Madla81 přečtené 152

Kar 2019, Miloš Urban

S touto knihou jsem měla vážně problém. Vůbec jsem se nemohla začíst a bohužel mě zcela minul autorův styl psaní. Do čtení jsem se musela nutit (strašně nerada nechávm knihy nedočtené). Pocházet z Varů, asi učurávám slastí, ale průvodcovské popisy provázané neustálými goetheovskými repeticemi mi přišly k uzoufání nudné. Nedokázala jse si vytvořit vztah ani k jednomu z hlavních hrdinů, nechutné vraždy a sebevraždy byly sice popsány brilantně, nicméně s jakýmsi chladným podtónem, který mi zabránil se o osudy obětí milostného komplotu obávat. Čtivější mi přišla až poslední třetina, kdy došlo k odhalení pozadí oněch bestiálních vražd a sebevražd. Urbana určitě nechci zatratit a zkusím další jeho knihy, ale bojím se. Život je totiž moc krátký na to, abychomčetli knihy, které nás nebaví.... celý text

Korektor 2014, Jana Kilianová

Korektor aneb iroinická sonda do duše korektora/redaktora/editora. Osobně nemám moc ráda komiksy. Neptejte se mě proč, asi mám svou nesnášenlivost vůči komiksům (a e-knihám) zaktovenou do genetické výbavy (stejně jako malé uši a černočerný smysl pro humor, kterému jen málokdo rozumí),ale tenhle komiks mi naprosto a přesně sedl. Jak by taky ne, když jsem vystudovala bohemistiku a skoro patnáct let jse pracovala jako redaktorka a korektorka. Takže je jasné, že jsem se v komiksových stripech více než poznávala a smála jsem se tak hlasitě, že jsem si od svého drahého muže vysloužila ne zrovna málo káravých pohledů. Tohle zaměstnání na vás zanechá nesmazatelné stopy a když se řízením osudu ocitnete na druhé straně (tam, kam míří přesné údery korektorských poznámek), začne vám být zatraceně horko. Nevím proč, ale já si při četbě představovala krutopřísně nesmiřitelný pohled Pavlíny Kajnarové s tepající žílou a tikajícím okem nad první korekturou Kroniky rodu Příšeráků. Podtrženo a sečteno. Pokud se pohybujete ve světě knih, ať jako student/ka jazyka českého, pracovník v nakladatelství či autor, nebo jen hrozně rádi čtete, budete se královsky bavit. Já měla Korektora půjčeného z knihovny, ale nutně si ho musím pořídit, aby mě ve dnech, kdy není zrovna veselo, pocvičil bránici. Za mě deset smajlíků z deseti ... celý text

Planeta idiotů 2021, Roman Bureš

Roman Bureš: Planeta idiotů Není Bureš jako Bureš aneb z tohohle Bureše si sednete na prdel. V pozitivním slova smyslu. Multižánrová jízda popisující velice netradiční počátek apokalypsy, který byste rozhodně nechtěli zažít výborně pracuje se současnými nejen politickými kulisami a rozehrává vtipnou a divokou hru, která čtenáře naprosto pohltí. V příběhu se prolínají snad všechny žánry - je temný a ponurý, vtipný, i smutný, a nechybí v něm hlubší linka vedoucí k zamyšlení. Bureš je mistr vtipných a drsných hlášek a já si musím brzy obstarat další jeho knihy. A ač by se mohlo zdát, že kniha byla napsána na objedávku, není tomu tak, protože jak sám autor v doslovu zmiňuje, zpracování příběhu vyšlo z noční můry. Osobně bychtedy nechtěla být v autorově hlavě :-)... celý text

Dívky ve vodě 2018, Victoria Jenkins

Tohle měl být nervy drásající thriller? Za mě bohužel veliké zklamání. Nesympatické postavy s nimiž jsem se mi nepodařilo ztotožnit a jeijchž chování mě spíš štvalo (hlavně dětinské chování hlavní vyšetřovatelky, která se i přes svůj věk 40+ chovala jako naivní puberťačka). Zápletka předvídatelná, vraha jsem jsem poznala snad hned. Jako detektivka to bylo nemastné neslané, příliš doslovné, nic zde nebylo ponecháno pro fantazii čtenáře, nedozvěděli jste se nic zajímavého o postupech ve vyšetřování, o technikách policejní práce. Ani jako thriller u mě kniha neuspěla, protože autorce se nepodařilo ve mně vyvolat soucit s obětmi, které byly tak blbé a naivní, že jinak ani skončit nemohly. Neskutečně mi vadilo neustálé vracení se k osobním problémům obou hlavních představitelek. vcelku zajímavá byla vedlejší dějová linie a mrzí mě, že nebyl využit její potenciál. Plusem byly krátké kapitoly. Dalším autorčiným knihám se nejspíše vyhnu. Jdu si spravit chuť Planetou idiotů.... celý text

