Pablo70 přečtené 498

Bohové s lotosovýma očima 1997, Dušan Zbavitel

Hinduismus je velmi spletité náboženství, bohové mají mnoho inkarnací a podob, je velmi složité se v jejich záplavě orientovat. Tisíce příběhů a mýtů se navzájem prolíná a sám Zbavitel přiznává, že v knize může prezentovat jejich pouhý zlomek. Pouhý zlomek mi také uvázl v hlavě. Ne, že by to bylo nezajímavé, ale svět hinduismu je nám, Evropanům, značně vzdálený. Přesto musím před autorem smeknout, neboť jeho znalosti jsou neuvěřitelné. Snad nahlédnete do světa hinduismu, který sdílí skoro celý indický subkontinent...... celý text

Bílé zuby 2003, Zadie Smith

Imigrant se však musí smát, když slyší o obavách nacionalistů, vyděšených z infekcí, infiltrace, mísení ras, zatímco je tohle jenom potěr, prkotina ve srovnání s tím, čeho se bojí imigranti s rozkladem a zmizením. O tohle v této knize jde. Snáze pochopíme, jak to v dnešní Británii asi vypadá. Autorka to napsala mladá, sama má předky mezi přistěhovalci, je autentická. Je to oproti ČR docela mazec. A příběh je dobře vypointovaný. Ty jednotlivé frakce přistěhovalců mě docela bavily Doporučuji. (Alespoň uvidíte, že to tu nemáme tak zlý...)... celý text

Deset bran 2001, Seung Sahn

Zabývám se touto knihou už 15 let. Byl to náraz, když jsem si ji koupil. Ty koany jsou na vykloubení mozku. Uvidíte náhle jiný svět, než na jaký jsme zvyklí. Nemusíte nutně dojít k osvícení, ale už to, že se jimi začnete zabývat, vás změní pokud si vůbec připustíte, že vás může něco změnit. Jak se máte? Ptám se dnes se zenovým mistrem Seung Sahnem. Zkoušejte, zkoušejte, zkoušejte deset tisíc let bez ustání. Když půjdete pořád přímo nevím, brzy dokončíte Velký úkol života a smrti a vysvobodíte všechny lidi z utrpení (alespoň to vám Seung Sahn slibuje na svých stránkách).... celý text

V kořenech světla ryby 2004, José Ángel Valente

Ve svých básních chtěl zachytit nezachytitelné. Možná příliš ambiciózní a možná ne. Jedinečný básník kosmických rozměrů. Zvlášť ukázky ze sbírky Nerozední se zpěvný pták jsou dost abstraktní. Čirá myslitelnost a přece dost konkrétní Že jde o protimluvy? Zkuste uchopit Valenteho poezii svou myslí a uvidíte. Pro náročnější čtenáře. K takovéto poezii básník dospěje po mnoha letech zkušenosti a života...... celý text

Na Moravě nekvetou olivy 2015, George Agathonikiadis

Známe ho z kulinářských výletů s Donutilem, V dětství byl přivezen do ČSSR, v Řecku právě probíhala občanská válka (bude Řecko komunistické nebo ne?) a my jsme přivítali potomky rudých vlastenců... Ale děti nemohou za svoje rodiče řada Řeků se zde usadila, znám jich také pár osobně. George Agathonikiadis - Na Moravě nekvetou olivy jsou vzpomínky na ono dětství, Řek přijíždí na Moravu a sleduje osudy svých starých přátel. Posloucháno jako audiokniha.... celý text

Tohle světlo 2010, Antonio Gamoneda

V Gamonedových básních je vždy něco nepojmenovatelného, co odolává snaze říci to jménem. Buddhisté říkají: Co nedovedu sám říci, není ani jasné mně samotnému. Avšak Gamoneda to říká, i když to nedovede pojmenovat. Nebo je to vždy něco nerozhodného, neurčitého. Paměť je smrtelná. Občas mi odpoledne Billie Holiday položí nemocnou růži do uší. Občas se odpoledne přistihnu daleko od sebe, jak pláču. Je to vlastně pojmenování onoho smutného pocitu z jejího zpěvu. Španělština je květnatý jazyk. Můžete tak po jeho krátkých básních stále brouzdat znovu a znovu, někteří čtenáři ho obvinili, že hledá špinavé věci života a předkládá jim je. Je-li to pravda je nutno se ptát: což není také to špinavé a smrtelné součástí života? Gamoneda je duší romantik, realisté dozajista nedokáží plakat daleko od sebe...... celý text

