ToVy
přečtené 99
Tanec skalpelů
2020,
Jenny Milewski
Ne že bych s nějakým speciálním očekáváním koupil tuto knihu, spíš jsem potřeboval vyčerpat nějaké benefity a libil se mi obal, tudíž nároky nebyly vysoké. Nicméně od hororu bych očekával, že to bude horor od začátku do konce nebo aspoň průběžně prokládaný horor a tady vše směřovalo jen k finální scéně. Dokázal bych si představit pro tento příběh najít i lepší zakončení.... celý text
Porodní sestra z Osvětimi
2020,
Magda Knedler
Jedna z nejlepších knich z Osvětimi, co jsem četl, jsem velký fanoušek nesouměrné dějové linie a přeskakování časů. Bez obalu vykresluje, co se dělo a dít se už nesmí, bez přiklášlování, vše ve své hrubosti. Je mnohem víc autentičtější než Cilčina cesta, která je také výborná. Odkazuje i na Fotografa z Osvětimi, což je jedna z také velmi zajímavých knich, na rozdíl od Tatéra z Osvětimi, který mě zklamal.... celý text
Cilčina cesta
2019,
Heather Morris
Jestli jsem měl po Tatérovi z Osvětimi obavy o to, že Cilčina cesta bude ve stejném duchu, velmi jsem se spletl, naprosto jiná kniha a i když děj asi přiliš neodpovídal zcela realitě, což autorka sama uvádí, že děj tvořila na základě několika svědectví různých lidí, kteří gulagem prošli, velmi pěkně vystavěný příběh, neporovnatelný s Tatérem, který byl vlastně převyprávněním opravdového, i když možná těžko uvěřitelného příběhu. Pokud Tatéra nikdy nebudu doporučovat k přečtení a spíš doporučím Fotograma z Osvětimi, Cilčinu cestu budu velmi doporučovat.... celý text
Tatér z Osvětimi
2018,
Heather Morris
Zajímavé téma, už jsem četl některé knihy z Osvětimi a musím říct, že více se mi snad líbil Fotograf z Osvětimi. Více se mi tedy líbil závěr knihy, ale jak už někteří psali, zdráhám se mu zcela plně uvěřit.... celý text
Poslední aristokratka
2012,
Evžen Boček
Spíš čtu historické knihy a kromě toho, že mi byla doporučena po shlédnutém filmu knižní verze, tak jsem velmi ocenil oddychovost u této knihy. Zábavná, vtipná, relaxační, velmi rychle přečtená.... celý text
Sedm vůní jara 1968
2018,
Václav Junek
Hned na úvod musím napsat, že mě kniha poměrně zklamala. Kniha by byla velice zajímavá, kdyby nebyla tak plitká, povrchová, kdyby šla více do hloubky, více vysvětlovala, buď chtěl autor mít knihu rychle napsanou, nebo paní svůj příběh chtěla mít velmi rychle odvyprávěný. Očekával jsem skutečně mnohem více, a to neříkám, že by námět byl špatný. Určitým způsobem, to, že jsem dal druhou hvězdičku je jen díky chronologickému přehledu v závěru knihy, kde je od 1.1.1968 do 21.8.1968 popsáno, co se v konrkrétní dny reálně dělo a následně trošku profil, i když subjektivní profil autorky příběhu, osobností té doby. Možná bych dal i ještě jednu hvězdičku více, kdyby v knize aspoň nebylo tak ohromné množství chyb, jen jedna datumová, kde si autor popletl rok 1968 a 1969, ale v knize bylo tolik překlepů, zdvojených spojek, opravdu tolik chyb v knize jsem ještě neviděl, snad neprošla ani kontrolou. S osobními názory autora knihy už se musí vypořádat každý po své, zda s autorem souhlasí nebo ne, nicméně rozhodně budu dvakrát otáčet knihu v ruce, když se budu rozhodovat, zda si od tohoto autora znovu knihu koupit.... celý text
