1. Domů
2. Autoři
3. Hans Petersson
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 9
• Bazar 8
• Životopis
• Citáty
• Diskuze 8

Populární knihy

/ všech 9 knih

Nové komentáře u knih Hans Petersson

Temná tajemství

„Kniha má skvěle vystavěnou atmosféru, která mě od začátku nutila číst dál. Postupně odhalují jednotlivé vrstvy příběhu a napětí se krásně stupňuje až do samotného závěru. Líbily se mi i propracované postavy a psychologická stránka příběhu, díky které působí všechno velmi uvěřitelně. Pokud máte rádi napínavé thrillery s temnější atmosférou a nečekanými zvraty, tuhle knihu určitě doporučuji.“... celý text
— weny1

---

Léto vlků

„Poslouchal jsem jako audioknihu. Děj byl tak trochu málo uvěřitelný, setkávaly se náhodou postavy co by se asi těžko potkaly, ale doposlouchal jsem do konce.“
— karel.kral

---

Tíha viny

„Kniha "Tíha viny" je dalším napínavým příběhem ze série o Sebastianu Bergmanovi a týmu policistů z oddělení Riksmord, napsaná dvojicí autorů Michaelem Hjorthem a Hansem Rosenfeldtem. Tento díl přináší čtenářům dramatický děj plný napětí, intrik a emocí. Sebastian Bergman je složitá a fascinující postava. Jako psycholog se potýká s vlastními problémy, zejména se sexuální závislostí a traumaty ze ztráty dcery během tsunami. Tentokrát se příběh zaměřuje nejen na řešení jednotlivých případů, ale také na Sebastianovu osobní cestu za sebezlepšením. Riksmord se ocitá v krizi po odhalení, že jeden z jejich klíčových členů, Billy Rosén, je sériový vrah. To vrhá stín na celý tým a vyvolává otázky ohledně jejich budoucnosti. Situaci navíc komplikují nové vraždy, které napodobují staré případy, na nichž Sebastian pracoval. Každá oběť má nějakou vazbu na Sebastiana, což naznačuje, že on sám je hlavním cílem. Napětí se stupňuje, když vrah začíná kopírovat detaily z předchozích případů, které nikdy nebyly zveřejněny. Toto neustálé ohrožení a nejistota ohledně identity vraha a jeho motivů udržují čtenáře v napětí až do samého konce. Kromě hlavního děje se kniha věnuje i vedlejším postavám, čímž přidává příběhu hloubku a bohatost. Například příběh parkovacího kontrolora Ewy, která se obává o svou dceru a její vztah s násilnickým partnerem, je příkladem toho, jak autoři umí vytvořit živé a autentické vedlejší postavy. "Tíha viny" je vynikajícím pokračováním série, která si po celou dobu udržuje vysokou úroveň kvality a čtivosti. Tato kniha je nutností pro všechny fanoušky série a milovníky kvalitní detektivní literatury. Děkuji nakladatelství Host za možnost seznámit se s touto knihou a poskytnutí výtisku k recenzi.“... celý text
— actavis

