Kapis přečtené 902

Agnes a sedmý host 2017, Kati Närhi

Koupil jsem v Levné Knize a jelikož má malá narozky dneska, rozhodl jsem se jí to dát a tudíž to před tím ještě přečíst. Atmosféra i kresba je potemnělá, co taky čekat od někoho, kdo žije půl roku v polární noci, že;)? Je to vystavěné zajímavě, tajemně, přišlo mi to ale celé jakési nedotažené, očekávání vystavěna, záhady rozmístěny a pak to celé tak nějak vyšumělo, i když se příběh uzavřel. Ale je to duchařina, tajemno, lišky, uvidíme, jak se to bude líbit 11-leté holce, která bude pro tento komiks jistě větší cílovkou, než já. A pokud 6 let další díl nevyšel a koupil jsem to v LK, tak s nějakým pokračováním u nás nepočítám.... celý text

Malý princ a Větrná planeta 2012, Guillaume Dorison

Nějak se mi to povedlo posbírat všech 24 dílů po 29 korun v LK a s potěšením sleduju, jak si to děti samy našly v knihovně, malý Kapis si to prohlížel, ještě ani mluvit neuměl. No a dneska si to tak četli spolu po obědě, než jsme si zašli zahrát fotbal, až mi srdíčko plesalo, a já se k nim přimazlil a četl s nima a ponořil jsem se s nima do příběhu jejich očičkama a teda, vůbec to není špatné musim konstatovat. A dokonce kousek tu má i Moebius. Za mě fajne jak cyp.... celý text

Zlatý věk 2022, Joe Hill (p)

Úžasné, nadupané, perfektně a citlivě propojující původní sérii s novými příběhy a se světem "před Sandmanem." Fantastická rodriguezova kresba, do které jsem se zamiloval už u původní série. Vše perfektně sedí a navazuje i s universem Neila Gaimana, zkrátka zde není absolutně co vytknout. Kdyby se někde hlasovalo za komiks roku 2022, tak to hodím zde. Tak mě to navnadilo, že jsem si rovnou plynule otevřel barevné vydání Sandmana, které jsem zatím nečetl a při jednom si ho osvěžím a přečtu v barvě. Jednoznačných 100%.... celý text

Kamelot 2023, Bill Willingham

Stejný pocit, jako mám z posledních třech knih. Toš tak, Císaře porazili, Temného pána porazili, pořád to bylo tak napínavé, když byly tyto hrozby před námi, ale teď to je takové odnikud nikam. Nevidím proti čemu a proč se brojí a staví a i když mě to pořád baví, těch možností vydojit pohádky jsou jistě na desítky dalších knih, už se těším, až to zakončení uvidím aspoň na obzoru. Jsem na to dost zvědavý po těch letech, tak věřím, že nebudu zklamán a závěr bude důstojným zakončením jedné z nejlepších sérií a nepokazí to.... celý text

Matka 2022, Jeff Lemire

Výborné, opravdu. Příběh, jenž napíná a je skvěle nakreslen, tato kolonizační loď rozhodně není místem, kde bych chtěl s nadšením žít. Nebohé děti na pozadí konfliktu mezi kolonizátory a separatisty, o kterémžto pozadí se ale nic nedozvíme a tak těžko soudit, co se vlastně stalo, kdo má jaké motivace a kdo je tudíž dobrý a kdo ten zlý. Kniha to sice lehce implikuje, ale jasné to opravdu není. Což je zároveň škoda a zároveň není. Pokud by šel autor více do hloubky, mohlo to být z tohoto pohledu zajímavější, ale už by to nebylo tolik o dětech. A tato kniha je hlavně o dětech a situaci, do které se nevlastním zaviněním dostaly. A tak je to asi dobře, příběh drží pěkně pohromadě a nerozbíjí se celkovou situací. Za mě velká spokojenost. Nevím, zda-li by nějaké pokračování dávalo smysl.... celý text

