Snoopi přečtené 560

Krvavé jahody 2008, Jiří S. Kupka (p)

Skvěle napsaný příběh. Pokud za účelem vzniku stálo rozhodnutí podat co nejvýstižnější svědectví o hrůzách, páchaných na nevinných lidech v pracovních táborech v Rusku, a touha tyto vzpomínky předat dál jako svědectví, tak se záměr zcela zdařil. Nechci hodnotit etickou otázku, zda žena, jíž se celé vyprávění týká, měla či neměla nárok na odškodnění - jde jen o zbytečné slovíčkaření, co je ještě gulag a co už ne... Důležitější je podle mne hodnota onoho svědectví - a soudím, že většinu z toho by si nevycucal z prstu ani ten nejlepší spisovatel na světě. Hlavní hrdinka odjíždí jako dívka - a vrací se jako zralá žena, zocelená všemi traumaty, jež si musela zažít. Žena, které patří pouze její jméno. Je až s podivem, že vůbec dokázala - spolu s mladší sestrou - přežít. Ocitáme se ve zcela absurdním světě, kde neplatí žádná pravidla - možná jen jedno: přežij, pokud můžeš. Mnohdy se mi ruce svíraly v pěst a některé pasáže textu jsem skutečně musela nějakou chvíli rozdýchávat. Přitom autor nechce šokovat - chce jen čtivou formou převyprávět osud jednoho člověka. Zajímavý je už název - metafora krvavých jahod jako symbol masakru a vyvraždění. Autor umí s textem pracovat, ví, jak udržet napětí a čtenářovu pozornost. Kniha je dělená na čtyři části: Cestou křížovou, Peklo, Očistec, Doma. Kapitoly jsou pojaty jako drobné epizody, většinou vyprávěny zpětně - začínají v té nejvypjatější chvíli a až postupně se dozvídáme, co k ní vedlo a jak vše skončilo. Románu nelze upřít silnou výpovědní hodnotu. Mnohokrát mě při čtení napadlo, na jakém paradoxu stojí jakýsi "poválečný hospodářský zázrak" kdysi tolik oslavovaného Ruska. Už asi nikdy se nedozvíme přesné množství bezejmenných odsouzenců, kteří mu byli obětováni. Přesto všechno román nepůsobí tragicky: jako nit se jím táhne naděje. Naděje, která obě sestry drží nad hladinou: touha vrátit se zase do Čech. A toto přání se jim nakonec splní... PS: poslouchala jsem jako audioknihu v bravurním podání Hany Maciuchové.... celý text

Bílý tesák 1995, Jack London

Poutavá kniha nejen pro děti, ale i dospělé. Nepochybně patří do zlatého fondu dětské literatury snad už od doby svého vzniku. Pro všechny, kteří se zajímají o drsný život v severské divočině, o vztah člověka k přírodě - ale i pro ty, kteří se nebojí snít. Je znát, že autor vychází ze svých zkušeností: naprosto originálně a zcela věrohodně zachycuje krásu i krutost zdejší krajiny a s podivuhodným porozuměním proniká do mysli zvířete. Dívá se na svět očima Bílého tesáka a my sledujeme se zájmem a napětím jeho pouť od nenávisti k lásce. Bohové, tedy lidé, se pro něj nakonec stávají vším a neváhá pro ně i obětovat život. Pro současné děti může být kniha až příliš plná "zbytečných" a nudných pasáží - ale právě díky nim nám autor prostředí dokonale přibližuje. Kdo má rád příběhy o zvířatech, cestu k této knize si určitě dokáže najít.... celý text

