paulinschildie
přečtené 93
Leonora a Klementina
2008,
Donatien Alphonse François de Sade
Leonora a Klementina je zatím jediná věc od Markýze de Sadea, která mě opravdu zaujala. Vnímám ho zde skutečně jako filosofa, a ne jako autora prasečinek. Jeho filosofie se mi sice děsně protiví, protože Sade zastává názor, že konání zla je v podstatě v pořádku, neboť zlo vychází ze zákonů přírody, zatímco ctnost je věc naprosto nepřirozená, ale přesto mě to vedlo k zamyšlení. Svůj postoj Sade ukazuje téměř na všech postavách, včetně na těch z prostředí církve, kteří - i přes svoji roli mravokárců - se poddávají právě zlu, a ne ctnostem, takže existence církve nemá žádný význam, když se sama podřizuje zvrhlým zákonům přírody. Je možné, že Sadeovi prostě jen nerozumím, ale mám pocit, že v některých věcech si trochu protiřečí. Velebí zde zlo, ale hlavní hrdinka Leonora svým chování v zásadě ctnost a ostatní křesťanské hodnoty nepopírá - jediný problém je v tom, že ctnost jí způsobuje mnoho těžkostí. Spíš mi připadá, že Sade klade důraz na individualitu člověka, kdy ctnost není vlastnost daná přírodou, ale životní postoj, který však není v souladu s lidskou přirozeností. Ctnostný by měl být člověk jen do určité míry, protože její veliké množství způsobuje lidské bytosti neskutečné utrpení.... celý text
Lady Susan
2009,
Jane Austen
Novelu Lady Susan od Jane Austenové lze charakterizovat - což ostatně platí u všech jejích děl - jako kritiku stereotypů tehdejší společnosti, především společenské role žen, jejichž životním cílem má být pouze uzavření výhodného sňatku a pohodlný život v přepychu. Hlavní hrdinkou je krásná - avšak nemajetná - vdova Susan Vernonová, která se nehodlá usadit do role truchlící ženy po zesnulém manželovi, ale naopak si užívá své nezávislosti, protože ví, že díky jejímu půvabu jí muži leží u nohou. Tato nespoutaná žena udělá všechno proto, aby si našla manžela podle svých představ. Její líbeznost, inteligence a kultivované vyjadřování ovšem vzbudí v maloměšťáckých paničkách nelibost a závist, neboť se v její přítomnosti cítí ohroženy. Považují ji za frivolní koketu a vypočítavou mrchu, která se pouze přetvařuje a které nejde o nic jiného než ničit šťastná manželství nebo připravovat svobodné muže o dobrou budoucnost s poctivými a cudnými ženami. Lady Susan není pokrytecká a přiznává sama sobě, že vypočítavá koketa doopravdy je - jenže na rozdíl od ostatních žen ji k tomuto chování nevede touha po nicnedělání v blahobytu, nýbrž touha po lásce a obdivu. Ač je téma knihy zajímavé, troufám si říci, že Lady Susan patří mezi slabší díla Jane Austenové. Nic moc závratného se v tomto příběhu neděje - to je však u děl psaných formou dopisů běžné. Chybí nějaká složitější zápletka a už v polovině se dá předvídat, jak celý příběh dopadne. Kniha má ovšem i své silné stránky, a to především v tom, že v ní - nejspíš právě proto, jakým stylem je napsaná - vynikají charaktery postav, které by možná nebyly tak zřetelné, kdyby autorka neupozadila děj. Myšlenky a pocity působí přesvědčivě, takže se čtenář dokáže do postav snadno vcítit. Lady Susan doporučuji buď jako odpočinkovou knihu, nebo jako start pro čtenáře, kteří s Jane Austenovou teprve začínají.... celý text
