tomasblazek přečtené 209

Zakázaná slast: Dva tisíce let křesťanské sexuální morálky 1999, Georg Denzler

Rudá biologie 2005, Valery Soyfer

Téma čtivé a dobře popsané, místy člověk neví, zda se má nad "novou sovětskou vědou" smát, nebo komusi imaginárnímu nadávat vzteky. V češtině prozatím ojedinělá publikace na tento námět, pokud vím, četl bych si rád i víc.... celý text

Knihy kupovati... Dějiny knižního trhu v českých zemích 2014, Jiří Trávníček

Část druhoválečnou a poválečnou jsem četl jedním dechem a zvláště o letech socialismu bych si četl ještě mnohem mnohem více... zjistil jsem naopak, že mě nějak dvakrát moc nazaujalo líčení knižního trhu na Slovensku, inu, bratia, kde ty dávné časy společného státu jsou... což není žádná výtka ke knize.... celý text

Poutníkův návrat 1941, Antonín Eduard Včelička

Skvělé proti nostalgii po první republice. Skvělé proti nostalgii krás prvorepublikového trampingu. Skvělé proti optimismu, že svět je přese všechno lepší než býval. Kromě toho je to literatura par excellence. Sociální a cestopisné reportáže, strhující syrovou barvitostí, i kousky nerudovsky úsměvné. Vydání z roku 1941, řada pozdějších vydání je prý údajně poznamená tím, že se z autora stal režimem protežovaný tramp-předvoj socialistické avantgardy a Géza Včelička, aby se ještě více zavděčil, své starší práce přepisoval v duchu uvědomělého boje s kapitalismem. Nevím, nesrovnával jsem, toto vydání mohu ale doporučit stoprocentně. A jen se ptám, jaktože třeba tento krystalický soubor povídek ještě nevyšel v reedici? Kdo milujete Včeličkovy písně, těm doporučuji Poutníkův návrat ke čtení o to více.... celý text

Jako v nebi, jenže jinak 2019, Aleš Palán

Pokud bych zpětně dal Palánově knize Raději zešílet v divočině řekněme čtyři hvězdy, tak této druhé bych dal nejméně šest. :) Metoda i u druhé knihy rozhovorů ze setkání s podivíny a samotáři zůstala stejná, ale v té druhé jsou prostě mnohem zajímavější, hlubší lidé, takže už nemáte pocit, že je na nich zajímavější to, že jsou "divní", než že jsou samotáři. Hluboké, místy velmi hluboké čtení. Aleši, skvěle, a velký dík!... celý text

Pod Moravskou orlicí aneb dějiny moravanství 1996, Jiří Pernes

Knížka, která na mě čekala v knihovně přes dvacet let a její čas přišel. Trošku symbolické, protože pan Pernes píše o tom dlouhém a zatím neúspěšném čekání, až opět přijde čas Moravy, země, která zanikla po 1200 letech svého trvání při územní reformě v roce 1949 a její rozbití bylo ještě stvrzeno a znásobeno nehistorickým rozbitím její hranice v roce 1999 - tedy vznikem současných krajů. Ke knize: je střízlivá, věcná, na svou dobu úplná. I když autor netají své sympatie k moravské myšlence, nedopustil, aby se z knížky stal politický pamflet. Pro mne osobně dnes v době krize evropských struktur (nikoli ideí!) a stále bytnějícím aparátu krajů další téma navýsost aktuální, minimálně k přemýšlení. Negativem je sice poměrně vzhledná, ale volbou horní fotky nešťastná obálka, která spíše odradí, než přiláká zájemce o problematiku.... celý text

