slawa.cap přečtené 482

Umění války 2008, Sun-c'

Poslouchal jsem jako audioknihu. Jsem trochu zklamán, ač "naučná literatura" čekal jsem trochu příběhové podání, třeba aspoň osvětlení pojednání na nějakém historickém příkladu, nebo povídce. Prostě proto, že asijské knihy nejdou nikdy k věci a téměř vždy mluví v jinotajích. Stejně tak je kniha poplatná době a dnes ve válečnictví rozhodně nemůže fungovat. Minimálně proto že mistr Sun vysvětluje že boje vysílí ekonomiku země, dnes víme že minimálně některým zemím ekonomika stoupá když bojují v zahraničí. Na druhou stranu je tu na pár stránkách opravu velká spousta informací a jsou podané tak nějak nenuceně a přesto dostatečně důrazně.... celý text

Fiorella a záhada mrtvého netopýra 2007, Vlastimil Vondruška

Poslouchal jsem jako audioknihu. Trochu slabší detektivní část, než v prvním díle, ovšem o to větší oplétačky s rozřešením a usvědčením vraha. Přesto, že má stejný počet stran je tato kniha dějově nějaká prázdnější, možná je to tím, že představovačka proběhla v prvním díle a na kratší příběh zbylo víc místa... Nechci kritizovat, není to špatné, ale po detektivní stránce na první díl nemá. Zato přátelství a vztahy mezi jednotlivými postavami jsou zde víc do hloubky a Bratrstvo křišťálu je ve městě čím dál populárnější :) Další díl si určitě nenechám ujít.... celý text

Cesta do středu Země 1965, Jules Verne

Poslouchal jsem jako audioknihu s dětmi před spaním. Když byly hodní, proto nám taky trvalo skoro rok ji doposlouchat :) Možná má právě toto nekonečné natahování poslechu vliv na moje hodnocení, ale několikrát se mi zdálo že v ději něco chybí. Prostě jako by autor něco přeskočil a počítal s tím, že čtenář to přece ví. Navíc pro 6 a 3 leté kluky je přece jen kniha trochu moc složitá a místy příliš odborná. O to větší nadšení se u nich projevilo když slyšeli něco co znají, jako třeba jména dinosaurů a sopek. Zato v geologii opravdu tápali :) Za mně dobrý, ale na dalšího Vernea si děti ještě počkají, ale doufám, že nebudou čekat tak dlouho jak já, naposledy jsem jeho knihy četl skoro před 30 lety.... celý text

Ostravská mystéria 2019, Marek Skřipský

Poslouchal jsem jako audioknihu a musím říct, že jsem byl značně překvapen. Mám rád meziválečné období sám vlastním dvě motorky z té doby a ani jedna není Wanderer což Sikorce trochu závidím. Tady se možná mohlo s legionářské historie hlavního hrdiny vytěžit trochu víc. Mohl mít se záhadami zkušenosti už z fronty, ale i tak se mi pojetí příběhu opravdu líbilo. Stejně tak i z minulosti otce Bronského. Původně jsem myslel, že kniha bude vyloženě povídková a ty na sebe budou navazovat možná jen okrajově. O to překvapenější jsem byl, když jsem dostal souvislý příběh, kde rozdělení na povídky je spíše jen jako dělení po kapitolách. A bych pravdu řekl, od začátku jsem tušil, že to mezi hrdiny dopadne, tak jak to dopadlo a že Viky ostrouhá. Co se zpracování týká, líbilo se mi využití dobové i lokální mluvy. Na druhou stranu tu bylo spoustu slov, která mi do tohoto období úplně napasují. Stejně tak chování některých charakterů, obzvláště ženy mi přišli vzhledem k obě dost zpustlé.... celý text

