meluzena přečtené 505

Kocour Bob 2013, James Bowen

„Bob je můj nejlepší kamarád a přivedl mě k jinému - a lepšímu - způsobu života. Oplátkou nepožaduje nic složitého ani nereálného. Potřebuje jenom, abych se o něj staral. A přesně to dělám.“ Pro člověka, který nepoznal šikmou plochu drogové závislosti, je to možná jen obyčejné vyprávění jednoho feťáka, který ani moc vyprávět neumí. Pro ty, co poznali tohle dno, je v tom určitě mnohem (mnohem!) víc, a pro kočkomily z obou kategorií je Bob bonusem navíc. Sečteno a podtrženo je to milá knížka - víc svým chlupatým obsahem, než poněkud kostrbatou formou - dalo by se říct, že je to slabá knížka se silným poselstvím. Tak silným, že přebije všechny literární nedostatky. Když má člověk pro co, resp. pro koho žít, jde všechno mnohem snáz. To si jednoho dne ke svému překvapení uvědomil i James Bowen. V téhle knize nejde o to, čím byl, ale jak naložil s hozenou rukavicí v podobě kocoura Boba, protože ten v něm dokázal vykřesat jiskřičku smyslu života. „Každý potřebuje přítele, jako je Bob. Měl jsem velké štěstí, že jsem jednoho takového našel...“... celý text

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel 2012, Jonas Jonasson

Úplně skvělá ptákovina! Představte si, že vezmete Járu da Cimrmana šmrncnutého Forestem Gumpem, proženete ho příběhy a là Čtyři vraždy stačí, drahoušku nebo povídkami Šimka a Grossmanna a svěříte to spisovatelskému umu Terryho Pratchetta... Jenže tenhle Švéd nikoho a nic nekopíruje - je naprosto originální a suše vtipný, semele páté přes deváté, jednu blbost na druhou, do toho mistrně přimíchá historická fakta a výsledkem je úplně dokonalá pitomost v tom nejlepším slova smyslu, nadupaná velmi inteligentním humorem. Asi v půlce knížky už jsem z těch nesmyslů byla trochu unavená asi jako bych sledovala už čtvrtou hodinu filmu Jára Cimrman ležící spící a chtěla jsem knihu odložit, když vzápětí jsem se zas řehtala jako kůň další poťouchlosti. Nutno dodat, že to není jen prostoduchá řachanda pro pobavení mas. V té spoustě postav, švédských jmen, dějových linií a retrospektiv sešmodrchaných do jednoho velkého propletence je třeba se orientovat, abyste si mohli řádně vychutnat, jak je tohle soukolí dokonale promyšlené a jak každé kolečko zapadá přesně kam má. Jak to ten chlap dělá, že se to čte tak skvěle?! No, asi má talent, že..... celý text

Deník ctihodné prostitutky 2009, Chrysiida Dimoulidou

Tak se mi zdá, že tahle paní Dimoulidou vůbec nebude hloupá ženská, když napíše takový příběh.. Nejdřív to vypadá na drámo chudého děvčete a là Barva mléka, ale pak to nabere jiný směr a přichází část, která dala knize český název. Poté nastává pozvolné zklidnění a jak hlavní hrdinka přichází do let, dochází i k hluboké životní moudrosti a konečnému smíření. Český název i anotace jsou hloupě zavádějící, protože gró knihy je o dost jinde. V originále se kniha jmenuje „Když Bůh pláče“, ale překladatelka název změnila na „Deník ctihodné prostitutky“, protože usoudila, že název je pro tuto knihu naprosto vystihující. Dovoluji si nesouhlasit. V knize nejde o prostituci a ani se v ní nedočtete žádné pikantérie. Její poselství je v tom, že důležité není ani tak, KUDY (= čím vším) člověk během života prochází, ale KAM NAKONEC DOJDE, tj. kým se na stará kolena stane. Někdo může šlapat jen chvíli (nebo vůbec nikdy) a vždy bude lacinou holkou a jiný to může dělat velmi dlouho, a přesto zůstat dámou (nebo se jí postupně stát). Kdyby paní Dimoulidou nedošla své životní moudrosti, těžko by ji mohla vložit do své hrdinky.... celý text

Zeď: Jak jsem vyrůstal za železnou oponou 2007, Petr Sís

Velmi osobní zpověď pana Síse, kterou vlastně napsal pro svoje děti (= rozené Američany), aby jim alespoň trochu přiblížil to, z čeho vzešel (= socialistické Československo). Je si vědom toho, že „je to doba pro ně natolik vzdálená, je už je možná ani nezajímá“. Příjemné dílko, které může mladým, kteří socialismus už nezažili, alespoň nastínit atmosféru té doby. A ti starší si můžou nad jeho stránkami zavzpomínat na to dobré či zlé, co mají stále v živé paměti nebo co už dávno zapomněli.... celý text