Sněhurka 2022, Bill Willingham

Celé je to plné docela zajímavých nápadů a imaginace, nicméně mám pocit jak bych přežvykoval v hubě vatu. Je chvályhodné, že autor chce ukončit co jak nejvíc linek, ale nějak se to možná samoúčelně celé táhne více než je třeba. A nedovedu si představit "finále." Jakože pokud nezemřeli, žijí všichni šťastně až do....do čeho vlastně, pokud jsou nesmrtelní? Tak uvidíme, s jakou grácií se to povede či nepovede ukončit.... celý text

Providence 2019, Alan Moore

Tak jsem to konečně po sedmi měsících, kdy mi tato blasfemická kniha bránila číst jiné knihy, dorazil a mohu říct jen to, že je to GENIÁLNÍ. Od začátku až do konce. Novinář Robert Blake je alter ego Lovecrafta, zde to je tedy Robert Black, ale v Salemu ho dokonce rybí muž osloví pane Blakeu, a to je jen jedna ze stovek drobných Moorových hříček, které všechny rozklíčovat snad ani není možné. Nebo třeba Pickmanův model, nepříliš výrazná a známá povídka, která zde dostává úplně jiné grády. Jo, číst to bez znalostí díla HPL to nemá cenu, musí to být akorát úchylný guláš. Geniální mi přijde i to, jak Moore použil v kontextu asexuálního HPL, jehož někteří dnešní strážci jediných správných pravd a názorů označují za rasistu, homosexuálního žida. Těch (homo, hetero, mezidruhových)-sexuálních motivů (i v Neonomiconu) bylo na mě možná až přespříliš a byly i dost brutal - když si jdou dospívající kluci hrát do opuštěného kostela, tak co jiného, než “si hrát se svými dírkami“, že? Ale vnímám to jako záměrný kontrast mezi autorem a objektem jeho díla, který nepokrytě obdivuje. Nemám s tím problém. Jde vidět, jak poctivě opět Moore nastudoval úplně vše, co na světě o HPL existuje, já se třeba o jeho korespondenci nikdy nezajímal, ale rozhodně může být zajímavá, Moore ji evidentně přečetl do poslední čárky. Taktéž 11. kapitola je jakýmsi extraktem 60 - 70 let vývoje tohoto kultu, kdy jsou popsány asi skutečné události, které se mi nechce dohledávat a Mistrovi budu věřit. Poslední kapitola je pak takové výživné vyvrcholení, kde se všechny nitě potkají a vše se vysvětlí. Moc se mi líbí jak “nejstarší člen řádu“ (ten malý s doutníkem) vysvětluje, jak bylo 20. století těžké, Vykupitele v sedmatřicátém ještě nikdo neznal atd., taky to dává určitou odpověď, proč že Lovecraftův kult pronikl do skoro všech základů popkultury a ovlivnil snad všechny budoucí autory. V některém komentu jsem četl, že čtenář začal přeskakovat deníkové záznamy na konci kapitol – že to je jen shrnutí toho, co se stalo v sešitě – to je hrubé nepochopení celého konceptu a bez těchto zápisků celá kniha nemůže dávat už vůbec žádný smysl. I když přiznávám, že občas to bylo úmorné a taky jsem to párkrát odložil. Ale ty zápisky jsou nedílnou součástí díla. Hmm, no, byl to příjemný zážitek, asi se budu opakovat, ale je to grandiózní geniální dílo se vším všudy. K tomuto vydání od Arga bylo napsáno už dost, takže se v tom hrabat nebudu, ale nikterak příjemně se to bez bublin s malým fialovým sešítkem nečetlo. Taky tam bylo pár chyb, které bily do očí, třeba překlad Redhook jako Rudý hák, ufff, to mě vždy až otřepalo – přitom Central Hill apod. redakci k překladu nějak nenutil. Kdybych to býval byl tušil, počkám na ten omnibus, který je i s Neonomiconem dohromady a snad se mu podobné chyby vyhly.... celý text