Nadaný žák 1991, Stephen King

Píseň severu 2021, Michaela Merglová

Píseň severu od Michaely Merglové. Autorčina v pořadí třetí kniha je pokračováním její fascinující prvotiny Píseň oceli. Opět se zde setkáváme sprostořekým bardem Minangarem, kterému není žádná sukně cizí a hrdinným bojovníkem Cuchenanem, jehož tíží křivdy minulosti. Na počátku příběhu opět stojí drak, který sužoval údolí Colechu po celá dlouhá léta. Nyní je z něj mršina, hýbající se červy. A nad ní se sklání tajemný princ Símiran. Ačkoliv se objeví na začátku příběhu, jeho role je velmi důležitá. Jak by mohly jednotlivé kapitoly Písně severu navozovat dojem pohádky (Cuchenan, který musí vykonat tři úkoly pro čarodějnici, najít a zabít žábu na prameni), opak je pravdou. Příběh je mnohem naturalističtější, bitevní scény jsou epičtějšía motiv nenaplněné lásky tu již hraje naplno. Knihu jsem hltala, ale když jsem dočetla ke konci, nemohla jsem věřit svým očím. "Nééé," chtělo se mi řvát. "Néé, prosím, tohle přece ne!" Takže doufám, že Míša Merglová dostane v práci dovolenou, aby mohla brzy dopsat trojku. Ona totiž vždycky nejdřív napíše konec a ten u dvojky byl prostě neskutečný. Málokterý fantasy příběh ve mně vylola tolik emocí. Smála jsem se slovním přestřelkám mezi Minangarem a Gaiou, takřka jsem nedýchala dojetím, či jsem netrpělivě obracela stránky, když se napětí dalo téměř krájet. A ten konec! Musela jsem si poslední stránku přečíst ještě dvakrát, abych uvěřila tomu, co je tam napsáno. A o tom dobré příběhy jsou, o emocích, které v nás, čtenářích, vzbuzují. Za mě tedy jedenáct hvězdiček z deseti :-)... celý text

Píseň oceli 2019, Michaela Merglová

Klasické fantasy meče a magie mi nikdy k srdci nepřirostlo. Ale prvotina Michaely Merglové můj chladný postoj k fantasy žánru zcela změnila. V příběhu se setkají dvě zdánlivě nesourodé dvojice mužů - prostořeký a užvaněný bard minangar, který nenechá na pokoji žádnou sukni a bývalý otrok Cuchenan, který pomocí bájného kouzelného meče skolí draka. A dobrodružství začíná. Svět je tu zabydlen postavami s krkolomnými jmény a nejen skrz jména z příběhu dýchá atmosféra irských vřesovišť a rázovitých obyvatel delavy. Setkáme se tu se skřetem, kamenným trollem, přadlenou osudů, nechybí zde napínavé souboje, ve kterých se tělními tekutinami rozhodně nešetří, vtipné slovní přestřelky, ale hlavně se v knize jako leitmotiv objevuje nenaplněná láska a pocit vlastní nedostatečnosti u obou hlavních postav. A jistá předurčenost či osudovost. Příběh vás chytne a nepustí a myslím, že výtečná psychologická propracovanost všech postav, které příběh zabydlují, mu rozhodně prospěla, protože jsou lidské, mají své chyby a pochybnosti, své vrtochy a slabé stránky a tak se s nimi může čtenář lehce ztotožnit. za mě rozhodně deset bludišťáků z deseti a já se už nemůžu dočkat, až dočtu pokračování, kterým je neměné namakaná Píseň severu.... celý text

