Kvothe
přečtené 237
Inheritance
2012,
Christopher Paolini
Inheritance je poměrně dobré zakončení celého odkazu dračích jezdců. Až na pomalý rozjezd a zdlouhavý konec se dořeší všechny hlavní linky příběhu. Velmi zajímavá postava Angely je zde stále stejně tajemná a ona je hlavním důvodem proč bych byl zajímavý na případné pokračování. Tuto knihu budou velmi pravděpodobně číst pouze fanoušci předchozích dílů (nedovedu si představit proč by to četl někdo jiný) a rád bych tedy řekl, že hodnotím v rámci Odkazu dračích jezdců - ne v rámci jiných fantasy knih, protože poté bych musel hodnotit o dost méně. Myslím, že není třeba si nic namlouvat - Styl Paoliniho je prostoupen občasným velmi výrazným americkým kýčem. Postava Eragona je sice hrdinská, ale ve své podstatě často i dost otravná a nechápavá (na to, že má zachránit "svět") a směřování některých linek je někdy až příliš patrné a často i účelové. Styl Paoliniho se však v každém případně dost mění a posouvá - od první dost jednoduše psané knihy ke třetí a čtvrté, jejichž angličtina a stylistika je o hodně dále - bude tak jistě zajímavé sledovat popřípadě jeho další spisovatelskou cestu. Jestliže působí můj příspěvek občas příliš kriticky, tak to není proto, že bych autora odsuzoval, jen si myslím, že ještě není na vrcholu a má snad na víc. V každém případě mě jeho knihy i tak baví a jsou příjemným odpočinkovým čtením, které mě těší.... celý text
Úvod do filosofického myšlení
2007,
Ladislav Benyovszky
Ach....jak je svět úžasný, že? Každý je originál a názory mohou být tak různé :-) Proč ne? Máte pravdu a stejně tak ji nemáte Pane Václave. Možná jsem příliš velký zastánce umění ve smyslu poetičnosti výkladu. Jsem ohromný divadelní fanoušek, čtenář beletrií atd. Četl jsem i mnoho filosofických a jiných ne-dějových knih, ale vždy jsem alespoň podvědomně, možná zcela imlicitně, vyhledával určitou uměleckou, tedy poetickou hodnotu díla. Tím myslím způsob psaní,používání určitých slov, větných vazeb, metafor, básnického jazyka a mohl bych pokračovat. Benyovszky dokázal, že je ve svém oboru prvotřídním filosofem, ale také mě přesvědčil o tom, že je špatným spisovatelem. Můžete tvrdit, že podobná kniha nejde napsat jinak, ale to je podle mě zavádějící - jinak napsat jde - čtivý je například Jaspers, ale můžeme se podívat i jinam - např. do sociologie - její výklad se dá napsat podobně jako je napsána propedeutika a nebo tak, jak ji napsal Giddens - proč je tato jeho sociologie tak úspěšná? Díky své čtivosti, ano. Chápu vaše námitky a můžete je proti mému novému komentáři vznést znovu, ale budou pro mne stejně závažné jako nyní, protože nemáte o čem mě přesvědčit - opět říkám, že máte pravdu - já se snažím ukázat jiný úhel pohledu. Jestliže mají lidé otevřenou mysl, tak dokážou mnohé z filosofie najít i mimo filosofické texty - z tohoto hlediska lze pochopit Sokola - zde se jedná stále o filosofii, která je ovšem podána srozumitelným a jasným způsobem. Ano jistě, Sokol napíše, že Heidegger pojímá čas jako konflikt mezi rozvrhem a vržeností (časovost) a tím končí s jeho vysvětllením a nezabýhá tak hluboko jako Propedeutka, ale je lidem blízký. Určitě je neovlivňuje ke špatnému, ale k dobrému, otevírá jim mysl a snaží se je probudit. Také neaspiruje na všeobjímající publikace. Jeho filosofie je ryze praktická a právě z tohoto důvodu je mnohem uchopitelnější a lidštější a to je, což je můj názor, účel filosofie samé - pochopit ji a obejmout ji. Jestliže slova, která někdo napíše nepochopíme, je to, jako kdybychom je nečetli. Vůbec je pak číst nemusíme. Já uzavírám své příspěvky k této diskuzi:-)) - Úvod do filosofického myšlení není úvod do