Lejčís přečtené 369

Alespoň prozatím 2022, Amélie Salingerová

YA contemporary a obecně YA už nečtu zrovna často, ale tento debut mladé české autorky a zároveň debut nového a velmi originálního projektu YA čtu jsem prostě nemohla vynechat. A když už, pořídila jsem ho v tom vymakaném speciálním vydání i s bonusovou brožurkou a drobným merchem ke knize. Tím bych vlastně chtěla začít, protože je to vůbec poprvé, co jsem se setkala s tím, že české nakladatelství věnuje knize takovou péči! Ano, sice kvůli tomu nebudou produkovat jednu knihu za druhou, ale v tomhle je právě to kouzlo - udělat toho méně, za to pořádně, což se v tomto případě rozhodně povedlo, ta kniha je dovedená do nejmenších detailů a jednoduše dokonalá. Mile mě však překvapil i její obsah. Od začínajících autorů obvykle nemám velká očekávání, ale v případě Mii Salingerové, která s Alespoň prozatím vyhrála u CooBoo jsem, přiznám se, velká očekávání měla, a bála jsem se, že nebudou naplněna. K mé úlevě se tak nestalo - jedná se o contemporary, které je nápadité, velmi čtivé, vtipné, roztomilé a které v našem českém prostředí rozhodně není běžné. Je zde samozřejmě cítit pár klišé a několik příliš rozpačitých scén (např. rozhovor "matky s dcerou", který Marina nesla dost těžce, nebo závěrečný pokec Mariny s Alicí), ale ve výsledku vyznívají mile. Hlavní hrdinové jsou sympatiční a nemůžete jinak než jim fandit, i když Vás samozřejmě štve, že si jednoduše nepromluvili a svá trápení tak protahovali, ale tak jsou to puberťáci no.. a víme, že dospělí jsou v komunikaci mnohdy ještě horší. Kniha se odehrává v době covidu, což by mohl být velký přínos, jelikož tuto dobu máme všichni živě v paměti a příběh se tak mohl stát jistou "milou" vzpomínkou na časy, které pro nás rozhodně milé nebyly. Kniha se tak logicky občas nevyvaruje hodnocení celé této epizody, což však nejspíš místy naštve ty čtenáře, kteří s autorčiným pohledem na věc nebudou souhlasit. Autorčin styl psaní působí velmi zkušeně, což musím vzhledem k debutu vyzdvihnout. Mia Salingerová a YA čtu předvedli napoprvé nadprůměrný výkon a jsem si jistá, že o autorce i nakladatelství ještě hodně uslyšíme :)... celý text

Harry Potter a vězeň z Azkabanu 2017, J. K. Rowling (p)

Z prvních třech dílů série se mi tento líbil zatím nejvíc. Jako malá jsem četla pouze první 4 a nutno podotknout, že si to absolutně nepamatuju a žiju jen z toho, co je ve filmech :D O to víc mě překvapilo, kolik je toho v tomto dílu navíc! A nejen to. Vězeň z Azkabanu obsahuje hromadu detailů, které celý příběh dokreslují, ba dokonce jsou mnohdy klíčové, aby člověku vše zapadlo do sebe a krásně se to propojilo (např. historie vrby Mlátičky nebo Chroptící chýše). Přesto o nich není ve filmu ani zmínka, takže pokud tu sérii milujete, knihy rozhodně nevynechte, jinak se o dost připravíte. Stále je cítit, že kniha je psaná pro výrazně mladší čtenáře, ale místy už probleskávají vážnější témata a tím se celý příběh posouvá na vyšší úroveň. Přesto, kolik se toho v knize děje, nejste ani chvíli zmatení. Děj je velmi složitý a propletený, ale Rowlingová má dar podat ho tak jednoduše, že tomu bez problému porozumí jak děti, tak i takový nečtenář fantasy jako jsem já, kterého jiné světy akorát matou a nedokáží nadchnout, proto se jim vyhýbá. HP bych ale mohla číst pořád, cítila jsem neskutečné vzrušení z každé akce, dychtivě otáčela stránky jako bych snad četla nějaký našlapaný thriller. Každý čtenář stále doufá, že ty nejlepší knihy ho teprve čekají, protože je těžké smířit se s tím, že nic lepšího nepřijde, ale některé knihy zkrátka nemají konkurenci a pro nás, kteří jsme s nimi vyrůstali, ani nikdy žádnou konkurenci mít nebudou. Ale i na to se dá vyzrát - dejte si rereading! ;)... celý text