Dopis 44 2022, Charles Soule

2/2 pokračování předchozího komentu, napsal jsem to moc dlouhé ALE NEŠŤ!!!! Jsem v dobrém rozpoložení a jako tolerantní muž kompromisu musím konstatovat, že se to nijak zvlášť neliší od toho, co do nás soustavně tlačí americká propaganda v tsunami své degenerativní “umělecké“ tvorby, kterou zaplavuje svět. Opravdu nic nového, je to ve všech filmech i seriálech a ani mi to vlastně tolik nevadilo, když jsem na tu hru chtěnechtě musel přistoupit. Škoda akorát nevyužité příležitosti, kdy to autor mohl pojmout trochu jinak, a ne tak hloupě šablonovitě, ještě s adorací všech těch povinných agend. Ale říkám OK, mám angínu a je to přece jen americký komiks. 2. niť je pak vědeckofantastická. Ta je tak celkově zajímavější, ale bez 1. nitě by nefungovala. Cosi se našlo v pásu asteroidů a Pan exPrezident odkloní značnou část rozpočtu do projektu Monolit, jenž má za cíl vyslat jednosměrnou loďku, aby prozkoumala, co tam ti mimozemšťané dělají a druhou značnou část odkloní do své kapsy, aby altruisticky zachránil pár lidí ve vyřazeném protiatomovém krytu v Šošonských horách, aby mu tam mohli říkat Pane Prezidente. Loď má fúzní, a ne termojaderný motor, což jsem odvodil z možností dočerpat palivo někde po cestě, což musí být vodík, ten půjde jistě těžit jednodušeji než zpracovávat na lodi uran do využitelné podoby. A tento motor musí dávat spoustu odpadního tepla, proto je na lodi teplo jak v ráji, nikdo ani svetr nepotřebuje, všichni si to štrádují v tílkách a paní doktorka má KALHOTY tak nízko v bocích, že kdyby si ju poctivě po 2000 dní mise neholila, tak ji musí lézt ven kocur. Na lodi to není vůbec gender vyrovnané, rasově jakž takž, aby to prošlo přes ideově-cenzurní komisi Svaté Inkluze Black Lives HOMOSEXUALS (SI-BLB), nově nasazenou povinně do každé redakce, jejíž funkci ovšem nadšeně většinou už zastává dobrovolně a zadarmo přímo někdo z týmu; ) Loď, i když je na ni teplo, není vůbec dokonalá, protože ji šili horkým nýtem a dějou se tam teda věci. Mám tyhle Hard Vě-Fa rád, např. The Expanse apod., kdy lidé dobývají teprve sluneční soustavu na “kosmických dvouplošnících.“ Určitě by se zde něco našlo, ale za mě dost spokojenost s touto nití. Dál to pokračuje 1. niť, hladce, 2. niť obrace, má to spád superdží, jeden zvrat stíhá druhý, zrada stíhá zradu, když už jsem si myslel, že je vymalováno, tak se najednou oškrábalo a malovalo se nanovo, to se musí nechat, odtrhnout se od toho nedá. Retrospektivní část z minulosti mi přišla rušivě vložena, protože přišla v tom nejnapínavějším, ale to byl asi účel, osobně za mě moc rušivé, myslím, že by to šlo udělat lépe. Ke konci je to jízda, vše se mění, všechno je nakonec jinak, jen Pan Prezident zůstává zakovanou jistotou v rozbouřených časech, etalon mravní pevnosti a morálky zůstává zatesán z důstojného profilu do mramoru. God bless America!!!! Jo, rozhodně stojí za přečtení, trochu méně toho ultranacionalistického nadřazeného amerického patosu a mohlo být i za 4!... celý text

