rabor přečtené 246

Vše o čaji pro čajomily 2000, Karel Valter

Vypil jsem už nějakých pár tisíc litrú čaje, nikdy bych se ale asi neoznačil za čajomilce, protože bych tím ostatní čajomilce nejspíše urazil. Někdy ve mně podobné zkušené knihy naplněné čajomilným fanatismem vyvolávají pocit barbarizace a diference mezi autorem a mnou jako čtenářem. Podobně jako když by se knihu zkušeného someliéra pojednávající o buketu archivních vín pokoušel číst bezdomovec chlastající iron. Toto, ale vúbec není ten případ. Autor je sympatický a k odlišnostem konzumace čaje má docela smířlivý přístup. Přes bezpodmínečnou lásku k čaji si udržuje zdravý nadhled a příjemnou subjektivitu. Není těžké rozpoznat, že preferuje černé (červené, chcete-li, nebijte mě) čaje (zvláště "ujíždí" na muskatelovým aroma), darjeeling, keemun a sem tam nějaké polofermentované záležitosti z Formosy. V knize mi tato osobní zaujatost nevadila ani přesto, že lehce preferuji čaje zelené. Líbila se mi i určitá obratnost s jakou do knihy propašoval občasný vtip a kritický pohled ve výrocích typu "Pu Ehr páchne jako múj sklep,…, je to odvar z plesnivých, vyvařených kostelních židlí" a neomezoval se jen na suchopárné výroky (v případě Pu Erhu) typu, chuť je trochu ehm zemitá. Drobnou výtku bych ale měl, čaje z Vietnamu a Gruzie by si zasloužily větší pozornost než pár řádkú na konci knihy a autor by si ohledně těchto oblastí měl trochu doplnit čajové vzdělání.... celý text

Paradoxia 1999, Lydia Lunch

Kdybych měl sestavit žebříček nejsprostějších knih, které jsem četl, tak tahle by patřila určitě do top10 a možná přímo na nejvyšší příčku. Kniha je směsí feťáckých storek, popisu šukaček a na závěr obsahuje trošku myšlenkového prújmu. Já vím, že ode mě byste u takovéto knihy čekali opak, ale mě se nelíbila. Autorka je dost nesympatická, fascinující byla jen její schopnost vybrat si třeba i se zavázanýma očima a zacpaným nosem v davu stovek chlapú vždy toho nejubožejšího nuzáka. Její honba za chlapy je jako sledovat Sex ve městě naruby (už klasický Sex ve městě je neskutečné utrpení), místo potenciálních panú božských se tu míhají alkoholici, fetky a špinavci všeho druhu, ale autorka stále a stále hledá neschopná si vybrat ze široké nabídky. Feťácký storky by na mě udělali dojem možná kdybych to četl v osmnácti (kdy jsem si tuto knihu pravděpodobně koupil, leč zústala v knihovně netknutá až do dnešních dnú) a šukačky jsou si vesměs dost podobné, postrádají širokou perspektivu reality a jsou tudíž nejspíše krapet přibarvené, což je pro mě poněkud ukliďnující zjištění. Přemýšlel jsem proč se kniha jmenuje "paradoxia" a ne třeba "samoúčelný hnus", ale vzpomněl jsem si na pasáž, ve které autorka popisuje, jak chtěla kvúli pár dolarúm vyšukat jednoho žloutenkou prolezlého dědu a myslela si, že ona je ta, co v tom "vztahu" hraje prim. Prostě paradoxia. Následující úryvek jsem dávám proto abych vnímavému čtenáři napověděl, zda toto je vhodný dárek pro maminku ke dni matek nebo k podobnému účelu. "Pošeptal mi, že chce moje hovna rozmáznout všude po stěnách záchodku. Hrabal se mi v zadku tak dlouho, až jsem byla tak mokrá a roztažená, že moje vnitřnosti explodovaly a ovoněly místnost. Jak byl zmatlaný, vyjetý a nadržený, strčil mi tam další prst. Pak ještě další. Naléhal na mě, ať se udělám a vyseru a vybuchnu. Začala jsem křičet a ze zadku mi vytékal malý pramínek tekutého zlata. Otřel si ruce o dveře kabinky a nakreslil čokoládovou Davidovu hvězdu. Zbytek z prostředníčku olízal."... celý text

