kure91 přečtené 195

Oběť 2117 2019, Jussi Adler-Olsen

Docela jsem zvažoval, jak knížku hodnotit a asi rovnou na úvod napíšu, že chybějící hvězdička do plného počtu je zejména za styl, kdy se nejedná o klasické Případy oddělení Q, ale spíše takový spin-of, který odhaluje pozadí a historii Asada, která se promítá do aktuálních událostí. No a s tím se váže druhá výtka, že mi moc neseděl celý závěr v Berlíně, na poměry této série šlo až o nezvykle velký akčňák a rozstřel. Jinak není knížce moc co vytknout, řemeslně zpracovaná super, děj po počátečních pár desítkách stran začne pořádně odsýpat a kniha se čte skoro sama.... celý text

Lazar 2018, Lars Kepler

Přemýšlím jak knížku hodnotit a asi zvolím dvě roviny. V té první nejde autorům nic vytknout, z hlediska řemeslného zpracování jde o špičkového "Larse Keplera", když si příběh drží rychlý spád, čtenář je neustále v napětí, co jej čeká na další stránce a k pokračování ve čtení svádí i systém krátkých kapitol, které obvykle končí tak, že prostě chcete vědět, co bude na další stránce. Potud by to bylo na plné hodnocení, pořád mám z Keplerových knih pocit, že to je řemeslně super napsaný thriller, který by byl špičkový i ke zfilmování. No a nyní přijde ta druhá rovina, která snad zodpoví, proč hodnotím 3* a pozor, možná hrozí menší SPOILER. Nějak mám pocit, že se téma Jurka Waltera již vyčerpalo a začíná se to trošku opakovat, Jurek je skoro 3/4 knihy dokonalý, neodhalitelný antihrdina, sice důchodce s jednou rukou, ale přesto si všechny maže na chleba a nikdo nic neví. Pak přijde jeden detail, který dokáže vše odhalit během chvilky? To mi nějak nesedělo, stejně jak to, že za sebou nechává řadu mrtvol a nikdy se nijak neprozradí. Stejně tak mi není úplně jasná motivace jeho spolupracovníka, byť se dá odhadnout vzhledem k Jurkovým motivačním schopnostem. Měl zůstat již mrtev a Joonovi měli autoři vymyslet nového soupeře. A na úplná závěr, na můj vkus tu bylo až moc mrtvých i mezi hlavními postavami, byť tak nějak očekávám, že vzhledem k posledním stránkám se stejně ukáže, že ne všichni jsou natolik mrtví, jak se snaží autoři podat.... celý text

Ve stínu Říše 2017, * antologie

Pokud bych bral hodnocení antologie čistě aritmetickým průměrem jednotlivých povídek, tak su skoro přesně na rozhraní 3* a 4*, ale budu zlý a dám nižší hodnocení. A důvod hned přidám. Ze současné trilogie Antologií dua Hokr, Kyša jsem Říší četl až po Apokalypse a musím říct, že kdybych je četl v opačném pořadí, tak si nejsem jistý, jestli by mě Říše nalákala na čtení pozdějších sbírek. U několika povídek mi v Říši přišlo, že se jedná o duchařiny, celkově mi žánrové či lépe tématické rozpětí nepřišlo tak velké jak u Apokalypsy a proto hodnocení, jaké jsem dal. K jednotlivým povídkám v jejich kartách, kdybych měl vyzvednou jednu, která za to dle mě absolutně stojí, tak je to (bacha, nebude to Kotleta) Chlad věčnosti, který mi přišel super svým námětem a byť šlo o duchařinu, tak tu z mého pohledu byla využitá opravdu zajímavě.... celý text

Faktomluva 2018, Hans Rosling

Hodně zajímavá knížka, která po přečtení dokáže člověka přesvědčit v tom, že svět na tom není zas až tak špatně, jak se může obecně zdát. V jednotlivých kapitolách jsou popisovány techniky, kterým je náš pohled na svět/fakta zkreslen a jsou doplněny návody, jak s tímto zkreslením bojovat plus u každé kapitoly autor doplňuje příklady ze svého života, kdy právě konkrétní způsob boje se zkreslením mohl pomoci situaci vyřešit lépe či zachránit.... celý text