Podivuhodný příběh Eskymo Welzla 1995, Petr Sís

O Eskymo Welzlovi krátce, stručně, výstižně. Je to jako pár chuťovek na talířku - nezasytí, ale navnadí chuťové pohárky. Na pár stránkách je řečeno vše důležité, a to báječně poeticky. Barevné tuše a akvarelový papír, žádná počítačová grafika ani jiné „berličky“ - prostě poctivé řemeslo, jaké se už dneska moc nevidí. Díky, pane Sísi.... celý text

Ptačí sněm 2011, Petr Sís

Dokonalá symbióza slova a obrazu. A nenásilně - jakoby mimochodem - naservírovaná velká pravda o tom, že člověk musí hledat (a může najít) jedině sám v sobě. Vše ostatní je jen „zajížďka“ :-)... celý text

Řeka 2015, Alessandro Sanna

Opravdu se tímhle může někdo proslavit? Myslela jsem, že se to může líbit jen těm, kteří nepoznají rozdíl mezi štětcem a kartáčkem na zuby :-) Ne, vážně, ten člověk rozhodně MÁ talent, což je vidět na řadě jeho jiných prací. Tahle knížka je nekomplikovanou pocitovkou, která nemá ambice jít do hloubky. Autor prostě - jak sám píše - „nastavil tvář slunci, kápl na papír trošku vody a nechal se unášet nevypočitatelností barevných skvrn a své mysli“, a to „bez skicování tužkou“. Možná ale přeci jen skicovat měl. Aspoň trochu. Jeho rozpité krajinky mají bezesporu své kouzlo, ale když přijde na figurální kresbu, už to pokulhává. Navíc těch „stejných“ krajinek je tam nějak moc, aniž by přinášely něco nového. Už náš učitel výtvarné výchovy na základce hlásal, že obraz musí mít nějaké tajemství nebo vtip - něco, co toho diváka bude bavit a přiměje ho si obraz pořádně prohlédnout. Tady si prohlédnu prvních max. dvacet obrazů, jenže pak už tam kromě nových barevných odstínů není co objevit... Možná autor opravdu nechtěl, aby divák/čtenář přemýšlel - a proto je v úvodu každého ročního období ve 4-5 řádcích řečeno, co se bude dít, čímž se zcela odhalí i to málo, co by bylo možné objevovat. Kdo ví..? Pokud vám stačí nenáročná pocitovka, která si poklidně klouže po povrchu, pak je vše OK. Za mě je tahle kniha tak na úrovni trochu talentovanějších žáků ZUŠ. ..aneb, Shaun Tan nasadil laťku zatraceně vysoko! (v jeho tvorbě snad ani nemáte šanci odhalit všechna tajná sdělení a propojení, a nových nápadů je tam tolik, až se tají dech v tichém úžasu)...... celý text

Nový svět 2012, Shaun Tan

A tohle je další bomba! Shaun Tan nádherně metaforicky vyjádřil pocity člověka, který se ocitl v neznámém světě. K vyjádření velkých věcí - jak vidno - netřeba slov. Možná právě naopak. Každá píď téhle knížky je sama o sobě výtvarnou lahůdkou.... celý text

Příběhy z konce předměstí 2011, Shaun Tan

Tak tohle je jen pro fajnšmekry - žádný knižní fastfood! Je to knížka pro lidi, kteří jsou ochotni/schopni si udělat čas a opravdu si prohlédnout každý čtvereční centimetr této výtvarné delikatesy a hledat/najít v nich ukrytý vtip nebo odkaz. (A na každém obrazu aspoň jednu vránu :-) Knížka pro lidi, kteří v sobě nechají doznít poetiku každé pointy - ticho, které s sebou přinese....... celý text

Co když je to nebe? Jak jsem se zbavila omezujících přesvědčení a začala opravdu žít 2017, Anita Moorjani

V první knize popsala svůj životní příběh a byla to síla. V téhle knize se snaží slovy předat uvědomění, k nemuž dospěla. Jenže se snaží sdělit nesdělitelné - tohle jde těžko předat slovy („kdo nezažil, nepochopí“). Knížka tak vyznívá poněkud rozpačitě - jako pár sice hlubokých myšlenek, nicméně omýlaných v různých obměnách pořád dokola, což je škoda. Holt i tyhle velké pravdy se musí umět podat tak, aby nezněly prázdně - což se tady bohužel zrovna nepovedlo. (Navíc překlad občas tahá za uši - např. „uhodila jsem na správnou strunu“.) Pokud se jako já chystáte knížku odložit, přečtěte si aspoň poslední kapitolu a doslov (pokud jste žena, tak i předposlední kapitolu). - Kdyby nic jiného, těch posledních pár stránek stojí za to.... celý text