Neteře paní plukovníkové 1990, Guy de Maupassant

Ke knize jsem se dostal díky Fanánkovím memoárům a v těch memoárech vypadala mnohem zajímavěji. Četl jsem jako e-knihu, takže možná několik chyb jde na vrub digitalizaci. Kniha je plná překlepů a chyb, viděl jsem zřejmě i chyby v překladu a v příběhu se mi zdálo několik dějových děr. Mnoho pasáží jsem musel číst opakovaně bych je pochopil. Téměř celý příběh se odehrává ve dvou dějových rovinách. Vždy na střídačku kolem obou sester. Trochu absurdní je že kniha byla vydaná jako porno, ale scén k červenání je tu poskrovnu. Na druhou stranu je tu poměrně dost postav a z mého pohledu v nich byl zmatek. První část s uvedením sester do světa rozkoše je skoro až cudná, jen zde dojde k pár vtipným nedorozuměním. Druhá část začíná zostra a doufal jsem, že konečně dostanu to co jsem očekával, ale chyba lávky. Třetí část už je jen útlocitná romantika. Knihu jsem začal číst v čekárně u doktora a kdybych k doktorovi nedocházel pravidelně, nedostal bych se ani do půlky. Druhou půlku jsem už dočítal jen ve chvílích nudy. Spíš než erotická je knížka čistě romantická s pár peprnými scénami, ale věřím, že v době vniku dokázala zaujmout. S Lady Fuckingham nebo Milostnou růží se ale rozhodně nedá srovnávat. Možná bych dal vyšší hodnocení, ale ty chyby mně vyloženě iritovaly.... celý text

Fiorella a Bratrstvo křišťálu 2006, Vlastimil Vondruška

Poslouchal jsem jako audioknihu. Moje první setkání s panem Vondruškou a jsem nadšen. I když je to příběh pro děti zápletka byla zajímavá a došlo zde k několika zvratům. Trochu jako foglarovky, ale v jiném období. Mohlo tu být trochu mysteriozního tajemna, ale to asi jen proto, že čtu převážně fantasy. Co nevidět sáhnu po dalším díle a s autorem v budoucnu budu pokračovat. Navíc předpokládám, že zde se Matocha inspiroval k napsání Prašiny - příběh je jiný, ale atmosféra ne mně dýchala skoro stejná.... celý text

Jurský park 1993, Michael Crichton

Poslouchal jsem jako audioknihu. Film znám velmi dobře, je to oblíbená série mích dětí. Čekal jsem, že se film od knihy bude mnohem víc lišit, ale on je skoro stejný (samozřejmě je tu několik odchylek a některé možná ke škodě, jiné ku prospěchu) jen kniha je mnohem víc rozvitá a film čerpá většinou jen spíš první poloviny knihy. Po poslechu mám sice trochu pocit, že bych se s fleku mohl živit jako paleontolog, jen mi k tomu chybí nějaká vykopávka, ale i přes silně "odborný" nádech nemám pocit, že by byla kniha otravně poučná (takové vzdělání hrou). A ač příběh z filmu znám, dokázal mně děj knihy často překvapit a místy mě překvapil i svou brutalitou. Rozhodně se co nevidět vrhnu na další díl.... celý text

Vražda na golfovém hřišti 1992, Agatha Christie

Poslouchal jsem jako audio. Kvalit Černoušků, nebo Ackroyda to rozhodně nedosahuje, rozhodně to ale není slabší než Styles. Jen mi to tentokrát přišlo trochu zmatené a až moc náhodné. Prostě zápletka a motivy mi přišli příliš přepálené. A moje prvotní podezření se téměř vyplnilo, i když mně autorka po chvíli svedla na falešné stopy. Je mi trochu líto Haistingse, autorka z něj dělá prosťáčka. Rozhodně nemůže stačit inteligenci Piorota, ale je rozumnější než většina lidí kolem, jen jeho vychování a rytířské jednání z něj nakonec dělají nedovtipu. V mém překladu bylo pár překlepů, což se dá pochopit, ale bylo tu šílené střídání vykání a tykání a k těmto změnám docházelo i třeba v jedné věty.... celý text