Magie ve středověku 2005, Richard Kieckhefer

Jeho poslední slova 2022, Laura Dave

Kniha mě chytla od samého začátku a nepustila až do konce. Naposledy jsem takové pocity měla u Popravy od Matta Wittena - nechybělo tomu napětí, spád, čtivost a velmi sympatické postavy. Jeho poslední slova navíc neobsahovala žádná klišé, ale zase mě tolik neohromilo vyvrcholení zápletky, které postrádalo jistou originalitu a propracovanost. Autorka nám celou dobu servíruje pátrání po stopách jako na stříbrném podnose, ale místo aby nás nechala hádat, co se asi mohlo Owenovi kdysi stát a před čím že to utíká, tak pátrání zničehonic utne a celou pravdu o jeho minulosti nám podá na stříbrném podnose přesně jako to pátrání. A to mě trochu zklamalo, protože když už nám to takhle naservírovala, mohlo to být zajímavější. Body k dobru však přičítám za samotný závěr, který mě vlastně i trochu dojal, což dojmy z celé knihy vylepšilo. Jako takovou jednohubku na líné odpoledne rozhodně doporučuju :)... celý text

Hra na druhou 2020, Zuzana Holčíková

Knihu o vztahu starší ženy s mladším klukem jsem četla poprvé. Párkrát jsem na to narazila ve filmech, ale v knize to s postavami přecejen prožijete hlouběji, protože máte možnost jim nahlédnout do hlavy a pochopit, že je to nejen vzrušující, ale také nebezpečné. Nela i Ben naráží jednak na své morální hranice, ale také na samotný Nelin přístup - sice Benovi nedokáže odolat, i tak má však tendence přistupovat k němu jako ke svým synům, tím spíš, že se jedná o syna její kamarádky. Nechybí tak ani konfrontace mezi těmito dvěma ženami, které milují Bena každá jiným způsobem. Jenže co s tím? Příběh je skutečná jednohubka, je čtivý a má spád - na nějakých 175 stranách Vám předloží události za celý rok a to je patrně jediná věc, která mi na knize bohužel nesedla, ta rychlost. Potřebovala bych víc, hlubší a propracovanější budování vztahu mezi Nelou a Benem, protože ten příběh má obrovský potenciál, který by dalších 100 stran jistě naplnilo. Takhle se jednalo spíše o takový "vhled" do komplikovaného vztahu, než o ucelený příběh. Přesto mě autorka přesvědčila, že máme autory, o kterých prakticky není slyšet, ale rozhodně stojí za to je číst, protože mají co nabídnout. Kniha je sice krátká, takže nečekejte, že dostanete hlubokou romanci, na druhou stranu je ale hlavně v našem českém prostředí velmi ojedinělá a nezvyklá. Délku kompenzuje originální zápletka, která se vystříhala zbytečných klišé, od které se Vám nebude chtít odcházet a která Vám nabídne sympatické postavy, jimž porozumíte a budete se k nim chtít ještě někdy vrátit :)... celý text

