Litocha
přečtené 1063
Všichni tě opustí
2023,
Nora Roberts
K Evě jsem se dostala po delší době, což mi prospělo. Ocenila jsem, že tentokrát není vševědoucí (v předchozích dílech mě začalo štvát, jak se vždycky zázračně upne na podezřelého, který je skutečným vrahem). Radost mi naopak neudělal návrat Eviných snů, které se zase vrátily, ale alespoň tentokrát nebyly "prorocké". Potěšilo mě setkání s oblíbenými vedlejšími postavami, Jamiem a Quillou, i to, že tentokrát se neobjevily slovní přestřelky se Summersetem - neustálé opakování začíná být časem otravné. Knížka se jako obvykle četla dobře, člověk nemohl nefandit Mary Kate, ale vyšší hodnocení nemůžu dát kvůli nevěrohodnému osudu "zlé maminky". Holka vyrostlá v takových podmínkách, s takovou genetickou výbavou a pětadvacet let žijící takový život, feťačka a prostitutka by podle mě prostě lusknutím prstu nedokázala obrátit svůj život a svou osobnost o 180 stupňů. Ale jinak to bylo příjemně strávených několik hodin a Eva pořád zůstává nejoblíbenějšími knížkami od Nory Roberts.... celý text
Hlemýžď Čilišnek
1983,
Pavel Šrut
Pavel Šrut je jedním z mých neoblíbenějších autorů básní pro děti. Moc se mi líbí jeho hravost, lehkost a humor, nečekané úhly pohledu. Tentokrát jsem ale byla tak trochu zklamaná. Sbírka je totiž dost nevyvážená. Skvělé texty se střídají s těmi průměrnými a spoustu básní (což není chyba sbírky, ale moje, protože jiné jsem prostě četla dřív) jsem znala odjinud, takže se nedostavilo překvapení a kouzlo nového. Nejvíc mě zaujaly básničky o různých příšerkách a nadpřirozených bytostech, ty Šrut opravdu umí. Naopak titulní Čilišnek, který se některými texty mihnul, mě bohužel většinou spíše minul. A při vší úctě k Jiřímu Šalamounovi, Galina Miklínová je co se týče ilustrací úplně jiný level. Stížnost Králi pekel, Belzebubu, zakázali v nočním klubu bubnovat a dělat bubu. Přišla stížnost, že prý... zkrátka... že tím budí pekelňátka.... celý text
Já, chobotnice
2023,
Magdalena Rutová
Knížka je zajímavou kombinací absurdních, často groteskních situací, slovních hříček a vážnějšího obsahu k zamyšlení - o spotřebě, blízkosti a odcizenosti, ochraně přírody, pocitu lidské nadřazenosti. Obrázky jsou hezké, ale neužívala jsem si je tak, jak bych asi mohla. Veleobří formát knihy mi popravdě trochu vadil - knížku jen tak nikam nepřevezete, neuložíte ji do regálu, na držení v ruce při čtení taky není ideální, zato ji ty velké archy papíru asi pěkně prodražily. A někdy jsem taky cítila rozpor mezi neskutečnou moudrostí a přehledem chobotnice a její naivitou (nebo je naivní samotný příběh?). Kniha ale hezky upozorňuje na některá palčivá témata a na to, co je opravdu důležité.... celý text
Žirafy neumí tančit
2019,
Giles Andreae
Poněkud krkolomnému příběhu neprospívají klopýtavé a šroubované verše. Spoustě veršovaných knížek dělají překladatelé medvědí službu - a tohle je jedna z nich. Z celé knížky jsou nejzdařilejší ilustrace, nejvíce se mi líbily taneční kreace různých zvířat. Celkově se ale jedná o naprostý průměr.... celý text
Díky - Příběh o přátelství
2023,
Rocio Bonilla