Údolí tyrannosaura 2006, Douglas Preston

Poslouchal jsem jako audioknihu. Nebylo to špatné, jen takové trochu utahané, i přes tu spoustu akčních pasáží. Většina "nervy drásajících" okamžiku bohužel tak nějak vyšuměla a já se o hrdiny nedokázal bát - měl jsem z toho pocit, že to s nimi stejně nemůže špatně dopadnout. Konec je až utopicky férový, pro klaďasy happyend, pro záporáky zasloužený trest. Při poslechu jsem měl nejednou pocit, že Tom Broadbent je největší klikař na světě. Jen mi dlouho vrtala hlavou předmluva o Měsíci. Jedna faktická chyba, která pro mi značně zničila požitek: Nejnižší hodnost pro přijetí do Delta Force je seržant, tudíž Hit byl nejníže postavený člen jednotky a žádní vojíni sním ani nemohli být. A k Melodii, už několikrát jsem vydržel na tahu více než dva dny v kuse, ale aby někdo vydržel 60 hodin smysluplné práce je myslím trochu přestřelené. I když je to jediná omluva pro její neopatrnost při pokusech s neznámým biologickým materiálem. A ještě bych dodal, že mi to celé tak nějak připomínalo sérii s Jackem Reacherem. Teď jsem zjistil, že je kniha první ze série, určitě zkusím i příští díly.... celý text

Hvězdná pěchota 2002, Robert A. Heinlein

Poslouchal jsem jako audioknihu. Už při úvodu jsem čekal, že s poslechem po pár minutách seknu. Knihu načetl Ludvík Král a já s ním mám jen ty nejhorší zkušenosti. Tady překvapil a načtení se mu opravdu povedlo. Film Hvězdná pěchota mám poměrně rád, ale s knihou se dost rozchází. Navíc mi tu chybí postava Diny Meyer - snad jediná zrzka která se mi kdy líbila. Kniha sama osobě je jedna velká agitka pro marínu, i když ve sci-fi hávu. Pěchota je nejlepší, pěchota nikoho neopustí,... Prostě "Semper fi". Jde tu jasně vidět, že Heinlein k maríně patřil. Místy to bylo až úsměvné, na druhou stranu z toho byla cítit taková pospolitost, i když téměř každá postava s kterou Johnny tuto pospolitost cítí v vzápětí umře. Další nepřehlédnutelný rozdíl je, že Johny není takovy pako jak v podání Kašpara Vandejna. O to více se s něj stává zelený mozek. Tím možná film dostává trochu navrch, protože se nebere tak vážně jako kniha. V komentářích čtu, že Pěchota je jedna ze slabších Heinleinových knih. Pokud je to pravda, těším se na jeho další díla. Hvězdná pěchota mně rozhodně nezklamala.... celý text

Bílá komnata 2020, Vojtěch Matocha

Poslouchal jsem jako audioknihu, opět skvěle načtenou Matoušem Rumlem. Stejná pecka jako první díl, nedostatky co jsem pociťoval u druhého dílu jsem tu nezaznamenal. Děj mi přišel asi nejrychlejší ze všech dílů, bez hluchých míst a asi nejméně "mysteriozní". V prvním díle zradivší Tonda tu má opět významnější roli, i když je opět z děje uklizen. V minulém díle podrazivší Jirka trpí zřejmým nedostatkem důvěry a na koho asi tak zrada čeká v tomto díle? Líbí se mí uzavření linky s Dorotou a celkově Prašinou, ale zajímalo by mně, jak se s tím vším srovnali Krchlebani - toto v knize tak nějak chybí. Za pár let, až dorostou, si celý příběh s radostí poslechnu se svými dětmi.... celý text