Neonomicon 2021, Alan Moore

Iä Cthulhu Wgah-nagl fhtagn, Ia Shub-Niggurath!!! Tak jsem včera před tou naší hvězdou, žhnoucí ve viditelném spektru, doma zavřený, otevřel Neonomicon, sám bez rodiny a zavřel ho v deset večer s vytřeštěnýma očima. Ten starý úchylný hipísák to zase dokázal! Žádná komiksová adaptace HPL mě nějak extra svou atmosférou neoslovila, ale po této knize si říkám, jestli je rozumné kdy otevírat Krále ve žluté;) A přitom to žádná adaptace HPL není, že? Načal jsem už i Providence - a to taková divočina nebude, to vypadá pomaleji, nicméně Neonomicon, no, co říci, já jsem tím uchvácen. HLP ze Zlatého koně i Sebrané spisy jsem přečetl, ale už to je nějaký roček, což, jak jsem zjistil, úplně stačí. Bát se člověk nemusí, že by nic nepochopil, stačilo by asi mít načteno i jen pár hlavních povídek. Pochopit každou narážku stejně snad ani u Moora není možné, ale čím člověk zná více z díla HLP, o to víc si to užije. Věřím, že ti skalní fanošuci, co přespávají v Měsíčních močálech a Temných hrobkách, u toho musí buď v extatickém vytržení se masírovat nějakou kopií chapadla nebo to pálit na hranici. Já osobně jsem opravdu unešen a nemůžu se dočkat jak to celé dopadne. Doprdele a to mi začíná dovolená zítra, co mám dělat s tou desetikilovou knížkou, to nemůžu tahat s sebou, Ia Ia Iug-rr vunn dho-na!!!!! No a Rudý hák to jak by mi tím hákem jezdili po zádech, vždycky to byl Redhook, to by mohli opravit v kontextu toho, co tu kolikrát už vyšlo u nás aspoň do toho omnibusu.... celý text

Dračí výheň 2019, Simon Furman

Tak jelikož to Ježíšek přinesl děckám loni pod větev, musel jsem jako zodpovědný otec, dbající mravního vývoje, správného hodnotového rámce a vzdělanosti svých ratolestí zkontrolovat, jestli už i Ježíška nepostihla nějaká ta degenerativní ideologická deformace. A nepostihla, což je dobře! Draci u nás jedou skoro pořád nebo aspoň jeli. Myslím, že jsem viděl všechny díly i filmy snad patnáctkrát. Je to fajné - Vikingská vesnice, bojující proti drakům, s kterýma se děcka skamarádí, ochočí je, vycvičí a zažívají různá dobrodružství. Proti nim stojí protivníci, které porážejí důvtipem a odvahou. Jednotlivé postavy mají své charaktery, historii i různé povahové rysy. Draci jsou pestří. Není tam žádný čokoviking!! Řeší se věci, které by měli přesně děti řešit - to jest draci, sekery, přátelství, dračí oheň, štíty, odvaha, věrnost, zodpovědnost vůči kamarádům, meče, katapulty, balisty, bojové lodě, obrana před těmi zlými - což jsou lovci draků, a tak to má u pohádek být. Později už i trochu láska a vztahy, ale kluci jsou kluci, holky jsou holky a necpe se ani podprahově žádné svinstvo, že by to mělo být jinak, nebo patologické nesmysly, že je něco mezi tím. Seriál je dělán digitálně, já mám radši věci kreslené a tento komiks je kreslený a to docela pěkně. Parta na dracích, stejně jako v seriálu, řeší věci, které dětem přísluší k jejich spokojenému dětství a proto to můžu jen doporučit. Ty 4 hvězdy pro svou věkovou skupinu si to rozhodně zaslouží, možná i 4,5. Další díly jsem už nezkoumal, ale jsem klidný.... celý text

Přátelský superhrdina ze sousedství 2022, Pascal Jousselin

Opět geniální a bezchybné, bavil jsem se jako u jedničky od začátku až do konce, nad tou neporazitelnou fantazií. Parádička!