Město džinů: Rok v Dillí 2004, William Dalrymple

Autorovi v žilách koluje modrá krev je třetím bratrancem královny Camily, a také je synovcem Virginie Woolfové. Tato kniha získala cenu pro mladé autory Sunday Times a je naprosto skvělá. Je fascinující, co všechno autor o tomto několik tisíc let starém městě zjistil, a jak poznával osobně jeho zapomenutou historii. Dostával se súfijcům, ale třeba i eunuchům a dalším lidem, které máme za dávno vymřelé. Vše popsal svým barvitým stylem. Jeho knihu je radost číst. Koneckonců každá z jeho knih získala nějakou cenu. Zájem o džinismus, súfismus, buddhismus a hinduismus a historii Indie je tu na prvním místě. A to vše doplňuje vlastními zážitky. Vřele doporučuji!... celý text

Zemí zvířat, lidí a bohů 1993, Ferdynand Antoni Ossendowski

Drsný je příběh polského důstojníka a končí v mystičnu. Všichni o ní vědí, ale nikdo tam nebyl. Miles Davis o ní natočil album (Agharta). Avšak z této knihy se dozvíte, jak krvavá byla bolševická revoluce. O tu jde především. ...pracoval jsem v Rusku, v oné prokleté zemi, kde není v lidu disciplíny, kde sedlák chodí do křesťanského kostela, věří však v čarodějnice a v kouzla, kde inteligentní třída dbá toliko vlastního prospěchu a pohodlí. Národ surový, divoký, neřekl bych ani lid, nýbrž zvláštní zoologický druh savců Psáno 1923 už tenkrát?... celý text

Na paměť mým smutným courám 2005, Gabriel García Márquez

"Oné noci jsem objevil pravdě nepodobnou rozkoš, jakou mi skýtalo pozorování těla spící ženy, aniž mě tlačila žádost a překážel mi stud." V devadesáti najít pravou lásku? Chápu, že si s tím autor zahrává, ale popravdě: už ani to povolání redaktora není moc pravděpodobné. Jistě, na tom všem tento příběh starého intelektuála stojí, ale Znal jsem jen dva muže tohoto věku našemu sousedu je 89 a trpí senilitou. Pan Kysela bydlel nad námi, bylo mu 93 když zemřel, už jen seděl, ale ještě si pilně psal se svou dcerou, která emigrovala do Austrálie. Ven nevycházel. Touha po lásce dávno zemřela, dříve než tělo. Kniha se však čte lépe než poslouchá. I když je Zdeněk Maryška v letech, není mu 90. Jeho přednes mě nepřesvědčil. Jeho energie, kterou do řeči dával, byla nepříjemná. Márquez toto dílko napsal po sedmdesátce, tedy ve věku, kdy to Maryška načetl. (Maně jsem si vzpomněl na herce Standu Neumanna, ten zemřel ve věku 72 let a dávno před tím už hrál jen stařečky a mečel jako koza.) Při četbě vychutnáte ony roztomilé Márquézovské detaily. Proto to čtete, ne? Jako příběh dobré, zpracováno téměř uvěřitelně. K ničemu nedojde, ale přece dojde. To co se zdá mladému čtenáři jako bezúčelné, může mít v devadesáti určitý význam...... celý text

Divočina 2015, Cheryl Strayed

Jak se sama pojmenovala Cheryl? Strayed sejít ze správné cesty, odchýlit se ze správného směru, být ztracen, stát se divokým, ocitnout se bez matky či otce, bezcílně se toulat a po něčem pátrat, odlišovat se či odbočit. Ta žena věděla, že to je na diagnózu! Udělala to podle starého receptu, vytrhla se ze svého prostředí a prošla náročnou poutí, během níž přišla k sobě. Nedává nám tedy svědectví o pohodovém zdolání své cesty, ale i o tom, jak se sama se sebou prala a jak pálila svůj minulý život. Je to návod. Pokud se ocitnete v životním svrabu, zkuste to taky pakliže se můžete spolehnout sami na sebe. Protože nikdo to za vás neudělá. A jak to říkají buddhisté: když to nemáš v sobě, kde to chceš hledat? Tato kniha je často srovnávaná s Vlčím ostrovem. Ale Norka je mi mnohem sympatičtější. Američanka je děsně načatá americkou civilizací tedy jejími mínusy. Zvítězila sama nad sebou. Vlčí ostrov je mnohem čistší kniha. Divočina však rozhodně stojí za přečtení.... celý text