Krev pro rusalku 2018, Kristýna Sněgoňová

Už jen za to, kde se příběh odehrává (konečně si taky někdo vybere Obydlenou zatáčku na Vídeň a ne jen pořád Prahu a tak :)) má autorka u mě kladné body. Celá idea světa, kde žijí lidé spolu s vílami mi přišla hodně zajímavá a funkční, samotný děj pěkně odsýpal a knížka se dobře četla. Jediné, s čím jsem měl problém, byla postava Dominika Stolbenka, který mě strašně štval (pokud to byl autorčin záměr, tak gratulace, opravdu to vyšlo).... celý text

Kladivo na démony 2016, Jiří Pavlovský

Špica, pecka, mazec a mohl bych pokračovat dalšími superlativy. Série se vrátila do rukou otce zakladatele a bylo to vidět. Tentokrát mi přišlo, že jsme se v ději posunuli o hodně dál (holt 10. díl), na to, že se sezóna blíží konci se všechno pěkně zamotává a su zvědavý, jak to bude gradovat. Návrat mistra Pavlovského znamenal pořádnou pekelnou jízdu, děj odsýpal a hláškovat se hláškovalo opravdu ve velkém. Největší prostor zde dostal Felix, který se zřejmě zbavil potíží s břichem, avšak nějaký vývoj ukázal i zbytek týmu. A protože jsem byl s hláškami spokojen, tak pár níže. Do cesty se mu připletl cyklista, postrach silnic. Udělal by světu službu, kdyby to do něj napral, ale reflexy byly rychlejší a Felix uhnul. Auto poskočilo na kolejích. Cyklista vztekle zazvonil na zvonek. Nemít na spěch, hodil by tam Felix zpátečku a dorazil ho, ale teď měl před sebou větší zlo. -------------- Auta jedoucí před nimi se rozestoupila, jako kdyby yarise řídil motorizovaný Mojžíš. -------------- Ale všichni mágové vědí, že co se týče žigulíku, žádné fyzikální zákony neplatí. -------------- \"Ne, bylo to tady,\" řekl Matěj. \"Někdo je v předsíni.\" \"Jo,\" řekl Čeněk. A pak děsivým hlasem: \"Fantomas.\" -------------- \"Nemám tušení,\" přiznal démon. \"Tohle se ještě nikdy nestalo. Aspoň teda já jsem to neviděl.\" \"A to počkejte, až začnu dělat karetní triky,\" řekl Felix. -------------- Zatímco přecházeli kilometr dlouhé předsálí, přemýšlel Felix, jak asi vypadá zvrácené démonské porno. To nejzvrácenější, co si dokázal pro démony představit, byla misionářská poloha. Ta by mezi démony mohla působit jako fakt fest prasárna. -------------- To nebylo fér. Člověk nečeká, že lidi, co se ohánějí kopím, mají v záloze skutečné zbraně. Když je mají, proč je nepoužijou hnedka? Proč si je schovávají na horší časy?... celý text

Ve službách zla 2016, Robert Galbraith (p)

První kniha od JKR, jelikož mě minula mánie okolo knih z Bradavic, takže jsem si dal až detektivku a rovnou třetí díl série. To si myslím, že nebylo na závadu, neměl jsem pocit, že bych se nějak těžce dostával do děje nebo tak. Příběh byl zajímavý, byť jsem měl problém se dvěma věcma, které se promítly do hodnocení. Jednak mi přišla knížka hodně rozvláčná, pořád nějaké popisy na půl stránky, flashbacky a podobně (až se mi vybavila Babička od Němcové, která je pro mě etalonem popisnosti a neposouvání děje...) a druhou hvězdičku v hodnocení musím sundat za postavu Robin. Ta postava mi absolutně nesedla, měl jsem pocit, že si na něco pořád stěžuje, že ona je nejlepší a nikdo to nedocení, no, prostě ne. Přemýšlím, zda mám motivaci číst v sérii něco další. Ale to si asi raděj dám něco ze severu, kde to odsýpá jiným tempem.... celý text