Úzkosti a jejich lidé 2020, Fredrik Backman

Fredrick Backman patří k těm autorům, kterým prostě buď přijdete na chuť, nebo Vás jeho příběhy zkrátka neosloví. A teď už chápu proč. Ta kniha je plná jinotajů, nad kterými se sice pozastavíte, ale zároveň cítíte, že ta nadsázka je opravdu velká, což sice není vždy na škodu, ale občas bych klidně ubrala. Celý ten příběh je skutečně absurdní, ale když se nad tím zamyslíte, dojde Vám, že přesně takoví lidé jsou. Figurky, které dříve činí, než myslí, obzvlášť když jsou zoufalé; které myslí především samy na sebe, ale právě v takto absurdních nevinných situacích se najednou umí nezištně postavit za druhé. To je to, co z nás dělá lidi. A to je důvod, proč Vás tato kniha povznese, i kdyby Vám třeba náhodou zrovna nesedla do komfortní zóny. Mě si nejvíc získala scénou, která mi osvětlila smysl té obálky s králíkem na záchodě. Dostala jsem regulérní záchvat smíchu, který nešel zastavit dobrých 5 minut. A v tu chvíli jsem věděla, že s Fredrickem Backmanem jsem rozhodně neskončila :)... celý text

Čarodějnické procesy 1973, Josef Kočí

Operace Anthropoid: Epilog. Atentát na Reinharda Heydricha ve světle dobových pramenů. 2018, Pavel Kmoch

Pro tvoje dobro 2018, Ellen Marie Wiseman

Já tu autorku prostě žeru! Opět jsem dostala snad všechny emoce, které od dobré knihy očekávám - dojetí, pocit štěstí, povznesení, lásky, ale zároveň smutku, odporu a nenávisti. Marně jsem hledala, ale nenašla nic navíc, kniha je perfektně vyvážená, propracovaná, neobsahuje žádná hluchá místa nebo nudné pasáže. Nejvíce mě dostalo právě prostředí cirkusu, které jsem jako malá milovala a obdivovala, než jsem se dozvěděla o realitě zacházení se zvířaty. V téhle knize to bylo stejné - pro určité aspekty jsem se do cirkusu znovu zamilovala, chtěla ho vidět, být jeho součástí, ale pro jiné aspekty jsem k němu pocítila o to větší odpor a nenávist. Ta však pramenila ne ani tak ze samotného cirkusu, ale z lidí, kteří právě z cirkusu špatné místo vytvořili. Lidské zrůdy bohužel existovaly a existují v každé době, proto vlastně ani nepociťujete žádný rozdíl mezi tehdejší popisovanou dobou a dobou dnešní. Odpor se ve mně však nevzdouval pouze k určitým cirkusákům, ale také k Lillyiným rodičům. Dlouho jsem byla přesvědčená, že vím, jak kniha dopadne, takže jsem i přes úžasný námět a zpracování chtěla knize ubrat jednu hvězdičku za předvídatelnost. Od jistého momentu jsem však začala tušit jiný, mnohem srdceryvnější závěr, který se nakonec ukázal být správným. Přesto však nedosahuje kvalit knihy Tmavé stěny Willardu. Sečteno a podtrženo - autorka se jednoznačně řadí mezi mé objevy tohoto roku, píše přesně tak, jak to mým skvělým čtenářským zážitkům vyhovuje, a já si od ní rozhodně přečtu naprosto všechno, co u nás ještě kdy vyjde! :)... celý text