Krvavý román 1970, Josef Váchal

Poslouchal jsem jako audioknihu. Knihu mám tištěnou v knihovně, ale dvakrát jsem ji odložil, z části kvůli opravdu dlouhé předmluvě (které nakonec litoval i fiktivní autor) a zčásti kvůli jazyku kterým je napsaná, je pro mně trochu krkolomný. Tudíž jsem se na poslech moc těšil, stejně tak jsem z něj ale měl obavy. Tak za prvé kniha nemá žádný děj a ač jsem se ho snažil sledovat sebevíc, většina příběhů se ztrácí zcela neukončena. Naštěstí je to všechno osvětleno vsuvkou z "autorova" pohledu. Za druhé je skoro neuvěřitelné, jak šílenou satiru dokázal Váchal vytvořit skoro sto let předtím, než se tento literární žánr stal tolik populární. Při poslechu jsem jasně slyšel jak z této knihy dokáží těžit současní autoři. Až nečekanou podobnost pociťuji s "Mlýnem na mumie", ne dějovou, ale tak nějak myšlenkové pochody autorů. Moc se mi líbilo, jak dokázal zakomponovat sám sebe do děje a ještě vlastně ospravedlnit veškeré nedostatky knihy. Stejně tak je zde zakomponované i Portmoneum. Takže jediná věc která mi vadí bylo nalákání na úžasné zápletky a potom vyšumění jednotlivých epizod do ztracena. I když, i to je tu ospravedlněno - holt došel papír, ale stejně si myslím, že se měl Paseka raději oženit a dílo dokončit.... celý text

Revoluce 2021, František Kotleta (p)

Poslouchal jsem jako audioknihu. Pro mně bohužel zklamání. Není to horší než jednička, je to vlastně úplně stejné. Už u jedničky jsem necítil žádný vývoj autora, ale bral jsem to, že se v něčem našel a už od něj víc nečekal, navíc to bylo po dlouhé době kdy jsem od Kotlety něco četl. Pak jsem poslech Legii a zjistil, že Kotleta umí pořád psát zajímavě, ale Revoluce je prostě vykreslena hrozně plytce. Sexuálních scén ubylo, za to jsou móóc pěkně podané, lepší než v nějakém pornu. Přesto jediný s kým Vachtenovy funguje nějaká chemie je Tlustý Tom. Celou dobu jsem měl pocit, že se mně to netýká, že vlastně ten příběh ještě nezačal a autor si jen dělá kvalitní základ. Pak pár postav umřelo z některých se staly extra svině a pak to skončilo. Jako příběh dobrý, ale nedokázal jsem se do něj opravdu ponořit. Spousta zajímavých postav zmizela třeba Ali, piráti, nebo Červeňák :D A vtipy, v jiných knihách trefné a mnohosečné se tu pořád strefují jen do Zagorky a občas do Vondráčkové, jiné tu skoro nejsou. Abych nehanil je autora, audioknihu načetl Petr Burian a musím říct, že to byla nešťastná volba. Jeho hlas mi neseděl k atmosféře, příběhu, hrdinovi, prostě k ničemu.... celý text

Pravda 2002, Terry Pratchett

Poslouchal jsem jako audioknihu. Já nevěřím médiím, nejsem konspirátor, ale na vlastní kůži jsem několikrát zažil pravý opak toho co se psalo v novinách. A tady to pan Pratchett vlastně přímo píše a on to má vlastně z první ruky. Ač je Kometa seriozní plátek jde i tu trochu vidět, jak si upravuje pravdu, o Informátoru ani netřeba mluvit. Pratchetta poslouchám, abych si pozvedl náladu, ale tady ač jsem se bavil mi několikrát cukalo ve tváři spíš z důvodu rozhořčení. Třeba i nad tím jak se "novináři" zachovali při nehodě vozu. Nekritizuji (což jde vidět i podle hodnocení) jen tentokrát autor trefil téma, které mi vyloženě nesedí.... celý text

Jak nevyloupit banku 1977, Donald E. Westlake

Poslouchal jsem jako audioknihu. Ono to vlastně na 5* asi není, ale je to vše tak lehce podané až by se člověk nechal sám zavřít. Z mého pohledu se ani nedá mluvit o humoru, ne že by to bylo vážné, ale neuvědomuji si, že bych se za celou dobu pousmál. Je to milé, příjemné a zvedne to náladu. I vtip musel autor užít při psaní, ale jak říkám, k smíchu mně nic nepřivedlo. Možná až na důvod uvěznění hlavního hrdiny. Ale rozhodně bych si dal ještě něco podobného.... celý text

