SBH přečtené 636

Příchod Dánů 2004, Ellis Peters (p)

Jsem fanynkou Cadfaela, takže v první řadě mi vadilo, že v této knize sympatický benediktin figuroval jenom do počtu. Humanistická poselství, u autorky prakticky nezbytná, jsou tentokrát podávaná bez patřičné hloubky a emocionálního náboje. I milostná linka se ztrácí v popisu. Jediné plus - až do vrahovy zpovědi jsem netušila, kdo by to mohl být. Na druhou stranu, kdyby se dobrovolně nepřiznal, nebyl by odhalen. Cadfael se tentokrát doopravdy flákal. A drobné závady - Cuhelyn sedí na jedné a téže hostině po pravé, o dvě stránky dále po levé Cadfaelově ruce, Heledd jednou o Dánech ví, o tři stránky dále pro změnu nikoli. Poetické popisy krajiny už to spasit nezvládly.... celý text

Božský milenec 2016, Christina Lauren

Jsem fanynka autorek, nicméně nad touto knihou jsem si zopakovala tvrdou pravdu - umění neprospívá, když je přinuceno vydělávat na nájem. Víckrát než jindy jsem si říkala - WTF? Jako cože? Začneme nejbolestivější záležitostí - překlad. Myslím, že Květa Oakland je pseudonymem pro Yodu. Anglické fráze přeložené doslova do češtiny, aniž by se překladatelka namáhala zjistit jejich české (jinak znějící) ekvivalenty, no hrůza. Tento defekt mi zkazil začátek, než jsem tak nějak se skřípěním zubů výzvu akceptovala. Další - překlad názvu - propána! Niall byl přece zdůrazněně NEZKUŠENÝ, až plachý. Tajemství mi tam taky moc nesedí, ale je to aspoň neutrální slovo. Dále - co je, proboha, na zakomplexovanosti roztomilé? (Obzvlášť na MUŽSKÉ?) Líbí se mi, že všechny hrdinky této autorské dvojice jsou krásné, sexy, bohaté, úspěšné, chytré, vtipné a sexuální bohyně. Koneckonců, takové jsme přece všechny, ne? Líbí se mi, že hustota vysvalovaných, charakterních intelektuálů a ředitelů Zeměkoule na metr čtvereční v jejich dílech poráží bakterie. Miluji sci-fi. Nejistý hezoun mi do toho nějak nesedí. Co se týče děje, konečně plus. V romancích zbožňuji předvídatelnost. Očekávám ji stejně jako odhalení pachatele v detektivkách. Asi se jedná o poslední knihu autorek, kterou jsem si do své červené knihovny pořídila.... celý text

Podpis všech věcí 2014, Elizabeth Gilbert

Hrdinka se narodila, prožila život v otrocké službě krutému božstvu nazvanému práce a umřela. Neznám strašlivěji vystavěný děj. Paní Gilbertová dokáže každou větu vybrousit v démant, bohužel ani hromada briliantů mi nedala dohromady šperk. Na sté stránce mi naskočila analogie s F. L. Věkem a už jsem ji nedokázala zapudit. S Jiráskem se spisovatelka ztotožnila i statistickým množstvím přímé řeči (jedna věta na stránku). Gilbertová píše zábavně a vtipně, smutné je, že hrdince toto kouzlo nedokázala předat. Upovídané, popisné. Pro mě zklamání.... celý text

Angelologie 2010, Danielle Trussoni
odpad!

Zhruba na sté stránce jsem usoudila, že život je příliš krátký, aby jej člověk utrácel četbou takových knih. Naprostá absence humoru, lásky, nedokázala jsem se vcítit do hrdinů a tudíž mi splývali klaďasové (byli tam vůbec?) a padouši. Na můj vkus příliš mnoho krutosti a násilí a především - což je naprosto nepřekonatelné - změť totálních logických nesrovnalostí a paradoxů. Kniha dobrá tak akorát na podpal.... celý text

Soudné sestry 1995, Terry Pratchett

Soudné sestry jsem vždy považovala za lepší Pratchettovku, na třetí přečtení její kouzlo nějak vyšumělo. Možná za to může předloha - nemám ráda Macbetha, možná člověk srovnává se zdařilejšími díly autora. Za nejvtipnější momenty považuji ukázky Mášrechtových děl, které mě přiměly pátrat v paměti po slavných předlohách. Taky plus za nečekaně jednoznačný a nepřekombinovaný závěr. Doporučuji.... celý text