Doba koronavirová 2020, Václav Cílek

Doba KORONAvirová, vydalo nakladatelství Zeď, teď. Sborník příspěvků, zřejmě vůbec první seriozní práce k tématu. Odhaduju, že knížka, která rychle zestárne, což je daň rychlosti jejího vzniku - de facto pouhý měsíc po začátku CZ nouzového stavu - ale jsou tam části, ke kterým se bude dát vracet i na podzim, na jaře 2021, atd. Z mého pohledu nejslabší příspěvek je od komentátora Jana Lipolda, který je typem vlezlé "fresh" publicistiky, jež mně stále víc leze na nervy: velice krásně se to čte, úroda nehledaných metafor, ale na konci víte totéž, co na začátku - ne mnoho, vlastně nic. Nejsilnější: italský deník Martiny Leierové. Tradičně mě bavil můj oblíbený Stanislav Komárek. Václav Cílek s obvyklou elegancí žongluje s jabky a hruškami, ale nějak mu vždycky rozumím. Humorná vložka - top věta knihy - z úvahy filosofky Anny Hogenové: "... (Planetu nemůže řídit...) ...technik, protože ten není schopen zahlédnout apeiron (kurzivou - pozn. tb), jenž je nevyhnutelnou podmínkou pro platnost jeho systémů a matematických jistot, už vůbec to nemůže být IT pracovník, který žije výhradně z koherence jeho předem daných systémů, v sukcesivitě časové, v subjekt-objektovém rozvrhu jsoucen a pravdou jako certitudo (opět kurzivou- pozn. tb)" Já k tomu nedodávám nic, škol nemaje. - Knížka solidní, doporučuju ke čtení. Dávám pět hvězd, za tu rychlost, jinak bych dal 3,5, přece jenom je to hodně rychlokvašené. Ale pro tu rychlost jsem si to koupila a okamžitě přečetl a jsem jako čtenář spokojen. - Jinak souhlas s první větou předkritizujícího laepus.... celý text

Milenci a manželé 1984, John Updike

Pro mě první a nejlepší, co jsem z Updika četl. Škoda, že jde až dosud jen o výběr, těšil bych se na souborné české vydání povídek o Bechovi.

Vesnice 2006, John Updike

Španělská chřipka 2017, Harald Salfellner

Výborné. Hutné, věcné. Čteno za časů pandemie - a až mrazí z toho, kolik podobných situací zažíváme i v době jen zdánlivě pokročilejší, tedy v roce 2020. V knížce jsou mraky skvělých a skvěle reprodukovaných fotek. Uvítal bych i výrazně větší rozsah textu a více pohledu na španělskou chřipku ze současnosti, ale i tak dávám plný počet.... celý text

Zapomenout na Palermo 1986, Edmonde Charles-Roux

Přečetl jsem, nalákán, přiznávám, chytlavým názvem knihy. :) Autorka mě hned zpočátku navnadila svým elegantním svěžím stylem, ale v románu mi chyběl nějaký příběh, se kterým bych se mohl ztotožnit a spoluprožít ho. Tak to na mě působilo jenom jako proud emocí tu na jedné tu na druhé straně oceánu - Palermo - New York - - - spousta barev a vůní, ale uniklo mi pojítko... asi právě to byl záměr, ale já jsem se čtenářsky nechytil skoro vůbec....... celý text

Duše lidu 1998, Vladimír Úlehla

Dobově silně podbarvené úvahy národopisce Vladimíra Úlehly o kořenech kultury českomoravského (venkovského) lidu, které bohužel po počátečním ještě zajímavém mysticismu sklouzávají až k dnes už úsměvným spekulacím o tom, že za vše špatné v kdysi ušlechtilém "našem" lidu mohou - Němci... Ale kniha zajímavá, takový Václav Cílek let předválečných.... celý text