filosofického myšlení, ale shrnutí podstaty filosofického myšlení ontologické (popřípadě z části fenomenologické) filosofie, které předpokládá ne základní vysokoškolskou znalost tohoto všeobjímajícího oboru, ale pokročilo znalost studenta vysoké školy, který již prošel kontextuálními kurzy filosofie, seznámil se hlouběji s myšlením antiky, středověku a novověku a rozhodl se soustředit na filosofii. V opačném případě se bude jednat o zklamání. Inu nekamenujte mě - podle mě, je toto obecně platné. Samozřejmě se mohu mýlit a připustím to.... celý text
Sama mezi Indiány
1972,
Ettore Biocca
Čistě z literárního hlediska je kniha příšerná a bylo pro mě doslova utrpení ji číst:-)) Nelze však na ni nahlížet pouze z tohoto hlediska - je to napsáno úmylsně stejným způsobem jakým Helena po pobytu mezi indiány mluvila - To znamená slohově velmi omezených, kostrbatým a dětským stylem:-) - V tom se však ukrývá hodnota této knihy jako antropologického spisu, ze kterého lze vycházet při zkoumání yanoamských indiánů, kteří Helenu unesli - či ji nezabili a přijali mezi sebe. Kniha je zajímavá, ale v případě, že se nezajímáte o antropologii nebo o skutečný způsob života indiánů v tamější oblasti, tak ji nedoporučuji. Jediná lehce dramatická (alespoň pro mě) část knihy je konec, kdy přichází rozčarování nad idealizovaných světem bílých:-) V každém případě je však život yanoamských indiánů pro obyvatele západu těžko pochopitelný, krutý a nelogický (tak to ale nelze brát - kulturní relativnismus:-)) )... celý text
Život v době Periklově
1981,
Robert Flacelière
Tato kniha není žádný složitý odborný traktát, ale dílo, které velmi příjemnou a čtivou formou, avšak stále s podloženými a promyšlenými informacemi představuje běžný život athénského občana. Boří mnohé iluze o dokonalosti athénské demokracie, o životě lidí té doby a o jejich chování. Přesto ukazuje i jakousi vyšší mravní stránku tehdejšího řeckého člověka a předvádí tak velmi civilním způsobem jeden z kořenů nynější evropské civilizace.... celý text
Noci v cirkuse
2006,
Angela Carter
Noci v cirkuse nejsou v žádném případě snadnou literaturou. Obsahují v sobě mnoho odkazů na témata mimo svou hlavní linii a jsou psána velmi umným a promyšleným perem skvělé spisovatelky. Hra s časem, proměna osobnostních rysů a ztvárnění jakýchsi obav celé společnosti a fražkovitost či nelogičnost, která je v každém případě úmyslná, dělá z koncepce této knihy doslova skvost. Některé části mohou být hůře čtivé nebo zdánlivě naprosto vyčuhující z přechozího stylu vyprávění, ale v této knize má vždy vše své místo a symbolický či mytoligický význam, který by se mnohdy neměl vykládat doslovně, ale spíše chápat jako vyjádření určité pravdy, která je obyčejnými slovy těžko zachytitelná a proto je vyjádřena pomocí obrazů a mýtických metafor. Velmi překvapivá a chytrá kniha.... celý text
Hominidé
2006,
Robert J. Sawyer
Velmi zajímavý námět příběhu, některé zajímavé myšlenky, ale jazyk autora - možná je to překladem - působí poměrně jednoduše a závěrečná věta - Mary Vaughnová šla podél zdi dál, stále kupředu, vstříc budoucnosti - je tak originální, že jsem musel ubrat ještě jednu hvězdičku a málem jsem ubral dvě. Vstříc budoucnosti??? To je hrůza:-)) Celá první kniha navíc působí jen jako předehra trilogie - další dva díly jsem ale zatím nečetl, takže si nemohu být jistý. Přesto dám Saweyerovi ještě šanci a časem si přečtu další díl této trilogie, protože nabízí poměrně rozmanité možnosti a třeba se v dalších dílech autor rozepsal a vytěžil skutečný potenciál svého příběhu, který nevystavěl na občas tak kýčovitých nanicovatých slovech. Zajímavé, ale šlo by to jistě lépe:-)... celý text
