nanana
přečtené 173
Neviditelné nestvůry
2010,
Chuck Palahniuk
"... Každá tvoje mrňavá molekula už napadla pár milionů lidí před tebou. Cokoli uděláš, je nudné a staré a naprosto v pořádku." "To, co vykládáš, je jenom příběh. Už se to neodehrává. A až ti dojde, že takovej příběh jsou jenom slova, že to všecko můžeš rozdrobit a naházet minulost do popelnice, tak začneme přemýšlet, kdo z tebe bude." "... Pokračování na straně cojávímkteré. I kdybyste byli sebepečlivější, budete mít dojem, že vám něco uniklo, budete mít pod kůží hroutivý pocit, že jste neprožili úplně všechno. Propadlý pocit u srdce, pocit, že jste se jen prořítili těmi okamžiky, kde jste měli dávat pozor nejvíc. No a na ten pocit si zvykněte. Přesně tak vám bude jednou připadat celý váš život." "Všechny hlavně já, já, hlavně já. Vražedkyně, oběť, svědkyně, všechny si myslíme, že naše role je hlavní. Což nejspíš platí i pro každého na celém světě."... celý text
Žert
2007,
Milan Kundera
Prostý a jasný. Ale co je to prostý a jasný? Je to všechno o tom, aby člověk byl takový, jaký je, nestyděl se chtít to, co chce, a toužit po tom, po čem touží. Lidé bývají otroky předpisů. Někdo jim řekl, že mají být takoví a takoví, a oni se snaží takovými být a do smrti se sami o sobě nedovědí, kdo byli a kdo jsou. Nejsou pak nikým a ničím, jednají podvojně, nejasně, zmateně. Člověk především musí mít odvahu být sám sebou. Ale které vzpomínání není zároveň (a bezděčně) přemalováváním starého obrazu? Které vzpomínání není současnou expozicí dvou tváří, té přítomné i té minulé? Jaký jsem opravdu byl - bez prostřednictví dnešního vzpomínání - to už nikdy nikdo nezjistí. Největší ubohost je stydět se za svůj vlastní cit. „K samotě neodsuzují člověka nepřátelé, ale kamarádi.“ Ale věci končí jinak než předpokládáme. .. že věci vzniklé omylem jsou stejně skutečné jako věci vzniklé právem a nutně. Fyzická láska jen zcela zřídka splývá s láskou duše. Není nic vzácného v tom, splynou-li spolu dvě cizí těla. A snad i splynutí dvou duší se někdy uděje. Ale tisíckrát vzácnější je, splyne-li tělo se svou vlastní duší a je-li s ní zajedno ve své vášni. A začal jsem si uvědomovat, že náš černý kolektiv je stejně s to uštvat jiného člověka (poslat ho do vyvržení a na smrt) jako kolektiv lidí, co zvedali jednomyslně ruce, a jako snad každý kolektiv lidí. Těžko žít s lidmi, kteří by vás byli ochotni poslat do vyhnanství nebo na smrt, je těžko se s nimi zdůvěrnit, je těžko je milovat.... celý text
Černý kocour
1988,
Edgar Allan Poe
Kdo se aspoň stokrát nepřistihl, jak se dopouští zlého a pošetilého skutku jen a jen proto, že ví, že nemá? "V nesobecké, obětavé lásce němé tváře je cosi, co přímo zasahuje srdce toho, kdo nejednou zakusil vratké přátelství a chatrnou věrnost pouze lidského tvora."... celý text
Mechanický pomeranč
2002,
Anthony Burgess
Ale, bratři, to jejich okusování si nehtů nad tím, co je příčinou špatnosti, ze mě dělá pěkně usměvavýho bajata. Vůbec je nezajímá, co je příčinou dobra, tak proč ten druhej krám? Pokud sou píply dobrý, tak asi proto, že se jim to líbí, a já jim jejich potěšení nemíním brát, tak ať se do tý druhý stránky taky nemíchaj. Být dobrý nemusí byt dobré, můj malej 6655321. Být dobrý může byt strašné. A když ti tohle říkám, uvědomuju si, jak rozporuplně to zní. Co chce vlastně Bůh? Chce Bůh snad dobrotu nebo volbu dobra? Je snad člověk, který si vybírá zlo, jistým způsobem lepší než člověk, jemuž je dobro uloženo jako trest?... celý text
Ptáci v trní
1993,
Colleen McCullough
"Ještě dobře, že ten hlupák neviděl, jak někdy střihač rozřízne ovci břicho a zašije ho jehlou na pytle. Ve městě nevědí, jak žije druhá půlka obyvatel, a mohou si dovolit zbožňovat svoje zvířata jako děti. Na venkově je to jiné. Tady nikdy neuvidíte, že by muž, žena nebo dítě zůstalo bez pomoci. Ve městě si lidé zamilovaní do svých pejsků nevšimnou, že volá o pomoc člověk." "Máš pravdu. Všichni pohrdáme tím, čeho je hodně. Tady jsou to ovce, ve městě lidé."... celý text
Parfém: Příběh vraha
1990,
Patrick Süskind
„Vpíjel do sebe tuto vůni, utápěl se v ní, impregnoval se jí až do posledního póru, stával se sám dřevem jako dřevená loutka, jako Pinocchio ležel na hranici, jako by byl mrtev, až po dlouhé době, možná teprve po pulhodine ze sebe vypravil slovo „dřevo“. Jako by naplněn dřívím až po uši, jako by mu dřívi sahalo až ke krku, jako by měl přeplněné břicho, jícen a nos dřívím, tak ze sebe přímo vyvrhl to slovo.“... celý text
0.4 – Soumrak civilizace
2012,
Mike Lancaster
"Tak mě nejspíš vidí ostatní, ale to neznamená, že ve mně není nic víc. Ne všichni musí mířit až do nebes, aby dokázali, že žijí. Někteří z nás jsou spokojení, když zůstanou nohama na zemi a kochají se výhledem."... celý text
Jako zabít ptáčka
2009,
Harper Lee
"Předně si pamatuj, Čipero, že s nejrůznějšími lidmi mnohem lépe vyjdeš, když si osvojíš jednoduchý trik. Jakživa nikoho opravdu nepochopíš, dokud neuvážíš věc z jeho úhlu pohledu – dokud si nevlezeš do jeho kůže a neprojdeš se v ní." "Kdepak, Jeme, já myslím, že je jenom jeden druh lidí. Lidi."... celý text