Jak opravit budoucnost 2019, Andrew Keen

Když jsem byl ve dvou třetinách této knížky, měl jsem chuť napsat, že je to dryáčnický pamflet, se spoustou zbytečné vaty a autorova exhibicionismu, konec to trochu napravil. V tragikomickém protipólu je zde vypjatá autorova teze, že Silicon Valley je chřtán Satanův a na druhé straně jeho postoj svazáckého nadšení důvěřivého technooptimisty. Čekal jsem poněkud jiný obsah, širší záběr o tom, co všechno s námi dělá síť a co se s tím dá nebo mělo by dělat. Rozhodně jsem čekal méně odstavců o tom, co si kde s kým důležitým autor dal k obědu. Jako kniha dost mizerné, ale přece jenom v něčem podnětné. Nemám rád užvaněné narcisy a trochu podezírám Andrew Keena, že k tomu nemá daleko.... celý text

Deník spisovatele I 1977, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Dostojevského Deník (protože se nejedná o deník v pravém slova smyslu, ale o publicistický měsíčník toho jména) je určitě zajímavý pro milovníky Dostojevského k uznání jeho osobnosti a názorů. Mně osobně se FMD svým Deníky vcelku zhnusil. Co je v Denících: kromě pravidelných a dodnes aktuálních litanií na sociální téma - například na téma týrání dětí - se tam stále znovu - snad v polovině těchto 1200 stran!! - vrací tzv. "východní otázka", čiliže úvahy o Turecku, jak na něj, jak s ním či proti němu a kamže v té souvislosti patří Rusko, zda na Západ či na Východ a co z toho plyne pro Rusko i svět. Dostojevského obsedantní nacionalistické filozofování o zahraniční politice Ruska působí místy až trapně, zvláště když se zabývá takovými konkrétnostmi, jako je technický typ kýžené pušky, která by Rusku pomohla vyhrávat války. Dozvíme se také leccos o Dostojevského antisemitismu. - Shrnuto: četba poučná, nikoli vždy příjemná. V žebříčku Dostojevského knih jsou Deníky jisté kuriozum na okraji, leccos se v nich ovšem objasňuje i o současném Rusku.... celý text

Deník spisovatele II 1977, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Mága 2018, Františka Jirousová

Vynikající, není co dodat. Kniha, která by se mohla stát kultovní. Pohled na Jirouse a jeho okolí úplně odjinud, než by člověk čekal. Autorky umí ostře psát, ostře vnímat. Dokonale dojemný závěr Jirousova odcházení. Moc mě to bavilo, i když se v té knize vlastně zdánlivě nic neděje. Současně na mě z ní dýchá i svébytná letní "pohoda" Magorova Vydří, řeky, do které už asi nebude lze nikdy vstoupit. Koho zajímá český underground, je to další drahokam do jeho knihovny, koho téma nezajímá, knihu samozřejmě mine. Za mě sto procent.... celý text

Kronika mého života 2007, Josef Lada

Memoár, který se zabydlel natrvalo v mém čtenářském srdci. Tolik citu a přitom tak málo nostalgie... Tento spis by měl být součástí zlatého fondu české literatury, protože toto je životní příběh člověka, který spolutvořil kolektivní vědomí Čechů, v nejlepším slova smyslu.... celý text

Černá labuť 2011, Nassim Nicholas Taleb

Pro mě jedno z velkých zklamání. Kniha, která slibovala i díky reklamě ("něco přesně pro vás - inteligentní čtenáře") být zážitkem, se nakonec suchopárně a nesnesení dlouho točí stále dokola a znovu kolem jediného ústředního motivu, který by se dal zhustit na jednu stránku textu. Ne, ne, ne. Nerozumím bublině, která kolem téhle knihy vznikla. Asi je to sama další černá labuť.... celý text

Jeden musí z kola ven 2012, John le Carré (p)

Pět hvězd. Skvělé. Očekávání naplněno. A vůbec nevadí, když jste dřív viděli stejnojmenný film. Obě díla jsou rovnocenná a jedno neshazuje druhé.

Špión, který se vrátil z chladu 1992, John le Carré (p)

Perfektní. Skoro až komiksový (rychlé střihy, žádné odstíny) noir příběh o studené válce, zdi, špionech a tak.