Rosemary má děťátko / Stepfordské paničky 1982, Ira Levin

Poslouchal jsem jako audioknihu. Kdybych nevěděl, že to nenapsal King, tvrdil bych, že to napsal King. Sice psychologie postav není tak vypracovaná jako je u Kinga zvykem, ale i Levin vypráví o úplných zbytečnostech o lidech kteří nemají s příběhem vlastně nic společného a stejně jako King dokáže dát hlavní postavě naději, aby ji pak srazil do ještě horších sraček. To mají oba příběhy této knihy stejné. Statečná hrdinka, která dělá vše pro to aby rozluštila záhadu a zachránila se. Jenomže autor je parchant který cupuje její snahu a evidentně fandí záporákům. U Rosemary mi trochu vadila její naivita a já vše prokoukl mnohem dřív než ona si uvědomila co se vůbec děje. Na druhou stranu já většiny příběhu nebyl zfetovaný, nebo jinak očarovaný. Proti tomu Joanna mi přišla bystřejší o to víc bojovala s vlastní pochybností o svém psychickém zdraví. Moc se my líbilo, že příběhy jsou vyprávěny čistě z pohledu hlavních hrdinek a i přesto dokáží popsat věci kterých se aktérky přímo neúčastnili. Rosemary má děťátko jsem nikdy neviděl a Stepfordské paničky jsem viděl jen ve verzi s Nicole Kidman, takže jsem doufal spíš v happyend. I když ony oba příběhy končí happyendem, jen ne pro titulní hrdinky. Od Levina si určitě ještě něco dám, ale po sérii depresivních knih si dám raději pauzu a pustím se do něčeho mnohem lehčího.... celý text

Černá sanitka a jiné děsivé příběhy 2012, Petr Janeček

Poslouchal jsem jakou audioknihu. Tak trochu jsem doufal v komické, lehce děsivé příběhy. Ony to jsou spíš nechuťárny, někdy lehce komické. Ale měl jsem převážně pocit, že se jedná o nějakou až vědeckou práci o současném folkloru. Spíše odborné, než zábavné čtivo i když mnohdy s prvky lehkého humoru. Bohužel jako obvykle jsem nečetl anotaci a očekával jsem něco dost jiného. Minimálně u příštího dílu už vím co mám čekat.... celý text

Frost 2017, Oskar Fuchs (p)

Jako porno by to celkem ušlo, kdyby tam nebylo tolik keců mimo samotné akty. Jako povídka by to celkem ušlo, kdyby to nemělo tolik stránek. Jako "román" tedy spíš novela to moc nefunguje. Neucelené, zmatečné a příliš často nepochopitelné. Tak nějak jsem nepochopil proč Sigi dělal to co dělal. Chápu že mu šlo o pomstu, ale prostě mi to tak nějak nedávalo smysl a proč k tomu vůbec nechal dojít. Taky nechápu proč holky dělali to co dělali a jak to dělali, tady byla jasná inspirace pornofilmy, protože jenom pornoprůmysl dokáže vyprodukovat něco tak hlubokomyslného. Některé vtipy byly fakt dobré, ale některé až moc tlačili na pilu. Beru, že je to prvotina, ale zatím to vypadá, že autor nemá na to udržet delší příběh po kupě. Povídky mu celkem šlapou a kdyby i tady zvolil povídkovou formu udělal by asi lépe. Časem určitě ještě něco zkusím, ale zatím si dám oraz, protože těch pár stránek mi trvalo pekelně dlouho.... celý text