Vánoční přání 2013, Hana Pinknerová

Krásná knížečka s nádhernými ilustracemi. Plná něhy - o jedné velice citlivé, vnímavé a přemýšlivé holčičce. Psáno poutavě, se smyslem pro detail a s hlubokým porozuměním dětské duši. Celým textem se nenápadně vine náboženský podtext: vtipně například působí, jak si Karolínka představuje Pána Boha - tedy jako muže s obřím bublifukem, který jím vytváří mraky. Ani dětský svět však není tak úplně čirý, a tak se i zde setkáváme s motivem viny a trestu. Což se děje v momentě, kdy si holčička dává za vinu, že kvůli její chybě z loňského roku nenapadl sníh. Pro dospělého situace zcela banální, pro dětskou duši naopak neuvěřitelně závažná. Celou knihu prostupuje láska a štěstí v té nejprostší podobě a ve svém závěru navozuje téměř dokonalou atmosféru Vánoc. Přesto se neubráním pocitu, že některé otázky zůstávají nezodpovězeny a některé kapitoly jsou poněkud "nedotažené" do konce. Té lásky je na člověka příliš - jdu si přečíst něco daleko ostřejšího :-)... celý text

Osvětimská ukolébavka 2019, Mario Escobar

Určitě zajímavá kniha, ale přesto se nemohu zbavit dojmu, že spousta věcí zde vylíčených je idealizovaná. Původně jsem myslela, že jde o skutečné záznamy z deníku, což kniha není, takže jsem byla zklamaná. Je opravdu velký rozdíl mezi zápisy toho, kdo si koncentrační tábor prožil na vlastní kůži, a mezi následným literárním zpracováním takových vzpomínek, nebo mezi "uměle" vytvořeným dílem. Hvězdičky dávám za snahu přiblížit osud skutečné ženy, která v rámci možností usilovala o zlepšení životních podmínek v místě, kde vládl ďábel. Za silný příběh, i když možná podaný až příliš dojemně až sentimentálně. Za pokus o věrohodné ztvárnění prostředí, které si ani přestavit nedokážeme. A za ztvárnění historicky málo známého faktu, o němž se příliš neví: vzpoura cikánů v Osvětimi.... celý text

My z ostrova Saltkråkan 1998, Astrid Lindgren

"Lindgrenovka" pro starší děti - možná jedna z nejlepších, které kdy napsala. A že jich nebylo málo :-) Proti sobě stojí svět dětí a svět dospělých, zákonitě se však musí mísit: vždyť i dospělí byli kdysi dětmi, a děti jednou musí dospět... V této knize se už objevují závažnější témata, dospělí ani děti již nejsou idealizovaní, radost a žalost chodí ruku v ruce... Malou mudrlantku Tjorven jsem si prostě zamilovala ihned, jen co se v knize dostala ke slovu :-)... celý text

Sůl moře 2016, Ruta Sepetys

Velice silná kniha. Autorka na malém prostoru rozehrává drama několika postav, jejichž osudy se prolínají. Děj mě doslova pohltil - poslouchala jsem jako skvělou audioknihu. Jediný problém vidím v anotaci: podle ní jsem očekávala něco úplně jiného, tedy vylíčení tragédie jakéhosi novodobého Titanicu. V knize však hlavně jde o téma války, o to, jak zasahuje do života nevinných lidí. A teprve až závěrem, spolu s osudem lodě, gradují osudy všech postav. Vůbec mi to nevadilo, naopak - z děje jsem byla nadšená. Autorka umí skvěle pracovat s napětím: důmyslně střídá epizody ze života jednotlivých postav a ukončuje je vždy v tom nejnapínavějším okamžiku, takže až zpětně si skládáme dohromady jakýsi pomyslný obraz o jejich minulosti. Oceňuji, že nás obeznamuje i s tématem, o němž se dodnes příliš nemluví: Jantarová komora, pašování historických děl a jejich falšování. Upozorňuje, že její příběh je fikce, ale založená na historických faktech.... celý text

Špalíček veršů a pohádek 1978, František Hrubín

Pravděpodobně vůbec první kniha, kterou jsem dokázala přelouskat, jakmile jsem se naučila číst - pořád si pamatuji tu hrdost, že jsem to zvládla :-) Nesmrtelná kniha, která se dědí z generace na generaci. Prostě patří ke zlatému fondu dětské literatury a neměla by chybět v žádné knihovně. A k tomu ještě geniální spojení Františka Hrubína a malíře Jiřího Trnky. Začíná kapitolou různých zvukomalebných říkanek a hádanek, pokračuje oddílem Dvakrát sedm pohádek, přidává veršovaný Špalíček pohádek spolu s Pohádkou o Květušce - a končí těmi nejznámějšími pohádkami z Tisíce a jedné noci. Pevně doufám, že na ní vyrostou další a další generace malých čtenářů.... celý text