Muži a jiné katastrofy 2007, Kerstin Gier

Knihu jsem přečetla, protože K. Gier je moje oblíbená spisovatelka. Jiný důvod k přečtení bych nenašla. Šarm a vtip pokulhává, dějová linie odnikud nikam. Aspoň hlavní hrdinka se chová racionálně a poněkud účelně, jinak charakterové zvraty jejích přítelkyň nemají zdůvodnění. Nejslabší kniha autorky.... celý text

Co mě naučil tučňák 2016, Tom Michell

Útlou knihu jsem slupla jako malinu. Nebylo obtížné empatického čtenáře chytit na příběh roztomilého zvířete. Zábavné byly smyšlené dialogy Toma a Juana (tučňáci ve skutečnosti nemluví, pozn. autorky). Tomova fascinace domnělou tučňákovou inteligencí odkazovala na Knihu džunglí, já jsem naopak nedokázala potlačit fakt, že ptáci jsou reliktem po dinosaurech, překlad – nejhloupějších tvorech této planety vůbec (šváby nepočítám). Z průsečíku těchto dvou rovin vyplynulo, že přátelské, družné chování, absence lstivosti a zákeřnosti (neboli dobrosrdečnost) a ochota naslouchat z každého tvora učiní oblíbeného společníka bez ohledu na rozumové schopnosti. Ach, jak jsem v takových chvílích žehrala na kočičí bestii, s níž mám povinnost sdílet domov. Autor si samozřejmě v závěru neodpustil logický environmentální nářek. Na druhou stranu soudě dle jeho způsobu života musel sám spotřebovat řádné množství proklínané ropy na všemožné přesuny po Zeměkouli. Takže klídek a pěkně zametat před vlastním prahem, ano? Co se mi líbilo stejně jako hlavní osa příběhu, byl neotřelý, evropský pohled na Jižní Ameriku. Z knih latinskoamerických autorů tohle nevyčtete, takže další plusové body. Poučení – pokud se nudíte, pořiďte si medvídka mývala. Když máte pocit, že vás nemá nikdo rád, postarejte se o tučňáka.... celý text

Ztracená brána 2014, Orson Scott Card

Kniha se mi líbila, ale... Už podezřelé bylo, že jsem se od ní dokázala odtrhnout. Autorův styl mi sedí, snadno si zamiluji jeho postavy, píše lehce a je rozený vypravěč. Na této knize však bylo cítit, že je vytvořená ve spěchu. Poslední stránky pan Card odevzdal snad rovnou do tiskárny. Chyba. Dannyho příběh tak nějak poskakuje, schází mu plynulost a gradace. To sice zásadně nepožaduji, nicméně zmíněná nevyrovnanost představuje jednu z řádky drobných závad. Velké humanitní poselství se na čtenáře zběsile vysype v předposledním odstavci. Příběh Hněta není pro Dannyho osud vůbec důležitý, ačkoli chápu autorovy důvody, proč jej použil. A narážím na naprostou a zásadní chybu díla. Smrt Trika. V této otázce se všechny zúčastněné postavy (tj. vlastně všechny z Hnětovy části) zachovají nelogicky, nesmyslně, neprozíravě až iracionálně, pominu drobnost, že také plošně sociopaticky. Jediné vysvětlení pro tento zádrhel vidím v úlitbě krvelačnému čtenáři, aby si upíři mezi námi taky trochu smlsli. Podle mého naprosto zbytečné a pro dílo škodlivé řešení. Navíc, ale to už asi přestanu hlasitě naříkat, kniha má opět rozplizlý závěr bez řádného zakončení, jenže to je v dnešní době tak obrovská móda, že již raději pomlčím navždy. Ale i tak doporučuji.... celý text