Albert ze Šternberka 2021, David Papajík

Vzhledem k tomu, že knihu napsali historikové, kteří mě samotnou na univerzitě učili, měla jsem z ní o to větší respekt. Tím spíš jsem ráda, jak moc mě nadchla! Ve Šternberku jsem se narodila, chodila tam na základní i střední školu, nakonec se tam i přestěhovala a mám k tomuto místu velmi silný vztah, logicky mě proto zajímá jeho historie, památky, osobnosti, tím spíš, když se jedná o tak významnou osobnost, jakou Albert ze Šternberka dozajista byl. Že jsem se dozvěděla spoustu nových zajímavých informací netřeba vůbec zmiňovat, ale velmi oceňuji způsob zpracování celé knihy. Autoři velmi prozíravě používají románskou verzi jména "Albert" pouze pro toho našeho šternberského, všichni ostatní příslušníci toho jména jsou zde označováni germánskou verzí "Albrecht" - kniha tak není v tomto ohledu nikde nepřehledná nebo nevyvolává nejasnosti. Kapitoly jsou psané velmi jasně, srozumitelně a dovysvětlují všechny zmíněné aspekty, kterých je pro pochopení textu třeba, takže knihu může číst skutečně každý, koho téma zajímá, aniž by si musel cokoli dohledávat. Přesto však kapitoly nejsou zdlouhavé ani vyčerpávající - vzbudí a uspokojí čtenářův zájem, ale zároveň ho neunaví. Nejvíce však oceňuji bohaté ilustrace a obrazovou barevnou přílohu tentokrát ne z pozice líného studenta, který má rád hlavně obrázky a nechce se mu číst, ale čistě ze zájmu. U knih, zvláště odborných, které neobsahují ilustrace, mám vždy tendenci si všechna zmíněná místa, památky, písemnosti, pečeti, znaky, erby apod. dohledávat, protože si je pouze podle popisu nedokážu živě představit. A obzvláště u mně blízkých historických míst, památek či osobností si to zkrátka všechno chci umět představit co nejlépe. V případě této knihy jsem nemusela, neboť vše, co bych si mohla chtít dohledat online, tam zkrátka je, a také ještě spousta věcí navíc! Po dočtení jsem o to pyšnější na historii města, kde jsem strávila většinu svého dosavadního života, kde jsem vyrostla, a které znám jako své boty. Tuto knihu mám ve své knihovně ale také z mnohem přízemnějšího důvodu - jako nostalgickou připomínku mých studií historie v Olomouci, na která budu jistě jednou ráda vzpomínat. Těším se na tu bichli o historii Šternberka, kterou historikové v čele s panem prof. Papajíkem chystají :)... celý text

Nové začátky 2021, Lilly Lucas

Hledala jsem něco podobného sérii Znovu od Mony Kasten a narazila na Lilly Lucas. A musím říct, že tahle srážka mi přesně sedla do nálady i vkusu! Příběh nehraje na tak vážnou a dojemnou notu jako příběhy od Mony, za to je ale výrazně kratší, čtivější a nenajdete v něm žádná hluchá místa. A jako bonus se celý příběh odehrává v nádherném prostředí hor plných svahů, jezer, sněhu a vyhledů v malebném městečku Green Valley, kam bych se nejraději hned přestěhovala! Je to takový ten velmi oddechový typ romantiky, kde narazíte na spoustu klišé, ale není to otravné ani přehnané... prostě taková ta správná kniha, kterou byste neměli minout, pokud Vaše romantická duše potřebuje svou dávku, aby se zas na nějakou dobu ukojila. Jediné, co mi nesedlo, byla postava Willa, který si jednoduše nezískal mé sympatie, z čehož mám trošku obavy, protože další díl této série bude o něm.. no, uvidíme :)... celý text

