Pablo70 přečtené 497

Nebylo těžké říci ne 2011, Jan Vladislav

Řekni ďáblovi "Ne!", praví staré blues a Jan Vladislav je jedním z mála lidí, kteří si dokázali stát na svém a nezaprodali se husákovským normalizátorům. Ať už narazíte na jeho překlady Shakespeara nebo lidových pohádek národů, budete stát u pramene čistého českého jazyka nejvyšší ryzosti. Jan Vladislav po nuceném odchodu z Prahy pobýval na své chalupě v Radči u Úpice, kde jsem ho kolem roku 1980 navštívil. Hovořili jsme hlavně o literatuře, ale ani jednou si nepostěžoval na svůj osud vyhnance, jenom mi naznačil, jaký úpadek naše vzdělanost právě prodělává ve srovnání s jeho mládím. Doma jsem si pak zapsal celý náš rozhovor v předtuše, že se možná už neuvidíme... Záhy jsem se ze Svobodné Evropy dozvěděl, že emigroval. Pokud se nechcete prokousávat jeho rozsáhlými memoáry nazvanými "Otevřený deník", přečtěte si tento skromný výtah z jeho života. Ke svým zápiskům napsal: „Spíš je to pokus, jistě taky chimérický, jak pro sebe a případného čtenáře zachytit co nejvíc z toho, co jsme vlastně všichni vespolek žili; co to vlastně bylo zač, ten náš svět v jeho všední, každodenní, konkrétní podobě. Podobě, jež historii uniká, protože ji dřív či později s velkorysým pohrdáním vůči člověku, který to zakoušel na vlastní kůži, shrne pod nic neříkající etikety útlak, pronásledování, oběti, krátce nacismus, fašismus, leninismus, stalinismus, maoismus a tak dál.“ Klobouk dolů, pane spisovateli!... celý text

Postavit vejce po Kolumbovi 1967, Antonín Brousek

Ohrada bez brány 2000, Wumen Huikai

Dva mniši se dohadovali o vlajce na střeše chrámu, která se třepotala ve větru. Jeden řekl: Vlajka se pohybuje. Druhý řekl: To vítr se pohybuje. Šestý patriarcha řekl: Není to ani vítr, ani vlajka, co se pohybuje, je to vaše mysl, která se pohybuje. Oba mniši strnuli hrůzou. Tohle je sbírka zenových příběhů a koanů. Nemyslete si, že je vyluštíte a všechny pochopíte. Ostatně Wu-men k této příhodě napsal: Vítr, vlajka, mysl se pohybují - vše je tentýž klam. Věděli jen, jak otevřít svá ústa, nevěděli však, že upadli do tlachání. Na této vzácné knize jsou nejcennější komentáře Róšiho Roberta Aitkena, které vám odhalí mnoho ze zenu i ze života. Naleznete zde výklad historických souvislostí, informace o protagonistech příběhů a nahlédnete do základů buddhismu. Budete se muset pokusit odhalit skryté možnosti svého myšlení, které je vám vlastní. Ucítíte, že váš rozum je zahnán do kouta a zoufale se snaží vyhlédnout "ven", ucítíte, že nechápete a uvědomíte si své vlastní hranice, které byste měli zdolat, přeskočit a popřít, jak to právě dokáže koan, který není slovem, ale performancí. Tato kniha je dobrá ke studiu.... celý text

Alkoholy života 1965, Guillaume Apollinaire

Jedna z nejkrásnějších knih vydaných Klubem přátel poezie. Bylo mi 15 a přijel jsem do Prahy. Poblíž hlavního nádraží bývalo knihkupectví a já zůstal v úžasu stát před jeho výlohou: byla plná pouze jedné knihy. Bílé knihy čtvercového formátu s úžasným názvem Alkoholy života. Začal jsem tušit, že "v touze je síla nesmírná" a za pár korun československých jsem si tu zvláštní knihu odvážel do pohraničí. Byla to má první kniha poezie! Pokud na ni narazíte, neváhejte a kupte ji nebo alespoň si ji vypůjčte, Apollinaire je stále nedostižný i s jeho tajemnou výpravou do Prahy - stál na prahu moderní doby a čeští básnici ho kongeniálně překládali. Tím starým světem přec jsi znaven nakonec Pastýřko Eiffelko jak bečí stádo mostů dnes Řecký i římský starověk se ti už přežily Zde antické se zdají být už i ty automobily...... celý text