Vzpomínka na Zemi 2018, Liou Cch'-sin

Padesát odstínů Teorie relativity aneb jak se za víkend dostat k Restaurantu na konci vesmíru. Osobně nejvíc mi sedl první díl, kde byla ta známá fyzika s takovým populárně naučným šmahem krásně rozebraná, k čemuž má autor zcela přirozený talent. Ale toto vyvrcholení jsem zase přečetl aspoň desitimiliardtinou miliardtiny rychlosti světla, tudíž rychle jak cyp. Je jasné, že u teorií, které sotva chápe nebo spíš nejistě definuje výkvět lidstva na teoretické bázi, už to neměl autor jak popsat, jelikož jsou to pro nás jen možné cesty, které nezřídka končí v slepé uličce, tudíž za mě se s nima popral se ctí. A šlo vidět, že nad tím hluboce uvažoval. Jak jsem si u předešlých dílů liboval v kvalitě a bezchybnosti překladu i jednotek, tak tady už se tomu bohužel šotek nevyhl - Bitva v temnotách z minulého dílu je najednou bitvou soudného dne, ke které nikdy nedošlo, 300tis.km/h jako c (v kurzívě), AU jako 15Mkm, i když hned na stejné stránce je to správně mi naznačuje, že s překladem se kapku zaspěchalo, ale to jsou malé věci na cca 1500 stránkách. Tajže chuj s tym, fyziky a jejích aplikací už bylo zase tolik, že jsem musel místy zpomalovat a promýšlet si to, což beru jako největší přínos oproti předchozímu dílu. Nejsilnější nosnou myšlenkou je stále především "očištění" naší Sluneční soustavy, provedeno jen tak vlastně mimochodem, rutinně, někým ve své společnosti opovrhovaným, jelikož jeho práce je triviální. Tahle část mě dostala nejvíce, dokonce jsem si ji dal třikrát, prý Hvězdní bardi, kteří neobratně brnkli o svou hvězdu na primitivní membráně... Ono se na to pak dá dívat tak mnohovalentně, ve všech kvantových superpozicích, jestli má cenu o svou existenci ve vesmíru bojovat nebo je to všechno předem marné. Nicméně přežití je hlavní vrchol věže z kosti slonovinové a zákon zachování hmoty i energie civilizací je neměnný - a pokud se nějaká civilizace nechce zahalit pomalou mlhou, i když měla dost času tuto technologii objevit - tak to dá rozum, že je extrémně nebezpečná, co víc potřebujeme vědět? Opravdu odzbrojující a nemohu než jen hluboce smeknout. GENIÁLNÍ!!!... celý text

Temný les 2017, Liou Cch'-sin

Chybělo mi více fyziky, ale situace se vyvíjí tak překotně, že jsem u knihy zůstal přikovaný, je to pořád strhující jízda. Všiml jsem si dalšího takového kulturního rozdílu - a to respektu čínského autora k tradici, vlastní historii a vzdělání, který počítám prostupuje celou společností. Tohle u nás už cítět ani vidět nejde, o názory opravdu vzdělaných lidí u nás člověk nezakopne, natož, aby si jich tu někdo vážil. A když sleduju tu dementizaci různými "influencery a jutubery", na které děcka čumí a jejichž úroveň konverguje někde mezi bezobsažný zbytečný balast a vyložené debility, tak mám o tu budoucnost větší obavy, než z útoku Temného lesa. Výborné - dočteno a hned to odpoledne dalších 200 stran z posledního dílu.... celý text

Problém tří těles 2017, Liou Cch'-sin

Naprosto strhující. Dva semestry fyziky stačí úplně přesně na to, abych rozuměl všemu, co se v knize odehrává. Z teorie superstrun stačí znát, že se v ní předpokládá 11 dimenzí, vědecké za mě úplně akorát, něco jsem si musel lehce zopáknout, což je taky pouze přínos. To s tou amplifikací slunce je přesně ta část -FI ve slově scájfáj:) Je to moje první kniha čínského autora a líbí se mi styl, kterým píše, tak stroze vědecky, protkaně však údernými, přesto decentními příměry, bez zbytečného romantizování. Děj taky nikde nedrhne a je jak akcelerující trisolaranská loď. Nějakou dobu jsem si taky říkal, jak je možné při 10 % rychlosti světla letět cca 10x delší dobu, tedy 400 let, ale i to autor nenechá bez vysvětlení, stejně jako proč své plány Trisolarané takhle do posledního detailu vykvákali na Zem (i když tohle myslím bude k pochopení až v druhé knize). Nezcela nezásadní věc, kterou jsem si také uvědomil je, že ti Číňané a Japonci, možná že Asiaté tak obecně mají o naši evropské kultuře, historii a vůbec mnohem větší znalosti, než my o jejich. Já myslím, že nevíme doslova nic. Když člověk čte o té pětitisícileté historii a kultuře - o čínských filozofech, spisovatelích a vědcích, o kterých neví ani zbla, je to možná až trochu děsivé, jaký mají před náma ve všem náskok. Není zde nějaký příměr s Trisolaris? No nic, kniha je jak už jsem psal strhující, úžasná a naprosto mne odrovnala. Něco nečekaného. Doporučuju všema hůlkama, je to pecka!!... celý text