Tmavé stěny Willardu 2016, Ellen Marie Wiseman

Nedokážu pochopit, proč jsem tuhle autorku tak dlouho odkládala a nepustila se do jejích knih okamžitě po tom, co jsem ji objevila. Tohle byla zatraceně jedna z nejlepších knih mýho života a já si nutně musím přečíst všechno ostatní, co Ellen napsala a ještě kdy napíše! Kniha je psaná takovým tím stylem, kdy máte přesně vyvážené množství akce, vnitřních monologů a popisů. Absolutně nic nepřebývá ani nechybí, každé slovo je pečlivě promyšlené a dohromady tvoří perfektní celek, který Vás chytne a už nepustí. Kapitoly jsou psané střídavě z pohledu Izzy v současnosti a Clary v minulosti, přičemž obě linky jsou velmi poutavé a udržují Vás v napětí, takže neustále chcete číst dál, abyste se dozvěděli, jak to s oběma dívkami dopadne. Celý příběh je velmi drsný, nelítostný a na pověstné smíření budete čekat dlouho, protože Vás v průběhu knihy čeká velká řada opětovných zklamání, která všechny Vaše naděje pohřbí někde hodně hluboko a na šťastný konec ani nepomyslíte. Je to už hodně dlouho, co mě nějaká kniha rozplakala, ale byl to právě ten konec, který to u mě dokázal. Tahle kniha mi sice zlomila srdce, ale zároveň nesmírně posílila mou víru v lidskost, soucit a laskavost a já se k ní ještě hodněkrát vrátím. Nemůžu se dočkat, až na konci května znovu vyjde! :)... celý text

Růže 2021, Tiffany Reisz

Rudou galerii jsem nečetla, ale vzhledem k tomu, že se zde většina lidí shoduje, že Růže je lepší než RG, je to pravděpodobně dobře, protože kdybych tuhle knihu nečetla ve štafetě, nedonutila bych se ji vůbec dočíst. Fantasy není zrovna můj nejoblíbenější žánr a ve spojení s erotikou mě to bavilo ještě míň. Zbožňuju řeckou mytologii a ano, ona opravdu je plná sexu, ale tohle mi přišlo neuctivé a místy až urážlivé ke všem těm bájím a mýtům, přitom se nepovažuju za puritána. Tady jsem každopádně nejspíš narazila na své hranice, co je pro mou představu erotiky ještě přípustné a co už ne. Na to sprosté slovíčko, kterým hlavní hrdina popisuje intimní ženské partie a které považuje za "sexy", mám po tom, kolikrát tam bylo zmíněno, silnou alergii. Celé sexuální scény byly zkrátka úplně mimo můj vkus co do popisu, tak do praktik a ze scény s tekutým zlatem a hlavně z popisů, kam až proniklo, se mi opravdu zvedl žaludek. Nesedli mi však ani samotní hlavní hrdinové - nejenže mezi nimi podle mě vůbec nefungovala chemie, ale ta jejich povolání? Za mě fakt ne. Chápu však, že prožitek z erotické literatury je silně individuální a spoustě lidem tato kniha může poskytnout uspokojivý zážitek podle jejich (třeba i skrytého) vkusu. Já však dávám 1 hvězdičku pouze za originalitu a čtivost, protože jinak bych knihu (přestože byla ve štafetě) odložila.... celý text

Sexuální výchova: Road trip 2021, Katy Birchall

Samotný seriál je pro mě velká srdcová záležitost, takže jsem si knihu rozhodně nemohla nechat ujít. Je to jako prequely ke Stranger Things - musíte do toho jít s tím, že to prostě není seriál, tudíž od toho opravdu nedostanete to samé. Pro mě to však bylo velmi příjemné setkání s oblíbenými postavami při dlouhém čekání na další sérii :) Není to sice tolik vtipné jako samotný seriál, zápletka taky není bůhvíjak promyšlená, ale neskutečně na tom oceňuju tu uvěřitelnost postav, které jsou opravdu úplně a naprosto stejné jako v seriálu! Maeve a její uštěpačné odpovědi, za kterými se skrývá její laskavost a dobrosrdečnost, Eric a jeho ztřeštěné kostýmy a neutuchající nadšení do všeho, co dělá, Otis a jeho terapeutické schopnosti, pochopení i podrážděnost ze stalkingu jeho milé matky a Aimee je tu snad ještě víc Aimee než normálně. Pokud jste fanoušci seriálu a nečekáte od toho nadupanou jízdu plnou záchvatů smíchu, ale pouze milé pohlazení po duši, než ta jízda v podobě 4. řady přijde, nebudete zklamaní :)... celý text