Andělíčkářka 2014, Camilla Läckberg

Knihu jsem poslouchala na CD a asi jen díky tomu, jak skvěle byla namluvená, jsem se lépe orientovala v té změti postav. Opravdu bylo složité ujasnit si, kdo je kdo. Nejvíc mě bavila hlavní linie, ta taky držela celý děj pěkně pohromadě. Za hodně slabé a možná zbytečně popularizující považuji vložení další linie s nemanželskou dcerou H. Göringa. Neseděla mi tam. Läckbergová nepochybně umí psát, ale ve své tvorbě rozhodně nepotřebuje bazírovat na záhadné minulosti neblaze proslulých historických osob. Oceňuji však, jak skvěle dokázala rozpracovat až téměř "kingovsky" laděný motiv - a to motiv děsivého tajemství z dětství, jež spojuje určitou skupinku lidí a které se po letech znovu probouzí k životu.... celý text

Madlenka a kůň Zlatohřivák 1989, Marcella Marboe-Hrabincová

Tu knihu jsem v dětství milovala, příběhem jsem dokonce i žila a měla jsem jedno nesplnitelné přání: mít doma koníka :-) Děj není složitý - sledujeme osudy městské dívky Madlenky, která se vyrovnává s přestěhováním na vesnici, a osudy divokého hříběte Zlatohříváka, do něhož se dívka zamiluje. Spřátelí se s klukem Matějem. Protipól dětského světa zastupuje Madlenčin moudrý děda, který trefně komentuje dění kolem sebe. Je nepochybné, že autorka skvěle rozumí dětské duši. Zajímavě a až téměř snově působí vložené pasáže s Liškou Bystrouškou, které čtenáře odkazují na známou klasickou pohádku. Kniha je též krásně ilustrovaná - přiznávám, že jako dítě jsem se podle nich učila kreslit :-)... celý text

Příručka pro výtvarníky - Kresba a ilustrace 2010, Peter Gray

Skutečně nepostradatelná příručka pro všechny, kteří chtějí "čarovat s tužkou v ruce". Autor nás snadno přesvědčí, že to vlastně není tak těžké a že to v podstatě dokáže každý. Začíná od těch nejjednodušších tahů a témat, pokračuje tím, jak se na "objekt zájmu" správně dívat, abychom ho dokázali věrohodně zachytit, a jaké způsoby kresby použít. V dalších kapitolách se pak jednotlivým tématům detailně věnuje: krajina, město, tvář, lidská postava, různé postavičky a zvířata, včetně karikatur. Všechny postupy navíc prokládá vlastními ilustracemi. Kniha je svou strukturou vystavěná tak, aby čtenáře pozitivně motivovala k další tvorbě. Mohu jen doporučit.... celý text

Luisa a Lotka 2004, Erich Kästner

Nesmrtelný příběh o jedné šťastné okolnosti, kdy se náhodou setkají dvě sestry, dvojčata. Když si ten fakt plně uvědomí, rozhodnou se pro něco, co zcela změní jejich život: vymění se. Není pochyb, že svůj úmysl - spojit znovu obě rodiny dohromady - dovedou ke zdárnému konci. Oceňuji autorovu originalitu - do dětské literatury přinesl nový prvek: nečekanou zápletku v podobě téměř identických dívek, pro něž sjednocená rodina představuje metu nejvyšší. Těžko říct, jestli se takový příběh mohl skutečně přihodit, každopádně autorova fantazie je obdivuhodná. Zpracování tématu se zhostil se ctí. Klasika, která určitě nesmí chybět v knihovničce každého malého knihomola :-)... celý text

