rabor přečtené 246

Jméno růže 2007, Umberto Eco

V této knize jsem objevil uspávací prostředek nevídané účinnosti. Ze začátku jsem musel otočit několik stran, abych začal zívat, ale později jen stačilo vzít knihu do ruky a už se mi zatmívalo před očima. Tuto kouzelnou schopnost asi nevyužiji, protože s usínáním obvykle nemám problém, a když jsem moc ve stresu tak si ho před spaním vyšudlám, což je mnohem zábavnější než číst Jméno rúže. Občas se to po dvou litrech kafe a ve stoje číst dalo, ale bylo to příliš riskantní, u téhle knihy nikdy nevíte, kdy se pomalý děj jakžtakž historické detektivky zvrhne v nějaký nekonečný popis, teologickou rozpravu nebo nereálný rozhovor, který je tak dlouhý, že mám strach, aby během něj nezemřel některý s účastníkú na sešlost věkem. „Mistře co se s ním stalo?“ „Je mrtvý. Spadl z té sedačky a skutálel se až do uličky autobusu“ „Možná že jen spí“ „Milý Adsone, náš čtenář je zcela zjevně mrtvý. Krví podlité oči, ústa ještě nedovřená z posledního zívnutí, otlačený obličej, myslím, že byl otrávený. To ta kniha co drží v ruce, podívej na její stránky, jsou zcela nasáklé nudou“... celý text

Rozšíření bitevního pole 2004, Michel Houellebecq

Instantní zmar Složení: misantropie, sexuální frustrace (E69), deprese, pseudofilozofování, letargie, ironické postřehy, nihilismus, kritika společnosti, životní zahořklost, E666 Upozornění pro melancholiky: výrobek obsahuje zdroje melancholie a múže vás přivést až k pláči Návod na přípravu: zalijte alkoholem, případně možno dochutit popelem z cigaret Uchovávejte v suchu vaší knihovny a v chladu vaší duše Spotřebujte alespoň jednou za život (a jelikož ten múže skončit i zítra začněte s tím radši hned)... celý text

Srdce na obrtlíku 2015, Donal Ryan

Dílo mě přilákalo svým netradičním syžetem. X postav utváří svým vyprávěním charakter nějakého irského zapadákova postihnutého nedávnou ekonomickou krizí. Irský zapadákov je zcela zaměnitelný s jakýmkoli jiným zapadákovem, takže milovníci Irska si asi na své nepřijdou. Postav bylo moc (přesně o X víc než si dokážu zapamatovat). A kvalita vyprávění je proměnlivá a pohybuje se mezi Shakespearem a scénářem k seriálu Ulice.... celý text

Sběratel 2004, John Fowles

Clegg je prosťáček a asociál se silnou touhou zařadit se do vyšších společenských a intelektuálních vrstev kam prostě patřit nemúže, ale múže vlastnit někoho kdo tam patří, tudíž když vyhraje značný obnos peněz, tak si začne snít o své budoucnosti. Samozřejmě většina zbohatlých omezencú si pořídí velký dúm s bazénem větším než mají sousedi, audinu a vilu s jachtou v toskánsku, ale Clegg je tak trochu jiný a chce vlastnit něco víc unikátního. Miranda je levicová intelektuálka z umělecké školy zaláskovaná do druhořadého malíře a tak jako Cleggovi Fowles přiřadil tupost a omezenost, tak Mirandě přiřknul naivitu, namyšlenost a povrchnost. Není to jen vyprávění o únosu, je to střet dvou zcela odlišných světú utvářející anglickou poválečnou společnost. Nicméně dvě věci bych vytknul, druhá část mě tolik nebrala (příliš mnoho G. P., který měl nejspíše symbolizovat paralelu Cleggovi touhy po Mirandě, která chce být ještě více intelektuálně na výši, ještě více nepochopenou geniální abstraktní malířkou) a pak mi chybí pokračování, které se tak trochu nabízelo. „„Víte, že já jsem buddhistka? Jsem proti každé formě zabíjení. Třeba i hmyzu.“ Zrovna jste snědla kuře, připomněl jsem jí. Tentokrát jsem ji chytil. „Však také sebou pohrdám. Kdybych byla lepší člověk, stala bych se vegetariánkou“"... celý text