Brána jazykem otvíraná, aneb, O češtině světové 2004, Jiří Marvan

Je to úžasná kniha! A navýsost aktuální, 16 let po svém vydání: "Boj, který dnes vedeme, je boj, jehož výsledek bude rozhodovat o duchovním přežití lidstva. My Evropané musíme mít stále na paměti, že s naším příchodem do obou Amerik i do Austrálie započal na těchto kontinentech nepřetržitý proces úpadku, vedoucí ve svých důsledcích k zániku několika set tamějších jazyků i kultur, a že tento neblahý proces pokračuje dodnes. ... Toto pochmurné evropské panorama, plnící hroby našich spoluevropských kultur a jazyků, varuje, že jsme na pokraji propasti naší vlastní civilizace. Zbývá nám ještě naděje? Naděje je utajena - čekajíc na své objevení - v nekonečném utrpení 300 miliónů Evropanů, kteří se osvobozují z hrůz komunistické tyranie. ... (Tato) zkušenost... zcela minula západní Spoluevropany. Tehdy a jen tehdy, budou-li se i Západoevropané touto těžce vykoupenou zkušeností řídit, vezmou si ji za svou, dostane i ono utrpení svůj pozitivní rozměr, svoji vlastní, pozitivní budoucnost. ... Lidské tragédie Evropy posledního desetiletí ... jsou výsledkem nezájmu o základní duchovní hodnoty, o základní principy skutečné, tj. niterně lidské, duchovní ekologie. Je to nezájem, na němž nese komunistický Východ i kapitalistický Západ stejnou vinu." Pokud se podíváme na dnešní dění v USA a západní Evropě, vidíme, že k žádnému takovému pochopení ještě nedošlo. Zdá se, že si západní svět vč. Spojených států musí prožít svá vlastní "padesátá léta". Citováno z kapitoly 60. Za obrodu Evropy a její duše. Pane profesore, díky!... celý text

Foucaultovo kyvadlo 1991, Umberto Eco

Diskutuje se tu, jestli se Eco dá nebo nedá číst. Mrkněte, jaký je hrdina téhle knihy: "... osvítil (mě) Duch svatý: vždyť to znamená, že mám řemeslo! Rozhodl jsem se, že si otevřu kancelář kulturních informací. Něco jako Sherlock, ne však na vraždy, ale na znalosti. Místo abych vytloukal noční podniky a bordely, budu navštěvovat knihovny, knihkupectví a univerzitní ústavy. A pak se posadím v kanceláři, nohy na stole, papírový kelímek s whisky od prodavače na rohu před sebou, a budu čekat, až někdo zavolá a řekne mi dejme tomu: Překládám tu a tu knihu a narazil jsem na nějaké mutakallimy. Zaboha nemohu přijít na to, oč jde." A on by to zjistil a zákazník by klopil. No, bylo to ještě před internetem, já zkusil ty mutakallimy najít na netu a opravdu se mi to povedlo. Ovšem úžasný musel být jeho propojený věcný rejstřík, pomocí něhož se "má s pomocí asociací dojít od vuřtu k Platónovi. Třeba takhle: vuřt, vepř, štětiny, štětec, manýrismus, idea, Platón." Haha - pak že je Eco suchar, no řekněte! Když se aspoň trochu uvolníte, těch 700 stran zdoláte! (No, možná jsem mohl hvězdičku ubrat, protože Jméno růže bylo lepší, ale kdo z nás by takovou knihu uměl napsat, že?) A musím pochválit Sisssy za vtipný komentář: vrcholem humoru je snad kapitola 66, kde je automobil vykládán jako metafora stvoření - strom sefir (najdete ho v záhlaví knihy a na něm je celý román postaven). Pan Eco si s námi hraje a baví se!... celý text