Žrádlo pro psy 2015, Darek Šmíd

Sice jsem si pár prvních desítek stran říkal, proč to má tak nízké hodnocení, zatím to je docela v pohodě, ale pak to přišlo. Musím otřepané, WTF? Mám z knížky dojem, že autor tak nějak začal mixovat všechno dohromady, vytvářet ultimativní šílenosti a celkově mi to nesedlo do světa Kladiva. Měl jsem pocit, že jednotlivé postavy se chovají jinak, než v předchozích dílech, že svět naráz funguje jinak než jsme zvyklí, apod. Takže zatím za mě nejslabší díl série. ---------------------- "Felixi," řekla Klaudie, "jsi modrý." "Fakt?" řekl Néma. "Ty zadělaný potkani už jsou i barvoslepí." ---------------------- "Senior account executive," přečetl Walter z vizitky, zakroutil hlavou a vzhlédl. "Mon dieu, ten chlápek je popravčí účetních ve výslužbě!" ---------------------- "...Chci ti představit ještě jednoho psa. Mého psa. Chci, abys mu pomohl. Je to chudáček. Potřebuje tě." Vincenc vzdychl. "Hele, brouku, vypadám snad jako Marta Kubišová?" ---------------------- "Nevím, jako bych... ucítila jsem velké narušení potkaní síly... jako by miliony hlasu vykřikly hrůzou, a pak náhle zmlkly." Pohlédla na Felixe. "Stalo se něco hrozného."... celý text

Dnes trochu umřeme: Vzestup a pád Emila Zátopka 2017, Richard Askwith

Musím říct, že mě knížka opravdu hodně zaujala a přijde mi, že fakt, že autor je Angličan není vůbec na škodu, ale možná je pozitivem, jelikož nám Zátopka popisuje komplexně a nesnaží se nijak upravovat portrét člověka, který je víc, než jen medaile z velkých světových běžeckých klání. V knize je rozebírána i posportovní Zátopkova kariéra, nechybí popis smutného období po roce 1968, kdy musel Zátopek do ústraní.... celý text

V lese visí anděl 2015, Samuel Bjørk (p)

Od severské krimi jsem měl tak roční pauzu, ale už nastal čas na relaps a volba padla na tuto knížku. No, chviličku mi trvalo se do ní začíst, ale pak to chytlo grády a večer se mi ju nechtělo vůbec odkládat a jít spát. Takže už jen tento fakt u mě dělá dost pro to, abych řekl, že je knížka dobrá. Styl knížky - spád děje, rozsekání na malé kapitoly mi trošku připomněly Larse Keplera a ten mě taky baví. Jinak samotný děj v pohodě, odsýpalo to, nechal jsem se též nachytat tím, že pachatel je někdo jiná, než jsem si dlouho myslel. Takže vzhůru na další díl.... celý text

Křížová palba 2019, Štěpán Kopřiva

Na pokračování Rychlopalby jsem čekal tak dlouho, že jsem to už vzdal, takže když jsem došel do knihkupectví a tam na regále ležela Křížová palba, tak to byly Vánoce měsíc předem. Už u prvního dílu (jo, teď už konečně můžeme mluvit o dílech :)) jsem byl nadšený, uvěřitelný příběh, na dřívější Kopřivovy knížky v podstatě usedlá a realistická věc, ale nesmírně zábavná. To platí i pro druhý díl, kde pokračujeme s našim bezejmenným hrdinou a ten se tentokrát propadá ještě hlouběji do svého soukromého pátrání a zaplétá se do dění ve zdánlivě nevinného realitním bussinesu. Přišlo mi, že v Křížové palbě dokázal Kopřiva ještě více vycizelovat hlášky a hru s jazykem, několik příkladů si odložím na závěr, ale je to jen tisícina toho, co v knize padne. Že to bude dobré však naznačil hned úvod, kde úvod spiklenecky pomrkával na ty, co četli Rychlopalbu, avšak tentokrát byl autor naladěn pozitivně: "Mrtvola visela na stromě. Strom byl pěkně rostlá bříza a mrtvý byl pěkně oděný padesátník." Co dodat na konec? Doufám, že se Kopřiva nenechá pobízet a třetí díl zvládne rychleji, než za 4 roky. ------------------------- "Jaký spolu máte vztah?" "Mimomanželský" "To znamená...?" "Spíme spolu." "A váš vztah k Fairazlovi?" "Nespíme spolu." ------------------------- "Jestli nemá Jankovič přijít na to, že jsme policajti," utrosil jsem k Wichtrlemu, "tak mě hlavně nesmíš oslovovat kolego." Přikývl. "To je dobrá připomínka. A jak ti mám teda říkat? Kdybych na tebe potřeboval zavolat?" "To je fuk. Třeba Gustav," chytil jsem se plotu. "A já tobě?" "V tom případě Klement" ------------------------- Měl jsem teď peněz víc než dost: na stole v kuchyni se mi válelo osm mega. Nebo kolik. To víte, my milionáři o takových detailech nemáme přehled.... celý text

