tomasblazek přečtené 209

Šuani / Temný příběh 1968, Honoré de Balzac

Šuani mi hodně evokovali romantické příběhy Victora Huga s nádechem Červené knihovny. Temný příběh zase tak trochu klasicistní detektivku se špionážními prvky, obojí se mi četlo velice dobře, zvláště tedy svižný Temný příběh. Balzaca moc nějak čtenářsky pro jakousi suchost jeho vyprávění jinak rád moc nemám, přestože se ho snažím s respektem a úctou celého přečíst :), tahle dvě díla jsou pro Balzaca analyzujícího realistu, jak ho především známe, netypická. A proto právě se mi četla dobře.... celý text

Plukovník Chabert a jiné prózy 1957, Honoré de Balzac

Pro mne osobně nejlepší soubor Balzacových děl. Sevřené, svižné, délka rozumná, srdcervoucí.

120 dnů Sodomy 2006, Donatien Alphonse François de Sade

Po přečetní jsem 120 dnů Sodomy rituálně spálil v krbu. A tak by to měl s touto knihou udělat každý. :) Ale na druhou stranu - jsem rád, že jsem si tento extrakt zvrácenosti přečetl, k literární historii Evropy bezesporu patří.... celý text

Proč?: Proč je Zeman prezidentem. Proč jsme tam, kde jsme 2018, Jaroslav Kmenta

Skvělý sběr analýz místa, kde se nacházíme, a důvodů, proč se tam nacházíme. Nic tak brilantního jsem na poli tuzemské politologie dlouho nečetl. Zařadil bych do panteonu neuctivě znejisťujících knih Podiven či Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu. Výtečné. Pro mě tuzemská analytická kniha roku 2018.... celý text

Jako pták na drátě 1998, Martin Fendrych

Na tuhle knížku jsem se několik let těšil a když přišla na řadu, přišlo velké čtenářské zklamání. Ne že by se tento ve své době skvěle recenzovaný román-deník nedal číst - čte se to dobře. Ale na mě z každého odstavce vyskakovalo autorovo ego. Nemám rád pozici, kdy autor sám sebe pokládá za "posledního spravedlivého", tuto pózu miluju sice u sudiče-mučedníka Jakuba Demla, ale nikoli u bývalého náměstka ministra vnitra MF, který nám dává o sobě vědět, jaký on je sympaťák tvrďák James Bond, pod hrubou slupkou citlivé srdce, a jak jsou všichni proti němu. A to jsem havlista stejně jako Fendrych. Autor mě těmito svými zápisky tak s*al, že kdybychom se někdy skutečně potkali, je možné, že se z nás stanou vynikající přátelé. To jsou ty paradoxy.... celý text

Anna Karenina 2012, Lev Nikolajevič Tolstoj

Plný počet. Je to místy úmorných 1100 stran, ale Tolstoj, jak se mi zatím zdá, byl mimo jiné mistrem hluboké pointy a jeho knihy se proto vyplatí protrpět až do konce. Já na konci ANNY KARENINy zažil jedno z oněch čtenářských satori, kdy jsem si užasle mumlal: "Ty vole! Pane Mistr Tolstoj, tohle bylo dobrý!" Hromada mystiky, řada divných názorů, snaha o "zbožštění mužika"... Možná proto je Tolstoj tak důležitý: není hluboký a beznadějný, jako hrob v knihách Dostojevského, není bezútašně věrným plátnem jakkoli šedé i barvité reality jako Čechov, není sžíravý jako Gogol... je nelítostný, velkolepý, je to romanopisec, který mohl točit filmy. Tolstoj jako smolná pochodeň ukazuje cestu... nebo takto ukazovat cestu chtěl. A i dnes může hluboce zasáhnout.... celý text

Společnost a kultura starověké Mezopotámie 1963, Josef Klíma

Suchým věcným stylem letem světem sepsaný souhrn dobových znalostí o Mezopotámii z pera asi největšího experta na tuto oblast starověkých dějin. Je tam i dost velmi pěkných kreseb a víceméně mizerně nebo průměrně reprodukovaných fotek - jak to bylo v době vydání roku 1963 asi technickým standardem. Stále znovu touto knížkou listuju. Hutné, moc solidní.... celý text

Postrach domu 2007, Jaroslav Hašek

Než vydávat takovéhle "sběry", to snad raději nic. Mám raději asi Haškovy texty, než jejich autora, a po téhle knížce mám jejich autora zase raději o něco méně. Z tohoto souboru asi více než z jiných vyplývá, že Hašek psal, aby žil, a psal, jak pil. Určeno vážně jen pro velké fajnšmekry.... celý text

Smrt je vždycky osamělá 1992, Ray Bradbury (p)

Nemám úplně rád Bradburyho styl s přemírou metafor, zbytnělou obrazností, neustálým odbíháním. Tuhle knížku se ale přesto vyplatilo dočíst do konce - závěr vše napravil. Slušná porce (skoro) bezvýchodné temnoty.... celý text

Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři 2018, Aleš Palán

Nelíbí se mi na knize jen ten žlutý papír. :) Jinak moc dobré. Jen jeden z poustevníků mi byl nesympatický. - Zaujalo mě, že stejné otázky (teoreticky), které si kladu já, si kladou většinou i tito poustevníci (díky svému reálnému životu) a příliš na ně nenachází odpověď. Respektive ta odpověď je zhuštěně obsažena v názvu knihy. Žít sám v lese: deset procent selanky a devadesát procent smrti v zádech. Tož autore, velké díky za toto. A ještě se mi jako čtenáři líbí pokora tazatele, že nechal tázané vymluvit, aniž by je někam tlačil nebo jim něco podsouval. Kniha, ke které se bude dát vracet. O životě a myšlení očesaném na dřeň. Dal bych 4,5 hvězdy.... celý text

Píšu to při světle nočním 1998, Jakub Deml

Snad svým způsobem esence z Demlova života i psaní - záblesky světla tváří v tvář zániku. Dost neveselé čtení a současně pro mne velký čtenářský zážitek. Možná i pro mne zatím to nejlepší z Demla - vzdor tomu, co si o vydání tohoto výboru dopisů myslel jeden z Demlových vykladačů a vydavatelů Vladimír Binar: že je to vytrženo z kontextu a takto vydáno být vůbec nemělo. Nemyslím si to. Pět hvězd.... celý text

Pozlacený věk 1962, Mark Twain (p)

Tohle je pro velké fajnšmekry Marka Twaina. Je-li pravda že knihu na přeskáčku psal Warner a Twain, tak bych si troufl tvrdit, že je to na knize znát. Jsou tam pasáže skvělé, vtipné, střídány pasážemi nesmyslnými, utahanými, bez děje, bez ničeho. Takový podivný nesourodý paskvil je to. Pokud číst, tak prvních sto stran. Zbytek je bohužel prakticky už jenom popsaný papír do sběru literárního odpadu.... celý text

Skákavý žabák a jiné prózy 1979, Mark Twain (p)

Skvělý povídkový výbor. Vynikající úvod do Marka Twaina pro ty, kteří chtějí pominout dvě jeho (polo) dětské knihy o Tomu Sawyerovi a Hucku Finnovi. Knížka, ke které se stále vracím.... celý text

Carissime, kde se touláte?: Dopisy Jakuba Demla příteli Josefu Ševčíkovi do Babic 2010, Jakub Deml

Pro mě méně zajímavý soubor Demlovy korespondence. Ovšem i tady prosvítá Demlovo psaní celoživotní "jediné knihy".

Mé svědectví o Otokaru Březinovi 1931, Jakub Deml

Kniha obávaná, diskutovaná, objemná, nepřijatelná... Bál jsem se vůbec Svědectví otevřít, ale nakonec musím říct, že se mi četlo i při jeho neurovnanosti a obsáhlosti velice dobře, myslím, že bych snesl i dvojnásobný rozsah. Vlastně mě to bavilo více než adorované Zapomenuté světlo. Samozřejmě je nutné (NUTNÉ!) číst s odstupem a tolerancí, s tím odstupem, který při psaní vždy chyběl Demlovi. Ale právě tím chybějícím odstupem si mě touto knihou získal - vřelostí, upřímností, přímostí člověka jdoucího (od narození) k smrti, a svými soudy a sudičstvím i ke společenské zkáze - a literární nesmrtelnosti. Čtěte.... celý text

Bratři Bělští 2014, Peter Duffy

Není co vytknout, v rámci žánru velmi dobrá práce. Strhující, deziluzivní příběh. Uvítal bych více fotografií z míst dění ze současnosti, ale to je samozřejmě otázka kompromisu mezi výpravností a cenou knihy.... celý text

Bleší trh 2014, Jiří Kratochvil

Dobrý výběr, čtivé. Nebavil mě jen ukecaný dopis Vaculíkovi. - Mám ho rád, Kratochvila.

Měsíc jako rybí oko 2003, Karel Švestka

Jsem z té knížky tak rozpačitý, že nevím, jestli se mi líbila. Cítím z ní velkou snahu zalíbit se se... zalíbit se na nebesích Jakubu Demlovi - - -

Pout na Svatou Horu 1994, Jakub Deml

Výborné. Četl jsem jedním dechem. Krystalický Deml, křehký, citlivý a přitom stále mučednický.

Citlivý člověk 2017, Jáchym Topol

Já mám tak rád Jáchyma Topola!! Ale ani tuhle jeho knihu jsem nedočetl. Co to doprkýnka je? Já vím - styl... Ale je nutno psát tak, aby se ani dva lidé souběžně knihu čtoucí neshodli ani zhruba na tom, o čem to tak asi přibližně je? Zaumnost, grafomanie v kombinaci s autorovou zjitřenou citlivostí. Strašná kombinace. Za tu citlivost dávám aspoň dvě hvězdy. Jinak říkám: NE, NE, NE. - A já mám toho Topola (alej všech Topolů) tak rád.... celý text