Šéfové jsou kokoti
2020,
Jan Vlachynský
Na úvod předem napíšu, že jsem poměrně dost velký odpůrce knih nebo školení, které rádoby zvyšují úroveň šéfa, jeho dovednosti, ale jedna z mála věci na čem se s autorem shodnu je, že je ke všem takovým školením, zkušenostem, knihy raději nebudu zmiňovat, přistoupit tak, že je dobré si z nich vzít, co vy samotní uznáte za vhodné. Nebudu si zde hrát na objektivní zhodnocení knihy, protože to za prvé dost objektivně nejde, protože vůbec neznám autorovu firmu a poměry v ní, de facto jsem se o nějakém Turbomoštu nebo Baru, který neexistuje dozvěděl až při nedávné vánoční procházce Brnem s kamarády, a za druhé i sám autor by byl, podle své knihy raději za subjektivní hodnocení, raději by si vyslechl jaké pocity z té knihy mám. Několikrát se mi u této knihy chtělo řvát: "myslí toto skutečně vážně?" Použiju-li slovník autora, větší ko*otinu jsem dlouho nečetl. Neříkám, že se vším se nedá souhlasit, ale tahle kniha měla jediné štěstí, že ji mám vypůjčenou. Kdyby byla moje, stal by se zní trhací kalendář, bohužel radno dodat, že moc listů by v ní nezůstalo. Celou dobu jsem čekal, kdy autor napíše: "ok, do těď jsem si z vás dělal p*del a vy jste mi to spolkli," Pak přišly silnější chvilky a říkal jsem, ok, možná tomu dám víc než jednu hvězdičku, ale hned na další stránce jsem uvažoval, jestli ji dám vůbec nějakou. Ano autor popisuje své zkušenosti se svou firmou, se svým šéfovství, které je ale podmíněno majitelstvím, pokud jsem dobře pochopil. Neubírám zásluhy na tom, co se svým kolegou vybudovat, opravdu toto nejsem schopný posoudi, ale autorovi chybí jiné zkušenosti, pokud jsem to pochopil správně, šéfem byl pouze ve své firmě a z ní čerpá své zkušenosti, což je fajn a připustit si chyby je základ, pokud se z nich člověk dokáže poučit, ale jedna jediná zkušenost, ať je dlouhá jakkoliv nenahradí zkušenosti z různých prostředí, různých odvětví, a to co funguje jemu v jeho prostředí, nemusí zákonitě fungovat jinde, ale myslím, že toto si autor snad uvědomuje. Měl-li bych to vyčíslit tak 90% knížky bylo pro mě naprosté buď nic neříkající skutečnosti nebo do extrému hnané zhýralosti. V 10% popsaného bych se dokázal s autorem shodnout, že to jsou správné návyky, modely, říkejme tomu jak chceme, nicméně bych za těchto 10% neděkoval autorovi, že mi je ukázal, přinesl, upozornil na ně, cokoliv, ale jsou to prostě základy a léty a lidmi ověřené věci, které fungují a nebo by fungovat měly. A i když jsem si přečetl, jak smýšlí autor o korporátu, myslím, že zkušenost z korporátu by se mu možná hodila, protože by ukázala zase jiný úhel pohledu. Rozumím, že důležitou úlohou šéfa je utvořit prostředí, ve kterém se bude všem pracovat dobře, ale ostatní modely jako nikomu neříkej, co má dělat, neradit, nemotivovat, neotravovat lidi, nekontroluj, věř až do té míry, že je v pohodě, že někdo krade, dáme mu druhou, třetí, čtvrtou, xtou šanci a nikdy ho hlavně nevyhodíme, protože pro odchod se musí rozhodnout sám, nepovyšuj, protože povýšení hlavně musí jít od toho, kdo chce být povýšený, taky zmínka o tom, že ukončení ve zkušební době nebere jako ukončení, ale jako nábor, fluktuace je jednou fluktuace a ta se nepočítá podle toho, jak