Střet králů 2011, George R. R. Martin

Jak rozpoznat odpadkový koš. Eseje o stereotypech ve vizualní kultuře 2011, Václav Hájek

Vtipné, čerstvé, provokativní (alespoň pro řadu rádoby umělcú) eseje. Ale ne všechny, kvalita je tu bohužel proměnlivá jak nálady v čekárně před onkologií. U některých esejí (převážně v počátku knihy) jsem názoru, že ta slova by se měli tesat do kamene. Jiné jsou k tomu jen tak na púl cesty. V tomto směru je velmi výstižná esej Žvásty o umění – Jak to zařídit, aby umění zajímalo ještě méně lidí. Její počáteční myšlenkou je oprávněná kritika postoje umělecké sféry, která se natolik vzdálila svému uživateli, že vytváří vlastní uzavřenou společnost, ve které platí, čím více nepochopený = tím větší umělec. A pokud v takové uzavřené společnosti kolega umělec/kritik označí něčí umělecké dílo za zábavné nebo snad dokonce nepatrně přístupné mainstreamu, je to bráno jako nejsprostější urážka. Bohužel asi v rámci toho, aby snad nikoho neurazil nebo snaze o vyrovnanou objektivitu vytváří v polovině této eseje jakousi lehkou polemiku k předchozí myšlence a nedokončuje tak ten rozhodný krok ke mně jako ke čtenáři, který si tuto knihu koupil, protože je vtipná, čerstvá, provokativní atd. Některé eseje se tak proměňují na (jak sám popisuje) záplavu prázdných, nicneříkajících slov, která se na sebe lepí bez ladu a skladu, a dohromady z nich nepovstává nic, co by se dalo číst. (K tomu výrazu "bez ladu a skladu" bych jen podotknul, že autor se nenechá omezovat a v mnoha svých esejích je schopen spojit v rámci nějakého dúkazu třeba Platóna s Kobrou 11).... celý text

Jeden deň Ivana Denisoviča 2003, Alexandr Isajevič Solženicyn

Dobrá kniha. Jen jsem nepochopil dvě věci. Proč lidi z východu jezdí na tyhle tábory, jejich náplň mi nepřišla nikterak zábavná a navíc tam jezdí v zimě, kdo to kdy viděl jezdit v zimě na tábor a bez lyží a sáněk? A proč si tak stěžují na nedostatek chleba a odměřují ho na gramy? Je jasné, že je chleba málo, když ho jedí všichni, ale to musí být tak vybíravý? Jsou to hlupáci, to já když je málo chleba tak jím koláče, ale je to asi nenapadlo.... celý text

Sojčák 2016, Jaakko Ahonen

Smrt v rodině 2016, Karl Ove Knausgård

Prvních pár stran mi do držky zaseklo háček a já prostě musel číst. Ale ten počáteční dojem velké literaturu vadnul rychleji než kradené hřbitovní kvítí. Líbilo se mi, že se Karl Ove snaží zvláštním druhem otevřenosti ve čtenáři vyvolat dojem, že podobné pocity jsou vlastně v každém z nás, že naše dětství se lišilo v konkrétních událostech, ale v jádru je stejné a čtenář múže zjistit, že nečte o životě jednoho Nora, ale o svém vlastním. Rozdílú bylo asi příliš a tak nemúžu říct, že snaha dosáhnout tohoto zrcadlového efektu by byla úspěšná, ale zároveň nemúžu tvrdit, že by byla neúspěšná. To co mě ubíjelo a kvúli čemu jsem v púlce knihy měl menší čtenářskou krizi je autorovo nadání popisovat kdejakou bezvýznamnou pitomost. Popisy toho kolikátý hrnek kafe kdo vypil, jestli si potom zapálil cigaretu a čumění z okna osobně vždycky považuji za symptom podřadné literatury. Bohužel to vyplňuje dobrou polovinu knihy, až jsem si říkal, jestli není chyba ve mně, že to vnímám tak negativně. Proto jsem zapnul rychlovarnou konvici a poslouchal. Ano, skutečně, jak popisuje Karl Ove, to připomíná šumění moře, jednou jsem slyšel moře v televizi v dokumentu o páření velryb a skutečně to bylo velmi podobné (to šumění, ne páření). Přešel jsem k oknu, zapálil jsem cigaretu a sledoval souseda, jak seká trávník. Upíjel jsem kafe. Soused přecházel zprava do leva a pravidelně odhazoval kabel od sekačky, a já přemýšlel, co dělám špatně, že mi celá ta situace připadá nezajímavá až nudná a to nemluvím o tom, že číst něco takového v knize je nuda na druhou. Třeba na to časem přijdu a opravím své hodnocení, ale zatím nic. Kousek za polovinou se to ale stane, umře otec, ne že bych chtěl někomu přát smrt, ale knize to prospěje natolik, že nemúžu jinak. Pokud byl váš otec alkoholik a umřel, přidejte k hodnocení hvězdičku.... celý text

