Kvothe
přečtené 237
Zabiják
2009,
Émile Zola
Trochu zničující představení determinace lidí jejich rodinou, předpoklady, výchovou, prostředím....působí to tak, že není útěk pryč. Nelze nalézt tu lepší cestu, existuje jen jedna a ta je předem daná. Je to ubíjející představa se kterou já osobně nesouhlasím, ale je nadmíru zajímavé poznat takový extrémní pohled na podobnou problematiku a vytvořit si s pomocí dalších x knih a myšlenek svou vlastní ideu. V každém případě se jedná o skvělou knihu, která je psána moderním jazykem a výborným spisovatelem. Zabiják jistě není jen alkohol, ač se tak může na první pohled zdát. Alkohol je jen záminka, prostředek, na který se snadno svede vina. Doporučuji!... celý text
Noční směna (20 povídek)
2009,
Stephen King
Popravdě se jedná o první povídkový soubor, který jsem od Kinga četl, ačkoli mám jeho romány poměrně načtené. První povídka - Prokletí Jeruzalému - mě zaujala, ale poté jsem se do jednotlivých povídek nedokázal tak úplně vžít. Druhá povídka Noční směna mi ve svém vyvrcholení přišla dosti slabá. Další jako Noční příboj nebo Jsem brána mě také moc nezaujali, ale Kostlivec byl už lepší a od Bojiště se to začalo lámat a nyní hodnotím Noční směnu pěti hvězdičkami, protože většina povídek byla úžasná a u poslední, emočně velmi vypjaté, Ženy v pokoji, jsem povídky, které mi přišli slabší vůbec neřešil. Náklaďáky mi myšlenkou lehce připomněli Čapkovo R.U.R. Mrtví se někdy vracejí - super, Jahodové jaro - velmi mrazivé, Nekuřáci a.s. - skvělé! Skutečně úžasná povídka. Musím však říci, že ačkoli miluji sci-fi, fantasy a horor, tak mě v tomto povídkovém soboru nejvíce zasáhli povídky, které jsou velmi reálné - tedy bez fantastických prvků a nebo jen lehoučce zabarvené něčím nadpřirozeným. Nyní mám na mysli právě Nekuřáky a.s., Poslední příčku žebříku, Ženu v pokoji nebo Římsu. V každém případě doporučuji!... celý text
Brisingr
2009,
Christopher Paolini
Od Eragona k Brisingrovi je vidět podstatný kus cesty osobního vývoje autora, stylu psaní i myšlení. Eragon byl spíš taková skvěle čtivá pohádka, která nic moc převratného nenabízela a některé části působili malinko hloupě - což neznamená, že bych Eragona zatracoval, naopak - přečetl jsem ho jedním dechem:-), protože má, to co některým knihám chybí, jakési vnitřní kouzlo, které dokáže vyrovnat mnohé nedostatky. Eldest mě svým konceptem pohltil snad ještě více - nechtěl jsem přeskakovat kapitoly, abych četl o své oblíbené postavě, tak jsem četl tak, jak byla kniha napsána, což mě nutilo neustále pokračovat. Poté přišel Brisingr a tuto knihu jsem musel přečíst hned po vydání, což znamená v angličtině. Právě proto píši, že autorův styl psaní se změnil a s ním vyrostl. Zatímco Eragon je dokonalá kniha pro učení angličtiny srovnatelná s Harry Potterem, tak Brisingr vyžaduje již určitou vyšší znalost a skladba věty je naprosto odlišná. Samozřejmě i v Brisingrovi se dá najít pár nedostatků, ale celkově nevidím důvod, proč je hledat, jelikož Brisingr je kniha velmi dobrá, čtivá a příběh (ať už jsou jeho části okopírované, jak někteří stále zmiňují nebo ne) je promyšlený do detailu a hlavně! funguje a někam směřuje, což se o mnohých knihách říci nedá - některé příběhy jsou prostě jen proto, aby bylo dobrodružství, ale jsou zcela beze smyslu. Paoliniho svět smysl