Celý svět je jedna květina: 365 kong-anů pro každenní život 1992, Seung Sahn

Zenový mistr Seung Sahn po knihách s korespondencí se svými žáky vydal i sbírku 365 kong-anů pro každenní čtení. Jednou z kvalit knihy je její ekumeničnost. Vedle kong-anů korejského a čínského zenu jsou zde kong-any Lao-c´a křesťanských mystiků. Spojení mezi buddhismem a taoismem je tu zřejmé. "Náboženství jsou jazyky, které jazyk přesahují. Na začátku bylo Slovo, ale před začátkem nebyl ani šepot. Když Buddha zvedl květinu, když Ježíš vzal do náručí dítě, oba říkali totéž." Chodil jsem meditovat do školy Kwan Um. Kwan Um znamená "vnímejte zvuk" - tzn. vnímat své pravé já. Zkuste ho najít! Každý den vašeho života.... celý text

Baudolino 2001, Umberto Eco

Ten chytrý lišák Eco všechno zpochybil! Kdysi jsme četli Daenikena, Součka, hltali Jitro kouzelníků, ale on tomu dal nový rozměr, vysmál se jim všem do očí! Lidi se rádi baví a hrají si, nač všechno brát vážně jen proto, že se domníváme, že se vážně musí brát celá historie? Vždyť sporná je i naše současnost! Četl jsem pěkný článek zabývající se vzkazem lidstva Vesmířanům, onou zlatou plaketou s modelem sluneční soustavy a nahými Pozemšťany, který nese sonda Pioneer 10, co má za 4 miliony let dorazit k první sousední hvězdě. Autor článku se zamýšlí nad tím, zda vzkaz na destičce vyslaný do kosmu počátkem 70. let, odpovídá duchu naší doby: "Samozřejmě ne. Vyobrazení bradavek a penisu ve vesmíru? To je zhola nepřípustné. Zkuste dnes pánské přirození, případně ženské ňadro sdílet na sociálních sítích, zablokují vám je s odkazem na porušení zásad komunity. Ti dva lidé jsou zjevně zástupci bílé rasy. Jak je to možné? Do nebe (obrazně řečeno i reálně) volající rasismus. Podobně zjevná homofobie. Jak k tomu přijde dalších několik desítek pohlaví, jejichž zástupci se na pozlacenou destičku nedostali? Cožpak nemají nezadatelné právo, aby o nich vesmířané dostali informace? V tom vzkazu je příliš mnoho složité matematiky, postavené na binár­ní soustavě. To také není správně. Jak tvrdí například profesorka Rochelle Gutiérrezová z Univerzity Illinois, algebra a geometrie ve společnosti upevňují výhody bílých." Co teď? Vyslat novou sondu? A koho na destičce zobrazit? Nechám to na vaší fantazii, pokud jste zdolali Baudolina, určitě něco trefného vymyslíte! Dávní Baudolinové si s námi dozajista již pohráli.... celý text

Alexandrijský kvartet 1989, Lawrence Durrell

Zatím jsem zdolal jen Justinu (1. knihu) a chystám se na další. Čtení mi přerušila zvědavost a zařadil jsem vtipnou vložku O mé rodině a jiné zvířeně, kde jsem se z úst Geralda D. dozvěděl, jaký byl v mládí jeho starší bratříček. Moc jsem se nasmál! Zkuste to také! :-)))... celý text