Pekelná šleha 2015, Martin D. Antonín (p)

Zase jedna z těch částí série, kdy je to jízda takřka od začátku do konce, jak už napsal terva, hodně mi Antonínův styl připomínal knížky páně Pavlovského a podobný mi přišel i použitý styl humoru. Tentokrát se tým vydává hledat jednu zmizelou přítelkyni, která není k nalezení po drobné nehodě v laboratoři, avšak vše se začne rychle komplikovat a do děje se dostanou i nějací ti démoni, nechybí Sedmička (či spíše její zbylý počet), VVK a další staří známí. Nakonec opět pár hlášek. ------------------------- "Skvělá show, vážení, co říkáte? vykřikl Vincenc, sebral Walterovi klobouk a začal dav obcházet. "Skorosebeupálení na protest proti situaci v českém filmu! Přispějte na chudé kaskadéry!" ------------------------- "Asi bude bouřka," zamračil se a nějak se mu už vůbec nechtělo vstávat. "Oktávky lítaj nízko." ------------------------- Co si pamatoval Vincenc, to zůstane záhadou - zato je skvěle zdokumentováno, co si pamatovali řidiči protijedoucích vozidel. Zuby. Vincenc nepouštěl nohu z plynu, kličkoval mezi troubícími auty a zubil se jak šílenec. "Jééde, jééde, poštovní přízráček..." ------------------------- Sheela se obrátila k Felixovi: "Bude ten třetí dělat potíže?" "Rozhodně ne," ujistil ji. "Vincenc je beránek. Prodává takový ty kytičky na charitu. A miluje pejsky. Občas až moc." ------------------------- Místo toho se do démonova zátylku zaryla střela ráže střemhlavý datel. Walter propustil mrtvého opeřence ze svého područí a zhluboka si oddychl: "Trefa... A můžeš si za to sám. Neměli jste ho přejet."... celý text

Rychlopalba 2015, Štěpán Kopřiva

Tak za tohle zaslouží Štěpán Kopřiva absolutorium. Jel jsem jeho knihy cca postupně jak následovaly po Asfaltu a Rychlopalba mě dostala a až se mi pomalu nechtělo věřit, že to napsal stejný "blázen", co stvořil postavu vojína de Klerka. Rychlopalbě nechybí typický kopřivovský humor, který je zde nejčastěj prezentován formou hlášek či myšlenek ústřední postavy a zajímavě dokresluje děj, který není mnohdy příliš procházkou růžovou zahradou. Oproti jiným knihám, kde je v ústřední roli (ex)polda, ano, na tebe se dívám, Joono Lino, mi zdejší hlavní hrdina nepřišel jako nepřemožitelný superman, ale spíše jako docela uvěřitelný pražský policista. Jasně, občas se nitky pátrání napojovaly asi až moc ochotně, ale nevadí, kniha mě dokázala chytit a nepustit, konec jedné kapitoly přímo nutil pokračovat ve čtení a už teď vím, že si Rychlopalbu určitě ještě jednou přelouskám. A doufám, že se p. Kopřiva rozhodne v tomto žánru ještě něco stvořit. EDIT: tak netrvalo to dlouho a musel jsem si to dát ještě jednou a ani na druhé přečtení kniha nic ze své kvality neztrácí. Navíc jsem si mnohem víc vychutnával Kopřivovu hru s jazykem ve stylu formulací "Přetížil jsem jeho představivost tak mocně, že vyletěly fantazijní pojistky" nebo "Šanon se odrazil od lebky, zašustil křídly průklepáků a bouchnul o kovovou skříň."... celý text

