Samaret Samaret přečtené 184

☰ menu

Restaurant The Hills

Restaurant The Hills 2018, Matias Faldbakken
1 z 5

Protože se kniha četla poměrně dobře a nejedná se čtenářem, na rozdíl od jiných současných "děl", jako s polodementním buranem (tedy není psaná pro Američany), dostává ode mě dvě hvězdy. Tím ale končím. Doposud se mi nestalo, aby mi byly kompletně všechny postavy z celé knihy - snad kromě Anny - takhle odporné. Celá společnost u stolu 10 mě absolutně přestala zajímat ve chvíli, když se konečně dala dohromady. Dáma-dítě byla snad nejotravnější. Společnost stolu 13 udržela mojí pozornost celých deset stránek. A Edgar mě rozčiloval od počátku svým přebujelým egem a všeználkovstvím a dorazil to nezodpovědností. Upřímně lituji Annu. Samotný číšník byl zkostnatělý, prkenný páprda bez vlastního života. Zároveň byl však naprosto nevyrovnaný, až bych řekla labilní. Jeho excesy, nevhodné projevy a chaotičnost působily dojmem, že jedná vyloženě zbrkle a hloupě. Tohle vážně není nic, k čemu bych se někdy vrátila.... celý text


Dáma z popela

Dáma z popela 2015, Christine Trent
5 z 5

Kniha zajímavě mísí ponurost s radostmi a záhadami, hezky se čte a postavy jsou poměrně sympatické. Nic nezapomenutelného, ale k zahození.


Kroniky prachu

Kroniky prachu 2019, Lin Rina
3 z 5

Vzhledem k tomu, že jde o autorčinu prvotinu, pokusím se být milosrdná. Kniha je poměrně čtivá a jedná se o oddechové čtení bez větších nároků. Nicméně, někdy se čtenářem nakládá jako s polointeligentním hňupem, který si není schopen vytvořit vlastní závěr. Celkem mi vadily a rušily mě fráze, které se opakovaly po pár řádcích (např. Animant v určité formulaci přednese svou myšlenku jako vypravěčka a jiná postava tutéž formulaci o tři řádky dál pronese formou přímé řeči), to mi přijde poněkud amatérské a vytkla bych to především redaktorům. Co se týká dějové linky a spádu, příběh je poměrně rozvláčný, někdy až utáhnutý a autorka hodně bazíruje na opakovaném popisu duševního rozpoložení hl. postavy, což taky umí být trošku otravné. Obzvlášť, pokud třikrát za stránku zmíní, že si dívka vzpomněla na téhož člověka. Mimo to se také asi čtyřicetkrát dozvíme, má pan knihovník tmavé rozčepýřené vlasy. Pokud jde o hlavní postavu (Animant) samotnou, byť se kniha četla dobře, k vypravěčce jsem nedokázala přilnout a často jsem naprosto nechápala její zcela iracionální či výbušné jednání a vzápětí její srdceryvné sebezpytování. Občas ve mě evokovala scénu z pohádky Na vlásku, kdy se Locika psychoticky dohadovala sama se sebou o tom, jak je hrozná dcera. Ostatní postavy mi byly velmi sympatické a i ke Codymu, který promluvil celkem dvakrát, jsem si vypěstovala mnohem přívětivější vztah, než k samotné Animant, která se projevovala pouze jako přemoudřelé hysterické a umíněné děcko, nicméně žádné zvláštní charakterové rysy - jako například pan Reed - neměla. Celkově knihu hodnotím poměrně kladně, ale pouze pod podmínkou, že se autorka do příště polepší :)... celý text


Dlouhá trnitá cesta z pekla

Dlouhá trnitá cesta z pekla 2017, Neil Strauss
5 z 5

Nejlepší strany téhle knihy jsou ty černé, které od sebe dělí a obklopují ty bílé...


Vánoční skříňka

Vánoční skříňka 2011, Richard Paul Evans
3 z 5

Taková oddechová záležitost na odpoledne někdy před Štědrým dnem. Je z dílka cítit zaměření na sdělení autorově rodině, ale to mi nijak dojem nekazilo.


Sundej mi měsíc

Sundej mi měsíc 2013, Gregory Hughes
5 z 5

Něco takhle nádherného jsem už dlouho nečetla. Je to na jednu stranu tak překrásná a na druhou tak něšťastná záležitost. Posledních čtrnáct stránek jsem probrečela a to málokdy u knih brečím. Ale ti dva byli tak osobití a tak úžasní, že jsem si je velice oblíbila a rozloučit se s nimi bylo neuvěřitelně těžké. Rozhodně všem doporučuji - i coby dětská literatura je to fantastický příběh.... celý text


Těžké melodično

Těžké melodično 1998, Terry Pratchett
5 z 5

Nepřestává mě překvapovat, jak dokonale promyšlenou měl Pratchett každou větu, událost, stránku, poznámku... zkrátka všechno.


Studie v šarlatové

Studie v šarlatové 1964, Arthur Conan Doyle
5 z 5

Četla jsem v anglickém originále. Musím uznat, že je to příběh velice napínavý a postavy jsou víc, než jen příjemné.


Mr. Popularity

Mr. Popularity 1992, Nicholas Adams (p)
2 z 5

Odpočinkové, lehce schizofrenní a nijak zvlášť zajímavé, ale mozek se o toho nemusí namáhat.