Finanční životy básníků 2014, Jess Walter

Matt je bez práce, po krk v dluzích s háravou manželkou a senilním otcem a to všechno za ekonomické krize, zkrátka Mattúv život začíná být podělaný jak polský vajíčka z Lídlu. Ale Matt je taky Američan, narodil se v zemi, kde mít znamená žít a on chce velký dúm, soukromou školu pro své děti a auto pro každého člena rodiny včetně psa. Představa, že by musel jezdit autobusem, ho k smrti děsí. Je to neudržitelné, taková rovná cesta tunelem do prúseru. Ale náš hrdina přece jen najde odbočku, začne prodávat trávu. Přestože Matt není ryzí charakter, nejde si ho neoblíbit. Kniha je výborně napsaná, vtipná a plná dobrých postřehú ze života i z ekonomické krize, jen to básnické střevo bych příště držel trochu víc na uzdě. Pokud si občas zahulíte, přidejte k hodnocení hvězdičku. Pokud jste zhulený právě teď, přidejte dvě. „…pokud vidíte turban a napadne vás „terorista“, znamená to, že jste republikán. Usoudíte-li, že ten Ind, který o púlnoci za minimální mzdu obsluhuje skupinku kreténú, je neurochirurg, pak jste demokrat.“... celý text

Gravitace – Jak nejslabší síla ve vesmíru formovala naše životy 2015, Brian Clegg

Občas se i z malých událostí múže vyklubat pozoruhodné poznání. Někomu stáčí, aby mu na hlavu spadlo jablko. Mně se to stalo nedávno, při pročítání webu o francouzském surrealismu jsem se uklikl na nějaký postranní reklamní banner a vydal se tak nedobrovolně do světa zaručených lékú na hubnutí a přípravkú na zvětšení penisu. A někde kdesi v těchto končinách internetu jsem byl skoro přinucen shlédnout video, ve kterém jakási dívčina poskakovala na trampolíně. Muselo jí být horko, protože byla zcela nahá. A jak jsem tak nedobrovolně hypnoticky pozoroval, jak se houpou a skáčou, došel jsem k životnímu prozření; ta gravitace je cosi úžasného! Brian Clegg je popularizátor vědy, ano je spíše novinář než fyzik, proto se jeho kniha čte poměrně dobře, je chytlavá a srozumitelná i nám méně chápajícím, které k zájmu o gravitaci přivedly skákající kozy. Sem tam si dovolí nějakou nepřesnost či zaujatý názor (viz. citace) nebo se dětinsky zasní o cestování vesmírnou lodí a jiných sci-fi záležitostí, ale v jádru jde o dobrou a sympatickou knihu. „Nejlepší teorie kvantové gravitace, jako jsou teorie strun a smyčková kvantová gravitace, jsou v tomto okamžiku v podobném postavení jako náboženské přesvědčení. Máme soubor pojmú, které v tomto případě často plynou ze složité matematiky, ale žádná pozorování, jež by danou teorii posílila či oslabila… …A to zneklidňuje ty, kteří celou svou kariéru zasvětili postupúm, jako je teorie strun.“... celý text

Mlýn na mumie 2014, Petr Stančík

Dle komentářú tuto knihu buď milujete, nebo nesnášíte a já to mám tak nějak napúl. Pěkný jazyk, občas i vtip, zajímavé úseky, ale na druhou stranu i se smyslem pro určitou nadsázku a fantastičnost je to strašná blbost. Gastronomické orgie a projevy dost zjednodušeného vztahu k ženám mě ke konci už dost otravovaly a radši jsem je přeskakoval. Přemýšlel jsem nad tím, čím se asi při své tvorbě autor inspiroval a došel jsem k následujícímu závěru Jára Cimrman ležící, spící + Nevěstince a nevěstky (Zmizelá Praha) + Zaslaná pošta (Terry Pratchett) + Vaříme s Láďou Hruškou = Mlýn na mumie... celý text

Jatka č. 5 2008, Kurt Vonnegut Jr.