Černí husaři a probuzený démon 2020, František Petran

Lehounce pomalejší začátek může odradit děti, kterým není čtení vlastní. Jen kvůli tomu srážím jednu hvězdičku, protože jinak jsem z knihy byla nadšená. Čtenáře čeká epická jízda a krvavá řež s rozličnými démony a zásahy nádherných slovanských bohyň. Jedná se vlastně o klasickou pohádku, nádherně stylisticky zvládnutou, s perfektně propracovaným dějem a půvabnými popisy. mezi řádky nalézáme morální ponaučení o důležitosti odvahy, sepjatosti s rodinou, o důležitosti lásky a odpuštění. I když nejsem cílová skupina, shltla jsem ji jako malinu za jeden večer a brzy se určitě vrhnu na autorovu tvorbu pro dospělé. Doufám, že autor brzy napíše další knihu pro děti :-)... celý text

Cari Mora 2019, Thomas Harris

Jasně, tahle knížka je úplně jiný level než Mlčení jehňátek a Červený drak. Působí na mě trošku způsobem, jako by si mistr hrůzy chtěl chvíli oddechnout a napsal si něco jen tak bokem pro radost. A protože už dlouho nic nevydal, tak mu tom nakladatel samozřejmě chňapnul. Nebylo to špatné. Ale bylo to dost prvoplánovité a šablonovité (hlavní hrdinka, který vybruslí ze všech nemožných situací až připomíná Terminátora, padouši jsou padouštější než vaše nejčernější noční můry). Trochu mi tam chyběl nadhled a větší psychologická rozpracovanost. Jako oddechovka dobrý, v příběhu je pořád cítit hrůza, škoda že hlavní záporák nedostal více místa. Vyloženě nezklamalo, ale ani nenadchlo.... celý text

Temné léto 2018, Dan Simmons

První kniha od Dana Simmonse, kterou jsem přečetla, a rozhodně ne poslední. Bylo to skvělé, napínavé, nervy drásající čtení, od něhož jsem se nemohla odtrhnout. Atmosférou mi trošku připomíná legendární Kingovo TO, což je jednak dáno hororovou zápletkou, a také obsazením hlavních hrdinů dětmi. Autor mistrně pracuje s klasickými dětskými strachy ze sklepa, z temných stínů, bubáků zpod postelí. Psychologie nejen dětských hrdinů, kteří pochází z odlišného prostředí, je velmi dobře propracovaná, jde vidět, že v ní autor použil svou dlouholetou pedagogickou erudici. Osobně jsem byla naprosto uchvácena úžasnými popisy, které dokázaly vyvolat až dechberoucí svíravý pocit strachu. Jen poslední třetina knihy, v níž se objevují oni původci strachu (nechci spoilerovat) , mi přišla lehoulince slabší, mnohem lepší bylo, když se strachy pracovalo s náznaky. Ale i tak to byl jeden z nejlepších hororů, které jsem letos četla.... celý text

Rosie 2020, Jan Hlubek

Lolita 2007, Vladimir Nabokov

Nádherná kniha. Bravurně napsaná bohatým jazykem přetékajícím příměry, kaskádami slov, přívaly přirovnání a prošpikovaná intelektuálními narážkami a francouzskými citáty. Vztah Lolity a Humberta Humberta není nijak nechutný či oplzlý, je lidský a nekonečně smutný. Ale skutečně to není jednoduchá kniha. Jak pro její slohovou pestrost a barvitý styl jazyka není opravdu pro každého. Přiznám se, že jsem ji četla několik měsíců a často jsem ji musela prokládat nějakými "lehčími" kousky. A například v době nemoci nebo velkého psychického vypětí jsem ji nemohla číst vůbec. Ne proto, že by mi byla proti srsti Humbertova zvrhlost, ale právě pro ten opulentní styl vyprávění. Nabokov je pro mě pan vypravěč a Lolita je psychologický a společenský román par excellence.... celý text

Řezníkův učeň 2019, Thomas Perry

Na to, že je kniha ověnčena cenou Edgara Alana Poe a opěvována mnohými kritiky, mě příliš nenadchla. kniha psaná z pohledu anonymního nájemného zabijáka, u kterého neznáme jméno, věk a v podstatě ani vzhled je taková ... nijaká. Když ji srovnám třeba s knihou Thomase Harrise Cari Mora, je Řezníkův učeň naprosto průměrná kniha. V některých příliš popisných pasážích o Las Vegas či úřednické práci na FBI jsem se dokonce vyloženě nudila. Je to takové ucourané, chybí spád, děj a adrenalin. V každé kapitole se střídá postava, z jejíhož úhlu je příběh vyprávěn (zabiják kontra mladičká zaměstanankyně kriminálního úřadu), ale vzhledem k tomu, že oba tak rozdílní představitelé měli stejný styl vyjadřování, bylo občas dost těžké odlišit, o kom právě čtete. Za mě tedy horší průměr.... celý text