Stingerův pád 2016, Mia Sheridan

Dočetla jsem tuto romantiku s pomyšlením - to ale byla blbost. A okamžitě mi došlo, že vlastně nebyla. Kupodivu v knize nebylo nic nepravděpodobného. Jasan, kolik studentek práv potká na konferenci pornoherce? Jenže o tom, že jste potkali spolužáka ze střední, by nemělo smysl psát erotický román. V půli jsem se třásla hrůzou, že autorka podlehne touze stvořit TĚŽKÉ UMĚNÍ a nechá hrdinu zahynout tisícerou smrtí a hrdinku páchat sebezničující osudová rozhodnutí. Ach, jak si paní Sheridan získala mé srdce, když nic z toho neudělala. Nakonec ten příběh byla nejsilnější kladná stránka knihy. Zápory - jednoznačně stylistika. Nevím, komu za to vyčinit, autorce, překladatelce, korektuře, ale kdyby knihu napsala studentka gymnázia, měla by pravděpodobně v tomto směru lepší úroveň. Drobná poznámka na okraj - na popsaném sexu nebylo nic dekadentního ani extravagantního, takže na pornoherce fakt slabota! A taky mě mate název - neměl by znít spíš jako Stingerův vzlet (nebo tak nějak)? Ale jinak - doporučuji.... celý text

Romeo a Julie / Romeo and Juliet 2007, William Shakespeare

Proboha, Williame, co z tebe udělalo klasika? Dobře, dva body za jambický hexametr. Za další -tvoje hlášky se houfně citují - Znej proto míru v lásce, ať je stálá: chybí, kdo otálí, i ten, kdo cválá. No a tím končíme. Jako renesanční soap opera dobrý, ale dnešní čtenář tak akorát zoufale kroutí hlavou. Mrtvých víc než ve vraždách v Midsomeru. Nelogické myšlenkové pochody všech postav jsou k pláči. V prvním obraze žádá Kapulet, aby Paris s námluvami dva roky počkal, o dva dny později naléhá na Julii, aby se koukala do dvou dnů provdat. Ona odmítá, Kapulet vyhrožuje, že ji vyžene z domu. Tak je Julie světlo jeho života nebo nikoli? A proč J. neutekla za Romeem, když ho tak milovala? Hlavní hrdinové se chovají opravdu jako puberťáci bez občanky (Julii není ještě ani 14 let). Věčná láska v tomto věku? Romeo umírá láskou k Rosalině, ale asi minutu mu trvá tento cit zavrhnout a zbožňovat Julii. A ovšem - okamžitě (druhý den) se s ní oženit. V tom případě je hromadná sebevražda zjevně jediné možné řešení unáhlených rozhodnutí (a ovšem chabé fabulace), protože taková láska by nebyla věčná. Dle mého odhadu by trvala všeho všudy týden. Podle mého se význam autora fakt zveličuje :-).... celý text

Láska mezi písmenky 2016, Jodi Picoult

Téma se jevilo vhodné na romantický a zábavný příběh. Jenže už v první půli mě překvapilo, jak strašlivě smutná kniha je. Bývá obvyklé, že se v literatuře pro teenagery řeší velmi závažné otázky, také proto ji mám ráda. Ale tolik tragických smrtí, rozervaných srdcí a beznadějných vyústění si na tak malém prostoru nezaslouží nikdo. Jedna z hlavních postav v závěru obětuje celou svou budoucnost pro štěstí ostatních, a upřímně pokácelo mě to hůř, než kdyby došlo k dalšímu (asi pátému) úmrtí. Navíc odlišení literárního a skutečného světa probíhalo poměrně nekonzistentně. Papíroví hrdinové v knize krváceli, v reálu pouštěli tiskařskou čerň/inkoust. Kdyby si Oliver zlomil ruku, objevil by se na rentgenu místo kosti její latinský název? Jak mohl tedy prožít skutečný život? Opravdu se mi líbilo jenom zdůvodnění, proč vlastně Oliver toužil opustit knihu. A to je opravdu málo.... celý text

Debora 2008, Georgette Heyer

Když jsem tuto knihu otevřela, proklela jsem svou čtenářskou vášeň. Překrásná, zadlužená a společensky nevhodná hrdinka, pohádkově bohatý, strohý, nepřístupný hrdina. Ještě ke všemu vysvalovaný boxer, což Jane Austin nikdy nepovažovala za sexy. A od šedesáté stránky jsem se královsky bavila. Autorka opět nezklamala. Debora je důvtipná, bojovná, čestná, praštěná a sama sebe nebere příliš vážně. Jen jsem si nějak nevšimla, kdy se zavilý Max do hrdinky tak zbláznil. Navíc si myslím, že Adrian měl dost rozumu a sebeúcty na trochu osobitější manželku, ale Shakespearovi závěry taky vždycky utekly. Lehké čtivo, když vás naštvou šéfové v práci.... celý text