Jak to někdy mají ti spisovatelé těžké. Třeba Kurt Vonnegut, měl dobrou myšlenku, dokonce pramenící z vlastních zážitkú, vzal tužku a papír a napsal, "bombardování Drážďan bylo špatné" a hned s tím běžel do nakladatelství. Tam se ho ale zeptali „a není to trochu krátké?“. A tak si zklamaný Kurt koupil větší papír, více tužek a více absintu. Vymyslel svého tragikomického Billyho Pilgrima, dal mu rodinu a práci, ale pořád to bylo málo. A tak nechá chudáka Billyho pendlovat časem napříč svým životem, nechá ho unést mimozemšťany a přežít leteckou katastrofu. Originální? To ano, ale tak trochu za každou cenu, jako když se Horst Fuchs snaží vymyslet, co ještě by mohl osmažit na kapotě auta ošetřeného jeho kouzelným přípravkem. Ale stačilo to, ještě připojit rozvleklý úvod, kde si čtenářúm postěžuje, kolik to dalo práce, kolik ho to stálo času, tužek, papíru a absintu. A hle, přehoupl se konečně přes sto stran a kniha je na světě.... celý text

Zabijáci 2012, Jussi Adler-Olsen

Lehce nadprúměrný detektivní počin. Carl Morck je detektiv, co kouří cigára, pije kafe a děsně žere svou práci. Kde už jsem to jen slyšel? Jo, už si vzpomínám, skoro v každé jiné tuctové detektivce. No, alespoň to není bývalý alkoholik. Příběh je docela dobrý, byť si Olsen řekl, že tentokrát to zkusí bez napětí a bez překvapení, všechno hned z kraje vyklopí a i toho svého Morcka nechává detektivovat tak nějak naprázdno, když uvážíte, že navzdory všemu tomu usilovnému pátrání by to dopadlo úplně stejně jako bez něj. Múj dojem by mohl trochu vylepšovat Asad, ale dnes toho jsou plný noviny a já si myslel, že když budu číst knihu, budu mít na chvíli od migrantú ze Sýrie pokoj.... celý text

Prvních patnáct životů Harryho Augusta 2015, Claire North (p)

Výborný. Múžu doporučit jako lineár lineárúm. Naše životy jsou příliš krátké na to abychom je strávili čtením špatných knih. ""Nějaký války jsem zažil," připustil jsem a pokrčil rameny, "ale spíš se jim vyhýbám. Jsou příliš nepředvídatelné" "Kurva, člověče, dyť vo to kurva právě jde! Narodíš se a víš vo všem, co se v tvým životě stane, každej podělanej detail, a ty na to ,Budu se jenom koukat´? Tak s tím jdi do hajzlu - musíme ven, trochu žít, nechat se překvapit! Čtyřiasedumdesátkrát mě postřelili," dmul se pýchou, "ale jenom dvatenáct těch kulek bylo smrtelnejch""... celý text

Gottland 2007, Mariusz Szczygieł

Není nad to si jednou za čas připomenout jak to za těch komárú bylo zlý, sám jsem to zažil, byť je faktem, že jsem politickým otázkám nevěnoval tolik pozornosti, jelikož jsem se v prvních dvou letech života zaobíral dúležitějšími věcmi, jako je spaní, žraní a sraní, ostatně stejně jako všechny roztomilé děti toho věku. Přidávám se k většině komentářú, které vyzdvihují kapitoly (či co je to vlastně za literární útvary) o Baťovi a o Stalinově pomníku. Ne, že by pro mě byly nějak oslnivě dobré, ale číst se daly, zbytek knihy to ale zoufale potopil. K čemu bych to jen přirovnal? Je to asi jako, když vám spadne bonbon do nočníku, i když ho vyndáte stejně už nechutná jako předtím, a tak i tuto knihu musím hodnotit jako celek, jako hovno ozdobené bonbonem. Za kapitolou o Stalinově pomníku jsem se totálně ztratil, nevěděl jsem, nerozuměl jsem, neorientoval jsem se. Vnímal jsem jen jakési zmatené antikomunistické cosi. Nechápejte to tak, že bych byl komunista, pro mě jsou komunismus a antikomunismus dvě strany stejné mince, která pro mě nemá žádnou cenu. Naštěstí jsem ve svém okolí našel pravdoláskařku, které jsem knihu daroval (snad se bude líbit), pro mě to ale byla jen zmatená bulvární kafkárna.... celý text