Perunova krev I. 2013, František Kotleta (p)

Knížku jsem četl až po dočtení série Hustého nářezu, takže mi trošku přišlo, že cesta proti posloupnosti autorovy tvorby je vidět. Nějak jsem se ze začátku nedokázal do knížky začíst a zhruba do půlky trvalo, než mě to začalo bavit. Taky mi zpočátku ani hlavní postava nepřišla nějak moc k srdci, musel jsem si ji až s postupujícím dějem oblíbit.... celý text

Perunova krev II. 2014, František Kotleta (p)

Jo, tady to byla jinší káva, Martin Fridrich už začíná být pořádný řízek a to se na ději a tempu knihy podepisuje. Kotleta poměrně přímočaře spěje k doslova božskému (nebo bezbožnému?) vyvrcholení knihy a nemohu než být spokojen.... celý text

Žlutomodrá rally 2017, Daniel Porazil

Pro nás, co pochází z regionu, kde se Barumka jezdí, se jedná o povinnou četbu a v podstatě bibli. Dan Porazil je už dnes jistota, jeho knihy jsou velmi poctivě, pečlivě a do hloubky zpracované, navíc autor píše velmi čtivým stylem. Ale zpět ke knize. V této objemné publikaci si můžeme přečíst příběh podniku, který se z původní akce při otevírání nové pneumatikárny vypracoval až na jeden z vrcholů mistrovství Evropy. Kromě samotného popisu výsledků nechybí další zajímavosti a perličky jednotlivých ročníků, vše ilustrují fotografie.... celý text

Peklo zvané Paříž - Alžír - Dakar 1989, Jan Králík

Jak hodnotit tuto legendární knížku? Přijde mi, že i dnes, více jak 30 let od onoho pověstného Dakaru 1988 patří tato kniha mezi to nejlepší, co bylo u nás o soutěži napsáno. Z mého pohledu dělá hodně fakt, že autor se účastnil jako novinář celé soutěže, z blízka ji prožil spolu s československými posádkami, popisuje radosti a strasti putování celé soutěžní karavany Afrikou a pro mě nezapomenutelným stylem přibližuje ročník, ve kterém poprvé vyhrála Tatra s K. Lopraisem za volantem. No a právě i úspěšné vystoupení našich, podtrhnuté druhým místem Moskalova LIAZu, má dle mého názoru svůj podíl na tom, že má kniha svůj statut legendy.... celý text

Od Škodovky po Quattro 2012, Jakub Hofbauer

Česká rally 1992-2002 2003, Vladimír Dolejš

Už jen pohled na jméno autora dává tušit, že se dostaví kvalita (jméno Vladimír Dolejš se řadě diváků televizních reportáží vybaví takřka automaticky i s přesnou představou jeh hlasu) a kniha nezklame. V knížce se dočteme vše důležité o vývoji české soutěžní scény v divokých 90. letech, kdy kromě transformace společnosti došlo i k transformaci našich rally, jejímž nejviditelnějším projevem bylo rychlé přezbrojení z Favioritů, Žigulů a podobně na Escorty či Celicy.... celý text

Paříž – Dakar 1988, Radek Fencl

Mám rád ty časy první dakarské dekády, takže každou knížku, která je popisuje čtu s nadšením. Ani tahle není výjimkou, dozvěděl jsem se několik, mě doposud neznámých věcí z prvních účastí LIAZu a Tatry na Dakaru a celé povídání se četlo příjemně a pěkně. Navíc bylo zajímavé číst o některých situacích - třeba použití šlapadel v popisu této knihy a potom pohledem insidera Pepy Kaliny v jeho biografii... Na Peklo to sice nemá, ale jinak velmi dobré dakarské čtení.... celý text