Rosiin sladký krámek snů 2015, Jenny Colgan

Autorka obdržela za knihu cenu nejlepší romantický román roku, a právem. Musela jsem se trochu prokousat začátkem, ničily mě věčné reminiscence jak Rosie, tak Lilian, plynulost děje navíc rušily vsuvky z knihy o sladkostech. Zpětné náhledy nebyly až tak matoucí, jako jich bylo příliš. Naštěstí se celá záležitost poměrně rychle vytříbila, takže zůstaly jen dvě dějové linie. Hrdinku jsem si zamilovala, přestože v hodnocení svého vztahu s Gerardem zjevně vypínala mozek. Neurvalé chování Hetty a Lilian považuji za britskou úchylku, která mi leze na nervy, ale jsem ochotná ji tolerovat. Hledání vlídného jádra pod drsnou slupkou považuji za nadbytečný luxus. Oba milostné příběhy mě zasáhly. Ten tragický přinesl kromě posmrkování a slz i pomoc hrdince v jejích současných potížích. A milostné pletky Rosie byly prostě okouzlující včetně přeměny nepodařených vztahů v pevné přátelské pouto. Už se mi mockrát stalo, že upoutávka na zadním přebalu víceméně lhala, avšak v tomto případě bych ji podepsala - Willy Wonka by byl pyšný. Nesnáším sladkosti, ale při čtení jsem vážně uvažovala o cucavých bonbónech. Jen mě trochu mrzelo, že osud Lilianiny knihy o cukrovinkách, která čtenáře provázela celým dějem, odbyla autorka v jednom odstavci. Vřele doporučuji.... celý text

Velké kouzlo 2016, Elizabeth Gilbert

Knihu bych doporučila jako povinnou četbu ve školách na všech stupních. Dvousetstránková studnice optimismu, naděje, víry, radosti, tvůrčího nadšení. Nápad má schopnost se realizovat pouze skrz člověka. Každý má schopnost tvořit. Všechno, co vytvoříme, má smysl. Naše hodnota je dána už tím, že jsme. Okouzlující. Autorce přiznávám sto bodů také za popření módní a hýčkané teorie, že závažné umění je schopen vytvořit pouze rozervaný, zhýralý a nešťastný umělec. Vždy jsem si myslela, že to je absolutní blbost. Teď mám pocit, jako kdybych obdržela elegantní důkaz Fermatovy věty. A kniha v tomto duchu pokračuje - popření nadhodnocované důležitosti originality, naopak zdůraznění autenticity. Hotové je lepší než dobré. Závěrečný příběh o posvátných tancích na Bali vystihuje přesně prokletí západní civilizace - co nejsme schopni uložit do škatulky, to pro nás neexistuje. A další plus za překrásnou obálku. Vřele doporučuji.... celý text

Šťastní lidé čtou a pijou kávu 2016, Agnès Martin-Lugand
odpad!

Mračny cigaretového kouře jsem se prokašlala až na poslední stránku. Jednoznačně nejhorší kniha, jakou jsem kdy četla. Příběh o ničem. Téma by vydalo na pár moudrých myšlenek, ani sladkobolná romance by neurazila. Ovšem na podobný nesmysl je zcela jistě škoda papíru. Postavy ploché a nedůvěryhodné. Hlavní hrdinka není schopna si sama nahodit pojistky, zato lusknutím prstů se odstěhuje do zahraničí přes půl Evropy. Na Edwarda je vyloženě hrubá, provokativní, dokonce jej kope jehlovými podpatky (cože?!?!), o odstavec níže padá strachy do bláta, když na ni E. promluví. Ostatní hrdinové vykazují tytéž parametry. Takže řečeno se Saturninem a dědečkem - jenom ten proužek věčného cigaretového kouře je uvěřitelný (a odporný). Mimochodem za krásný přebal a název bych dala dvě hvězdičky mínus kvůli klamavé reklamě.... celý text