Murena: První cyklus - Cyklus matky 2019, Jean Dufaux

Tak po Orlech Říma jsme byl namlsaný na něco podobného a moc dlouho jsem hledat nemusel. Akorát peníze a knihovny docházejí:)) Příběh se odehrává v dobách největšího rozkvětu Říma. O intriky, politikaření, gladiátorské souboje, vraždy, sex i dekadenci zde není nouze. Zhltl jsem to opět jako malinu, přínosná je určitě historická věrnost i Senecovy proslovy. Asi se budu mrknout po těch pozapomenutých antických knihách, co mám po babičce, ta moudrost v nich je jistě univerzálně platná a ta se jen tak neztratí, navíc, když na ni stavíme kořeny své civilizace, která tu snad ještě chvilku vydrží, i přes urputné snahy o sebelikvidaci.... celý text

Záhady kvantového světa 2018, Thibault Damour

Nejsem si zcela jist, zda-li mě hornický učňák na Šumbááárku more s praxí ještě na Dukle, ale s maturytoupyčo, s fyzikou končící někde ve druháku, nulovou chemií a zaplaťpámbů aspoň s povinnou maturitou z matiky, připravil na ty semestry newtonské i nenewtonské fyziky na báňské, ale asi jo. Ve finále to byl zcela životformující boj, bolelo to a přišel jsem u toho o spoustů dočasných známých, kteří v Hitlerovi ty toroidy a integrační plochu odraženého slunečního záření potencionální geostacionární družice země úplně nevěděli jaxi napsat na ruku. No a tató komiksá je docela pěkná populárně - naučná knížečka, kterou bych se zvídavému středoškolákovi rozhodně nebál darovat, pokud přes příkrov instáče a ostatních pyčovin je schopen porozumět. Jinak bych mu to nedával, bo škoda házet hrách sviním na stěnu. Takže dávám pěkných 80% a doporučuju a všemi svými údy dávám lajky a doporučuju jak cyp! Ale jelikož je tady banda matfyzáků a vůbec krutě vzdělaných lidí, tak já si dovolím zajít za horizont událostí. Tato kniha je především o planckově konstantě, že? Ona tam zběsile ve svých kvantových superpozicích poskakuje, stejně jako třeba ptáci, v různých barvách na pozadí jinak monochromatické kresby, aby zdůraznila ten kvantový mnohovesmír, vznikající každou mikrosekundu do nekonečna dalších rovin. ALE! Ona plackova konstanta primárně popisuje závislost vyzáření energie absolutně černého tělesa v závislosti na jeho teplotě. A já tedy, synek ze šumbarského učnáku, se ptám, jak by vypadal náš život na této planetě, pokud by povrchová teplota slunce nebyla 6000K, ale vrchol planckovy křivky by svoje maximum vyzáření posunul do jiných vlnových délek? V diskuzi jsem k dispozici:)) Pokud někdo tak jednoduchou věc víte, tak ji hned neprozraďte prosím, popovídat si můžem i v mejlu:)... celý text

Helmut 2018, Ladik Větva (p)