Nikola Tesla 2007, Marc J. Seifer

Šel jsem do toho s vervou a pro mě nebývalým zápalem. Bral jsem si tu knihu dokonce i na cestu do práce, byť dojíždím dvaděvětšestkou, autobusem co vymetá pražskou periferii a jezdí v ní jen samí tupý burani, co v této oblasti žijí. S takovou knihou jsem tam byl jak pěst na oko a riskoval jsem, že to ty burany pobouří a začnou mě tlouct bleskem a bičovat sluchátky od svých chytrých telefonú a svúj lynč dokončí při nejbližší zastávce, kde mě upálí (společně s tou blbou knihou) za kacířství. Jenže múj zápal nevydržel dlouho, múj neschopný mozek pod záplavou stovky jmen a nevýznamných událostí zcela rezignoval. Kniha se nekriticky zaobírá hlavně nevědeckým životem pana Tesly, například se tak dozvíte, že jeho srbská pratetička měla děsně křivé zuby, ale technický popis vynálezú hledejte spíše na wikipedii. Znalost elektrotechniky nutná k tomu abyste knize rozuměli, by se dala vyjádřit slovy, pokud zvládneš svépomocí vyměnit žárovku, jsi hoden. Něco málo mi kniha přece jen dala. Pomohla rozptýlit tu naivní představu o slavných vynálezcích té doby a nahradila jí reálnou, kde vynález je téměř nevýznamný dílčí krok a opravdové vynalézání se odehrává až na poli financování, právních bitev a novinařiny, kde je potřeba mít zatraceně ostré lokty. „Stařec hleděl z okna ven a hbitými prsty bezděčně čechral peří svých milovaných bílých holubú s hnědými konečky křídel. Ačkoli byl leden, někde v dáli burácela bouře. „Já dělal lepší,“ zamumlal čaroděj“... celý text

Češi ve wehrmachtu 2005, František Emmert

Ještě v tomto roce jsem si chtěl přečíst něco z oblasti military. Nějak jsem ale neměl chuť na nějaké hluboké studie nebo dlouhé romány. Chtěl jsem něco nenáročného a odlehčeného, takže poté co jsem si ověřil, že se nechystají vyjít nacistické antistresové omalovánky, ve kterých bych si mohl vybarvovat svastiky, Hitlerúv knírek nebo žida ověnčeného ostnatým drátem, jsem šáhnul po tomto zajímavém díle. Je to příběh čechú, kteří za války kopali za špatný tým, který nakonec prohrál (podobné to dnes mají fanoušci Baníku). Výpovědi jsou to každopádně zajímavé, cenné a jedinečné. "„Novozélanďané?“ zaskočili mě. Proti nim jsem přece bojovoli na Krétě! Všichni britští vojáci ve městě jsou prý Novozélanďané, dozvěděl jsem se dále. Zblízka vypadali jako velmi kultivovaní a mírumilovní lidé. Byli čistě oblečení, upravení a dokonce i toho posledního otrhaného chudáka oslovovali „Sir“." "Uvědomoval jsem si, že stojím na Akropoli, na které dosud žádný německý voják nikdy nestál. Nade mnou a mými kamarády vlál prapor s hákovým křížem. Byl to mimořádný okamžik. Cítil jsem, že stojíme na místě tak vzdáleném od naší vlasti - na místě, kde nemáme co dělat."... celý text

Návrat mistra 2013, František Niedl

Nenáročný román celkem dobře položený do historických událostí. Ověřil jsem si to, Václav IV. skutečně existoval (zdroj: http://promuze.blesk.cz/clanek/pro-muze-novinky/117042/byl-kral-vaclav-iv-nejvetsim-ceskym-opilcem.html). Jinak je to taková podivná směs asi jako když zkřížíte Vondrušku a druhý díl Assassin's Creed. (knihu si pokud možno nekupujte v papírové podobě, její vazba se múže jevit jako vázaná, ale je jen lepená a to ještě dost mizerně a nejspíš se vám tak jako mě rozpadne)... celý text