... a bude hůř 2007, Jan Pelc

Poslouchal jsem jako audioknihu. Čekal jsem něco trochu pozitivnějšího a hlavně literárně ucelenějšího. Kniha první: Plně chápu vývoj příběhu i chování Olina minimálně v první polovině. Kluk v pubertě bez dozoru, tak holt si užívá. To co mu fotr provede po přestoupení na učiliště je asi nejhorší věc co rodič svému potomkovi může udělat, takže plně chápu Olinův vztek a nenávist k otci i to, že kriminálníci jsou pro něj férovější lidé než lidé žijící "spořádaným" životem. Co trochu nechápu je to jak jednoduše se Olin vzdává všech svých lásek. V druhé polovině už je to vážně jen o chlastu, pro který slouží jako výmluva nějaká revolta vůči systému. Stejně tak nechápu, když Bejby tak moc miloval, proč aspoň nezkusil žít trochu normálně. Kniha druhá: Tady jsem bal trochou zaražený vývojem vztahů. Olin mění přátele stylem "starý pro nový". Ani zmínka o Bejbině a dítěti, o Nataše, Marabu, vždyť i Pumpa docela zmizel. Zato se odnikud objeví Olina - duševní dvojče a nejlepší kamarádka. Olina skoro nonstop sledujeme den co den a doteď o ní nebyla jediná zmínka. Kniha třetí: Zase "starý pro nový" všechno zahodit na všechny se vysrat, teď už se ze starých přátel mluví jen o Josefovi a Špínovi, sem tam zmínka o pár dalších, ale jen jednou větou (Hrbatá, Pumpa, Haš...), o většině se raději nemluví vůbec. Na to že Olin pořád vzpomíná, nějak na spoustu lidí zapomněl. Neuvěřitelně se navýšila Olinova sečtělost, což mi z jeho životním stylem úplně nekoresponduje. Navíc je tu iritujíc střídání ich a er a ač jsem se snažil sebevíc, nepřišel jsem na logiku těchto změn. Velkou část knihy se Olin chová jako neuvěřitelněj zmrd aby zničeho nic zazářil jako nejslušnější a nejrozumnější člověk v okolí. Taky tady chybí určitá kontinuálnost vyprávění. Moc dobře víme že Olin nedostudoval, i proč. V druhé knize má ovšem maturitu a ve třetí se chlubí dokonce nějakým diplomem. Z příběhu jsem pochopil, že nebyl na vojně, ovšem v závěru třetí knihy vyznívá, že byl propuštěn až po odvedení. Taky vzpomíná na spoustu věcí, které by jsme s ním měli prožít, ale v tu dobu kdy se měli dít o nich není ani zmínka. Knížka je dost depresivní a musím říct že mi dlouho trvalo, než jsem se na to povznesl a přestaly se tyto chmury přenášet na mně. S děním v knize se dokážu dost ztotožnit, protože, ač v jiné době, jsem jeden čas žil podobným stylem a není to nic k čemu bych se chtěl vracet. Při čtení jsem ale pochopil jak vypadala spousta těchto bojovníků proti komunismu. Banda netáhel které zajímá jen to jak se ožrat (případně jinak zmastit), vyhnout se práci a co nejsnadněji se dostat k penězům.... celý text

Strašidlo cantervillské 1975, Oscar Wilde

Nedávno jsem byl na představení "Strašidlo na zámku" skvělá, humorná adaptace této knihy a všem ji doporučuji. Na základě toho jsem se rozhodl vyzkoušet i originál. S Wildem jsem se literárně setkal jen u Doriana Graye a ten umně zcela pohořel, z toho důvodu jsem se Strašidla cantervillského dost obával, ale nakonec to nebyl taková hrůza :) Původně to měl být asi odlehčený horror, ale z našeho pohledu je to spíš zábavná duchařinka o nešťastném strašidlu. Líbilo se mi to mírné špičkování mezi Amerikou a Anglií a ač jsem to nečekal i projev sira Simona je dosti humorný, o dvojčatech Otisových se snad nemá ani cenu zmiňovat :) Bohužel povídka proti adaptaci dost ztrácí a ač nechci nedokážu nesrovnávat...... celý text