Soběstačný 2020, Zuzana Dostálová

Další kniha, která mi dokázala, že současnou českou prózu stojí za to číst! Dlouho jsem nečetla tak upřímný a opravdový příběh. Ono to vlastně ani nepůsobí jako příběh, spíše jako vyprávění ze života syna a matky, kteří to neměli zrovna lehké. Nedějí se jim však věci, které by nebyly v dnešním světě běžné, právě naopak, a nejspíš proto působí celá kniha tak smutně a sentimentálně. Celé je to však protkané laskavým a upřímným humorem, takže o úsměvy při čtení opravdu není nouze. Autorka píše jednoduchým, ale emocemi nabitým stylem, díky kterému snadno proniknete do nitra postav a vytvoříte si k nim pouto. O to tížeji pak na Vás celé vyprávění doléhá, ale jednoduše nechcete přestat číst. Fandíte jim, chcete vědět, jak dopadnou, jak to zvládnou a modlíte se, aby to dopadlo dobře. Což se samozřejmě ne vždy stane, protože "takovej je život" - nic nevystihuje tuhle knihu lépe než tato slova. Soběstačného jsem poslouchala jako audio, kde malého Štěpána načetl Lukáš Hejlík, kterého jsem nikdy neměla dvakrát v oblibě, nicméně se mu povedlo ztvárnit Štěpána tak skvěle, že jsem se do jeho hlasu zamilovala, nesmírně se těšila, až se budu moct k poslechu vrátit a hlavně měla pocit, že poslouchám skutečného puberťáka. Skvělé a moc doporučuju! :)... celý text

Matčina hra 2019, Sandie Jones

Loni jsem četla Tchyni od Sally Hepworthové a ta byla tak úžasná, že jsem si moc chtěla přečíst další knihu s touto tematikou. Sáhla jsem tedy po opěvované Matčině hře. Musím konstatovat, že mě rozhodně nezklamala - byla neskutečně čtivá a nechtělo se mi od ní vůbec odtrhávat, nicméně je tam jedno velké ALE. Postavy... Adama jsem nesnášela od scény, kdy jedou s Emily poprvé navštívit jeho matku (ta scéna je defacto v úvodu knihy), takže jsem vlastně celou knihu nechápala, jak může Emily takového chlapa milovat, natož o něj pak ještě soupeřit s jeho matkou. Myslím, že každá normální žena by takového muže poslala do háje (nejpozději) po pár měsících vztahu. Druhá věc, se kterou jsem se nedokázala ztotožnit, bylo Emilyino chování vůči své tchyni, která se neustále (logicky) snažila ji vyprovokovat a Emily se VŽDYCKY nechala. Vlastně své tchyni neustále přímo nahrávala a já nedokázala pochopit, proč to dělá, jelikož bych na jejím místě jednala úplně jinak. Každopádně tou nejzásadnější věcí, která mi tak trošku "pokazila" dojem ze závěru, byl fakt, že jsem ten konec až na určité detaily odhadla, takže mě minul takový ten wow efekt, díky kterému má tato kniha pravděpodobně tak skvělá hodnocení. Samotný závěr mi také nepřinesl odpovědi na všechny otázky, které jsem k rozuzlení měla, ale můj celkový dojem zachránil citlivý a milý epilog. Sečteno a podtrženo, čekala jsem víc, ale i přes výhrady jsem si čtení opravdu užila, prošla všemožnými emocemi a odpoutala se od reality, takže hodnotím krásnými 6,5 hvězdičkami z 10 :)... celý text

Harry Potter a Tajemná komnata 2017, J. K. Rowling (p)