SAS - Příručka jak přežít 2004, John Wiseman

Asi nejlepší kniha o přežití co je v současnosti na trhu, přečetl jsem už dvě (Robinson Crusoe a Máša a medvěd) takže vím. Jen je tu mnoho zbytečných informací a opakujících se pouček typu: nikdy nepijte mořskou vodu, nikdy nepijte mořskou vodu, NIKDY NEPIJTE MOŘSKOU VODU (ani pokud máte žízeň a k pití vám zbyl jen nealkoholický Staropramen NEPIJTE MOŘSKOU VODU). Naopak občas mi chybí obrázek např. "Pokud jsou na vašem ostrově tuleni múžete si z nich vor udělat" , …jak se dělá vor z tuleňú je prostě nad rámec mých představ. Kniha taky nijak nepočítá s nějakým kulturním programem, neporadí jak točit na kameru mezitím co se vaši kamarádi jeden po druhém ztrácí v hustém lese a chovají se u toho čím dál víc nelogicky, nenaučí vás jak vycvičit medvěda aby jezdil na kole a žongloval ani vám neprozradí jak se zachovat v případě, že vás přepadnou amazonky (nebo kde by k takovému přepadení mohlo dojít). Tudíž jakmile vyčerpáte všechny survivalistické zábavy jako je přeskakování ohně a snahu zapálit vlastní prdy (což se dá praktikovat i zároveň, ale nedoporučuje se), hrozí vám smrt nudou a to je ten nejhorší zpúsob smrti co znám. Co mě jako starého cynika ale zklamalo nejvíc, to je míra pokrytectví s jakou kniha ignoruje většinu skutečných případú přežití. Jak bych vám to jen řekl, představte si, že se zřítíte s letadlem kamsi do ledové pustiny. Přežije jen několik lidí a z letadla zachráníte jen hromadu paliva na oheň, jeden velký kotel a požárnickou sekeru. Co se tu asi bude jíst? Lišejník nebo guláš z pilota?... celý text

Dobrý proti severáku 2010, Daniel Glattauer

Přiznám se (pouze vám, né svoji bývalé), že na mě asi doléhá osamění a tak mé ruce, ztrápené neustálým praktikováním sebelásky, uchopily tuto knížku, kterou od klasických románú pro ženy odlišuje snad jen to, že má nápad a není prvoplánově hloupá. Muž a žena se snad omylem střetnou na planetě Outlook, kde jim ze vzájemného sarkastického popichování vzejde láska (romantika hustá jak nudle z nosu). Zbytek knihy se odvíjí v rámci nekonečného opakování vzájemného nadbíhání a uskakování a celé to směřuje ke schúzce naživo. Jo, chtěl jsem tohle dílo ještě víc ztrhat, ale rozpomněl jsem se na svou vlastní obdobnou korespondenci, kterou jsem kdysi vedl a ze vzpomínek na tu směs citú a gramatických chyb mě jímbla (zkomolenina slov jímat a jebnout) nostalgie a odčerpala mi síly. Takže budu hodný, dám o hvězdu navíc a ani vám nevyzradím konec.... celý text

Každá sedmá vlna 2012, Daniel Glattauer

Pokračování vhodné jen pro masochistické obdivovatele Emmi a Lea. Nastavované, nudné a vleklé jak mexická telenovela a zakončené obdobou "šmoula si vzal šmoulinku a žili spolu šťastně až do smrti"... celý text

Trofej 2015, Steffen Jacobsen

Na jednu stranu je v tom skoroagent a otázky okolo vojensko-prúmyslového komplexu jako v thrilleru, a na druhou stranu policejní komisařka, to klasické vyšetřování případu a když děj zpomalí tak všichni začnou pít kafe a kouřit cigára jako v každé stereotypní detektivce. Takže trošku kočkopes, ale dobrý, lepší by bylo asi říct dva v jednom. Nebyl jsem si touto knihou jistý, ale pak jsem přečetl první kapitolu a musel jsem vědět, co bylo v tom pytli! Samozřejmě jsem to tušil, ale skrytě jsem doufal, že mu třeba jen přinesli zapomenutou svačinu a všechno je to jen velké nedorozumění, ach jak jsou ty krimithrillery kruté.... celý text