Čertík a jeho svět 1987, Marcel Safír

Milá knížka, která se též váže k mému dětství. Popisuje život pejska Čertíka od chvíle, kdy se v rodině autora objevil jako štěně, po dobu, kdy se sám stal otcem. Autor se nezaměřuje pouze na příhody hlavního hrdiny: ve vyprávění se objevují i jiná zvířata, s nimiž se setkávají. Všechny příhody líčí s velkým porozuměním a citem pro zvířecí duši. Zajímavé je i užití mysliveckého slangu, jehož vysvětlivky jsou umístěny na konec knihy, takže s jeho porozuměním nebude mít neznalý čtenář žádný problém. Pro malé čtenáře mohu jen doporučit.... celý text

Na Sázavě 1960, Eduard Doubek

Tuto knihu jsem četla jako dítě - a nadšeně jsem se k ní vrátila i v rámci Čtenářské výzvy. Smekám před autorovou sběratelskou vášní, díky níž tato sbírka pověstí vznikla. O tom, jak pečlivý byl, svědčí i fakt, že u některých míst uvádí i vícero verzí: která je ta "pravá správná" si už netroufám hodnotit, ostatně o to ani nejde :-) Jsem ráda, že taková kniha existuje: je určená nejen dětem, ale i lidem, kteří se o historii a lidovou slovesnost našeho kraje zajímají.... celý text

Klapzubova jedenáctka 1963, Eduard Bass (p)

Krásná čeština, bohatý jazyk a skvělý humor - to vše jsem ocenila až po letech, kdy pro mě tato knížka přestala představovat trauma z povinné četby. Líbí se mi i velice svérázné a nezaměnitelné ilustrace Josefa Čapka, které knihu doprovázejí.... celý text

Bublina 2009, Katarína Šajbanová

Těžko říct, do jaké kategorie tento román zařadit. Nečekaně chutně smíchaný a hodně netradiční koktejl, obsahující prvky thrilleru, psychologického románu a svérázné lovestory s cestopisem. Prvotina, která zaútočí na naše smysly, za ochutnání skutečně stojí. S hrdinkou románu, Editou, se setkáváme v momentě, kdy se ocitá ve značně vypjaté situaci, a čeká ji bolestné rozhodnutí. Celé její dosavadní putování a hledání nabírá nečekané obrátky a mění se ve složitou cestu za poznáním, kdy se musí vyrovnat se spoustou šokujících faktů. Název Bublina má symbolický význam: připomíná jakýsi ochranný obal představ a předsudků, které si kolem sebe vytváříme, brání nám ve skutečném porozumění, ale přesto se ji bojíme proděravět. Edita si zprvu odmítá připustit, že i ona se v podobném, uměle vytvořeném světě, pohybuje. Můžeme sledovat její proměnu; jak vyrůstá z role samozvaného soudce s pevně danými názory - a nakonec se též odhodlá tu svou bublinu splasknout. Charakteristiky jednotlivých hrdinů působí zcela autenticky a přesvědčivě: je zřejmé, že autorka čerpala z vlastních zkušeností. Věrohodně vystihla vnitřní rozkolísanost hlavní hrdinky, její osudoví muži znázorňují rozdílné typizované druhy lásky. Zajímavě je ztvárněný i povahový kontrast obou sester: povrchní, vypočítavá a sebevědomá manipulátorka Viky oproti zodpovědné, spořádané a nebojácné Editě. Příběh sám o sobě není složitý, ale kompozice už na nás klade vyšší nároky: časové roviny a místa se různě prolínají, zaplétají a rozplétají. Sledujeme jakousi pomyslnou řeku Editiných myšlenek a díky tomuto proudu se mění i místa děje: Slovensko, Čechy, Španělsko, Thajsko, Bali. Každá kapitola knihy má skvěle promyšlenou strukturu: ve staccatovitých větách postupně graduje napětí a vyhrocená situace vždy skončí v tom nejvypjatějším okamžiku. Strhující dojem z četby ještě umocní až naturalistický popis exotického prostředí, některé scény svou výstavbou připomínají téměř i filmový střih, ale objevíme zde i zajímavé úvahové pasáže. Závěr sice přináší jakousi úlevu typu "dokonáno jest", přesto se nám, podobně jako v nějaké detektivce s otevřeným koncem, vynoří spousta dalších otázek. Rozhodně před námi nestojí pouhé triviální "dobrodružné detektivní pátrání po ztraceném sourozenci". Držíme v ruce i originální cestovatelský deník: Edita v roli zvídavé turistky proniká do světa obyčejných lidí, poznává mentalitu jednotlivých národů a setkává se i s odvrácenou stránkou cestovního ruchu. K dokreslení celkové atmosféry přispívají i hovorové jazykové výrazy, převzaté z jednotlivých jazyků. Za povšimnutí též stojí narážky na vztahy Čechů a Slováků a na to, jak jsou vnímáni v cizině. Nakoukneme i pod pokličku mafiánského podsvětí, poodhalíme nečekaná fakta o světě drog, objevíme překvapující pravdy... A nakonec i my sami si můžeme hrábnout do svědomí, ačkoliv autorčiným záměrem určitě nebylo čtenáře vychovávat, natož je přesvědčovat o své pravdě. Je jen na nás, jak s takovou pomyslnou "bublinou" u sebe naložíme :-)... celý text