Tajný deník Adriana Molea 2008, Sue Townsend

„Měli jsme indickou rýži s karí. Během oběda se k nám přišla podívat paní Singhová a bavila se s Bertem hindsky. Zdálo se, že jí naše karí připadá hrozně k smíchu, pořád na ně ukazovala a smála se. Někdy si říkám, že už jsem jediný člověk na světě, který se ještě umí chovat.“ ...nebo: „Babička Moleová mi přišla říct, že minulý týden v jejím kostele spiritualisté ohlásili, že přijde konec světa. Řekla, že měl nastat včera. Bývala by přišla dřív, ale musela nejdřív vyprat záclony.“ ...nebo: „Pondělí, 25.ledna Nemohl jsem hnout s úkolem z matematiky. Zavolal jsem na linku důvěry. Nějaký příjemný pán na druhém konci drátu mi řekl, že výsledek je devět osmin. Byl děsně milý. Úterý, 26.ledna Ten stupidní chlap mi řekl špatný výsledek! Bylo to jenom sedm pětin. Získal jsem jen šest z dvaceti možných bodů.“ Adrian Mole je trochu přitroublý bebíčkovský rádoby intelektuál. Pokud se vám ty tři ukázky líbí, pusťte se do čtení. Pokud vám přijdou stupidní, asi raději sáhněte po jiné knize. Za mě tak 3,5.... celý text

Angličtina na rovinu 2012, Darren Crown

Knížečka, která s nadhledem a humorem objasňuje vybrané gramatické nuance a uvádí je do souvislostí + nabízí fígle k jejich zapamatování. Není to učebnice v pravém slova smyslu, ale je smyslu-plná. Doporučuji učitelům i učícím se.... celý text

Všichni jsme utkáni z hvězd 2017, Rowan Coleman

Mělo to „moc těžkou zadnici“, chyběla tomu lehkost. Přitom ne že by to bylo o ničem, ne že by v tom nebylo poselství nebo naléhavost! Samozřejmě, že člověk má žít svůj život naplno každý den, protože neví, kolik času mu ještě zbývá - a o to víc, když ví, že už mu moc času nezbývá. Samozřejmě, že člověk má říkat svým blízkým, jak moc mu na nich záleží (pokud to tak je), má se snažit vysvětlit nedorozumění, v kterých je zapleten, a má se stavět věcem čelem. Ale obávám se, že se autorka příliš snažila to všechno čtenářům VYSVĚTLIT a že těch 496 stran textu posunulo tenhle příběh někam směrem k venezuelským telenovelám (poslední zhruba třetina se vlekla až nekonečně). Bylo to předvídatelné, základních pár myšlenek se omílalo v různých obměnách pořád dokola (protože co kdyby to čtenář ani na počtvrté ještě nepochopil), všechny postavy byly nejdřív řádně zlé/nevědomé, aby pak mohly prohlédnout a začít dělat správné věci. Mno... Suma sumárum: Nosné téma, pár neotřelých myšlenek a nápadů, příliš mnoho detailních osudů a příliš mnoho témat chtělo mnohem víc spisovatelského talentu. Nicméně Rowan Coleman je asi hodná holka, která chce, aby svět byl lepší, s čímž nelze než souhlasit.... celý text

Adresát neznámý 2003, Kathrine Kressmann Taylor

„Knížka o smrtící síle slova.“ Úsporné dílko, které neplýtvá slovy, a přesto (nebo možná právě proto) trefně vystihuje zrůdnost nacistického fanatismu. Jemně a v náznacích, a přesto z toho mrazí.... celý text

Výhonek osmilisté růže 2012, Auður Ava Ólafsdóttir

Zvláštní kniha. Velmi zvláštní. Trochu jako z jiného světa. Jemná a citlivá, a hlavně velice lidská. Zároveň vlastně dosti obyčejná (a přitom tak neobyčejná) - taková nenápadná (osmilistá) růže mezi trním. Jedna z těch, na které se jen tak nezapomíná.... celý text

