stilgar1
přečtené 482
Prokletí Salemu
1994,
Stephen King
Zajímavá variace na Stokerova Draculu zasazená do sedmdesátých let v USA. Kniha je to jistě čtivá, a to i přesto, že se jedná o teprve druhý autorův román. Na druhou stranu je však ona čtivost (která je nepochybně silně závislá na autorově schopnosti neuvěřitelným způsobem stupňovat napětí) tím jediným, co kniha dokáže poskytnout. To ústřední totiž staví na téměř identických nápadech, jako zmíněný Dracula, a nedokáže se o moc posunout dál. Přesto jsem dílo ocenil, a to proto, že v té hromadě obdobných různých pokusů se v mnohém stále vyjímá ...vlastně se dá říci, že stojí téměř na vrcholu...... celý text
Temná věž
2010,
Stephen King
"Tam uprostřed - to Temná věž je přec! Mohutný válec - hrůza z něho čiší: nahnědlý sloupec kamenný svou výší ve světě nemá rovna - jistá věc!" Jestliže tyto verše z básně Roberta Browninga "Já, rytíř Roland přišel k Temné věži!" popisují výborně samotný celek Kingova díla Temná věž, pak jeho závěr, samotného autora i můj vztah k dílu popisují jiné verše z téže básně: "Já věděl hned, že každým slovem klame, ten mrzák zchátralý, v očích zlý jas, a lačně prahne poplést mě a zmást, rty zaťaté v té zášti dobře známé, jež bez milosti všechno živé láme - že novou oběť zkosit chce jak klas." Ale ne, opravdu to nemyslím špatně. Jen že ten závěr je děsivý ...natolik děsivý, že mám opravdu pocit, že mě King po celou tu téměř 3 000 stran dlouhou cestu každým slovem klamal. A já mu věřil, jeho návnadu jsem sežral i s navijákem, i když jsem měl stále jisté pochyby. Ale co je nejhorší, uvěřil mu i chudák Roland, pro kterého už bohužel není cesty zpět. Naštěstí, cesta to byla opravdu krásná ...i když samozřejmě občas i krutá. Takže tleskám ...a Roland "na roh zadul naposled: Já, rytíř Roland, zdravím Temnou věž!"... celý text
Zpěv Susannah
2009,
Stephen King
Temná Věž je už skoro na dosah. Než se k ní ovšem čtenář spolu s Rolandem dostane, musí si vyslechnout Susannah a její zpěv o třinácti slokách. Vězte však, že nejde o zpěv ledajaký. Je prostoupen bolestí natolik intenzivní, že se pod její tíhou hroutí celý svět. Na(ne)štěstí však na to není Susannha sama. Díky svému schizofrennímu nadání nyní opět sdílí své tělo s jinou osobou, tentokrát však mnohem abstraktnější. Tou je Mia, ztělesnění té nejpudovější podstaty mateřství. Skrze svou čistě iracionální touhu po dítěti zplodila dítě Zla, které má sehrát klíčovou úlohu při pádu věže. Racionální řád se tak zhroutí a svět se otevře Diskordii - temnotě plné hrůzostrašných stvůr (vzpomínáte na Mlhu? Brrr...). Zajímavá Kingova hříčka, že? Hopala-hop-smetí! Je čas života a smrti. Zády opřen o zeď poslední, musíš se dívat, jak kulky letí.... Zpěv Susannah je snad mezi čtenáři nejméně oblíbenou částí. I z řad těch největších fanoušků se kvůli ní na Kinga snesla drtivá kritika. Je to pochopitelné - Zpěv Susannah je i na svůj rozsah (v českém vydání pouhých 376 stran) poměrně nezáživný a zdlouhavý. Nelibost byla způsobena i tím, že ačkoliv jde o předposlední část, téměř nic se zde nevysvětlilo a naopak přibyla hromada nových otázek a problémů. Nicméně domnívám se, že je třeba na Zpěv Susannah pohlížet spíše jako na úvod k poslední části - tomu napovídá i fakt, že Zpěv Susannah a Temná věž na sebe takřka organicky navazují. I proto nechápu autorovo rozhodnutí rozdělit příběh na dvě části - vždyť v případě propojení by vzniklé dílo mělo jen něco málo přes 1 000 stran, což je v případě Kinga jen mírný nadstandard. Nejspíš v tom nakonec sehrála roli Kingova posedlost čísly - "sedmička" přece jen působí trochu více magicky....... celý text