si nastavíme pravidla. Ta pouze může ukazovat jednotlivé části, jako například fluktuace na určité pozici, nebo fluktuace nováčků a nebo běžná za posledních 12 měsíců. Samozřejmě se, jak už jsem napsal, najdou světlejší chvilky, nicméně znané, jako určité pasáže o zpětné (subjektivní) vazbě, o naslouchání, o vyzařování naděje, o neuplatilnosti jiných úspěchu na sobě, o bytí nebytí třetí strany uprostřed sporů. Mimochodem, co mnou celou dobu rezonuje, pokud si toto někdy autor knihy bude číst, pokud máte zájem, rád vám předám kontakty na lidi různých úrovní (běžný zaměstnanec, nižší šéf, vyšší šéf), kteří by u vás velmi rádi dostali druhou, třetí, xtou šanci, bohužel zaručit se za ně nemůžu, ale vy byste určitě jejich potenciálu a zkušeností využil vrchovatě, otázka, jak dlouho vám to pošlape.... celý text
Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu
1992,
Pavel Tigrid
Velmi zajímavá kniha, trošku složitější na čtení, ale vnáší na spostu zásadních historických momentů novodobých českých dějin určitým způsobem jiný pohled. Velmi zajímavé jsou pak stránky o pokusu charakterizovat Čecha, kým je nebo kým chce být, jak je vnímán, jak se vnímá sám v pohledu přímého, ale zajímavější pohled z boku.... celý text
Prostituce v nacistických táborech
2016,
Václav Miko
Zajímavá kniha a hodnocením nechci znevážit čeho se týká, ale podle mě není dobře napsaná, místy se některé věci opakují, často se odbíhá od tématu, aby se něco vysvětlilo, ale nic se nevysvětlí, autor několikrát napíše, že podrobně popíše na následujících řádcích o něčem nebo podrobně vysvětlí rozdíl a ano, je to vysvětleno na několika málo řádcích a vůbec ne podrobně. Je to možná dobrá kniha, když potřebujete zabít hodinku dvě, protože víc vám kniha za přečtení nedá, což bohužel je výmluvné o kvalitě, zde neplatí, že když knihu přečtete na jeden zátah během chvilky, je to kniha čtivá, jen je prostě jednoduše napsaná, doufám, že někdo toto téma nacistických kreatur uchopí lépe a napíše opravdu čtivou knihu.... celý text
Hroby bez diktátorů
2016,
Ján Dziak
V určitém pohledu zajímavá, ale všeobecně podle mě velmi tendečně psaná kniha. Pravopisné chyby se dají přehlédnout, datumové chyby už méně. Některé věty mi ani po několika přečteních nedávaly smysl. Kniha místy byla velmi chaotická v časové posloupnosti. Jediné co mě snad motivovalo dočíst knihu nakladatelství Naše vojsko, že to byl vánoční dárek. Jinak bych ji nedočetl. Uváděnou hlubokou analýzu jsem nijak nepostřehl a nebo jsme si ji nespojil s pouhými rozpory ve výpovědích, což je vlastně jediné co autor dokazuje, že někdo vypověděl ono a někdo něco jiného a podle toho je dokázano toto. Opravdu velmi tendenční a nebo nejsem vzdělaný čtenář a nepřesvědčil jsem se o chtěném záměru autora po přečtení knihy.... celý text
Hrad Helfštýn, strážce Moravské brány
2020,
Jiří Lapáček
Velmi zajímavá kniha, a to i pro někoho, kdo má hrad každý den na očích. Jediné, co bych vytkl je to, že jednotlivé kapitoly psali různí autoři, což někde sklouzává k tomu, že v některých kapitolách se opakuje již napsané a nebo se každý ze svého pohledu snaží napsat úvod své kapitole, což je někdy trochu jakobyste začali číst novou knihu.... celý text