Indiánské léto 1962, Ludvík Aškenazy

Album Indian Summer pro sólo piano nahrál jazzman Dave Brubeck, on však prožíval to indiánské léto v Kalifornii, kde bydlel. Aškenazy byl na podzim 54 v NYC, jeho indiánské léto je plné obyčejných Newyorčanů, lidská drobnokresba, tu on dovedl. Byl to docela milej chlápek po invazi utekl do NSR. Samozřejmě si musel všímat kritických momentů, jinak by mu to neotiskli. Ale přesto je z jeho reportáží cítit na hony člověčina. Knihu jsem zakoupil v antiku, protože jsem také byl v NYC během indiánského léta. Je to celkem milé retro, avšak viděl jsem úplně jiné věci než Aškenazy. New York v těch poválečných letech byl jistě zaplněn i Čechy, ale Aškenazy o nich nepíše, nejde to, jedinou Češkou je tu Božka, jejíž americký manžel musí přijít o práci z politických důvodů... Jo, jo. Nu, časy se mění, jak zpíval Dylan. O indiánském létu nikdy nezazpíval, ne a ne...... celý text

Vlčí ostrov 2016, Lajla Rolstad

Byl jsem na Vancouver Island, Nanaimu, Victorii, kanadských lesích a tudíž vím, o čem autorka píše. Potíž bude, že si většina čtenářských týpkyň sotva dokáže představit, jaký je kanadský les. Ve srovnání s naším úplná divočina s těmi všemi dravými zvířaty, co ho obývají. Hodně mi to připomínalo prostředí, ve kterém zřejmě žije roky Gary Snyder. Spolehnout se sám na sebe to chce odvahu a usebrání. A pak líčení duchovních schopností lidí, co žijí v přírodě. To kolem sebe jen tak nenajdete. To jsou nejdůležitější momenty knihy. Snad mohla ze svých příběhů vytěžit víc, ale je seversky strohá. Kniha je však dobrá a má i skvělé recenze. Autorka klidně spolkla nakonec tu medicínu, co jí nabídl Georgie, a vrátila se jinak by to nedopsala (mnoho lidí hledá v knihách jenom rozptýlení, zážitek vybočující z jejich života, ale kdo hledá víc, určitě v této knížce mnohé najde). +Hezky graficky upraveno.... celý text

Psí roky 2005, Günter Grass

Přečíst Psí roky není nic jednoduchého, i když je text někde repetitivní. Grass se opět vyrovnává se svou minulostí, tudíž i němectvím a nacismem, který zažil, když dospíval. Ku posledku je jeho kniha už dost politická přesto je postavena na vině a odpuštění. Snad to tak v životě má být KAŽDÝ ČLOVĚK MUSÍ UMĚT ZAPOMÍNAT zní z autorových úst a přitom se zaobírá pamětí a chce, aby prožité nebylo zapomenuto. Ironizuje nové pořádky: MY, TADY, NA ZÁPADĚ, MY VĚŘÍME PEVNĚ VE SVOBODU, ODJAKTĚŽIVA. Cha cha hned po fašismu? Pořádají se DISKUSE S NAŠÍ MINULOSTÍ Vše je zpochybňováno, i hrdinové mění svá jména, záplava slov, Grass opravdu dal průchod svému psaní, i v závěrečném popisu dolu typy plašidel jsou vlastně typy lidí německé společnosti. Co se mi také líbilo: PŘIJEDOU TŘI PÁNOVÉ JSOU MLADÍ A PROTO BEZÚHONNÍ, PŘINESOU S SEBOU HALAS, NADÁNÍ A NEVĚDOMOST. Jak přesné! Jak současné! Mladí a bezúhonní se vždycky vydají měnit svět i dnes Hrdinové končí ve vaně, nazí, jako při zrození, komunista se stal kdysi fašounem, fašouni jsou neviňátka a noví demokratičtí lidé. Tak to v Německu bylo. Poučné i my jsme prekabátili, není-liž pravda? Gdaňská trilogie po letech dočtena. Více v recenzích.... celý text

Všecky krásy světa 1999, Jaroslav Seifert

Pěkné vzpomínání, ale že Seifertův život nebyl ke konci nic pěkného, o tom se můžete přivzdělat v Otevřeném deníku Jana Vladislava. Ten k básníkovi často chodil - zaznamenal i jeho potíže s režimem. Nakonec ho režim musel vzít na milost, vyšel i Morový sloup a my ho nemuseli věčně opisovat jako samizdat...... celý text

Píseň písní 1964, neznámý - neuveden

Jaroslav Seifert ve svých vzpomínkách Všecky krásy světa vzpomíná v kapitole Na peróně v Kralupech, jak potkal židovku Elsičku, která jediná přežila koncentrák, a její krása mu připomněla, jak překládal Píseň písní. Elsička odjížděla do Kanady, kde chtěla začít znovu žít. Korzo na nádraží v Kralupech už dávno nefunguje jako před válkou. Jak asi dopadla Elsička? Píseň písní v Seifertově přebásnění je stále nádherná, i když už tu básník ani Elsička nejsou. Škoda, že ji dnešní čtenáři téměř neznají...... celý text