má, takže jestli váhate, nedejte na hlasy proti ani na hlasy pro, přečtěte si knihu sami a pak suďte. Zrovna u Eragonova příběhu nejde napsat doporučuji nebo naopak zavrhuji. Záleží na tom, jestli bude čtenář hledat chyby nebo je nadšeně přehlédne a bude zapáleně číst celou noc tento krásný a pohádkový příběh, s nádechem reality, která se za každým příběhem v určité míře skrývá. P.S. Viděl jsem i takové příspěvky, které Paolinimu dávali jednu hvězdu nebo dokonce odpad. Dobrá, názory jsou různé, ale nepříjde mi to spravedlivé. Paolini začal psát Eragona poměrně brzy, ale to každý ví. V jeho knihách je nadšení a energie, to je jasné. Nemusí být extrémně originální, to je v dnešní době pochopitelné, ale chviličku bych se zamyslel nad tím, co znamená hodnocení odpad. Jestliže se jedná o literární kvalitu, pak nevím co bych měl dát Stmívání, které napsala dospělá autorka bez nadšení a bez energie jen pro peníze. Takto bych mohl pokračovat. Přesto i takové knihy mají svůj účel a důvod, ačkoli nesporně nižší a horší než má Eragon.... celý text
Dinotopia: Krajina mimo času
1994,
James Gurney
Dinotopia je úžasná kniha. Nemohu vyzdvihovat jen nápad nebo styl psaní, protože se nejedná přímo o román. Kniha je založená na dokonalou symbiózu malby a textu - oboje je dílem autora. Obrázky jsou krásné a příběh je doplňuje o další magickou dimenzi. Knihu jsem jako dítě miloval (figurovala mezi mými top kníhami, které mi máma četla před spaním :-)) - střídala se Erbenova kytice, bratři Grimové a Dinotopie:-)) ) a tak, když jsem uviděl druhý díl - cesta do Chandary - musel jsem si ho pořídit. Do dneška jsem ho nepřečetl, ale přesto nelituji, už jenom pro krásné vydání a úžasné ilustrace - přesto věřím, že se někdy dostanu i k textu :-)... celý text
Milostný dopis klínovým písmem
2008,
Tomáš Zmeškal
Tomáš Zmeškal píše originálním poetickým stylem, který mě poměrně zaujal. Přesto na mě kniha nepůsobila jako celek. Vše dohromady krásně fungovalo, ale jednotlivé příběhy a linky děje se mi zdály jako různé povídky nebo nezávisle napsané kousky s naprosto přesnou a úmyslnou vnitřní logikou. Kniha se mi skutečně líbila a doporučil bych jí, ale ke mně osobně, ať už bylo důvodem cokoli, příliš nepromlouvala. Přesto má velmi nápaditou stavbu a konec byl výborný. Čtenář se vrátí v čase zpět a je svědke toho, jak je hlavnímu páru předpovídána skvělá a štastná budoucnout. Když toto porovná s tím, co přečet a jak vše nakonec dopadlo, nezbývá čtenáři, než si smutně povzdechnout a zopakovat, že nic není jisté.... celý text
Carrie
2007,
Stephen King
Carrie mě osobně zklamala. Na Kinga mi tato kniha přišla jaksi málo uvěřitelná a potenciál přiběhu se mi zdál nevyužitý. Možná to je ale tím, že jsem čekal od Carrie hodně už předtím, než jsem knihu začal číst. Schopnost telekineze mi totiž vždy přišla jako jedna z nejlepších nadpřirozených schopností vůbec - pohybovat hmotou jen pomocí mysli, to je prostě dechberoucí představa. Hlavní postava mi pak připadala nesympatická, neschopná, omezená a zvláštně vykreslená. Ačkoli to co píši zní velmi záporně, tak to ale není mým úmyslem - stále se jedná o zajímavou a čtivou knihu, která mně osobně přijde v porovnání s jinými Kingovkami slabá, ale jak jsem se již zmínil, možná je důvodem to, že jsem od ní příliš očekával.... celý text