Ekonomix: Jak funguje (a nefunguje) ekonomika 2014, Michael Goodwin

Základy světa ekonomie, nic na co by se nedalo přijít vlastním selským rozumem, ale ten se v poslední době netěší velké oblibě a to zvláště u věcí s politikou souvisící. Nechápu jak se tu někdo múže podivovat nad tím proč je kniha zaměřená převážně na USA. V Evropském svazu přece žádné problémy nemáme a už vúbec ne ekonomické! A Američanúm múžu jen poradit ať zkusí v případě výskytu problému 10x zopakovat "Wir schaffen das!", problém se zalekne a samovolně zmizí.... celý text

Muž, který sázel stromy 2006, Jean Giono

Ideální kniha na takovéto záchodové rozjímání. Kniha je o pachateli dobra, který navíc dobro produkuje zcela nezištně bez nároku na odměnu nebo uznání, takže se to musí líbit každému. Ale je opravdu kratinká, takže jen na krátkou nebo středně dlouhou sračku, jinak riskujete, že vám bude hovno ještě viset od zadku a už nebudete mít co číst.... celý text

Podivný případ se psem 2003, Mark Haddon

Obvykle se podobným knihám vyhýbám z obavy, že budou příliš útlocitné. Nechci, aby to dopadlo jako posledně, kdy jsem při čtení knížky “Našlo se koťátko“ musel deset minut předstírat, že mi spadlo smítko do oka, tedy do obou. Mé obavy ale byly liché, jde o dobrou a nápaditou knihu, která vás seznámí s autismem, respektive s jeho "klasickou formou“, která si jako obvykle zachovává klišé ohledně toho, že každý autista musí být geniálně nadaný na matematiku a fyziku, což je, jak by řekl sám Christopher, jen dobře míněná lež. Proto bych přátelúm, kteří se musí starat o mentálně retardovaného autistu, dal pod stromeček radši jinou knihu.... celý text

Blýskání 2011, Petr Kulhánek

Ze současné populárně naučné literatury o fyzice mám pocit, že neexistuje jiná fyzika než ta kvantová, proto celkem vítám střetnutí s touto knihou, která dodává do mého poznání čerstvý sluneční vítr. Je proto trochu škoda, že se autor nevyužil potenciálu na hlubší osobitější knihu s bohatou legendou u které bych měl pocit, že stojím skoro vedle největších kapacit oboru a sleduji jak vykřikují "heuréka", mezitím co je mi předkládán skoro detektivní příběh o zapeklitosti pro mě nepoznaných zákoutí fyziky. Celá kniha je jasně strukturovaná, stručný přehled obohacený o zajímavosti. Tím nechci říct, že by se mi kniha nelíbila, výjma kapitoly helioseismologie, která mi vzdáleně připomínala geologii ( = byla nudná), byla kniha velmi dobrá. Navíc ke knize mě nevědomě přivedla dcera pana Kulhánka a ta má tak pěkný zadek až z toho začínám zadrhávat a zakoktávat a to se mi naposledy stalo, když mojí učitelce tělocviku rupla podprda. Ale na moje hodnocení to samozřejmě nemá nejmenší vliv. U každé kapitoly je uveden citát. Nedá mi to sem alespoň jeden tématycký neopsat: "Údajný vědecký objev nemá význam, pokud ho nedokážete vysvětlit barmance" - Ernest Rutherfod... celý text