Vlci z Cally
2009,
Stephen King
"Pane, za nás mluví olovo." ["Mister, we deal in lead"] (Steve McQueen, Sedm statečných) Rolandovo ka-tet má za sebou dlouhou cestu, kterou je možné brát jako narychlo splácaný pistolnický výcvik. Jelikož se Věž velmi rychle blíží, je třeba mistrovi (a tím Roland vskutku je!) naostro ukázat, nakolik byl tento výcvik úspěšný. Proto napsal-li jsem u předchozího dílu, že se jedná o cestu k poznání duše Rolanda z Gileadu, bylo by u této páté části možné napsat, že jde o cestu do hlubin ducha/podstaty pistolníka. A lze pro demonstrování něčeho takového nalézt lepšího prostředníka, než dva veleznámé filmy - Sedm samurajů (A. Kurosawa) a Sedm statečných (J. Sturges)? Podle mého názoru nikoliv. Jistě, můžeme říci, že v Sedmi samurajích se s pistolníky nesetkáme, ale ...pistolník není až tak moc charakterizován zbraní, kterou disponuje, ale spíše svou povahou, pro kterou je ona zbraň pouhým prostředníkem. A tak, ať už je tou zbraní Katana, pistole či světelný meč, pistolník zůstává pistolníkem (mezi Rolandem, Sanjurem a Benem Kenobim je opravdu mnoho pozoruhodných podobností). A možná i proto mohly být úspěšně remakovány takové východní filmové skvosty, jako je např. zmíněných Sedm samurajů či Tělesná stráž (Yojimbo) téhož autora, aniž by se cokoli vytratilo z kouzla hlavních postav. Mnozí nejspíš namítnou, že jde o "vykrádání" kultu. Osobně bych to ale nazval spíše dokonalou poctou. Nejzvláštnějším prvkem, kvůli kterému spousta fanoušků lamentuje, je ona metafikce, kterou King počínajíce tímto dílem vytváří. Ani mně příliš nepotěšila. Nicméně King měl pro její zařazení do Temné věže osobní důvody, které nejspíš považoval za důležité. Rozhodně ale nejde o něco, kvůli čemu je třeba Temnou věž zavrhnout...... celý text
O postmodernismu
1993,
Jean-François Lyotard
První část, nazvaná "Postmoderno vysvětlované dětem", je souborem autorovy soukromé korespondence, kterou vedl se svými známými o problému postmodernismu. Jde jistě o tu zajímavější a čtivější část. Druhý text, nazvaný "Postmoderní situace", je mnohem méně čtivý, ovšem to je způsobeno tím, že jde o text odborný, opatřený neuvěřitelně dlouhým poznámkovým aparátem. Nicméně, také nejde o text psaný za úmyslem publikace. Šlo pouze o zprávu, kterou Lyotard napsal vlastně na zakázku :-) Hodnotit toto dílo jako celek je velmi obtížné. Pokud jde o styl psaní, kterým se zde autor prezentuje, jistě by si zasloužil hodnocení horší. Ovšem zůstává zde fakt, že si nejsem jistý, nakolik onu nečitelnost způsobil překlad, a tak se v této věci budu snažit být ohleduplný. Hodnotit další formální aspekty, jako je např. neuvěřitelná zdlouhavost textu, je už snazší. Nicméně se domnívám, že obsah zde v jistém smyslu převýšil mnohé formální nedostatky. Rozhodně stojí za přečtení, pokud chcete vědět, jak ono "postmoderno" chápe jeden z mnoha stoupenců (a v podstatě zakladatel) tohoto "směru" :)... celý text
