoblíbenější výtvor. Až nadejde můj čas, já spatřím po obloze plout stejný mrak, který jsem viděl coby novorozený čtenář, a vyrazím do širé stepi hledat svůj osud, nepochybuji o tom, kdo mne bude na pouti doprovázet.... celý text


Básně z Ledové hory

Básně z Ledové hory 2012, Chan-šan
5 z 5

Buddhistický světec. Taoistický učenec a nesmrtelný. Mistr Ledová hora. Osamělý stařec žijící v drsné horské přírodě, podivínský pobuda, Probuzený, který na Cestě nalezl buddhovství. Chan-šanovy básně jsou dokonale vybroušený klenot z ledu - mají své vlastní kouzlo i tvar, ale v refrakci světla čtenářovy mysli tkví jejich skrytá/zjevná síla. Jsou na pohled různorodé, protože roztávají a znovu mrznou v nové podoby, leč jejich povaha zůstává stále stejná. Když se do jejich chladného ševelení dostatečně zaposloucháte, všechny formy pominou a vás zaplaví průzračná řeka, jejíž dno je stejné jako hladina, totiž prázdné. "Mé tělo - existuje, nebo nikoliv? Existuje Já, nebo žádné není? Hloubám a o skálu se opírám zatímco čas plyne mezi prsty u nohou se mi vine tráva na hlavě se usazuje rudý prach už přicházejí lidé ze světa plody a víno nesou - já ležím na márách." Velká poklona náleží též překladatelkám, jejichž převoditelská práce je superlativní, jakož je nutno pochválit i předmluvu s Chan-šanovou hagiografií a hlavně cit, s jakým uspořádaly a seřadily jednotlivé básně tematicky - vytvářejí tím příběh, v němž se z rebelantského poety stává kritik poměrů, čchanový učenec, lehce melancholický poustevník a na samý závěr člověk, který si uvědomuje, že jeho buddhovská podstata je ne-Já. A svět je o to krásnější. "Ach ano, bydlím na hoře Chan-šan roky už dávno nepočítám se svým určením jsem se v lese skryl dny nahlížením podstaty jsem naplnil na tomto útesu živou duši nepřivítám bílá oblaka mne stále obklopují namísto lůžka měkkou trávu mám místo pokrývky se nebem přikrývám s hlavou příjemně opřenou o kámen s proměnami všehomíra odplývám."... celý text