Deset malých černoušků 2009, Agatha Christie

Jsem jedním ze 100 000 000 lidí, co si tuto knihu koupili a přečetli. Perfektní. Ovšem "nová doba" si žádá svoje: ve Francii už tuto knihu nekoupíte pod známým názvem, černoušci musí pryč. Nový titul někdejšího celosvětového bestselleru zní: Bylo jich 10. Nešlo ale jen o změnu titulu, v návaznosti na něj bylo nutné provést řadu textových úprav. James Prichard (pravnuk spisovatelky), který spravuje dědictví Agathy Christie, nechce, aby tento titul šokoval nebo ubližoval. Ostatně v USA byla kniha vydávána pod názvem Ten Little Indians, ale i ten byl postupně variován. "Když byla kniha napsána, jazyk byl jiný a užívala se dnes už zapomenutá slova," vysvětluje své rozhodnutí pravnuk slavné autorky detektivek. Tento příběh je založen na populárním rýmu, který Agatha Christie nenapsala. Chtěla tím podle něj lidi především pobavit, ne někomu ublížit. "Dnes to naštěstí můžeme napravit, aniž bychom se (původnímu názvu) zpronevěřili. A je přijatelný pro všechny ... Dává mi to smysl," uvedl pravnuk. Jak napsal Orwell: přepište dějiny, změňte názvy, historie jako taková je na obtíž! Sorry, jako...... celý text

Pohyblivý svátek 1966, Ernest Hemingway

Není mnoho knih, ve kterých vám autor dá nahlédnout do své kuchyně: jak psát. Pohyblivý svátek není jen o dobrých starých časech v Paříži. Je návodem, jak napsat dobrou povídku. A povídka je pro spisovatele totéž, co singl pro zpěváka. Až budete číst o povídce Nahoře v Michiganu, hned si ji přečtěte: tak to je papá Hemingway!... celý text

Na jih od hranic, na západ od slunce 2008, Haruki Murakami

Kniha skvěle startuje, ještě v době mládí spisovateli věříte, příběh postupně slábne a slábne, jak se Hadžime nechává vláčet tajemnou Osudovou ženou (o které stále neví vůbec nic!), až se konečně blíží konec knihy a vy přeskakujete odstavce a říkáte si: jak tohle chce autor vyřešit? Vyřeší to jako kouzelník s bednou, do které schoval na jevišti ženu! Ano, citové havárie bývají vleklé, trochu laciný konec na tak dobrého spisovatele... Ale budete za něj rádi.... celý text

Nic vám netajím 2005, Wolfe Lowenthal

Již 10 let cvičím tao-tchai-ti. Zákon Taa zní: co vydáváte, to také dostanete zpět. Jsem-li otevřený, štědrý a milující, pak budu svět prožívat jako bezpečný a oplývající bohatstvím a láskou. Pokud jsem napjatý a ustrašený a vidím svět jako nebezpečný a krutý, bude takový i můj život. A jak by také ne? Sám jsem vymezil čas a prostor, ve kterém se pohybuji. Kniha vám dá nahlédnout do principů starého cvičení a učení Taa. Když připojíte praxi cvičení, uděláte dobře svému tělu i duši. Najděte stránky Tao tai-či a zkuste to! Já začal, když mi bylo šedesát let.... celý text

Jak znějící sklo 2000, Donald A. Prater

Dětství, mládí, láska a pak nekonečné narcistní bloudění světem v zajetí vlastních představ... Kniha je velmi podrobným líčením Rilkova života a pokud se nevyznáte v osobnostech a reáliích 19.století, budete také bloudit. Zbyly myšlenky, verše, avšak svět je už úplně jinde. Je tu odlesk fascinace Rilkem, pravda, já osobně nejsem přítelem tak podrobných biografií, které vás pomalu ale jistě umoří. Po Rilkovi zbyly hromady písemností (nedělal celý život nic jiného) a tak se můžete o něm dozvědět takřka všechno. Máte-li ho rádi, dejte se do toho!... celý text

Playboy Stories 1996, * antologie

Časopis Playboy otiskl na svých stránkách stovky výborných povídek světových autorů. V této neprávem opomíjené antologii najdete 41 původních povídek vč. medailonů spisovatelů. Jen pár jmen: Irving, Heller, Kerouac, Dahl, Mailer, Updike, Roth, Nabokov, Bradbury, Borges, Singer, Murakami... Myslím, že takových antologií moc není, doporučuji všem milovníkům tohoto žánru!... celý text

