1. Domů
2. Autoři
3. František Niedl
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 41
• Bazar 60
• Životopis
• Citáty 19
• Diskuze 45

Připravovaná kniha Františka Niedla

Bastard – lučištník

Tažení Václava IV. a snaha skoncovat s lupiči z řad zemanů, ale i vyšší šlechty dopadne i na pány z Homberka, kterým tak začínají zlé časy. Na podzim roku 1405 ... detail knihy

Populární knihy

/ všech 41 knih

Nové komentáře u knih Františka Niedla

Baron Trenck: Smlouva se smrtihlavem

„Třetí díl o něco lepší než předchozí, i když dobrých sto stran se v románu zase skoro neustále válčí a bitva střídá bitvu. Pasáž o dobývání Kolína na pruských nepřátelích je celkem dobrá, ale náhle končí Trenckovým výrazným zraněním. Přes velké bolesti a peripetie vojevůdce přežije, aniž by mu byla amputována noha. Zase dojde na verbování nových pandurů ve Slavonii, k dalšímu setkání s Jovankou a ve Vídni s Eleonorou von Branallde. Po návratu na bojiště následuje porážka u Žďáru (ne u toho nad Sázavou) a poté rychlý pád Trencka, jemuž hrozí dokonce trest smrti. Po několika soudních řízeních končí ve věznici na Špilberku, kde umírá. Román přirozeně ze značné části kopíruje baronův skutečný život. Za přečtení rozhodně stojí Niedlův doslov, kde popisuje, jak se dostal k napsání trilogie o Trenckovi, byť hlavní hrdinové jeho jiných historických knih jsou smyšlení, kladní a přežijí. Autor také přiznává, že osobně nemá příliš v lásce období habsburské monarchie od roku 1620 do zániku v roce 1918, poněvadž Češi v ní byli v podřízeném postavení. Souhlasím s ním i v tom, že nebýt barona Franze von der Trencka, mohla Marie Terezie přijít nejen o Slezsko, ale také o Čechy a Moravu. Těžko by pak někdy vzniklo samostatné Československo, respektive Česká republika.“... celý text
— Kakho-Oto

---

Skleněný vrch

„Na styl psaní tohoto autora si stále zvykám, že kniha byla vydána v roce 1989 je na ní znát. Prostředí i děj je pro mě už poměrně vzdálená minulost a bohužel také je cítit , že autor píše tímto stylem. Jedná se o psychologický román, ale dobové reálie i literární styl podle mě už není to co čteme v současnosti příliš čítankové , slohové psaní, které se celkem dobře čte, ale už to dnes není ono. Jak někdo napsal o budovatelské nadšení tu taky není nouze. Pro současné aktivní čtenáře je tento styl již překonaný , jde se dál píše se jinak. A klasika s toho také nebude. Autor se snaží vyhnout tomu , aby byl okatě poplatný době , ale ta doba je samozřejmě z knihy cítit. Jinak příběh je zajímavý , Petr Machar se potýká s těžkým zraněním , které jej upoutá nejdříve na lůžko později na invalidní vozík, ale on se nevzdává. Popis dlouhodobého pobytu v nemocnici a péče jaká byla, a která je také dnes již naprosto jiná, mě hodně bavil a vyvolal ve mě vzpomínky. To jak se dál protloukal životem je zajímavé čtení. Konec snad čtenáře uspokojí, ale možná jak koho.“... celý text
— Danago

---

Čekání na nekonečno

„Román Čekání na nekonečno přináší niterný portrét muže, který teprve tváří v tvář možné smrti začíná skutečně žít. Hlavní hrdina, architekt Tomáš Merc, je člověk plný emocí, které si však nedokáže připustit. Jeho život působí navenek úspěšně – profesně obstál, ženy si získává s lehkostí – uvnitř je však chladný, odtažitý a neschopný hlubšího vztahu. Má kolem sebe spíše známé než přátele, obdiv i odpor, ale skutečnou blízkost nikoli. Zlom přichází v podobě vážné diagnózy. Nemoc, která často končí smrtí, funguje jako nekompromisní zrcadlo. Najednou se zastavuje čas a Tomáš je nucen bilancovat. Autor citlivě a bez patosu zachycuje proces, kdy si hrdina postupně uvědomuje prázdnotu svého dosavadního života. Přehodnocuje vztahy, vrací se do minulosti a snaží se poprvé podívat na lidi kolem sebe s opravdovým zájmem a empatií. Silnou stránkou knihy je zasazení osobního příběhu do širšího historického kontextu. Politická situace nás vede přes rok 1968 až po období normalizace je vykreslena plasticky a přirozeně, jako součást vzpomínek, nikoli jako suchý výklad dějin. Velký prostor je věnován vojenské službě v srpnu 1968 a bezprostředně po okupaci. Atmosféra nejistoty, strachu i morálních kompromisů je podána nenásilně, ale působivě. Motiv „převlékání kabátů“ – tedy přizpůsobování se režimu – kontrastuje s pozdějším náhlým příchodem svobody, která přináší nejen naději, ale i otázku osobní odpovědnosti. Kniha připomíná, že na tuto dobu bychom neměli zapomínat. Historie zde není kulisou, ale spoluutváří charakter hlavního hrdiny i jeho postoje. Čtenář tak sleduje nejen individuální rekapitulaci života, ale i obraz generace formované složitým obdobím československých dějin. Čekání na nekonečno je klidně plynoucí, přemýšlivý román o smyslu života, o promarněných příležitostech i o šanci na vnitřní proměnu. Není to dramatický příběh plný zvratů, ale spíše tichá a upřímná zpověď člověka, který si až na prahu konce uvědomuje hodnotu času a vztahů. Právě v této civilnosti a nenápadnosti tkví jeho síla.“... celý text
— Danago

---

---

Čekání na nekonečno

„Rekapitulace života člověka, který se doví vážnou diagnózu. Mne zaujala výborně popsaná politická situace od války přes rok 1968 a dále normalizaci. Opakované převlékání kabátů a pak najednou svoboda. Velká část je věnována vojně v srpnu 1968 a následně, ti co to zažili v tom určitě najdou i své příběhy. Neměli bychom na tu dobu zapomínat, tady je podaná nenásilně v toku vzpomínek. Doporučuji i mladým čtenářům.“... celý text
— Péťa1950

---

Štvanice

„Jo - jo - bondovka....“
— jitkafypi