Autorčiny ilustrace mě moc baví (vlastně nejvíc z celé knížky), příběh už je trochu slabší. Ne že by byl nesmyslný, i záměr je úplně jasný, ale samotné zpracování trochu pokulhává. Děj je možná příliš zkratkovitý a zvrat náhlý (anebo tomu chybí něco jiného, co neumím popsat...). Sourozenci od stejné autorky mi přišli vtipnější a vypointovanější, více se mi líbilo i Duchové neklepou na dveře, kde Bonilla vytvořila jen ilustrace. Ale moc nás se synem bavilo hledat schovávající se desáté kuře a užívat si i jiné vtipné detaily.... celý text
Králíček Sameťáček
2007,
Margery Williams
Popravdě mě knížka příliš nezasáhla. Za myšlenku o opravdovosti, kterou věcem zajistí láska dítěte/člověka, si autorka zaslouží uznání, mnohem lépe ji ovšem uchopila a zpracovala Rowlingová. Tady mi nesedl konec, kde je ne úplně obratně dovedena ad absurdum. Celý text na mě působil trochu strojeně, upachtěně. A korunu tomu bohužel nasadila předmluva, jsem poněkud citlivá na přepjaté, manipulativně optimistické texty podobného ražení. Za to sice autorka nemůže, ale můj postoj ke knize to bohužel ovlivnilo. Za mě tedy bohužel slabší průměr.... celý text
Zlatovláska
2009,
Josef Kainar
Měla jsem pocit, že Kainara a jeho tvorbu celkem znám, ale tahle perla mi skoro unikla. Naštěstí mají Zlatovlásku liberečtí studenti jako povinnou četbu, takže se mi dostala do rukou a já jí s potěšením listovala. A radost udělala i mému synovi. Kainar používá melodickou, živou češtinu, známý příběh plyne jako voda v potoce, autor se ale nebojí ani jistých aktualizací, takže Zlatovláska krásně zapadá k Hrubínovým veršovaným pohádkám. Vzpomněla jsem si i na Renčovu Perníkovou chaloupku. Jen ilustrace Aleny Ladové mi bohužel tak úplně nesedly. Co naplat, Trnka, to je úplně jiná liga.... celý text
Z ohně a písku
2023,
Lucia Magašvári
I třetí díl série jsme si doma ohromně užili, jistě i proto, že se odehrává přímo v našem kraji. Dívčí element byl příjemným oživením a syna zaujala nová strašidla (především ostník). Tahle knížka má vlastně všechno, co by čtení pro malé čtenáře mělo mít. Zajímavý, napínavý příběh, lehké poučení umně zakomponované do děje, takže vůbec nepůsobí rušivě a výchovně, skvělé ilustrace, fantazii, lehkou komičnost (nejvíc u nás zabodovalo Ondrovo výstižné: "Někdy si říkám, proč se tenhle druh strašidla jmenuje střapáč, a ne prasáč.") Tentokrát jsem se víc než dřív zaměřila na jazyk (možná proto, že jsem téměř zároveň četla texty pro tuhle věkovou kategorii, které působí mnohem stereotypněji, úmorněji) a moc jsem si ho užívala. Lehkou výtku mám jen k bysme (zvlášť když v prvním díle bylo, pokud si dobře vzpomínám, použito bychom, a i sem výjimečně proklouzlo). A mrzí mě, že jsem u takhle vymazlené knížky narazila na několik pravopisných chyb. O kousek sice u mě pořád vede Strašidelnická, ale ostatní díly nezůstávají pozadu a už se moc těším na ten čtvrtý.... celý text
Šťastně až do smrti
2023,
Julia Quinn
Návrat do rodiny, která mi přirostla k srdci, byl příjemný, milý, místy dojemný, místy vtipný (jak už to autorka umí), ale popravdě, kdyby nevznikla, nic moc by se nestalo. Bylo to pár jednohubek, ale do plnohodnotného hlavního chodu tomu dost chybělo. Vadilo mi, že jakmile situace začala být zajímavá (zvlášť tam, kde vznikaly nové vztahy - u Amandy, Posy , Violet), byl konec (však taky mají epilogy jen kolem třiceti stránek). Nejsem čtenář povídek a s tímhle souborem epilogů je to stejné, některé jsou lepší, některé horší. Violet by si určitě zasloužila svoji knihu. Z epilogů mě nejvíce bavil Anthony a Kate (je to koneckonců asi můj nejoblíbenější díl), nejméně asi Hyacinth.... celý text