Arktické safari a jiné povídky z Grónska 2021, Jørn Riel

Poslouchal jsem jako audio před spaním. Humor nám všem blízký, takových nadutých blbů jako ten důstojník, co chce komandovat Gróňany, je plný Švejk a příběhů Jak jsme chovali užitečné zvíře, známe taky několik, tedy humor, co neurazí, ale ani nenadchne. Asi bychom si tamnějšími docela rozuměli...... celý text

Kočka a myš 2009, Günter Grass

Druhý díl Gdaňské trilogie. Je kruté dospívat ve válečných letech. Za Grassovými hrdiny se rozprostírá už jen mlčení. Zmizeli. Stejně jako bráška nebo otec. Zasklená úmrtní oznámení a v tomto případě ani to ne. Zrada/dezerce je vylíčena věcně, bez emocí. Je obyčejná jako sám život. Všední. (Mládí jsem prožil v pohraničí, v dříve německém městě. V domech jsme nacházeli na půdách spousty předmětů po nich. I v Gdaňsku jsem byl. V Olivě poslouchal zdejší skvělé varhany. To všechno jsou spojnice k Grassovým příběhům.) Zdá se mi, že píše ze sebe. Nezávidím mu to. Jsem smutný, i když bych se měl radovat, že to přežil.... celý text

V jakém jazyce sním? 2018, Elena Lappin

Z této knihy se dozvíte, co je být emigrantem. -Emigrantova zrada je zároveň ránou, kterou si způsobil on sám ,a těžkým hřichem.- Mám také mezi svými známymi lidi, co emigrovali. Jeden z nich žije v Luxemburku, mluví francouzsky, anglicky bez přízvuku, je bohatý Ale přiznal se, že jeho rána se zacelovala celých 13 let. S tím souvisí i druhý citát z knihy: - Dětství je svět sám o sobě, sen přináležející do reality, do jaké se člověk narodí.- Se spolužačkami jsme se často přeli, zda bylo naše dětství v socialismu šťastné. Autorka to vystihla přesně. Ony ne. A samozřejmě na ně vzpomínají s láskou. Sestra mé ženy žije v USA. Nedávno se její muž přiznal, že jsou coby přistěhovalci stále lidmi třetí kategorie. Tato kniha vám toho hodně poví o vystěhovalectví a přistěhovalectví. Třeba pak snáze pochopíte...... celý text

Muž, který stál v cestě 2018, Ivan Fíla

I když jde o románovou fikci, člověk chápe, jak velkou odvahu musel Kriegel projevit, když nepodepsal. Jak dopadl Dubček, který pak podepsal i pendrekový zákon, jen aby v Kremlu získal body? Ještě, že mu Havel vysvětlil face to face, že se opravdu nestane prezidentem. Ale to už v knize není. Poslechněte si i rozhovor autora s Lucií Výbornou něco vám o knize řekne. Fila si musel domyslet řadu dialogů a opravdu byl počet těch, co se upálili po Palachovi, tak vysoký? Husákova touha po moci je pěkně popsána. Vlezl Rusům do zadku v pravou chvíli. A jako bývalého politického ho měli trvale v hrsti. Je to dobré drama, které jsme všichni prožívali, proto je to tak poutavé. Pro mladého čtenáře: dovedete si vůbec představit, že byste něco takového prožívali?... celý text

Ženy, které běhaly s vlky 1999, Clarissa Pinkola Estés

Z komentářů mnohých čtenářek vyplývá, že vnitřní touhy u současných českých žen být nespoutané, ubývá. Je doba poslušnosti a ne nespoutanosti. Mnoha ženám je zřejmě postoj autorky docela cizí. Byly vychovány jinak a nemohou tvrzení autorky přijmout. Podobné je to s knihou Za tajemstvím pohádek. Také jsou odmítány. Náš svět je přespříliš svázán realitou. Příběhy jsou podávány zmrzačeně a jejich původní význam nám uniká. Spojení se svou intuitivní povahou je potlačeno. Oblíbené tvrzení autorky: Svými těly žijí ženy velice blízko podstatě života-smrti-života, zřejmě platí zejména pro starší zkušené ženy, ty mladé to nedávají. Nechápou to. Přitom je v knize dost dobrých příběhů například jeden z nejlepších je inuitský příběh o ženě-kostře. I když jsem muž, bylo to pro mne dobré čtení. Samozřejmě předpokládám, že i muži mohou běhat s vlky alespoň ve své fantazii. Buďte nespoutaní!... celý text