lord-artoo
přečtené 389
Rybaříci na Modré zátoce
1977,
Karel Nový (p)
Slohové cvičení ze socialistického slabikáře, které zachraňují kouzelné ilustrace Mirko Hanáka.
Políčko, pole
1964,
Jan Čarek
Sbírka dětem přibližuje nejčastěji pěstované polní plodiny u nás, ve verších je asociuje s jejich tvarem, užitkem, či výskytem a krásné ilustrace Milady Marešové vykreslují podobu té které rostliny. Jasné, prosté, krásné. Učební pomůcka i milé čtení.... celý text
Ohlasy písní ruských a písní českých
1959,
František Ladislav Čelakovský
FFFFffffffffuuuuuuu! O hodnocení Čelakovského Ohlasů se fakt nehlásím, protože to vyžaduje větší kumšt, než jakým oplývám. Četba této dvojknihy byla pro mne - člověka študovaného, v jádru však stále prostého pobíječe much - doplněním základní neznalosti klasické české literatury a nasátím ovzduší národního obrození (a ježto jsem četl doslov k vydání z roku 1959, tak také sondou do druhého života tohoto díla). Ničím víc. Ruské ohlasy mi připadaly stravitelnější, protože se v nich něco dělo a nedělo se to prostoduchým rýmem jako v ohlasech českých. Zalíbení jsem však nenašel ani v jedněch říkankách. Ale jak říkám: kdo jsem já, abych soudil. A tak nesoudím.... celý text
Wabi-sabi pro umělce, designéry, básníky a filozofy
2016,
Leonard Koren
Budu za heretika, když prohlásím, že Korenův traktát je vlastně dost o ničem. Chápu, že se asi jako jediný pokusil zformulovat, co wabi-sabi je, ovšem na můj vkus nepřichází s ničím, co by člověk mající alespoň nějaký takýs vhled do japonské filozofie a estetiky nevěděl.... celý text
Neuromancer
2019,
William Gibson
Mám pocit, že jsem asi četl jinou knihu než většina místních. Neuromancer je ukrutná kniha psaná těžko stravitelným jazykem (a to nemluvím o diletantském překladu Josefa Rauvolfa, který se hemží kalky a stylistickými chybami, za které bych své žáky na základce vytahal za uši). Gibson byl ve své době revoluční, inovátorský a vizionářský, to by však nemělo zastínit skutečnost, že má kniha děj béčkového akčního filmu, na který narazíte poté, co se vrátíte pozdě v noci z hospody. Nesrozumitelnost replik postav a špatné dávkování děje (až do posledních stran jsem netušil, proč se v knize dělo to, co se tam vlastně dělo, a ani teď si vlastně nejsem tak docela jistý) tento dojem z nočního tahu, sedmi piv v systému a televize nova jen umocňuje. Jazyková stránka věci je pak kapitola sama o sobě. Gibson bývá často spojován s P. K. Dickem a jeho psychedelickými světy, ale takové srovnání neobstojí. Ani imaginace, ani jazyk P. K. Dicka totiž nedělají z jeho knih fašírku. To stejné nelze říci o Gibsonově stylu v Neuromancerovi. Nápady z knihy později bez hany a studu vytěžili tvůrci Ghost in the Shell (toho původního), Matrixu a co já vím, kdo ještě. A člověk jim to nemá ani za zlé. Posbírali totiž diamanty, které Gibson jen tak pohodil, zatímco se snažil vyhloubit co největší díru do žánru sci-fi. A tak vznikl kyberpunk a jeho základní kámen - Neuromancer - který za moc nestojí, k němuž se však všichni navrací jako k Malevičovu Černému čtverci. No, ale... je to jen černý čtverec na bílém pozadí, že?... celý text
Moudrost Východu
1998,
C. Scott Littleton
Sáhnete-li po této knize v touze dozvědět se něco o východních náboženstvích, pak si musíte nejprve ujasnit svá očekávání. Při své délce necelých 180 stran vám kniha jistě nenabídne hluboký ponor a komplexní analýzu. Co však nabídne, jsou četné barevné fotografie, které doprovází k daným možnostem úměrně zevrubný úvod do světa asijských náboženských směrů. Kniha je rovněž opatřena slovníčkem pojmů a doporučenou literaturou (která však vzhledem k datu vydání knihy zastarala). Vytknout lze knize snad jen nestejnou péči a rozsah, jaký věnuje jednotlivým směrům, a místy méně zdařilý překlad. V celkovém součtu se jedná o velmi hezký průvodce, který ocení především méně znalí, kterým poskytne snadnou a rychlou orientaci. Pro svůj snadný jazyk kniha poslouží rovněž mladším čtenářům.... celý text
Manon Lescaut
1977,
Vítězslav Nezval
Námět je otřesný, jednání postav absurdní a i přes Nezvalovu úpornou snahu o formu jsou to pořád rýmovačky naší kačky.
Věž zeleného anděla 2
2019,
Robert Paul Williams
Po necelých třech tisících stranách, kdy jsem společně s hlavními postavami prodělal "Tour de Východní Ard" a procestoval celou mapu, absolvoval snad všechna myslitelná dobrodružství a dozvěděl se do nejmenších detailů o životě hrdinů vše s výjimkou jejich vylučovacích návyků, nejsem s to říci, jestli to úsilí stálo za mou energii a můj čas. Williams je bezesporu vynikající řemeslník a slovem vládne. Dalším plusem je skutečnost, že píše o lidech s reálnými vlastnostmi, nikoli o panácích ve fantasy kulisách. Celá trilogie se však neskutečně vleče a je zde nadbytečně mnoho peripetií, které v posledku nehrají moc žádnou roli. Ještě v polovině poslední knihy jsem si říkal, kdy už se začne dít něco podstatnějšího, a téměř jsem ztratil zájem knihu dočíst. To by se asi nemělo dít. Spoustu věcí, postav, dějů zůstává naznačeno, avšak nerozvinuto. Některé autorovy způsoby předání důležitých informací, nebo i zázračná vysvobození postav ze závratných šlamastik působí jako "deus ex machina" a uzavření dějových linií se jeví jako umělé. A konečně, velké finále je vlastně... nic moc: má spád, akci, napětí, ale závěrečné rozuzlení přijde a odejde tak rychle, že se čtenáři nedostane toho potřebného pocitu zadostiučinění. Myslím, že největší klad díla - a to podtrhuji - spočívá v řemeslnictví. Každý začínající spisovatel by si měl Williamse přečíst, aby věděl, jak vypadá dobře odvedená práce. Na druhou stranu řemeslo, kterému chybí inspirace, zůstane vždy jen řemeslem. Aby se stalo uměním, potřebuje jiskru geniality, již udílí Nejvyšší jen některým. Williams mezi nimi - dle mého skromného názoru - není.... celý text