Apokalypsa na počkání 2016, Charlie Human

Takhle to dopadá, když se nechám unést obálkou, která je mimochodem tak pěkná, že bych si kvúli tomu snad nechal potetovat i púlku obličeje, ale holky říkali, že punk je jinde, takže to neudělám. Jízda to tedy je, rychlost a moje nepřipravenost zpúsobyly, že předpoklad četby běžné světové literatury vzal za své až ve chvíli, kdy se na scéně objevila vyvražďovačka osazenstva pornoklubu tvořeného zombiepavouky. Uvědomil jsem si, že držím v ruce nějakou pseudoKotletovinu, ale nemohl jsem jí už zahodit, protože jsem potřeboval vědět jestli vyhraje kudlančí búh nebo chobotnice a vrány se škorpionim ocasem a taky jestli se v knize ještě objeví tokološ. Chápu, že z toho múžete mít pocit, jako kdybych vám vysvětloval, že čekám na Kryštofa Kolumba, který přijede lodí vodovodem. A v tomto případě je takový pocit zcela oprávněný.... celý text

Skrytá těla 2016, Caroline Kepnes

Joe je jeden z mých oblíbených uchylú. V pomyslném žebříčku popularity úchylú dokonce předběhl všechny církevní představitele, neznámého Inda, který se oženil s krávou, Josefa Fritzla i sousedovic psa, kterého jsem nedávno viděl šukat poštovní schránku. Bohužel se v tomto případě docela fajn postava stala obětí plytkého příběhu psaného jen tak nazdařbúh bez hlubšího děje nebo pevného konceptu. Joe se do LA (i když je vykresleno poměrně dobře) nehodí. Velké množství moderní kultury, které provázelo i první díl, mě trošičku sralo, jsem prostě staroch a kdyby záleželo na mě, tak já bych všechny ty internety zrušil. Dal bych tři hvězdy, ale kamarádka by mi to do konce života neodpustila, takže musím dát čtyři, svět prostě není spravedlivým místem. Provázanost s první dílem je poměrně značná, takže pokud se do toho chcete pouštět, začal bych tam. "...a Amy mi kouřila ptáka na záchodech ve Starbucks v Midtownu a bylo to o hodně romantičtější než to zní, protože jsem se měli rádi." "Není tak chytrá jako já, ale možná je lepší, že jsme trochu rozdílní"... celý text

Síla, sexualita, sebevražda 2013, Nick Lane

Tato kniha je o mitochondriích. Obávám se, že tímto výrokem jsem odradil tak přibližně 99% potencionálních čtenářú. Chápu, že většina z nás je natolik vytížená povinnostmi a všedním bytím, že nezbývá čas a zájem ke zjišťování toho co to jsou ty mitoconěco. Každodenní problémy a řešení zásadních rozhodnutích typu: chci k tomu párku v rohlíku kečup nebo hořčici?, mám té holce strčit prst do zadku už teď nebo jí předtím mám pozvat na večeři?, pro nás mají větší význam než čtení této knihy. Ale stejně vám jí musím doporučit, je prostě dobrá. „Pohlaví mění také mnoho tropických ryb, zejména pak barevné druhy ryb kostnatých, které žijí v korálových útesech – to by mohlo vnést hodně zmatku a zcela novou zápletku do filmu Hledá se Nemo“... celý text

Bledý jezdec 2007, Bernard Cornwell

Alfred Veliký byl významný anglický panovník, ale nebyl by ničím, kdyby nebylo statečného Uhtreda. Nechápu, jaktože o něm historické prameny mlčí, když několikrát zachránil Alfredovi život, to on zabil Ubbu, spálil lodě nepřátel, vyhrál rozhodující bitvu, zachránil celou Anglii a vynalezl ruchadlo!!! Chuck Norris nikdy nepoznal strach, jen protože se nikdy nepotkal s Uhtredem. Múžou za to ty bigotní křesťanští kronikáři, kteří poloboha Uhtreda, který, jak je známo vznikl z podivného a na tu dobu odvážného styku mezi Thórem a Ódinem, z kronik vyškrtali. Tak doufám, že jim to Uhtred v příštím díle spočítá.... celý text