Oskar a Mimi 2004, Anna Neborová

Kniha tak trochu o lásce a o štěstí, o tom, proč je důležité nebát se zeptat a jak je možné, že se naše dobré snahy kolikrát poněkud zvrtnou... V textu mne zaujala použitá personifikace, například u nespokojené deky. A nejvíc se mi líbí, jak je kniha ilustrovaná, ty obrázky se opravdu povedly :-)... celý text

Každý svojí rybičkou 2008, Petr Motýl

Proč se na chvíli nevrátit do dětství a aspoň na chvíli se nepobrouzdat minulostí? Petr Motýl si podobný /ú/let dopřává s chutí. Nechává se hýčkat vzpomínkami, toulá se rokem života dvanáctiletého chlapce a nabízí tak působivý zážitek. Dojemné, úsměvné, občas trochu sentimentální vyprávění nás zavádí do Klatov roku 1974. S dvanáctiletým Petrem pronikáme do světa „rádobydrsných“ dospívajících kluků. V krátkých uzavřených epizodkách líčí své zážitky, postřehy, malá i větší dobrodružství, všemožné klukoviny. Autor k tomu používá barvitá, originální přirovnání, nevyhýbá se básnickým pojmenováním, pracuje s metaforou, metonymií, synekdochou, atd. Text je zároveň dynamický: některé scény působí až dramatickým dojmem, děj je schovaný v dialozích. Pod pokličkou idylického dětství však vřou palčivé problémy doby, o něž si chlapec občas bezděky popálí prsty. Naráží na staré rány minulosti /válka/, zkreslování faktů /učitelka/, nevlídnou atmosféru /strach z fízlů, zakázané rádio, uhelné prázdniny/. Postupně o své iluze přichází a závěrečné vystřízlivění je bolestné nejen pro něj. Postava Petra celý děj spojuje. Svůj protipól nalézá v dědovi, který mu zprostředkovává kontakt s dalšími světy. Ostatní postavy se v epizodkách různě míhají, setkávají, rozcházejí – jejich charakteristiku si skládáme sami. Autor nezapřel inspiraci knihou „Bylo nás pět“. Poláčkovsky broušeným jazykem využívá krásné češtiny, hraje si s obrazy, zachycuje spontánní projev dětí. Vyprávění se trochu nese i ve stylu vzpomínek J. Anderle v pořadu „Láska za lásku“ na ČRo 2 Vltava. Jednotlivé kapitoly mile doplňují ilustrace Vladimíra Hanuše. Obal vtipně doplňuje autorova načrtnutá mapa. Závěrem nezbývá než malou rybičkou jemně odkrojit poslední slova vzpomínek. S lítostí, že už je konec.... celý text

Ona, oni a já aneb Vychovatelem snadno a rychle 2018, Miroslav Macek

Hvězdičku dávám autorovi za snahu aspoň něco napsat. Ta snaha je však nepovedená: pořád se mi zdá, že z toho jen chce vytěžit maximum a ještě za každou cenu. Vybral si k tomu období první republiky a Saturnina. Asi nejlepší by bylo, kdyby dal pokoj - a buď zkusil napsat něco skutečně svého a originálního, nebo aby se psaním skoncoval dočista. Já jsem jedině ráda za to, že jsem jeho knihy měla pouze půjčené a nemusím tak litovat zbytečně utracených peněz...... celý text