Ultramarín 2001, Raymond Carver

Důvěrný vzkaz básníkovi Raymonde Carvere Koupil jsem si tě V pondělí 24/07/06 Na svou kreditku v Luxoru Evi promovala A já šel na vlak od Dvou koček Kde seděla s kantory Tak spokojený dítě Už nikdy nezplodím A zdálo se mi Že tě budu rád číst Doma pod Mléčnou dráhou Hned vedle Nirvány Však to znáš... (Drž mi místo!) - básně Rolanda a Tess čtu už 14 let a je to s nimi tak, jak píše Tess: Básně jsou s námi jako sousedé a příbuzní: považujeme je za samozřejmost a ani si nevšimneme, když přijdou a když odcházejí - tak moc jsme si na ně zvykli... Mám je celou tu dobu na nočním stolku.... celý text

Kosti a svaly zenu 1996, Paul Reps

Buddhistická moudrost praví: Když je žák připraven, učitel je nablízku. Jste připraveni? Užívejte knihu po lžičkách, třeba před spaním.

Deštník z Piccadilly 1979, Jaroslav Seifert

Dovolte malé připomenutí: sbírka vyšla v r.1978 a stala se událostí a vy jste na ni stáli frontu před knihkupectvím, ať už jste byli v obraze a věděli, že Seifert podepsal Chartu 77 (zatímco např. Werich Antichartu!), nebo jste jen tušili, že je v nemilosti normalizátorů, protože v době Pražského jara stál v čele Svazu československých spisovatelů a následně odsoudil okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy. Následkem toho byl odsunut na okraj společenského a uměleckého života a jeho předešlá sbírka Morový sloup se šířila v samizdatu. Přesto si dál psal "to svoje", měl už za sebou skoro celý bohatý život a mohl si dát do motta svých básní verš ze Shakespearova sonetu: "Svět je mi tretou i s celým vesmírem". Následovala Nobelova cena za literaturu 1984. Bylo naprosto úžasné slyšet od starého básníka slova o lásce v době, kdy už mu zbývalo "věřit jen v něco, co se příliš podobá ničemu" (Věneček na zápěstí). A ještě jedna věc nás bavila: v době, kdy jste nemohli vycestovat vůbec nikam, nás pan básník zval do Londýna za anglickou královnou, do Paříže, na Guadelupe... Asi tak jako Skoumal v písničce Starý pán (co si vyjel do Paříže bez doložky). Pane básníku, byl jste nadmíru statečný, děkujeme!... celý text

Dveře do léta 1984, Robert A. Heinlein

Ano, vážení, i scifiny nám stárnou! Tenhle příběh zarámovaný do romantického hledání dveří do léta pro statečného kocourka, je z 90% líčením velmi amerického vydělávání peněz a vymýšlení fint, jak obejít (uplatit) doktory, úředníky, vlastníky firem, atd. Navíc i futuristické představy autora dnes už spíš vzbuzují úsměv. Ale je tu i dobré znát základní pravidlo, zřejmě platící stále: "V rámci daných pravidel smíte udělat cokoliv... vrátíte se ale zpátky k vlastním dveřím." Díky, pane Heinleine!... celý text

Zpěv drozda 1986, Walter Tevis

Kniha o opětném vzestupu člověka. V knize "Já, Asimov" je vylíčeno, jak se slavný spisovatel jako předškolák sám naučil číst, tady to zvládá hrdina v dospělosti. Nevím, jestli W.Tevisovi někdo redigoval text knihy, rozhodně v něm nejsou zbytečná místa, tady nejde o to z tématu "vyždímat víc" (viz jirimatejka), líčení událostí plně odpovídá úrovni myšlení lidí - je primitivní a klade zdánlivě stupidní, avšak základní otázky. A my pookříváme, jak se hrdinové dostávají "k sobě", tedy tam, co my pokládáme za samozřejmost. Oblíbíte si Jeho, Ji, kočičku Biff (ve Dveřích do léta je zase kocourek Petronius Arbitr), ano i přátelský autobus a koneckonců i robota 9. generace. Uff, snad se až "tam" nikdy lidé nedostanou!... celý text