Projekt potomek 2015, Graeme Simsion

Velmi pěkná knížka, která se dobře četla a nemohu ji dostat z hlavy. Don je anděl s přehnaně vyvinutým algoritmickým uvažováním. Jeho laskavost a dobré srdce mu často působí potíže, což platí naprosto obecně, nicméně člověk vždy sklízí, co zaseje, a v tomto případě to naštěstí platí také. Rosiino chování působí poměrně zmateně, jenže kdo těhotenství nezažil, neví, čeho jsou ty potvory hormony schopné. I ona má ode mě palec nahoru. Při zatýkání Dona na dětském hřišti jsem plakala - smíchy. Druhá půlka ve mně vyvolávala smutek, jak se Donovi život hroutil pod rukami přes všechnu vynaloženou a dobře míněnou snahu. Nejsilnějším momentem bylo setkání s Georgovým synem. Celkově vřele doporučuji.... celý text

Will Grayson, Will Grayson 2016, John Green

Díky vám, milé plakátovací plochy v metru! Odhalila jsem knihu, nad kterou jsem litovala, že čtu tak rychle. Potřebovala jsem nutně zpomalit, abych si vychutnala jednotlivé věty - nepřeberné množství vtipných postřehů, moudrých myšlenek i prostého konstatování důležitých skutečností, nad nimiž máme sklon máchnout rukou pro jejich nedůležitost. Ocenila jsem popis rodičovské lásky (porovnání jachty a vlastního syna), opravdu hluboce mě zasáhlo otevřené vyjádření faktu, že rozpad přátelství je stejně bolestivý jako milenecký rozchod. Kniha se mi tak moc líbila, že autorům odpouštím i přehnaně patetický závěr a literární zločin, kdy do hodiny nacpete (na papíře) aktivitu, která se v časové dotaci reálně naprosto nedá stihnout.... celý text

Měsíc nad Soho 2016, Ben Aaronovitch

Toto dobrodružství rozhodně není zábavnější než první díl. Figur jak na orloji, ačkoli tam je jich vlastně jenom dvanáct. Ouha. Ústřední padouch byl lehce identifikovatelný ve chvíli, kdy se postava objevila na scéně. Poté už si čtenář pouze rval šediny, co to Peter se Simone vyvádí. Druhý případ pro změnu nebyl vyřešen, zřejmě náběh na třetí díl, což nesnáším. Lesley si nedá pokoj a neustále musí Peterovi připomínat, že je VE VŠEM lepší než on. Co je na tom sexy, to nechápu. A do třetice neustálé popisy architektonických typů budov (edvardovský, tudorovský, viktoriánský), uf, co si pod tím má průměrný Pražák představit? Jednoznačným plusem a důvodem, proč knihu číst, jsou třeskutě vtipné hlášky a postřehy. Asi v půli mi na mysli vytanul Ankh-Morpork, Sam Elánius a Karotka, a tohoto déja vu jsem se nezbavila do konce knihy. Lepší průměr, ale oproti Řekám trošku zklamání. Rozhodně se přimlouvám za větší prostor pro Ashe!... celý text

Božský cizinec 2014, Christina Lauren

Vpravdě božské čtivo, v němž se člověk ZAPLAŤ PÁNBU nemusí trápit kvasinkovými infekcemi, menstruacemi, pneumatikami kolem pasu vzniklými dvanáctihodinovým posedáváním v kanceláři či poruchami erekce. Všichni jsou pouze krásní, bohatí, úspěšní, vášniví, vtipní a prostě úžasní. A to je důvod, proč by se měl člověk v šesti letech naučit číst! Mimochodem ta erotika je skutečně skvostná!... celý text

V rytmu charlestonu 2010, Sophie Kinsella (p)

Moc pěkná a vtipná kniha jak jazykem, tak nápady. Jak je u autorky obvyklé, hlavní hrdinka se potýká se zásadními potížemi, z nichž člověku téměř mrazí. Tentokrát je zvládá za pomoci ztřeštěného ducha. Co mě však oslovilo nejvíc, byl motiv selfmademanského strýčka. Osobně lživé hlášky "každý má v torně maršálskou hůl" bytostně nesnáším, protože 1) lidstvo nepotřebuje tolik maršálů a 2) podobný úspěch je zpravidla dílem třeskuté dávky štěstí, které ale oni úspěšní následně vydávají za svou zásluhu a na méně privilegované spoluobčany se dívají jako na neschopné flákače. Každý ale ví, že poctivou prací nezbohatl ještě dosud nikdo. Doporučuji.... celý text