Barva mléka 2014, Nell Leyshon

Život bystré Mary se mění v okamžiku, kdy ji její otec „prodá“ do služby místnímu vikářovi. Její přímost a přímočarost jsou zprvu příjemným oživením na sešněrované a pokrytecké faře, kde etiketa přesně stanovuje, komu je co dovoleno. Mary si nebere servítky a pěkně to tam „provětrá“. Jenže společenská hierarchie si taky nebere servítky a dá Mary jasně najevo, že „vocaď pocaď“. A jak se s tím ona vypořádá? To si musíte přečíst sami... Pak jako blesk z čistého nebe přijde konec knihy, ale ten příběh vás nechce pustit! Nutí vás k zamyšlení, že přímočarost, prořízlá pusa a jazyk ostrý jako břitva vlastně vždycky dostával ženy do potíží, ne-li rovnou na šibenici nebo na hranici, a to o to rychleji, v čím nižším společenském postavení byly. Muž mohl dcery a manželky beztrestně mlátit, pán rozséval své sémě a děvečkám, služebným a vesnickým holkám nebylo zastání ani odvolání. Když se to ve vás všechno dostatečně semele, může přijít úleva v uvědomění, že v naší době a zeměpisné šířce už tohle naštěstí neplatí. (Snad.) Silný příběh je umocněn stylem Maryina vyprávění - nespisovně, bez velkých písměn a interpunkce, což jen umocňuje jeho naléhavost. Citát: mary, řeknu edně, aby ti přichystala nějaké nové šaty. na těchhle není nic špatnýho. jsou to ty jediné co máš viď? no mám taky jen jedno tělo.... celý text

Muž jménem Ove 2014, Fredrik Backman

Skvělá kniha se spoustou humoru, který vás pobaví, ale který pod povrchem skrývá velkou hloubku. Ta k vám dolehne až se zpožděním - a vlastně jako by „mimochodem“. Příběh je o starém morousovi, který zatraceně dobře ví, co se jak má (a hlavně nemá!) dělat, co je správné a co není! Snaží se vymýtit sebemenší šlendrián a na všem najde chlup. Jenže pak se do sousedství nastěhuje nová rodina a „ta těhotná íránská ženská s největšíma hnědýma očima“ nehodlá respektovat Oveho neprostupnou masku a brnkne na jeho lidskou strunu. A co myslíte, začnou ledy tát...? V každém z nás je kus takového bručouna a autor Oveho očima vždy nemilosrdně tne do živého, protože pravdu přeci nelze skrývat :-). Ovšem ironie a cynismus je dávkován velice citlivě, takže kniha neztrácí nadhled. PS. A ta dějová linka s kocourem, to je teprve delikatesa! (pro milovníky koček zvláště). Bravo!... celý text

Dalajlamova kočka 2013, David Michie

Zhmotněná laskavost (ve formě knihy). Knih popularizujících buddhismus je mnoho, ale tahle je jemná jako srst Její Svatosti Kočky. Číst tuhle knížku je jako hladit kočku, která spokojeně přede, vy to její vrnění cítíte pod rukou a kočičí spokojenost se vám rozlévá do celého těla. - Velmi příjemná záležitost. A když občas autor trochu zatlačil na pilu, je to jako když v kožíšku narazíte na vcuchanou "šištici" lopuchu nebo jiného svízelného přítulu - tak ho prostě opatrně vyndáte aniž by vás to znechutilo a dál si užíváte tu chundelatě hebkou Lásku.... celý text

Proměna 2007, Franz Kafka

Mladý obchodní cestující Řehoř se jednou ráno probudí jako brouk a nejvíc ho trápí to, že zaspal a ujel mu vlak. Sžívá se s novým nemotorným tělem a doufá, že jeho nový zevnějšek nebude nikomu vadit a on bude moci nejbližším vlakem odjet na naplánované obchodní schůzky a život půjde dál jako by se nechumelilo. Jenže ono se „chumelí“, a to tak, že dost... Knížka je psaná tím krásným starým květnatým jazykem, který jen podtrhuje „staré dobré“ zaběhnuté časy. Souhlasím, že jako povídka o proměně v hmyz je to poměrně podivné a zdlouhavě nudné čtení. Ten příběh ale zdaleka není o broukovi... Proměnu v brouka je možné chápat jako metaforu jakékoli podobně závažné, nepříjemné a nevratné změny v životě. Může to být tělesné postižení nebo znetvoření po nemoci či úrazu - které vyžaduje péči ostatních a pohled na něj může být nepříjemný, s kterým se člověk musí naučit žít a postupně se vzdát nadějí, že všechno bude zase „v pořádku“. Může to být metafora toho, kdy se z člena rodiny stane bílá vrána nebo naopak černá ovce - kdy změní chování a způsob života natolik, že ho rodina odvrhne. Rodinné soužití a předchozí vztahy jsou touto proměnou podrobeny tvrdé zkoušce a většinou se též výrazně promění nebo nevydrží. Pokud si připustíte tento typ metafory, nabízí vám těch pár Kafkových stránek hromadu podnětů k zamyšlení. A to není málo.... celý text

Mluvící balík 1983, Gerald Durrell

Pohádkový klenot. Starý dobrý výlet do fantazie. Jakožto dospělec jsem se při čtení toho roztomile potrhlého příběhu pořád jemně usmívala a zároveň obdivovala, co všechno dokázat autor vymyslet a poskládat dohromady.... celý text