Amanda 2020, Kristýna Sněgoňová

Tak tohle byl teda hukot. Sněgoňová vás drapne za koule a nepustí, dokud celou Amandu neshltenete (a to i v případě, že jste holka). Je to jízda plná krve, slizu a jiných tělních výměšků známých i neznámých a z použití mimozemského šneka jako boxeru jsem si málem ucvrnkla do textilu. Styl psaní má grády a nenechá vás ani na chvíli vydechnout, lepší než jednička a já se neskutečně těším na pokračování.... celý text

Operace Thümmel 2020, František Kotleta (p)

Neskutečná jízda, vtipné, drsné, akční, prostě kulervoucí. Správná oddychovka v těžkých časech, kdy člověk nemá chuť si po přečtení knížky podříznout obě zápěstí. Přečetla jsem ji za dva dny, přetahovali jsme se o ni s manželem, který ji jako nečtenář dostal k Vánocům. Přečetl ji první a zamilovali jsme se oba dva. Já teda Kotletu platonicky miluju teprve od Undergroundu, ale že se mi do brunátlského řezníka zamiluje i manžel, to jsem nečekala. :-) Dokonce teď máme díky Operaci Thümell novou aktivitu, lovní fotbal jen o Legii. Trošku zábava pro nerdy,, ale skvělá! Neskutečně se těším na pokračování!... celý text

Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le 2017, Mark Manson
odpad!

Knížka opravdu o hovně. Velkolepě a velkohubě pojatá kniha keců, která se dá shrnout do věty: "Přesťante řešit věci, které nedokážete ovlivnit." Většinou se snažím knihy dočíst, dát jim šanci, ale u této "knihy" jsem se bohužel nedostala ani přes první kapitolu. A to se mi ještě nikdy nestalo.... celý text

Deset malých černoušků 2009, Agatha Christie

Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Četla jsem ji už jako dítě a až dodnes si pamatuju, jak mě strhla napínavá atmosféra a svkělé vykreslení postav. Ano, už ve čtrtnácti mi bylo bylo v polovině jasné, kdo je na tajemném ostrově vrahem, ale nijak mi toto odhalení neubralo čtenářský zážitek. Spolu se Zelenou mílí od Stephena Kinga je to jedna z mých srdcovek, k nimž se ohromně ráda vracím. Mám doma ještě staré vydání z roku 1988 s úžasnou obálkou, kterou nakreslil Adolf Born.... celý text

Poslední aristokratka 2012, Evžen Boček

Oddechovka přečtená za jedno odpoledne. Postavy jsou ale dost papírové a v podstatě se během děje vůbec nevyvíjí. Humor je takový prvoplánovitý. Ale jako knížka, u které se nemusí vůbec přemýšlet, jako takový malý vtipný bonobenk zas až tak špatná není.... celý text

Ústav 2020, Stephen King

King ve své vyzrálé podobě v Ústavu doslova září. Je mistrem brilantních popisů a vykreslení temného Ústavu, v němž neznámí trýznitelé drží jako své únosce děti s telekinetickými a telepatickými schopnostmi. King v knize skvěle prodal své zkušenosti z doby, kdy byl po nehodě dlouhodobě hospitalizován. Jediné, co bych trošku vytkla, je poněkud zdlouhavý a zbytečně moc "ukecaný" závěr obsahující nejen dle mého názoru trošku nadbytečné narážky na republikány a nastiňující zbytečně moc intelektuálních a filozofických otázek. Ale i přes tyyto malé výtky se jedná o výbornou knihu Mistra hororu, která rozhodně stojí za přečtení.... celý text

Staré pověsti české 2020, Vladimír Bican

Nádherně komiksově zpracovaná kniha zobrazující nově a moderně staré české pověsti, ty známé, i ty ne příliš známé. Realistická černobílá kresba Vladimíra Bicana je prostě dechberoucí.... celý text