NancyBlack
přečtené 62
Odvrácená tvář lásky
2016,
Colleen Hoover
Pěkně klišoidní příběh, neoriginální zápletka i následné vyvrcholení. Některé pasáže v knize mě nudily, zvlášť opakující se erotické scény, bohatě by stačilo popsat dvě a zbytek nechat v jedné větě. Potom mi vadilo, nebo spíš mi překáželo ve čtení, časté opakování slov za sebou nebo jednoduše opakování slov v celé knize. Když autorka sází na opakování slov, aby dodala příběhu dynamiku, je to dobrý krok, ale všeho s mírou. Tohle bylo přehnané. Hlavní postava Tate byla jaksi neucelená, nedozvěděli jsme se o ní mnoho, autorka jejímu charakteru moc nedala. V dialozích jsem občas nevěděla, kdo mluví. A teď už ke komplimentům - ihned mě ta knížka vtáhla do děje a nedokázala jsem na ni přestat myslet. Začátek byl podaný perfektně a já chtěla vědět, jak to bude dál. Až na ta zbytečně se opakující se slova pracuje autorka s dynamikou a gradací skvěle. Konec je přeslazený, ale jak už tu bylo řečeno, dává naději lidem, jako je Miles a Rachel, takže palec nahoru. Milesova linka příběhu je strhující a pěkně podaná. Takže 60%, takový lepší průměr.... celý text
Skoro směšná story
2015,
Ned Vizzini
Průměrná kniha. Nepreferuju, když je většina knížky poskládaná z dialogů nebo kde je hodně postav, ve kterých se ztracím. Skoro směšná story má oboje a k tomu navíc pěknou dávku promluv mimo charakter. Hodně věcí bych tam vyškrtala, je to zdlouhavé, nudné, místy plytké a zbytečné. Vůbec by se tam nemuselo tak hodně mluvit. Ale chápu, že někomu to třeba padne do noty. Mně zrovna ne. Nicméně Craig je vcelku sympatická postava, což už se nedá říct o zbytku tlupy. Tři hvězdičky dávám kvůli konci knihy, ten se mi obzvlášť líbil a je skvělý pro všechny depresáky, kteří knihu čtou, ale to je celé, co vám prozradím, nebudu spoilerovat.... celý text
No a já
2011,
Delphine de Vigan
Takhle skvělou knížku už jsem dlouho nečetla. Jsem náročný čtenář, neuspokojí mě ledajaká slátanina a málokdy hodnotím plným počtem hvězdiček. No a já si to ale zaslouží. Neuvěřitelně silný čtenářský zážitek, malá Lou popsaná tak, aby se s ní dalo lehce soucítit - no, úplně jsem se do ní vžila, brečela jsem jak malá, a to už na třicáté straně. Vykreslené sympatické charaktery postav, elegantní jazyk, filosofické nebo snad psychologické myšlenky o smyslu života, které mě přiměly jen tiše souhlasně kývat hlavou, zatímco jsem hltala každé další slovo. Málem jsem se nechala zmást popisem knihy, ze kterého možná čpí klišé a stereotyp, ale kniha je úplně jiné sousto. Kašlete na popis i na obálku, prostě se začtěte, nebudete litovat.... celý text
Pod skleněným zvonem
1996,
Sylvia Plath
Nemůžu si pomoct, ale zkrátka mi tam něco chybělo. Jakmile jsem dočetla poslední řádek, přišlo mi, jako kdybych to ani nečetla, nezanechalo to ve mně žádnou odezvu, vůbec nic. Na druhou stranu se mi moc líbil autorčin styl psaní, jde vidět, že v srdci byla pravou básnířkou. Otevřený konec knihy mi přijde originální a postava hlavní hrdinky mi byla sympatická, ve spoustě věcech jsme se shodly. Chyběly mi tam však její vnitřní pochody, skoky ze situace do situace mi přišly vynucené, stejně jako příběh samotný mi přišel takový umělý, jako kdyby autorka chtěla psát něco jiného a do tohoto se vyloženě nutila. Nevím proč, ale mám z toho zvláštní pocit. Nebylo to silné dílo, čekala jsem víc. Kdybych například měla porovnat s knihou Ano od Margarity Karapanou, která se také zabývá duševní nemocí a depresí, je tu podstatný rozdíl v emocích, myšlenkách a v celkovém pojetí duševní nemoci, ovšem Ano je na špičce, zatímco Pod skleněným zvonem se těžko sápe nahoru, i když to rozhodně nebylo špatné počtení. Ale nezanechalo to ve mně stopu, což si myslím, je u uměleckého díla to nejdůležitější.... celý text
Ano
2007,
Margarita Karapanou
Nádherný, originální, emoční a vypjatý čtení. Hrozně se mi líbí autorčin styl psaní, ta dechberoucí lyrika. Čtenářovi se naskytne vhled do bipolární poruchy a nestačí zírat, jak moc to nemocnému ovlivní život. I zpracování knížky (černé listy v kontrastu s bílými, útržky pocitů a myšlenek) je osobité a sympatické. Jediné, co bych vytkla, je otevřený konec a málo vysvětlení, člověk se občas ztrácí v realitě a fantazii, ale třeba je to tak schválně, abychom se dokázali vžít do takto nemocné ženy, která vlastně také neví, co je skutečnost a co ne. Trošku mi to hraničí se schizofrenií, ale ok. Knihu jsem zhltla za jeden den a jsem hrozně ráda, že jsem na ni narazila, je boží, moc doporučuju.... celý text
Světlo a tma
2016,
Danka Šárková
Jedno velké klišé. Čekala jsem mnohem víc. Ani jedna postava mi nebyla sympatická a konec je, řekla bych, hrozně vynucený. Celé se to dalo pojmout líp, napínavé pasáže mi přišly mělké, urychlené, vůbec ne subjektivní. Tahle kniha ve mně nevyvolala téměř žádnou emoci, celé to bylo emočně oploštělé, předvídatelné a náhodná sprostá slova nebo popisy sexu mi do celé atmosféry knihy vůbec neseděly, působilo to uměle. Spoustu věcí mi na příběhu vadilo, ale na druhou stranu se to četlo lehce a rychle. Rozhodně se k tomu ale nevrátím.... celý text
Neposílejte mi už žádné dopisy
2012,
Allen Ginsberg
Ginsy je prostě jednička, jeho básním se oddávám celou svou duší.