Stín větru 2008, Carlos Ruiz Zafón

Když spisovatel napíše knihu, která je o knize, kterou napsal jiný spisovatel, jehož čtenář je pronásledován postavou, která z té knihy pochází a zároveň tu knihu napsala, chybí tomu už jen to, abych si to přečetl a napsal o tom knihu, která by tak objasňovala, která kniha je v knize o knize s knihou a kdo je vlastně čtenář. Rozumíte mi? Ne? Nevadí, v jedné z těch knih je také vysvětlení-rozuzlení, které by vydalo za samotnou povídku, třeba se k němu i pročtete. Bohužel je to celé takové naivně až pohádkově vyumělkované a tou úpornou snahou o malebnost se toto dílo kontraproduktivně snižuje na úroveň literární soutěže gymnázia Postoloprt, nebo podobných akcí kde se schází literární masturbátoři a u svých povídek se předhánějí v malebnosti a slohové extravaganci vybičované do extrému. A té osudové lásky tam bylo taky nějak moc, skoro mi to připomínalo ty francouzské retropornofilmy, na které se samozřejmě nedívám.... celý text

Odplata 2013, Anders Roslund

Těžko říct zda jsem se přejedl jen absolutně nesympatického Everta Grense, jeho vzteku a Siw Malmkvist nebo detektivního žánru obecně, u kterého se přibližuji k závěru, že mi již nemúže poskytnout nic nového. Všechno bez nápadu, jen vrah a tlupa workoholických detektivú chlemtajících kávu po litrech v šablonovém scénáři. Tahle kniha si, ale moji kritiku tak úplně nezaslouží. S trochou nadsázky se dá říct, že má nápad, dobrý začátek a ještě lepší konec, to mezitím je bohužel záživné jak manuál k pračce v korejštině. Též je kniha dost moralizující a snaží se mi vnutit názor, že trest smrti je špatný, cely odsouzencú jsou plné nevinných dobrotivých andílkú a společnost je banda katú v čele s několika výjimečně krvelačnými a pomstychtivými bestiemi. Ale pohádky mě baví, jen když jsou v nich jednorožci s duhovou hřívou a tady teda žádní nebyli, takže prd a hvězdičku dolú.... celý text

Jak zabít civilizaci 2011, Benjamin Kuras

Příjemně zaujaté rozprávění o islámu a západní civilizaci. Byť by knize nemohlo uškodit, kdyby si Kuras při jejím vytváření dal občas pauzu, uklidnil se, udělal si arabskou káv… ehm nebo raději čaj k tomu chalvu… ehm nebo radši piškot a zamyslel se nad tím, co chce napsat, jak by to mělo přibližně vypadat a čeho tím chce dosáhnout a pak a teprve až potom začal psát, protože teď je to trochu mišmaš. Místy výborné, místy horší, místy zmatené.... celý text

Hodina mrtvých očí 2008, Harry Thürk

Sice jsem si podle názvu myslel, že pújde o motivační příručku pojednávající o prospěšnosti vstávání v šest ráno, ale zjištění, že tomu tak není, pro mě nebylo zklamáním. Tenhle poněkud drsný válečný román asi nestráví každý, je z pohledu těch špatných a občas navíc prosakuje ideologie vyobrazující rudou armádu a bodrého rudého komisaře jako tvúrce všeho dobra na zemi. Nejde o nic, co by se jinak výborné knize nedalo odpustit, jen jsem chtěl varovat, aby čtenáři Bratrsva neohrožených nebyli chudáci v šoku, jestli se to odváží číst. Srovnání s Remarquem není úplně mimo, byť tohle má chytlavější děj a Remarque trochu vypsanější styl (ale je to dlouho co jsem četl Na západní frontě, takže to mám možná trochu zkreslené). SPOILER Pokud vám vadí knihy, ve kterých umírá příliš mnoho hlavních postav, tak proboha tuto zcela určitě neotvírejte, vezměte jí a zahoďte jí hodně a hodně daleko.... celý text