Bojíš se, Margito? 2008, Ivona Březinová

Autorka dovedně zrealizovala zajímavý nápad, jak dospívajícím přiblížit nejen krásy určitého místa, ale i jej propojit s některou literární legendou. Jde o jakousi vtipnou obdobu "románu-cesty". Rozhodně před sebou nedržíme typický cestopis, ani vývojový román - a už vůbec nejde o nějaké podbízivé zpracování kapitoly z dějin literatury. Rovněž nemůžeme knihu označit nálepkou klasické dívčí četby: postavy nejsou typizované; během vyprávění se "vybarvují", nahlížíme do jejich vnitřních světů a jsou konfrontováni s určitým traumatem z minulosti. Rozhodují se však již v rámci možností současné doby, která naštěstí nabízí daleko větší svobodu. Při debatách se jim otvírají i daleko závažnější, etické otázky. Kniha má podobné schéma jako předchozí tři díly: jedna z dívek vždy stojí v popředí, příběh se odehrává ve dvou časových rovinách: současnost /putování party studentů na vybrané místo/ a minulost /ukázky z díla či deníku "literární celebrity", která je s místem spjata/. Vzniká tak zajímavý kontrast zcela odlišných světů. Zároveň získáváme představu o dobové atmosféře a můžeme se i nenápadně poučit. Celý text je podán velice čtivou a humornou formou, s nadhledem, který je pro autorku typický. Kniha nenabízí jen hezké povídání o jednom výletě jedné party: autorka se dotkla i některých problémů ze současnosti, jakými jsou např. jazyková bariéra mezi Čechy a Slováky a konfrontace tradičního způsobu života na vesnici s tím pohodlnějším ve městě. Dobře jsem se bavila a díky slovníčku na přebalu knihy jsem si oživila některé pozapomenuté výrazy ze slovenštiny. Také jsem mohla nenásilně ochutnat z díla málo známé slovenské spisovatelky Margity Figuli. Zajímavý nápad, poutavá forma. Věřím, že mladé čtenáře stále příjemně oslovuje.... celý text

Vrány 2009, Blanka Götzová

Kniha mi připadá jako "tak trochu lepší román pro ženy", ovšem bráno z úhlu pohledu Lukáše, hlavního hrdiny. Tomuto pojetí odpovídají šmodrchance vztahů, které si čtenář pro sebe musí rozplétat. O postavách se příliš nedozvíme, ani místo a čas nejsou specifikované. Zdánlivě banální styl milostného příběhu však překvapivě zabíhá do oblasti fantasy, dostává se až kamsi za hranice lidských světů, zvláště tehdy, když se v Lukášových vnitřních dialozích objevují smyšlené figurky a scenérie. Tyto momentky se zároveň starají o napětí v ději a udržují naši pozornost, bohužel je však vždy vystřídá nudné a skoro až otravné "pseudofilosofování" o životě, kdy se na nás navalí skoro tuna směsi "psychického odpadu". Zároveň je složité sledovat časovou osu: spolu s hrdinou bloudíme v časoprostoru. Také vypravěč nám nic neulehčuje: příběh je sice líčen v er-formě, ale nečekaně přebíhá do ich-formy a zpátky. Děj se zbytečně ztrácí v líčení obsáhlých pasáží, např. detailních popisech všedních úkonů. Autorka bohužel používá ustálené fráze a obraty, jakási "automatická epiteta constans", bez špetky originality, je vidět, že se teprve hledá. Celkově jde o poněkud nejistou a nemotornou prvotinu. Rozhodně se ale nejedná o knihu nezajímavou: autorka se místy snaží vybočit z mezí pravidel žánru a občas se jí to i podaří. A jestliže promineme to všechno "nedopečené těstíčko" okolo, dostaneme se k velice chutnému jádru.... celý text