Tak to se mi dlouho nestalo, že bych knihu otevřel, hned po tom, co mi ji pošťák donesl dom a za pár hodin ji zaklap přečtenou. Sice jsem v těch dobách byl ještě dítě v šesté třídě ZŠ, užívající si šťastného a bezpečného života a bohužel žádné aktéry knihy jsem nepoznal, ale pamatuju ještě např. Mrtvé Hračky, které už jsou zbourané, tam jsem ještě chodil - a samosebou další zástup hospod, které do dnešních dob přežily. Spolek, Slovan, Smyčku, Kolibu, U Lva, U mamy, Spartu, kde byla kniha napsána atd.., ale třeba Šimka nebo Věchýtek už ne. No, pobavil jsem se skvěle a od knihy se nedalo odervat. Navíc napsáno Ladikovym stylem, který se mi zkrátka vždycky dobře četl. Pro pamětníky kniha jistě o mnohem cennější. SUPER!... celý text

V sibiřských lesích 2019, Sylvain Tesson

Tohle je kniha o samotě. Mám samotu rád, je určitě potřeba, ale na horách ji zvládnu max. 2-3 dny, potřebuju si po čase s někým povídat. Je to taky kniha o svobodě a oproštění se od civilizačních pout. Taky trochu o chlastu a o tom si jít za svým. Muselo to být úžasné dobrodružství. Bajkal a vůbec Sibiř a civilizací tak nezprasené země na východ mě lákají k dobrodružstvím mnohem více než země na západ, které se pravděpodobně brzy stejně změní v chalifáty a sultanáty, kde nebude radno se pohybovat. Autorovi se však, přes veškerou snahu, nepovedlo zbavit podvědomé povýšenosti a nadřazenosti občana neokoloniální mocnosti, která stále vykořisťuje, zotročuje a drancuje čtvrt Afriky (ve jménu demokracie pochopitelně) a na východní, Slovanské národy se pořád dívá přes prsty jako na - nepřímo podlidi - ale jako na něco nižšího a podřadného rozhodně. Taky mi místy přišel autor až pozérský a za každou cenu dělající něco, co jeho znudění pozérští kámoši ještě neudělali, nicméně je tvrdý, umí přežít, uvažovat a promyslet, postarat se, o praskání ledu, stromech, tichu, kreslení vlnových délek světla a zpěvu ptáků bez spěchu umí psát opravdu vtahujícím způsobem, takže tohle mu odpouštím. K přečtení pro dobrodružné povahy určitě doporučuju, sám jsem měl chuť sbalit batoh a vypadnout na Bajkal.... celý text

Orlové Říma III + IV 2021, Enrico Marini

I naši tvrdí římští zabijáci mají srdce, které nebije jen pro sekání nepřátel. Pokračování skvělé série na území hranic u Rýna, ve vojenských táborech mi přineslo ještě kapku více potěšení, než díl první. Už se těším na pokračování. Opět regulérních 90%.... celý text

Orlové Říma I + II 2021, Enrico Marini

Tak jsem se teď párkrát vzbudil u amerických velkofilmů z dob, kdy ještě nebyly obnoveny Norimberské zákony, tfuj pardon, teda kritická rasová teorie a ani nebyly žádné úchylné kvóty na různé tranzistory a jiné osoby s poruchama, které jsou teď čím dál zběsilejšími neomarxisty vynášeny jako přednosti, taky ještě nebyly možnosti digitálního fejkování a ty kulisy i lidi a zvířata musely při natáčení fyzicky být. A byla i je to, řek bych, docela kvalitní podívaná, k tomu nějaký ten dokument o starověkých megapolích a nedalo mi to - musel jsem z vánoční hromady, kterou už nemám kde narvat do knihoven, vytáhnout tuto knihu. A jsem velice spokojen, podle všeho je to docela věrně zpracováno, včetně architektury, postavení otroků (kteří v dobách říše Římské byly většinově bílí, ne černí), struktury ozbrojených sil, postavení žen a dětí, atd.. Dle mapy jsem si poprvé taky uvědomil, že ti Římani na ty Germány útočili vlastně ze západu, z území cca Beneluxu, to je pro mě třeba přidaná hodnota. Příběh se s ničím nemazlí, je to hodně dobře nakresleno, má to spád. Já jsem velice spokojen, má očekávaní byla víc než naplněna. 90%... celý text