Tuhle knihu jsem četla už poněkolikáté, přesto jsem byla znovu napjatá, jak to sakra dopadne, přitom jsem to věděla! To se mi u žádné jiné knihy/série nikdy nestalo a autorce za to po tisící skládám k nohou svůj obdiv. Je neuvěřitelné, jak propracované své příběhy má a přestože se jedná o fantasy, nic nepůsobí uměle nebo vymyšleně. Klidně Vám předhodí skřítky, lektvary, příšery, kouzla a Vy to všechno hltáte jako by to byla naprosto normální věc. A vlastně strašně moc chcete, aby to byla normální věc. Miluju ty knihy. Zkuste mi někdo říct, že Harry Potter je pro děti, a praštím Vás tou knihou po hlavě :D A to klidně i za padesát let, protože tohle já budu číst zkrátka pořád... A to jinak fantasy prakticky vůbec nečtu :)... celý text

Můj brácha se jmenuje Jessica 2020, John Boyne

Tuhle knihu jsem měla ve své knihovně asi rok a dost mě překvapilo, jaký poklad to tam vlastně mám. Od autora jsem četla jeho opěvovaného Chlapce v pruhovaném pyžamu a i když k němu jako historik mám pár výhrad, jako amatérský kritik literatury pro děti a mládež jsem to zkrátka nemohla hodnotit jinak než pozitivně. V případě této knihy tomu nebude jinak - je to patrně první kniha, která se svým tematem o transgender lidech nezaměřuje přímo na ně, ale na jejich okolí. Na to, jak se cítí rodiče, sourozenci nebo kamarádi translidí a právě v tom tkví výjimečnost tohoto příběhu. Autor velmi citlivě vypráví zkušenost malého Sama, který se musí srovnat s tím, že "jeho brácha chce být najednou jeho ségra". Každý, kdo má trans sourozence se v něm alespoň místy najde. Situace je tu znásobena postavením maminky, která kandiduje na britskou premiérku a rodina je tak na očích veřejnosti. Jedná se o knihu pro mládež, takže rozhodně čekejte pár klišé, ale ten konec mě zkrátka nesmírně pohladil po duši. Není to příběh o transgenderu, je to příběh o dospívání, o poznávání sebe sama, o přijímání nových neznámých věcí, ale hlavně je to příběh o rodině, která by tu pro Vás měla být, ať jste jacíkoli.... celý text

Má mě ráda, nemá mě ráda 2021, * antologie

Knížku jsme s přítelem poslouchali před spaním - každý den jednu povídku. Jako u každé povídkové sbírky se najdou lepší a horší kousky, ale jako celek to bylo opravdu velmi povedené. Rozhodně o něco lepší než sbírka V bílém plášti. Bohužel zrovna ten největší tahoun - Mornštajnová - mě v tomto případě příliš nenadchla, naopak velmi zdařilá byla povídka od Dvořákové. Velmi příjemný byl také samotný poslech, takže určitě doporučuju :)... celý text

9. listopad 2021, Colleen Hoover

Tak nějak začínám mít pocit, že už mám Colleen prokouknutou! To však nijak nesnižuje zážitek ani dopad, jaký na mě její knihy mají, jen mě zkrátka ten velký zvrat, který mě měl překvapit, nezasáhl, neboť jsem ho dopředu odhadla. Taky už nejspíš stárnu, protože každá další autorčina kniha, kterou přečtu, na mě působí více přeslazeně. Přesto však Colleen nadále zůstává mou srdcovou autorkou romancí, které vždy obsahují nějaké to vážnější téma navíc. V této knize musím ocenit nejen dobře vykreslenou problematiku přijetí sama sebe po úrazu (a nejen po něm), ale také absenci erotických scén, neboť právě přemíra těchto scén mě štvala v Odvrácené tváři lásky. Je to dojemné, je to smutné, je to originální jako každá Colleenina kniha, ale za určitá klišé, která mi v průběhu čtení vadila, jsem nucena strhnout alespoň tu půlhvězdičku. To nejlepší v nás, Námi to končí nebo třeba Bez naděje už autorka v mých očích patrně nepřekoná, přesto jsem vděčná za tento její další krásný příběh, který stoprocentně pohladí všechny romantické duše :)... celý text