Pneumatika
přečtené 171
Bůh je mrtev, nic není dovoleno
2023,
Tereza Matějčková
Povedená kniha. Mnoho jsem znal již od ostatních filozofů, jejichž četba mi dala opravdu zabrat. Jako kniha popularizující určité myšlenky je to výborné. Skvělý dodatek jsou i samotné rozhovory.... celý text
Umina verze
2016,
Emil Hakl (p)
To je takový Haklovský standard, rozhodně to není jeho nejlepší dílo, ale ani nejhorší, spíš takový slabší průměr. Ty změny ve formě vypravěče z ich formy na du formu jsou zbytečné, když se neustále jedná o hledisko protagonisty. Prostřední kapitola - Umina verze - hodně slabá. Hakl dokázal, že neumí napsat ženskou postavu. Za pokus to ale stálo. Námět neoriginální.... celý text
Peníze od Hitlera
2006,
Radka Denemarková
Ne, ne a ještě jednou ne. Tahle kniha rozhodně neměla být oceněná Magnesií.
Ekstase
2023,
Jakub Šponer
Zručně napsáno. Člověk, který zažívá hlubokou depresi a kterému chybí jakýkoliv smysl života, hledá smysl života v tom posledním, co zbývá - ve vztazích. Jenže čím dále se člověk v knize dostává, tím více si uvědomuje, jak velkým zajatcem vlastního ega se člověk stává. Vztahy chápe jako útěk před realitou, anebo jako pouhý konzum, kterým se onu prázdnotu snaží zaplnit: "Připadám si odpojená od celého světa, a když už k sobě někoho pustím, nedokážu mu věnovat tolik pozornosti, kolik bych chtěla. A pak se snažím hledat neustále nové a nové příležitosti a okamžiky k tomu, abych svou samotu zaplnila, a nedokážu se už soustředit." Téma samoty a osamění se prolíná celým textem. Sen a realita stojí na identické rovině fikční skutečnosti, sen a realita tedy splývají, sen je realitou a realita je snem. Obě pozice jsou stejně zbytečné a absurdní. Protagonista a zároveň vypravěč - Genettovsky řečeno homodiegetický vypravěč - trpí pocity méněcennosti, zbytečnosti aj., které ještě více podtrhují příznačné motivy a próza tak vykazuje až lyrický ráz. Jediný smysl života protagonista spatřuje ve vztahu, v lásce k ideální, vykonstruované ženě. Jeho vztah k ní ho definuje, zároveň tak utíká i před realitou, před hlavním městem, do něhož se stejně na závěr vrací. Za pozornost taktéž stojí přeměněné genderové role, kdy vypravěč je často pouhým spolujezdcem, který nemá na svůj vlastní osud žádný vliv, dokonce i jeho myšlenky se v jeho hlavě objevují samovolně a jak rychle se objevují, tak rychle i mizí, podobně jako auta na dálnici. Je spíše pasivní, nechává se vodit jako psa. Ostatně vypravěč všemi vlastnostmi psa disponuje. Nejvíc mě pobavila pasáž v závěru knihy: "Dotýkají se mě něžně, stejně jako celé město. Větřím v nich tvou stopu, některé stonky jsou polámané a někde asfalt pyšně vystavuje podrážky tvých tenisek." Dívka od něj neustále utíká a on ji neustále hledá. Tento motiv se objevuje v průběhu celé knihy. Jako velmi nefunkční ovšem shledávám epizodu s rodičema. Jako by zde Šponer jen létal po povrchu, motiv nijak hlouběji nerozebíral ani neanalyzoval, prostě tu je jakési trauma, o kterém více nevíme. Víme jen, že jeho rodina byla zřejmě dysfunkční, dysharmonická a naposledy se cítil dobře na pláži s rodičema, ale že domů dorazili jakoby bez něj, a tak od té doby bloudí životem. Jeho rodina je tak zřejmě kořenem jeho života. Nedokážu posoudit, zda nedořečenost rodinné minulosti byla záměrem, shledávám ovšem celou tuto pasáž jako nefunkční.... celý text
Kapitalistický realismus
2010,
Mark Fisher
Velmi pronikavé myšlenky. Určitě stojí za přečtení. Nabídlo mi to zcela odlišný pohled na svět.
Jsem jejich bůh
2022,
Josef Pánek
odpad!
Kdyby skončil u předešlé knihy a nic jiného už nenapsal, udělal by lépe. 1) nefunkční prvky 2) samoúčelnosti 3) bez estetické výpovědi Takhle teda opravdu ne.