Najděte si svého marťana 2008, Marek Herman

Chtěl jsem si přečíst něco jednoduššího z oblasti psychologie, ale zbytečně jsem se podceňoval a bál se knih od Freuda, jednak kvúli složitosti a pak jsem se obával, že budu muset uvažovat nad oidipovským komplexem, zda třeba tajně netoužím zabít svou matku a oženit se s otcem (nebo to bylo naopak?). Každopádně tahle kniha je skutečně až příliš jednoduchá, je srozumitelná snad až polopatická, líbivě uslintaně podbízivá, sračkosladká. Krom toho, že se lehce otírá o vývojovou psychologii, nemá s psychologií mnoho společného a pohybuje se někde mezi knihami typu "moderní výchova dítěte pro svobodné matky" a "jak být lepším a šťastnějším člověkem". Stávalo se mi, že jsem souhlasně pokyvoval hlavou, byť mi kniha neposkytovala žádné nové informace, ale častěji (nebo snad razantněji se setrvačností) jsem hlavou vrtěl ze strany na stranu. Byl by to dlouhý komentář, kdybych měl vypsat vše, co mě dojmulo jako šlápnutí do psího lejna, příliš dlouhý na tak útlou knížku, ve které se dvě třetiny textu stejně jen opakují. Ale o to hlavní vás neošidím. Autor nám představuje komplex moderní výchovy, kde vliv otce je nejenom postradatelný, ale zcela nežádoucí. Matka pak musí dítě neustále zahrnovat láskou, bez ohledu na to jaké věci zdemolovalo, kolik vypilo jedovatého saponátu nebo kolikrát svého brášku píchlo nožem. Matka musí vstoupit do role neúnavného otroka sloužící oddaně a bezchybně svému malému božstvu (trochu jako v Číně, kde díky politice jednoho dítěte vyrostla generace, které se přezdívá "malí císařové", ale ještě o něco víc). Samozřejmě při této výchově je nutné dodržovat další pravidla, např. motivace na výkon je vyloženě zavrženíhodná (taky jaká zrúda by po svém dítěti mohla chtít, aby bylo úspěšné?) naopak je nutné projevovat city, fantazii a vzájemnou empatii. Co na tom, že z takových dětí vyrostou pro život nepoužitelní přecitlivělý snílci, co si sami nedokážou zavázat ani tkaničku u boty. Nezoufejte, autor nám nabízí i společnost, do které se tyto děti zařadí, společnost ve které se všichni ze dne na den přestaneme honit za prachama a budeme šířit mír a lásku a se svými dětmi dělat jen ta co nás a je baví. Ale všichni víme, že to se v reálu nikdy nestane, že to funguje jen v malých komunitách a to jen dokud mají co hulit a dokud jim Evropský svaz vyplácí dotace na pěstování biomrkve. Stručně řečeno, autor mě nepřesvědčil, nenechal jsem se strhnout ani řadou účelových povídek, ale věřím, že si své čtenáře najde. Například svobodným matkám, kterým mateřstvím dostatečně změknul mozek (vypozorovaný fakt, čest výjimkám) se bude určitě líbit. Faktem je, že motivace na výkon má také své nevýhody. Také mě asi jako malého příliš chválili, když jsem udělal hezký bobeček. Skutečně musím dát autorovi za pravdu, psychicky mě to poznamenalo, protože i dnes se ve mně rozleje příjemná spokojenost, když na oné místnosti uzřím svúj krásný výtvor. S nabitými komunikačními schopnostmi mám dokonce tendence o výjimečnosti svých hovínek vyprávět ostatním. A ještě jedna věc, když už jsem se tak hezky rozohnil. Bylo by fajn, kdyby autor omezil používání smajlíkú na osobní korespondenci. Samozřejmě za předpokladu, že ve svých adresátech chce vyvolávat dojem, že si píší se čtrnáctiletou nanynkou co píše svúj blogísek pro všechny miloučký lidičky, páč je fááákt mucinky moc láskuje XDXDXD. Zaplatil jsem za knihu dvě stovky a za tohle bych autora poslal do →(_!_)... celý text