---

---

Vlčie leto

„Švédsky všestranne zameraný umelec Hans Rosenfeldt je u nás známy dosiaľ ako polovica autorského dua, ktoré vytvoril s Michaelom Hjorthom. Pod hlavičkou vydavateľstva Ikar u nás vyšlo šesť kníh ich série. Spojili v nej svoje skúsenosti z filmovej a televíznej brandže a pri čítaní skutočne máte pocit, akoby sa pred vami odvíjal príbeh na striebornom plátne. Osobitý kompozičný štýl uplatňuje Rosenfeldt aj vo svojej samostatnej sérii krimitrilerov Haparanda. Ide o pokojné, pomerne ospalé mestečko, ktoré však pod povrchom skrýva viacero temných pudov, čo len číhajú na príležitosť predrať sa na povrch a zmeniť zaužívané poriadky. Hneď na úvod ale musím upozorniť na jednu podstatnú vec - Hansovo sólo sa prejavuje v mierne odlišnom spôsobe rozprávania, čitatelia zvyknutí na Sebastiana Bergmana by sa radšej mali zoznámiť s novou hrdinkou s čistým štítom. "Telo nepochovali. Ležalo sčasti zakryté ihličím, machom a konármi. Navrch položil ktosi menšie kamene, aby sa provizórny hrob hneď nerozpadol. Mŕtvy ležal na chrbte, s rukou vystrčenou spod ihličia. Ostal mu na nej len palec, veľkú časť odhaleného tela roztrhala zver, zrejme vlky. O čosi vyššie na pleci, krku a bočnej stene trupu objavila niekoľko menších rán po ďobnutí vtáčích zobákov. Nad telom poletovali tučné muchy. Sladká, ťažká vôňa im vyrážala dych. Vedeli, že sa nemajú ničoho dotýkať, tento človek bol bezpochyby mŕtvy..." (str. 28) Opraty prípadu i celej série drží v rukách policajtka Hannah Westerová. Rosenfeldt sa odkláňa od svojho prvého svetoznámeho protagonistu a ešte je skoro hodnotiť, či je to správny krok. Rozhodne áno v tom zmysle, že ponúka iný príbeh, na aký sme zvyknutí, no celkové vyznenie nie je až také razantné. Vlčie leto je totiž oveľa opisnejšie, autor sa usiluje viac preniknúť do vnútra postáv a predstaviť ich čitateľovi v celej ich kráse. Hoci, prirodzene, u niektorých je tá krása značne pokrivená... Nič nie je čierno-biele a v dielach škandinávskej literatúry už vôbec nie. Každá postava si v sebe nesie nevyriešené záležitosti z minulosti, ktoré ju viac či menej ovplyvňujú a motivujú k určitým činom. I tu je príbeh uveriteľný, konanie postáv je pochopiteľné, otázne však je, do akej miery je za svoje správanie zodpovedný sám človek a nakoľko ho formuje prostredie, kde sa pohybuje. Hannah Westerová so svojimi kolegami majú dočinenia so svetom drog, peňazí a pomsty a rozmotať klbko klamstiev a poloprávd bude heroická úloha. Nemenej zložitý proces čaká spočiatku aj na samotných čitateľov. Nepozornejší z nich sa môžu ľahko stratiť v záplave švédskych a ruských mien, postupne sa však začínajú odhaľovať rôzne súvislosti a ich zapojenia dávajú väčší zmysel. Niekto môže tvrdiť, že je to zbytočne chaotické, aj v tom vidím autorovu premyslenosť deja. Vie, kam chce svoj príbeh viesť, a využíva na to početné chodníčky a okľuky. Páči sa mi, že Hannah nie je mladá policajtka, ktorá musí dokazovať svoje schopnosti. S týmto motívom sa stretávame tak často, až sa z neho stáva klišé. Hannah je žena v strednom veku, potýka sa s menopauzou, nie je tak fyzicky zdatná ako mladší kolegovia ani nevyniká v streľbe. Všetko však vyrovnáva svojou odhodlanosťou a túžbou po spravodlivosti... a istým spôsobom aj pomerom so svojím mladším nadriadeným Gordonom. Okrem vyšetrovateľského tímu je neoddeliteľnou súčasťou deja - a zároveň jedným z najväčších ťahúňov - ruská zabijačka Kaťa. Kapitoly venované práve jej patria k tomu najzaujímavejšiemu, čo kniha ponúka. Či už pre jej minulosť, dôsledné plnenie úloh alebo schopnosť rozviazať ľuďom jazyk. "Kaťa sa postavila, ponaťahovala si telo meravé po hodinách strávených pod autom. Mala dosť času premyslieť si ďalší postup. Musí sa zbaviť tiel. Stopy krvi ju netrápili. Keby niekto objavil, že sa tu odohrala nejaká dráma, aj tak nezistí, o čo išlo, a nenájde obete. Najjednoduchšie by bolo naložiť ich všetkých do auta, vyraziť, zbaviť sa auta aj tiel. Potom nájsť spôsob, ako sa vrátiť do mesta, a vrhnúť sa na úlohu, kvôli ktorej sem vlastne prišla. Premrhala s nimi celý deň. A k drogám či k peniazom sa nepriblížila ani o chlp." (str. 177) To, že Hans Rosenfeldt dokonale pozná svoje zápletky, sa prejavuje aj v navnaďovaní čitateľa. Občas vytušíte, kam príbeh smeruje, inokedy sa vaše predpoklady ukážu ako mylné a uvedomíte si, že ste autorovi sadli na lep. Väčšina motívov sa v závere pekne uzavrie, no ako to býva zvykom, nejaké tie dvierka ostanú otvorené. Hannah má už čo-to za sebou, o čom napovedajú aj retrospektívne kapitoly, a bude ešte z čoho čerpať. Mnohé námety poskytuje nepochybne aj samotná Haparanda, mestečko na pomedzí Švédska a Fínska so svojou bohatou históriou. Vlčie leto predviedlo silný nástup série s výraznými postavami, temnou atmosférou a tieňovými motívmi, ktoré ešte len čakajú na spracovanie. Stále tu však ostáva priestor na zlepšenie, minimálne v dynamike rozprávania. Rosenfeldt je však skúsený autor a svojich fanúšikov určite nikdy nesklame.“... celý text
— marcoz