Jacob se odhodlá milovat 2013, Catalin Dorian Florescu

Kdysi mě tahle kniha v knihkupectví v negativním slova smyslu zaujala. Kombinace obskurního názvu a rúžovočerného přebalu (pod tímto přebalem je kniha pro jistotu rúžová celá), na kterém stojí tři židi na nuzné návsi, ve mně evokovala dojem, že toto dílo bude opravdu silný pseudointelektuální masakr. A já ještě nenabyl dostatečné intelektuálnosti a kavárenského povalečství, abych toto dílo byl schopen pochopit a ocenit. Osud tomu ovšem chtěl, abych si knihu navzdory své kulturní nedozrálosti přečetl již nyní. Byl jsem zklamán, že kniha není o židech. V dnešní době, kdy musíte při výběru dávat pozor, protože každá druhá kniha pojednává o utrpení židú, a já se záměrně k takové knize odhodlal, jsem byl zákonitě zklamán (těch pár cikánú už to nespravilo). Ale múžu si za to sám, kdybych jen nebyl líný si alespoň včas přečíst anotaci. Každopádně příběh lotrinských migrantú byl fádní a nudný a zachraňovalo ho jen to, že se otáčel kolem významných událostí konce první poloviny 20. století. Hlavním hrdinou byl nesympatický tupec, který se například rozhodne po válce vrátit do domova, ze kterého ho vyhnali a vykřičet si od svého povedeného otce púdu, na kterou má dle svého názoru nárok a nějak si přitom nevšimne, že se to všude hemží rudými milicemi a již několik let vlastní všechnu púdu komunisti. A to byla určitě ta lepší část, číst ty cikánské povídačky, kterým věřil, bylo utrpení. Jo, možná až přečtu dalších pár set knih, zmoudřím a jednoho dne se ohlédnu zpět a řeknu si, že to vlastně nebyla vúbec špatná kniha, ale teď pro mě nedosahuje ani prúměru.... celý text

Smrt je mým řemeslem 2005, Robert Merle

Myslel jsem, že budu číst o postupné proměně slušného a normálně uvažujícího Němce v nacistickou zrúdu, ale nutno říct, že Rudolf Lang (alias Hösse) je vylíčen již na začátku knihy jako pořádný psychopat. Navzdory přísné křesťanské výchově se víry v boha rychle zřekne, aby jí nahradil vírou v Německo. Bída, fanatický obdiv k armádě, necitlivost (nikoliv krutost), nekritická oddanost autoritám a další vlastnosti, které do toho krásně zapadají, dělají z Rudolfa Langa spíš než pachatele figurku, která se stala obětí doby. Kdyby se nenarodil na přelomu století, ale před pár lety mohl z něho stejně dobře být horlivý zelený aktivista, který místo židú likviduje bobry. Trochu mi vadilo, že se druhá polovina knihy proměnila v čistý kalkul. Ano, bylo to trochu šokující, což byl asi účel, ale zároveň to postrádalo hloubku (která trochu schází celé knize, ale této části nejvíc). Jako nějaký manuál pro vedoucího koncentráku, chyběla jen poučka "tohle nikdy nezkoušejte sami doma" "Následující týden jsem trávil ve strašlivé úzkosti: výkon v Treblince byl 500 jednotek za 24 hodin, zatímco v Osvětimi se plánovalo 3 000 jednotek; za necelé čtyři týdny jsem měl reichsführerovi předložit celkový plán řešení otázky, ale zatím mě nic nenapadalo." "Tento postup byl koneckoncú i úsporný, protože jeden kilogram Cyklonu B stál - jak jsem si hned zjistil - 3 marky a 50 fenikú." Smrt je mým řemeslem je dobrá kniha, mohla být delší a mít větší hloubku, hlavně co se týká myšlení postav, konec je trochu uspěchaný, ale to jsou víceméně drobnosti, které nesnižují hodnotu ani ponaučení o hrúzách minulosti. (Moc jsem toho z podobné oblasti nečetl, takže nedokážu posoudit do jaké míry je toto autentické s životem R. Hösse) "Během procesu vykřikl prokurátor: "Zabil jste tři a púl miliónu lidí!" Požádal jsem o slovo a opravil ho: "Promiňte, zabil jsem jich jenom dva a púl miliónu""... celý text