stilgar1
přečtené 482
Svědectví
2008,
Stephen King
Svědectví - přes 1000 stran dlouhá post-katastrofická lahůdka (ačkoli je jistě na pováženou hovořit o "post-katastrofičnu", když cca 40% knihy líčí spíše průběh katastrofy). King je prostě mistr svého řemesla, což lze vidět už v těch nejelementárnějších částech jeho díla. Přesto mám pocit, že tentokrát mírně přestřelil. Vadí mi zejména tři věci, z nichž dvě již zde v komentářích byly zmíněny. Přesto je pro mě zcela nejsilnější ta, kterou zde kupodivu nezmiňuje nikdo: 1) Bezmezný amerikanismus - nechápu, jak si toho mohl někdo nevšimnout. King je velmi znám tím, že svá díla zasazuje do USA. Na tom většinou není nic divného, popisuje-li autor nějakou událost lokální. Jde přece o autora amerického, takže je logické, že své příběhy zasadí do míst, která zná nejlépe. V dílech jako je Prokletí Salemu, To, Zelená míle, Nespavost, apod., mi tento prvek rozhodně nevadil. Také mi nevadil v Temné věži, neboť tam měl jasný účel. Se Svědectvím je tomu ale jinak. Nejde o to, že dílo popisuje nějakou katastrofu, která je globální - i zde bych pochopil autorovo zaměření se na kousek světa (vždyť něco podobného učinil i Wyndham v mém velmi oblíbeném Dni Trifidů. A mělo to zde navíc i účel, který vedl k servisu ještě větší porce napětí). Problémem je, že se ve Svědectví po katastrofě odehrává určitý "metafyzický boj", který by mohl mít důsledky pro lidstvo jako celek, přičemž King dělá, jako by zbytek světa mimo USA prostě neexistoval. "Amerika" tak v příběhu figuruje v jistém smyslu jako "Bohem vyvolený národ", což prostě chápu jako neodpustitelný autorův prohřešek. Něco takového by si zasloužilo globálnější náhled! 2) Nereflektovaná dichotomie Dobro x Zlo - Prvek, na který mnoho lidí odkazuje, a který také mnohé zhnusil. Sám mám k této autorově strategii ambivalentní vztah. Pro Kinga je totiž tato téměř až slepá dvojbarevnost typická. Lze zmínit např. mnoha lidmi opěvovanou (i mnou) Temnou věž - nenachází se tam snad totéž? Na jedné straně "Dobrá Temná věž", na druhé pak "Temná a Zlá Diskordie". Tím neříkám, že mi tento prvek nevadí. Pouze mi nevadil natolik, abych si dílo nedokázal užít. Přesto se mi ale zdá, že mnohým lidem zde až tak nevadí to, že je proti sobě stavěno Dobro a Zlo jako takové, ale spíše to, že jde o jedno z těch děl Kinga, kde je za Dobro a za Zlo, které jinde fungují více méně jako proměnné (i v samotné Temné věži), dosazena konkrétní hodnota - za Zlo je dosazen Randall Flagg, který je mnohými označován za Satana (či jeho vyslance), za Dobro pak Matka Abigail, figurující v díle jako "boží prorok". A tato skutečnost bohužel i na mě působila dosti nemile. Dokud totiž za Dobro a Zlo nic konkrétního nedosazujeme, dílo může otevřít obrovskou škálu možných interpretací. Takto jde však o pouhý konstrukt, poukazující na možný budoucí vznik nového svazku Bible (i proto název Svědectví). Proto zcela chápu, proč zde někdo dílo označil za "křesťanskou fantasy" - ano, skutečně tím do jisté míry je ...a také mi to vadilo. 3) Přetažená délka - Mám velmi rád dlouhé knihy. A to i takové, které délkou přesahují Svědectví. Délka mi (většinou) nevadí ani u knih Stephena Kinga (Temná věž, To). V tomto případě jsem se nicméně několikrát přistihl při tom, že nedokážu u čtení udržet pozornost. Některé pasáže byly prostě neuvěřitelně nudné a myslím si, že by se bez nich kniha obešla. Český distributor měl nejspíš raději sáhnout po zkrácené verzi. Ve výsledku je přesto Svědectví většinou čtivou knihou. Pohrává si s velmi originálním nápadem, který ovšem neuchopuje tak, jak bych si já sám přál. Proto hodnotím někde na pomezí 3/4*...... celý text
Nespavost
2011,
Stephen King
Trpěl-li někdo někdy ve svém životě nespavostí (ať už jakoukoli formou), moc dobře ví, jak děsivá tato zkušenost může být. Na stará kolena se s ní setkal i Ralph Roberts, hlavní postava tohoto Kingova románu. Forma nespavosti, kterou trpí, je však děsivější, než jakákoli jiná. Nemá totiž žádnou přirozenou příčinu, ale spíše příčinu čistě metafyzickou. Získává skrze ni možnost nahlédnout pod roušku (racionálních?) klamů smyslového světa, pod kterou se skrývá svět vyšších bytostí. Díky tomu se zaplétá do událostí, o kterých se většině smrtelníků může jen snít. Do četby tohoto románu jsem se pustil z konkrétního důvodu. Jde totiž o román související s jiným dílem Kinga - s Temnou věží. A nejde přitom o souvislost okrajovou. Je velmi zajímavé, že se King právě v Nespavosti pouští do toho, čemu se téměř po celých 3 000 stran Temné věže úspěšně vyhýbal. V Temné věži totiž čtenářům příliš nedává nahlédnout do metafyzických tajů světa jako takového. Činí tak až v tomto díle, které díky této skutečnosti funguje do jisté míry jako záplata na jisté díry, vyskytující se v jeho koncepci. V ústředí přitom stojí tak radikální fatalismus, až to vyráží dech. Nicméně autor se zabývá i jinými tématy, které sice nesouvisí s Temnou věží, avšak přesto stojí v popředí - zde bych mohl nejspíš zmínit feminismus, otázku potratů a kritiku fanatismu ve všech jeho podobách. Nespavost lze proto číst dvojím způsobem; Jako samostatné dílo, nebo právě jako dílo doplňující zmíněnou Temnou věž. Pokud bych ho četl prvním způsobem, nejspíš by bylo moje hodnocení nižší. Nepochopil bych totiž všechny souvislosti a byl bych pravděpodobně zmaten. Druhý způsob čtení umožňuje vyčíst z díla i něco, co nezasvěcenému čtenáři jistě unikne, a dovolí tak užít si ho v trochu větší míře. Mezi slabší stránky Nespavosti patří také velmi pomalý rozjezd a z toho plynoucí celková zdlouhavost. Zdá se, že je King "nespoutaný autor". V začátcích dokázal škrtat ...postupem času mu ale vydavatelé se vzrůstající prodejností jeho knih začali vycházet vstříc, a tak se této schopnosti zbavil. Ve většině případů je to jistě pozitivum ...zde to ale rozhodně neplatí.... celý text
