splichalka
přečtené 449
Dcera války
2018,
Sara Nović
Válečné trauma, osobní tragédie, potlačené vzpomínky, překonání zármutku, snaha o vyrovnání se s minulostí - to je přesně obsah knihy, v který jsem doufala a dostala ho. Nikoli už v takové formě, abych ztratila dech. A ten příběh by si opravdu zasloužil, aby srdce čtenářů rozsekal na maděru! Autorce se ale bohužel nepodařilo jej zhutnit a prohloubit. Jakoby jí chyběl osobní prožitek nebo větší zkušenosti, aby příběh nepůsobil povrchně a tak trochu chladně. Na druhou stranu musím uznat, že je v knize několik zajímavých okamžiků, které stojí za zamyšlení, třeba: "Vrátila ses. To znamená čelit spoustě drsných věcí." "Jsou to moje věci." "Nejsou to jen tvoje věci," nesouhlasil. "Nemůžeš z války dělat svoji osobní tragédii. Ne tady." nebo "Na ulici jsem se naučila správně utíkat. ... Při běhu od domu do krytu se zprvu mohlo zdát logické utíkat co nejpříměji, abyste tam byli rychle. Já ale pokaždé nahodile kličkovala; věřila jsem, že zvolením nesouvislé trasy zmenším statistickou pravděpodobnost toho, že šlápnu na minu ... Po nějaké době mi došlo, že při běhu kličkují i o statní. ... Někde na mrtvém prostoru mezi domy a pumovým krytem se z civilistů stali vojáci." Za mě zkrátka nevyužitý potenciál za 3,5*. Kéž by autorka dostala šanci příběh ještě přepracovat a to minimálně s dvojnásobným rozsahem.... celý text
