František Niedl citáty

česká, 1949

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (11)

„Ani morfium, nebo co jste mi to dávali, mi neposkytlo takové chvíle úlevy a blaženosti, jako dokáže jediný váš úsměv. – Vy jste ale hrozný člověk. Jsem vdaná. (Poslední batalion)“

„Co jste v civilu? – Vystudoval jsem práva, ale než se ujmu advokátní praxe, chtěl jsem… - Nezvolil jste dobře. U soudní stolice se vám takové manipulace určitě hodí, ale ne tady. Sem to netahejte, mohl byste přijít k úrazu. – Například? – Třeba by Vám dal někdo přes hubu. (Poslední batalion)“

„Co Vám napsali? – Že zemřel hrdinskou smrtí. – Ano, jak jinak. Jen nevím, jak určují, která je hrdinská a která ne. Protože každá smrt je především hloupá. (Poslední batalion)“

„Já jsem poručík Trégl. – Poručík Koutecký. – A nechrápu. – To je dobře. (Poslední batalion)“

„Jenom hovado mohlo na něco takového přijít! – To vzešlo z rozhodnutí vrchního armádního velení. – A co má být? Hovada se najdou všude. (Poslední batalion)“

„Jste tu už dlouho? – Dost dlouho na to, abych poznal, že sem nepatřím. – To myslíte jen jako vy, nebo i ostatní? – Všichni, i ti na druhé straně. (Poslední batalion)“

„Kubovče, můžete mi říct, proč je statek v takových sračkách? – Co jako? – Co jako?! Jako ve sračkách. Slyšel jste dobře. Je to jenom proto, že jste tak neschopný? Ne, to nemůže být jediný důvod. Vy budete nejspíš ještě pěkný zloděj. (Poslední batalion)“

„Myslel jsem, že budu mít uvařeno, a ty tu zatím poleháváš, navíc s úplně cizím člověkem. (Poslední batalion)“

„S těmi Rusy si nedělejte starosti. Pokud by se sem dostali, to oni už si vezmou, co budou potřebovat. Ani vás nebudou obtěžovat s tím, že by se ptali na to, co si můžou a nemůžou vzít. (Poslední batalion)“

„Víte, pane majore, mně je to jedno, kulka si nevybírá, jestli urazí palici poručíkovi, nebo vojákovi. Dokonce ten voják je na tom lépe, protože šarže bývají vyhledávaným terčem snajprů…Máte ještě něco, pane majore, čím byste mě chtěl postrašit? Už asi ne. Zato vy asi musíte prožívat hrozné chvíle strachu, jestli vám tohle teplé místečko vydrží až do konce války. (Poslední batalion)“

„Vzdejte to, majore. Je konec. – A když to neudělám? – Tak vám prostřelím hlavu a vaši muži se pak stejně vzdají. Bojovali jste dobře a svoji čet neztratíte…Dělejte. Nebudu čekat, až mě některý z vašich nervózních vojáků zastřelí. – Jste aspoň důstojník? Nerad bych se vzdával nějakému frajtrovi. – Nadporučík Viktor Koutetzky von Lichwitz. – No, to by snad mohlo stačit. (Poslední batalion)“