---

Poslední zkouška

„Již po páté se setkáváme se stockholmskou kriminální skupinou. Která se musí vypořádat s dosud nejnebezpečnějším protivníkem. Ten si nedal za cil nic menšího, než vyhubit hloupost ve Švédsku. Vrací se všichni námi oblíbení i neoblíbení hrdinové Torkel, Vanja, Billy, Ursula a samozřejmě Sebastian. Pokud jste si mysleli, že nemohou být ještě ve větší depresi, než je autoři zanechali v minulé knize, tak to jste se mýlili. Na své osobní problémy, budou však muset velmi rychle zapomenout, protože tajemný Sven Cato začal zkoušet pseudo-celebrity po celém Švédsku a v jeho testu by jste nechtěli neuspět. "Čtenáři milují vraždy - čím brutálnější tím lepší-, ale chtějí v reportážích také najít lidskou stránku věci, ztotožnit se s obětmi a soucítit s nimi. A stojí-li navíc za vším neznámý pachatel, zlo bez tváře, budou lidé hltat každý řádek. " Detektivní část knihy je opravdu výborně napsaná. I když se jede podle zajetých kolejí, tak příběh si budete skutečně úžívat. Hlavní zásluhu na tom má samotný Sven Cato. Jeho charakter a záměry jsou hluboké a dobře vymyšlené. Několikrát se určitě přistihnete, že o Svenových motivech přemýšlíte. Myslím, že to je Rosenfeldova a Hjorthova cílená kritika společnosti, kterou podali čtenáři mistrovsky. Kniha mi v několika momentech připomněla Fincheruv film Sedm. I zde je inteligentní sériový vrah, který svými činy, chce upozornit na pokleslé morální hodnoty dnešní společnosti a chce ze sebe udělat mučedníka svého manifestu. "Co znamená zkratka NATO? " Poslední zkouška se poučila z předešlých dílů série. Osobní životy vyšetřovatelů již nepřešlapují na místě, ale vyrazí velmi rychle kupředu. Všechny postavy projdou výrazným a velice zajímavým vývojem. Korunu tomu nasazují poslední tři strany. To jsme si jen říkal "vou". Jsem velmi rád za postupný přerod charakteru Sebastiana, ze kterého se stává, sympatický antihrdina. Místo protivného antihrdiny, kterým pro mě byl dříve. Jedinou věcí která mi na knize vadila je Vanja. Já tu holku prostě nechápu. Její povaha mi přijde velmi sobecká a chladná. Několikrát se mi stalo, že si přeji, ať ji Sven vyzkouší. Nebo ať sní někdo zatřese a řekne "Vanjo vzpamatuj se". "Je to akademik posedlý pocitem, že si svět dostatečně necení vědomostí, a hodnotu lidského života měří šíří všeobecných znalostí " Poslední zkoušku hodnotím jako dosud nejlepší díl série. Nejedná se o přelomový kousek, ale o skvělou severskou krimi, kterou by si každý fanoušek žánru měl přečíst. Aby měl čtenář z knihy plnohodnotný zážitek, měl by si určitě přečíst předešlé čtyři díly. Hodnotím: 5/5“... celý text
— matej9766